Osudy Beno Blachuta (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

1. února 1935 Beno Blachut zahájil řádné studium zpěvu na pražské konservatoři u profesora Louise Kadeřábka (17. 8. 1883 – 27. 6. 1957). Kadeřábkova osobnost si zaslouží seznámení s nejdůležitějšími zastaveními jeho profesního života. Na svou profesorskou dráhu byl velmi dobře připraven. Nejdříve se učil hře na housle u Jana Ondříčka (1832-1900), otce houslisty Františka Ondříčka a u jeho syna Emanuela (1880–1958). Sám poté vyučoval houslovou hru v ústavu L. Flöglové v Praze. Ke zkouškám pro učitele hudby a zpěvu na středních školách a učitelských ústavech jej připravoval Adolf Piskáček. Na pražské konzervatoři studoval v letech 1904-1906 skladbu u Karla Steckra (1861-1918) a Ondřeje Horníka (1864-1917). Zároveň začal u Bohumily Rosenkrancové studovat sólový zpěv, z něhož získal důležitou státní zkoušku, jakož i ze zpěvu sborového. Po návratu z válečné vojenské služby byl krátce učitelem zpěvu na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech a od roku 1920 se stal suplentem na nově otevřeném pedagogickém oddělení pražské konzervatoře; jako profesor zpěvu zde vyučoval v letech 1922-1941. Na Vysokém pedagogickém ústavu ukrajinském v Praze vedl 1926-1933 oddělení dirigování a sólového zpěvu. Studiem domácích i cizích metod, zkušeností i praxí v cizině, stal se oddaným vyznavačem staroitalské metody zpěvu, kterou přizpůsobil požadavkům české pěvecké kultury a tradice. Vychoval četné učitele zpěvu na středních školách, sbormistry i sólisty našich operních scén, mezi nimiž jsou například Miloslava Fidlerová, Věra Soukupová, Antonín Votava. A mimo toto všechno psal hudební referáty do Večerníku Českého slova.

Beno Blachut se svědomitě a houževnatě oddal studiu. Protože pocházel z nemajetné rodiny a sám byl dlouho nezaměstnaný, tudíž bez stálého příjmu, musel si peníze jak na cesty do Prahy, tak na studium, které se platilo, půjčovat. V Praze byl zpočátku ubytován v klášteru dominikánů v Husově ulici na Starém Městě, avšak ve zcela nevyhovujících podmínkách, zvlášť pro zpěváka. V místnosti měl takovou zimu, že mu zamrzala voda v umývadle. Postupně vystřídal několik dalších podnájmů. Ve studiích však nepolevoval. Využil rovněž možnosti vydělávat si jako zpěvák v nově vzniklém Českém pěveckém sboru, který řídil Jan Kühn, a také jako komparsista v několika filmech. V roce 1936 se v tisku objevily zprávy o Blachutových vystoupeních v rozhlase. Zpočátku zpíval různé umělé písně. V červenci 1937 uvedl rozhlas Cherubiniho operu Vodař, v níž Blachut po boku Marie Budíkové, Hanuše Theina a Josefa Křikavy zpíval part Antonia. Provedení dirigoval Iša Krejčí, režisérem byl Ferdinand Pujman. V rámci Slavností pražského baroka v roce 1938 zpíval ve Valdštejnské zahradě Orazia v opeře Johanna Josepha Fuxe Constanza e Fortezza a roli náčelníka v Zelenkově Svatém Václavu (Sub olea pacis et palma virtutis). Obě opery dirigoval Otakar Jeremiáš a režíroval Ferdinand Pujman. Večer byl přenášen rozhlasem. Vzhledem k obsazení úloh a k účasti sboru pražské Státní konzervatoře se jednalo o školní představení. V rozhlase vystoupil například i 28. 6. 1938 v přenosu do Londýna společně s Marií Budíkovou a dirigentem Otakarem Jeremiášem; zpíval Jeremiášovy Moravské a slovácké národní písně. Tentýž večer zpíval ještě Dvořákovy Písně v národním tónu, op. 73.

V červenci 1938 podnikl s kolegy z konzervatoře koncertní turné po Jugoslávii, které zorganizoval posluchač dirigování Oscar Danon. Profesor Kadeřábek se snažil dostat svého žáka do sboru nebo jako sustentanta do Národního divadla. Blachut tehdy předzpíval správci opery Václavu Talichovi, hlasovému poradci, komornímu pěvci Bedřichu Plaškemu a dramaturgovi Zdeňku Chalabalovi. Třetí jmenovaný Blachutovi doporučil, aby šel k nějakému mimopražskému divadlu a tam si vytvořil repertoár a tak zvaně “se okopal”.

Byl stále posluchačem konzervatoře, když si jej na jaře v Praze vyhlédl ředitel Českého divadla v Olomouci Stanislav Langer a pozval k nastudování Jeníka v Prodané nevěstě. Premiéra se konala 25. prosince 1938. Společně s Blachutem v této roli alternovali Jaroslav Sobota a Jan Kysela.„Smetanova “Prodaná nevěsta” zazněla letos o vánočních svátcích z jeviště Českého divadla v Olomouci poprvé do smutku českého lidu. (…) Představení, které dirigoval šéf opery Adolf Heller a které hlavně v orchestrální složce nebylo nejšťastnější (nepřesné ladění dřev, nedostatek smyčců proti žesťům a tympánům vedle jiných drobných obvyklých nedostatků), mělo ovšem velký úspěch. (…) Režie Linhartova, která rovněž nemohla uplatnit ohromujících novot, sledovala hlavně plynulost děje a měla v sólistickém ensemblu materiál velmi tvárný. Hlavně však mohlo upoutat toto představení svými pěveckými výkony, z nichž na sebe soustředily pozornost především vystoupení dvou mladých pěvců, z nichž jeden vkročil v úloze velmi odpovědné na jeviště po prvé vůbec. Posluchači konservatoře B. Blachutovi, který zpíval Jeníka jako host, ztížila jeho první vystoupení zřetelná těžká indispozice, která ho nutila dosazovat hlasové prostředky velmi opatrně; ale přesto si dovedl získat sympatie obecenstva, zejména v ariosních partiích ušlechtilým hlasovým materiálem a klidným hereckým podáním úlohy. (…)“
(Moravský večerník 29. 12. 1938)
Za pouhé tři týdny po představení Prodané nevěsty Blachut zpíval roli Víta v Tajemství Bedřicha Smetany. Recenzenti však na něj pohlíželi svrchu. Dr. Jaroslav Čičatka ve své studii České divadlo v Olomouci oponoval nevrlé dobové kritice a tenoristova výkonu v Tajemství se zastal:

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na