Osudy Beno Blachuta (5)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Beno Blachut a Bedřich Smetana 

Třebaže byl tenorista Beno Blachut jubilantem roku minulého (14. června 1913 – 10. ledna 1985), můžeme si jej dovolit připomenout i v Roce české hudby ve vztahu k výročím významných skladatelů.Na první místo záhodno zařadit Bedřicha Smetanu, jehož hudba, a to nejen operní, je spojena s celou pěvcovou kariérou. Vždyť s Daliborovou vstupní árií se hlásil už na konzervatoř! První Blachutovou úlohou, s níž vystoupil ještě jako posluchač pražské konzervatoře na jevišti olomoucké opery, byl Jeník v Prodané nevěstě; Skřivánek v Tajemství byl postavou, kterou zpíval naposledy… Mezi 25. prosincem 1938 a 28. lednem 1984 je rozmezí čtyřicet pět let věrnosti dílu Bedřicha Smetany.

V olomouckém angažmá (více zde) nastudoval ze Smetanových oper další tři úlohy: byli to Žnec v Libuši, kterým vstoupil do již provozované inscenace (premiéra 27. října 1936); Vít v Tajemství (premiéra 14. ledna 1939) a Ladislav Podhájský ve Dvou vdovách (premiéra 16. září 1939). V pražském Národním divadle se jako host předvedl v úloze Jeníka, a to 23. února 1941, a brzy poté, 6. dubna 1941, jako Ladislav Podhájský (více zde).

Po přijetí za stálého člena souboru Národního divadla 1. srpna 1941 zařadil Jeníka v Prodané nevěstě ke svému pravidelnému repertoáru. Od prvního vystoupení na scéně Národního divadla do konce sezony 1946–1947 jej zpíval šedesátkrát. Později se počet představení snížil. S Jeníkem hostoval 29. dubna 1948 ve Vídni a 23. října 1948 v Poznani, jinak jej zpíval jen v českých nebo slovenských divadlech, naposledy 26. prosinci 1970 v Olomouci; celkem v úloze vystoupil sto devadesát devět krát. Už při pohostinském představení v Národním divadle byl Blachut brán jako objev, do kterého byly vkládány velké naděje. V kritikách se setkáváme s neobvykle shodnými názory, které upozorňují na příjemný temně zbarvený jadrný a vřelý, technicky dobře ovládaný a nosný tenor, který snad v budoucnu najde uplatnění i v oboru dramatickém.„…Takovou náhodou jsem se setkal s dvěma novými pěvci při nedělní reprise Smetanovy Prodané nevěsty: s tenoristou Beno Blachutem v úloze Jeníka a s basistou Eduardem Hakenem, jenž zpíval Kecala. Oba působí toho času u české opery v Olomouci, které prokazují patrně velmi platné služby, neboť oba jsou nadáni pozoruhodným fondem hlasovým, jehož zvučnost a nosnost obstála i v prostoře Národního divadla a jenž i školením je pro úkoly dramatického zpěvu dobře vybaven. (…) V hereckém výkonu není si Blachut ještě dost jistý. (…) Oběma pěvcům dostalo se od vyprodaného hlediště velmi vřelého přijetí, několikráte i při otevřené scéně, jehož zaslouženost opravňuje k víře, že se s nimi ještě setkáme.“
(O. Šourek: Prodaná nevěsta s hosty. Venkov, 25. února 1941)

Rovněž další roli v Národním divadle, kterou byl Vít v Tajemství, znal už z Olomouce. V Praze ji zpíval často, poprvé 9. listopadu 1941. Úloha mu byla svěřena rovněž v představení 31. srpna 1944, které bylo posledním před uzavřením divadel nacisty. Naposledy Víta zpíval 1. října 1960, byla to jeho sedmdesátá první inscenace.Druhé hostování v Národním divadle s úlohou Ladislava Podhájského ve Dvou vdovách bylo přijato všeobecně kladně a zřejmě právě jím přesvědčil Václava Talicha, aby jej o měsíc později angažoval. To potvrzuje, že se Blachut v Olomouci pěvecky zdokonaloval velmi rychle a stejně rychle nabýval jistoty.

„Tenorista Beno Blachut jako Ladislav Podhajský přesvědčil hned vstupním zpěvem v prvním dějství, že úloha celkem dobře odpovídá jeho hlasovým možnostem. Mladý pěvec vládne pružným tenorem tmavší barvy a charakteru mladodramatického, který určuje i způsob přednesu. Lyrické zpěvy, jimiž je tato polohově obtížná partie důsledně vybavena, přednášel pevně a výrazně bez sentimentální rozměklosti, uplatnil v nich pěknou kantilénu a lesklé vysoké tóny. Způsob zpěvu je vkusný a účinný, prozrazuje dobrou pěveckou přípravu i vlastní pěvcovu práci. Celkový dojem z propracovaného výkonu je velmi příznivý a pro budoucnost skutečně slibný.“
(J. Uhlíř: Hosté v opeře. Národní listy, 9. dubna 1941)

Do inscenace Dvou vdov vstoupil jako člen Národního divadla 13. února 1942; během svého angažmá se k Ladislavu Podhájskému vrátil v dalších dvou nastudováních (leden 1946, listopad 1953).

V olomouckém divadle byl v sezoně 1938–1939 nastudován také Dalibor, ale do něj Beno Blachut obsazen nebyl. Pro úplnost uveďme, že žalářníka Beneše si od tohoto představení do svého repertoáru zařadil Eduard Haken. Krátce po příchodu do Prahy byl Dalibor připravován Václavem Talichem, který nejdříve počítal s Blachutovým obsazením do titulní úlohy, ale nakonec mu přidělil roli Vítka. Dalibor byl svěřen Jindřichu Blažíčkovi, jenže ten se nedokázal podvolit Talichovým nárokům a na premiéře 24. dubna 1942 hlavní úlohu zpíval Josef Vojta. Beno Blachut se k Daliborovi dostal až 18. září 1945. O jeho Vítkovi se v dobových kritikách mnoho nedočteme, ale vyznívá z nich celkové uspokojení. Rytíř Dalibor zaujímá v pěvecké dráze Beno Blachuta zcela mimořádné postavení. Kritiky uvítaly tenoristův výkon s uznáním, neboť je schopen tuto pěvecky a interpretačně obtížnou roli zvládnout.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář