Osudy Beno Blachuta (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

14. června uplyne sto let od narození předního tenoristy Národního divadla v Praze Beno Blachuta (14. června 1913 – 10. ledna 1985). K tomuto výročí jsme připravili několik textů, přibližujících jeho životní a umělecký osud.
Místo úvodu
Dne 30. ledna 1932 bylo v listu Čs. strany lidové Ostravský kraj vydávaném v Moravské Ostravě otištěno toto sdělení:

Z Vítkovic.
Čajový večírek pořádaný 24. ledna na “Kaplánce” spolkem “Ludmila” vydařil se nad očekávání. Již o 4. hodině odpoledne byl sál přeplněn účastníky a mnozí odcházeli nemajíce již místa. O ušlechtilou zábavu a veselou náladu starali se hudebníci a pěvecký sbor vybranými, dobře nacvičenými a procítěně přednesenými čísly. P. Karel Havel dal si mnoho práce se cvičením hudebních a zpěvných výkonů, které byly odměňovány hlučným potleskem. Sólové zpěvy P. Jaroslava Šumšala, sl. Marie Bědajankové a p. Blachuta byly vyslechnuty s takovým zájmem, že sólisté byli neutuchajícím potleskem donuceni ku opakování svých čísel.

Tato krátká zpráva je zřejmě nejstarší “recenzí” pěvecké dovednosti mladého dělníka vítkovické kotlárny, člena sboru kostela sv. Pavla, Bena Blachuta. Drobná pochvala svědčí o obdivu, jehož se mladý zpěvák dočkal u svých přátel a sousedů. Jistě nemohl tušit, že za pouhé tři roky se jeho život zcela promění ve jménu hudby.

Rodiče
Předkové českého pěvce pocházejí z Haliče, z kraje kolem Wadowic. Intenzivně se vzmáhající průmysl ve střední a západní Evropě i v Americe potřeboval mnoho pracovních sil, což se stalo podnětem pro odchod obyvatelstva z ekonomicky zaostalých oblastí, k nimž v 19. století náležela také převážně agrární rakousko-uherská Halič. V období před osmdesátými léty 19. století odtamtud směřovalo vystěhovalectví hlavně do Německa a do USA. Haličané však využívali možnosti výdělku také přesídlením na blízké Ostravsko. Jan Blachut znal prostředí průmyslového kraje už od svých dvaceti let. O práci v železárnách se mohli hlásit jen ti nejschopnější a nejzdatnější, neboť zde byly nejpřísnější lékařské prohlídky, ale zároveň možnost velkého výdělku. Jan Blachut (narozen v obci Barwald Średni) byl synem Jakuba Blachuta, zahradníka v obci Wieprz, která je asi deset kilometrů západně od Wadowic. Z této vsi pocházela Marie Pytelová, s níž se na podzim 1905 oženil. Ve vítkovických železárnách pracoval v různých provozech: nejdříve nastoupil do šamotky, později přijal práci u vysokých pecí, ve strojírně, odkud přešel do rourovny a rok před Benovým narozením začíná pro rodinu vydělávat v mědírně (ve Vítkovicích se říkalo “v kuprovně”). Jan a Marie Blachutovi po příchodu na Ostravsko žili v předměstských čtvrtích, které měly spíše venkovský charakter, roku 1911 se přistěhovali do Vítkovic.

28. července 1914 vypukla válka; už 1. srpna byl Jan Blachut povolán na vojnu a pravděpodobně brzy poté na frontu. Od července 1916 byl pohřešován. Rokem 1930 je datována Pamětní kniha, která je kaligraficky psaným seznamem 746 jmen příslušníků obce Vítkovice padlých ve válce či zemřelých na následky zranění a nemocí. V tomto vzácném dokumentu je uveden také Jan Blachut.

Benova maminka Marie Blachutová nebyla téměř až do konce války zaměstnána. Až v červnu 1918 přijala práci v mědírně, aby mohla živit své čtyři děti poté, co se její manžel nevrátil z válečné fronty. V továrně zůstala až do konce roku 1929.

Beno
Jan a Marie Blachutovi měli čtyři děti: prvorozenou dceru Andělu (1904 – 1990), jež se po provdání přestěhovala ke Vsetínu, bratry Jana (1907 – 1943) a Leopolda (1910–1982), ti pracovali ve vítkovických železárnách. Jan zahynul v dubnu 1943 v koncentračním táboře Rawycz.

Čtvrtým dítětem Jana a Marie Blachutových byl Beno. Beno se narodil ve Vítkovicích 14. června roku 1913 v domě č.p. 452 na dnešní Zengrově ulici (tenkrát to byla Idova ulice; Idastrasse). Jeho rodný dům je prosté jednopatrové stavení ničím nevynikající v řadě podobných, které po obou stranách lemují kdysi významnou a rušnou ulici. Po chlapcově narození rodina na této adrese dlouho nezůstala. Benovi bylo půl roku, když se přestěhovali do nového domova vzdáleného jen pár set metrů od Zengrovy ulice, do novostavby v Sirotčí  ulici č. 29. Blachutovi na této adrese zůstali až do listopadu 1938. Tento dům dnes už bohužel nestojí.

Školní léta
V letech 1919 až 1924 Beno Blachut navštěvoval polskou obecnou školu ve Vítkovicích, která byla zřízena roku 1909 ředitelstvím Vítkovického horního a hutního těžířstva; poté od roku 1924 až do roku 1927 pokračoval na polské měšťance v Moravské Ostravě. Ve školním roce 1919/20 byl jeho třídním učitelem Eugeniusz Źyla, jenž o svém působení na vítkovické škole napsal vzpomínku datovanou rokem 1971. V ní vypisuje všechna jména svých žáků, “… z nichž operní pěvec Beno Blachut je všeobecně znám a uznáván…”. Polská měšťanská škola byla zřízena v Polském domě v Moravské Ostravě a byla v něm kromě knihovny, sálu, kde se hrálo také divadlo, zprostředkovatelny práce, záložny také pokračovací, tedy měšťanská škola. Mezi písemnostmi uloženými v umělcově rodině je zachováno jen jedno školní vysvědčení, a sice propouštěcí z měšťanky. Beno dostal dvakrát výbornou: z ručních prací a – ze zpěvu.

Vítkovické železárny
Beno dokončil studia na měšťance a začal se učit kotlářem v železárnách. Jako každý zaměstnanec ve Vítkovicích, i on měl svoji zaměstnaneckou kartu, a z té se dozvídáme, že do učení byl zapsán 4. srpna roku 1927. Odborná škola pokračovací pro učně živností obrábějících kovy ve Vítkovicích na Moravě sídlila v budově České obecné a měšťanské školy chlapecké ve Vítkovicích. Od 5. října 1927 byl jejím žákem. Vyučování bylo ve všech třech ročnících vždy ve středu a v pátek odpoledne; dopoledne byla budova vyhrazena pro žáky obecné školy.

Učňovská léta pro něj skončila 30. dubna 1930; podle zachovaných třídních výkazů mu byly přiznány tyto známky:

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na