Osudy Beno Blachuta (3)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

„A. Dvořák: Rusalka
V rámci oslav A. Dvořáka provedlo České divadlo v Olomouci Rusalku jako čtvrté jubilejní představení, které je zároveň stopadesátým představením tohoto díla na olomoucké scéně. Prince zazpíval B. Blachut (…), vybavil tuto postavu kouzlem svého hlasu a prostým a účinným hereckým výkonem. S B. Jevtušenkem se střídá v úloze Vodníka Eduard Haken, který vytvořil pozoruhodnou postavu řadící se důstojně k oněm, jež na olomoucké scéně s velkým úspěchem představil. Krásný vyrovnaný hlas, lehce tvořící výšky, výraznost přednesu a přirozená hra se pojí v harmonický celek. (…) 1. května zazpívala úlohu Rusalky E. Zachardová. Mimořádný její výkon, který byl obecenstvem plnou měrou uznán, dokázal její jedinečnou hlasovou kulturu, vzácně vytříbenou hudebnost, jíž je zpívané slovo součástí hudebního proudu, jenž stejně intensivně ovládá a prožívá jako zpívanou linii. Pečlivě vypěstovaný a vyrovnaný hlas, schopný nejjemnějších výrazových odstínů, lahodný v celém rozsahu dynamických nuancí, a promyšlená a přirozená hra jsou velké klady, jež vložila do své úlohy. (…)“
(České slovo 3. 5. 1941)
Rusalka v Českém divadle v Olomouci
(…) Provedení přineslo leccos nového, nemyslím-li jen na neobvyklé střídání hned ve třech hlavních úlohách. B. Blachut uplatnil v úloze Prince svůj jadrný hlas, vyrovnaný a propracovaný přednes, klidnou, přirozenou hru. Velmi sympaticky byl přijat E. Haken v úloze Vodníka; krásný jeho hlas, vyjadřující stejně přirozeně a účinně bodrý humor i hluboký žal, vypínající se stejně působivě k dramatickým vrcholům partie i nesoucí se hřejivým citem lyrickými partiemi úlohy a pečlivá hra si získaly všeobecné uznání. (…)“
(Našinec 3. 5. 1941)

Doplňme kapitolu o Rusalce informací, že po Blachutově odchodu do Národního divadla převzal roli Prince Otakar Pavlis. 

Dirigent Karel Nedbal (1888–1964) působil v olomouckém divadle v létech 1920–1928 a opět v sezonách 1940–1945. O prožitém Půl století s českou operou vydal v roce 1959 knihu, ve které se několika zápisy zmiňuje o Beno Blachutovi. Nejsou to jen ryze osobní vzpomínky, seznamují nás též s atmosférou divadla i s tenoristovými pokroky a jsou tak cenným dokumentem o pěvcově místě na olomouckém jevišti.

Olomouc podruhé, 1940–45 (str. 310–323):
Uprostřed úvah a plánů, jak zařídit budoucnost, nikdy tak nejistou, jako v oné době neustálých překvapení, dostal jsem dopis od ředitele Stanislava Langera z Olomouce. (…) Zval mě na představení Růžového kavalíra, v jehož velkém obsazení jsem mohl zhlédnout téměř celý operní ansámbl, než bych se definitivně rozhodl. (…) Mladý, ještě ani ne třicetiletý Eduard Haken jako Ochs von Lerchenau vynikal hlasem, který již tehdy, aspoň v malém divadle olomouckém, překvapoval svou mohutností. Nepatrnou roli italského zpěváka zpíval začínající Beno Blachut a kněžnu Lída Červinková, odcházející po prázdninách do Ostravy. Avšak i jinak některé výkony, zejména koloraturky Anny Richterové, barytonisty Ady Franka a basisty Borise Jevtušenka, měly pozoruhodnou úroveň. (…)

Jako první studovanou věc jsem si zvolil Jají pastorkyni, pro niž byly nejlepší předpoklady v představitelích hlavních rolí. Emilie Zachardová (…) slibovala být Jenůfou naprosto nekonvenční. Na Podkarpatské Rusi pravděpodobně hodně hrála ochotnicky divadlo, protože je nemyslitelné, že by jinak byla Jenůfě mohla dát tak přesvědčivě zemitý a přirozený výraz, nehledě k absolutní hudebnosti, s jakou jsem se později u žádné jiné zpěvačky nesetkal. Beno Blachut, o jehož začátcích před mým příchodem do Olomouce nezněly všechny úsudky jednoznačně příznivě, byl v Lacovi hlasově a technicky již zcela konsolidován a herecky tak znamenitě připraven režisérem Oskarem Linhartem, že tato role byla všemi, kteří sledovali jeho rychlý růst, pokládána za mezník v jeho uměleckém vývoji. Ideálním Števou byl tenorista Jan Kysela, jemuž se krátkou dobu, kdy oba současně v Olomouci začínali, předpovídala dokonce větší budoucnost než Blachutovi. Měl bytostní předpoklady pro tuto figuru, která s herecky přesvědčivou Kostelničkou Milady Markové doplňovala kvartet, budící spontánní nadšení všude, kde jsme Janáčkovo dílo hráli. Kysela bohužel za dva roky úplně ztroskotal, zatímco houževnatý a cílevědomý Blachut krok za krokem stoupal. (…) Pozdější tenorový duel mezi Blachutem a Kyselou v Komediantech a Sedláku kavalírovi vyhrál už na celé čáře Blachut (…).

Zvláště rád jsem odjížděl do Prahy, když dr. Neumann se mnou na představení Dvou vdov pozval Blachuta a Hakena, chtěje snad jim i mně zpříjemnit a usnadnit práci a zároveň podat ukázku zajímavé pohostinské hry, provedené současně několika členy téhož divadla. Rovněž Zachardovou jsem doprovodil do Prahy ke společnému vystoupení v Rusalce, a myslím, že její angažování by bylo bývalo k oboustrannému prospěchu. Představení Dvou vdov rozhodlo o budoucnosti obou nadaných pěvců. Bylo jim to všeobecně přáno, ač jejich současný odchod otřásl operním provozem. Oba byli u širokého obecenstva oblíbeni nejen jako zpěváci, ale pro svou přímo nedivadelní povahovou přímost i jako lidé. (…)

Beno Blachut se loučil s Olomoucí. Divadlo mu za jeho působení poděkovalo dopisem, na který odpověděl:

Za Váš krásný a milý dopis z dne 19/VIII. 1941 Vám vzdávám co nejsrdečnější díky.
Ujišťuji Vás, že na olomoucké divadlo nezapomenu a že práce na olomouckém jevišti mne opravdu těšila. Děkuji Vám ještě jednou za tu milou pozornost a přeji olomouckému divadlu, u kterého jsem začínal, aby nadále vzkvétalo a umělecky rostlo.
S projevem upřímné úcty oddaný
Beno Blachut
člen Národního divadla v Praze“

Zakončeme druhou olomouckou sezonu s angažmá Beno Blachuta rekapitulací zpracovanou dr. Jaroslavem Čičatkou. Odehrálo se v ní celkem 233 operních představení, z toho 81 na hlavním jevišti a na zájezdech 152! Pohostinských činoher bylo „jenom“ 112 a operet 59. Na Moravě hostila operu především větší města: Prostějov 26x, Přerov 16x, Zlín 13x a Kroměříž 7x. V Čechách hrála opera v Mladé Boleslavi 22x, v Kolíně 17x, následovala města Jičín 14x, Hradec Králové 11x, Pardubice 10x, Vysoké Mýto a Litomyšl 6x, Chrudim 5 představení. Turné po Čechách trvalo dva měsíce.

Soupis rolí Beno Blachuta v Oloumouci 1938–1941:
Smetana Bedřich – Prodaná nevěsta – Jeník
Smetana Bedřich – Tajemství – Vít
Strauss Johann – Cigánský baron – Šandor Barinkay
Smetana Bedřich – Libuše – Žnec
Smetana Bedřich – Dvě vdovy – Ladislav
Thomass Ambroise – Mignon – Vilém Meister
Gounod Charles – Faus – Faust
Musorgskij Modest Petrovič – Boris Godunov – Jurodivý
Donizetti Gaetano – Don Pasquale – Ernesto
Strauss Richard – Růžový kavalír – Zpěvák
Lortzing Gustav Albert – Car a tesař – Markýz de Chateauneuf
Folprecht Zdeněk – Lásky hra osudná – Gilles
Verdi Giuseppe – Traviata – Alfred Germont
Janáček Leoš – Její pastorkyňa – Laca Klemeň
Puccini Giacomo – Bohéma – Rudolf
Mozart Wolfgang Amadeus – Cosi fan tutte – Ferrando
Leoncavallo Ruggiero – Komedianti – Canio
Dvořák Antonín – Rusalka – Princ
Prameny a fotografie:
Archiv Moravského divadla Olomouc
Archiv rodiny Blachutovy (fotografie, korespondence, deníky)
Zpravodaj Společnosti Beno Blachuta č. 1–13

(Pokračování) 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat