Ples v hotelu Savoy ve Státní opeře

  1. 1
  2. 2
Státní opera v Praze uvedla v rámci projektu Musica non grata v premiéře novou inscenaci revuální operety maďarského skladatele židovské národnosti Paula Abrahama Ples v hotelu Savoy. Dílo nastudoval soubor v češtině, překlad do němčiny a angličtiny zprostředkovaly titulky, české titulky byly rovněž u zpívaných textů. Hudebně tuto operetu v jazzových rytmech třicátých let minulého století nastudoval a na premiéře dirigoval Jan Kučera, režíroval Martin Čičvák. Státní opera uvedla dílo v plném ozvučení.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Doubravka Součková, Daniel Matoušek, Jiří Hájek, 16. září 2022 (foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Doubravka Součková, Daniel Matoušek, Jiří Hájek, 16. září 2022 (foto Zdeněk Sokol)

Umělecká kariéra Paula Abrahama začala v Budapešti a pokračovala přes Vídeň do Berlína, který byl do druhé světové války Mekkou evropského filmu. Abraham byl ve své době známým skladatelem filmové hudby a Ples v hotelu Savoy byl v pořadí jeho už čtvrtou operetou. Její premiéra těsně před Štědrým dnem, 23. prosince 1932, v Berlíně měla úspěch. V lednu 1933 se však chopili moci nacionální socialisté a Paul Abraham se stal skladatelem nežádoucím. Ples v hotelu Savoy byl sice v září 1933 uveden i v Praze právě v dnešní Státní opeře, tehdejším Novém německém divadle, ale Paulu Abrahamovi už začalo jít o život. Uprchl před nacismem do Ameriky, ve Spojených státech se však jako skladatel neuchytil, živil se jako barový klavírista. Později duševně onemocněl a tragický konec jeho života neměl nic společného s jásavým světem jeho operet. Od roku 1946 byl internován na psychiatrické klinice v Americe, ale protože mu nebyl prodloužen pobyt, hrozilo, že bude jako duševně nesvéprávný vypovězen do Maďarska. Jen díky podpoře a úsilí jeho přátel se podařilo, že byl převezen v roce 1956 na kliniku do Hamburku. Zemřel v soukromém ošetřování 6. května 1960.

Děj operety Ples v hotelu Savoy je pestrý: po roční svatební cestě se z Benátek vrací do své vily na Riviéře aristokratický pár Madeleine a Aristide de Faublas. Novomanželé se těší na svůj první společný večer doma. Aristide však dostává telegram od své bývalé milenky, tanečnice Tangolity, která právě dnes večer chce, aby Aristide dodržel slovo a splnil svůj slib – povečeřet s ní v den, který si ona sama určí. Má se tak stát v hotelu Savoy v Nice. Aristide společně se svým přítelem, tureckým atašé Mustafou Bejem, namluví Madeleine, že ho pozval na setkání do Savoye slavný hudební skladatel José Pasodoble, jenž právě přicestoval do Nice a který mu kdysi zachránil život. Aristide ví, že Pasodoble je pseudonym, netuší však, že se pod ním skrývá přítelkyně jeho ženy, mladá Američanka Daisy, která tajně píše a publikuje populární skladby. Daisy je v Nice a na plese v Savoyi hodlá zveřejnit svou pravou identitu. Jediný, kdo vše o Daisy ví, je Madeleine. A proto se rozhodne jít se zastřenou tváří na ples také, aby odhalila manželovu lež. Když v hotelu zjistí, že Aristide večeří v „chambre séparée“ s Tangolitou, udělá z touhy po pomstě totéž – ve vedlejším „chambre séparée“ povečeří s náhodným známým, nezkušeným mladíčkem Célestinem, který se do ní zamiluje. Vzejde z toho nejen řada dalších komických situací, ale i dramatické vyústění, kdy se Aristide pro domnělou Madeleininu nevěru chce nechat rozvést. Opereta však samozřejmě končí happy endem, novomanželé se usmíří, navíc se do sebe zamilují Mustafa Bej a Daisy, která je rozhodnuta stát se Turkovou v pořadí devátou ženou.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Barbora Řeřichová (foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Barbora Řeřichová (foto Zdeněk Sokol)

Dílo bylo uváděno i na českých jevištích, naposledy zaznělo v Opavě v roce 2011, nepatří však k všeobecně známým. Hlediště Státní opery, kam se Ples v hotelu Savoy vrátil po 89 letech, nebylo při premiéře zcela zaplněno, druhý balkón byl takřka prázdný. Přitom melodičnost Abrahamovy operety je přitažlivá. Překvapením je kontrapunktická imitační předehra – jakoby barokní jazz. Po ní přicházejí melodicky zajímavé šlágry, v nichž je hojně využíván foxtrot, latinsko-americké tance, ale i valčík. Vše ovšem v hutné, nepříliš diferencované dobové instrumentaci, kdy Orchestr Státní opery s přizvanou rytmickou skupinou zněl jako typický salonní orchestr, v němž hrají stále všichni všechno. Definitivní Abrahamova instrumentace se nicméně nezachovala a notový zápis umožňuje různé varianty.

Orchestr hrál pod taktovkou Jana Kučery spolehlivě, avšak s nevýraznými synkopami, někdy příliš měkkým rytmem a v takřka jednotné zvukové hladině bez žádoucích dynamických diferencí.

Martin Čičvák má na svém kontě sice čtyři operní režie (v Divadle J. K. Tyla v Plzni a v Národním divadle v Praze), je však především činoherním režisérem. Od roku 2000 působí jako kmenový režisér pražského Činoherního klubu. Děj operety nedeformoval ani nepřepracoval. Soustředil se především na „akčnost“. Zaplnil jeviště permanentním všepohlcujícím pohybem. Souhra sólistů i company byla precizní, každá jednotlivost plně dotažená. Režie to byla nepochybně nesmírně pracná a náročná, na pěvce kladoucí až extrémní nároky.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Doubravka Součková (foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Doubravka Součková (foto Zdeněk Sokol)

Choreografové Laco Cmorej a Silvia Beláková vršili jeden prvek na druhý, choreografie všudypřítomné company mnohdy neodpovídala charakteru hudby, jednotlivé prvky se opakovaly. Neustálý pohyb a často zbytečná přelidněnost znepřehledňovaly vlastní jevištní dění a přispěly k jeho unifikaci. Jako by režisér napnul veškeré své síly k pohybovým akcím a už mu nezbyly na přesvědčivé vypracování akcí hereckých a jejich vypointování. Například když Daisy odhalí svoji pravou totožnost, vše tak nějak prošumí, žádný dramatický údiv se nekoná.

Tak, jak by si zasloužily podstatně hlubší propracování jednotlivé scény, tak by je potřebovalo i vypracování rolí. Ordinérně působí Tangolita, služka Bébé či Mustafovy bývalé ženy a konečně Mustafa sám, už za hranou je stylizace Daisy. I o manželské ne/věrnosti lze přece hrát s noblesou a elegancí.

Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Jakub Svojanovský, Doubravka Součková, Linda Caridad Fernandez Saez, Jiří Hájek (foto Zdeněk Sokol)
Paul Abraham: Ples v hotelu Savoy – Jakub Svojanovský, Doubravka Součková, Linda Caridad Fernandez Saez, Jiří Hájek (foto Zdeněk Sokol)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3.3 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments