Pietari Inkinen: Vždy hledám souvislosti

  1. 1
  2. 2

Jak vlastně trávíte letní volné dny? Váš domov je nyní ve Švýcarsku… Chystáte se vyrazit do Alp?
Ano, chystám se strávit polovinu léta ve Švýcarsku. Alpské scenérie mě samozřejmě lákají a za tu dobu, co tam žiju, se mi dostaly pod kůži, trávím tam hodně času. To je myslím ideální pro dirigování Alpské symfonie – člověk by měl mít ty hory trochu v krvi, aby si s každou frází představil nějaký pěkný výhled nebo situaci, která té hudbě odpovídá.

Takže by se dalo říci, že v létě moc necestujete oproti zbytku roku?
Je to tak. Ostatní to mají možná trochu naopak a v létě chtějí cestovat, ale já jako dirigent po tom opravdu netoužím. Když mám někam jet ve svém volném čase, musí pro to být pádný důvod, jako je návštěva rodiny a podobně. Pojedeme tedy „jen“ do Finska, jinak zůstáváme ve Švýcarsku. Vzhledem k tomu, že zbytek roku jsem neustále na cestách mezi svými orchestry, během dovolené netoužím jen tak objevovat nová místa, rád se také na chvíli zastavím. Vždy se snažím v létě rozdělit čas mezi rodinu a přírodu – obojí mám ve Finsku a Švýcarsku.

Posloucháte během svého volného času nějakou hudbu?
Nijak zvlášť. Užívám si ticha. V dnešním světě je všude kolem nás tolik hluku a do toho mi neustále zní v hlavě hudba, která je nádherná, ale nutí mě neustále přemýšlet, analyzovat, srovnávat… Pro uši je hrozně zdravé, když naleznete někde v přírodě místo, kam opravdu nedoléhají zvuky měst a lidí. Je čím dál těžší taková místa najít, ale jsou; třeba Laponsko ve Finsku. Takových míst, kde se člověk ocitá uprostřed ničeho, bychom si měli vážit a dbát na to, aby nám vydržela tichá. Je to slast pro uši. Když jsme u toho, musím říci, že já opravdu nemám rád podkresovou hudbu. Buď si hudbu pouštím, abych se jí plně věnoval, a to opět musí mít důvod, anebo preferuji ticho. Jedinou výjimkou jsou snad restaurace – chápu, že tam když pustíte hudbu v té správné hlasitosti, tak není rušivá, protože překrývá šum hovorů z okolních stolů. Ale to je něco jiného. Doma bych si takový podkres neužil. Ať už je to klasická hudba, pop nebo třeba jazz, vždy když si pustím něco k poslechu, vím přesně, proč jsem si to pustil.

Pietari Inkinen (foto jan Slavík)

K relaxaci si hudbu nepustíte?
Ne. To je nevýhoda dirigentského povolání. Já při hudbě nejsem schopen relaxovat, ať už hraje jakýkoliv žánr. Vždy mě v tom něco zaujme a zaposlouchám se příliš, rozebírám, kriticky hodnotím… Nejde to jinak.

Tak pojďme od prázdnin zpět k FOK. V září zahájíte 85. sezónu Pražských symfoniků, a to s novým rezidenčním umělcem, famózním houslistou Pinchasem Zukermanem. Jak to vzniklo, že se právě Pinchas Zukerman stal rezidenčním umělcem FOK?
Na Pinchase mám vazbu od té doby, co jsem byl jeho dálkovým studentem. Před tím jsem snil o tom, že bych se s ním mohl někdy setkat, byl to můj hrdina mezi houslisty. A nyní mám to štěstí, že jsme přátelé a kolegové – spolupracujeme na koncertech po celém světě. Je to neuvěřitelné. Když byl za mnou v Praze u FOK poprvé, hned jsem se ho ptal, jak se mu tady líbí a jestli by nepřijel znovu. Po zbývající večery v hotelu jsme diskutovali na téma, jaké skladby bychom mohli společně hrát a jak by se to hodilo do sezóny FOK. Nezůstali jsme u jednoho programu, rovnou jsme vymysleli, že by sezónu mohl hezky zarámovat, kdyby ji zahájil i zakončil. Pak jsme s orchestrem hledali společné termíny a vyšlo to – takové štěstí! Teď to přichází, stále tomu nemohu uvěřit.

Podle čeho jste vybírali program na Zahajovací koncert 85. sezóny?
Chtěli jsme, aby ten program obsahoval určitou vnitřní harmonii. Pinchas s manželkou Amandou Forsyth si vybrali Brahmsův Dvojkoncert pro housle a violoncello. Nebylo těžké najít, co by k tomu ladilo, Čechy hned napadne spojení Brahmse s Dvořákem a mně zase hned skočí myšlenka na Sibeliovu Pátou symfonii, protože hudebně to je stejný materiál a krásně to koresponduje. Téma pomalé věty v Brahmsovi je téměř identické se začátkem Sibeliovy Páté, a fascinuje mě, jak každý z autorů s ním pak pracuje po svém.

Na Závěrečném koncertě příští sezóny budete s Pinchasem Zukermanem hrát Bachův Dvojkoncert pro housle. Co pro vás znamená zahrát si s ním?
Pinchas je houslová legenda. Určitě budu před tím koncertem trošku nervózní. Naštěstí se známe dobře a já jsem v nejlepší formě, takže myslím, že je na to ten správný čas. Už jsme spolu s Pinchasem takto hráli, ale ne Bachův Dvojkoncert, ten budeme spolu hrát poprvé. Už jsem také orchestrem FOK hrál na housle – v Japonsku na turné jsme dávali dokonce právě Bachův Dvojkoncert jako přídavek. Ale to nebylo s Pinchasem. Kdybych si měl vybrat houslistu z celého světa, se kterým chci hrát, Pinchas by vyhrál, je první v pořadí o několik mil. Pro orchestr to bude také speciální příležitost.

Děkuji za rozhovor.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat