Olomoucká opera uvede Modrovousův příběh o vnitřním sváru a hledání identity

Soubor opery a operety Moravského divadla Olomouc v čele s režisérkou Danielou Špinar uvede Modrovousův hrad, symbolistickou operu maďarského skladatele Bély Bartóka doplněnou o Tance z Galanty a Sbory pro mužské hlasy Zoltána Kodályho.

V hlavních rolích se představí sólisté Jiří Přibyl a David Szendiuch spolu s Radoslavou Müller a Barborou Řeřichovou. Spoluúčinkovat bude orchestr a mužský sbor, výraznou složku inscenace představuje soubor baletu. Premiéra se uskuteční v pátek 17. února v 19:00 hodin, II. premiéra o den později ve stejný čas.

Libretista Béla Balázs psal jednoaktovou operu Modrovousův hrad původně pro Zoltána Kodáyho, ale zhudebnění se nakonec ujal Béla Bartók. Všechny tři hudební velikány nicméně spojovalo celoživotní přátelství, láska k maďarské lidové hudbě a zaujetí symbolismem a impresionismem. Opera z roku 1911 měla premiéru v roce 1918 v Královské opeře v Budapešti. V roce 1960 se pak odehrála česká premiéra v tehdejším Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, režie se ujal hostující Erwin Buggé. Nyní, po neuvěřitelných 63 letech, se tato podmanivá opera vrací na jeviště Moravského divadla.

„Na historicky druhé uvedení této vzácné opery si olomoucké publikum počkalo více než šedesát let. To ale ničemu nevadí, protože nás nyní čeká jedinečný večer, který má co nabídnout i náročnému divákovi. Cením si spolupráce s Danielou Špinar, která do celé inscenace vnesla kus své nápaditosti a s našimi umělci vytvořila dílo v Česku nevídané,“ uvedl ředitel Moravského divadla David Gerneš.

„S operou Modrovousův hrad jsem se setkala již při studiích na Hudební akademii múzických umění v Praze, a toto dílo mě od té doby nepřestává fascinovat. Především teď, kdy se rozeznívá mezi zdmi Moravského divadla a už dva měsíce tu s námi existuje. Vždy jsem si plně uvědomovala, že toto dílo potřebuje titěrnou práci geniálního režiséra, který se ponoří do nejasných psychologických dvousečných vod a vytvoří koncept, který bude tohoto díla hoden. V momentě, kdy Daniela Špinar souhlasila s režií, jsem věděla, že se podaří něco nadpozemsky silného,“ prozradila svůj vztah k dílu a pozadí vzniku spolupráce s režisérkou Veronika Loulová, umělecká šéfka souboru opery a operety.

Námětem opery byl mnohokrát různě zpracovaný příběh legendy o Modrovousovi, jehož poslední žena se nezdráhá odhalit hrozivá tajemství ukrytá v komnatách jeho hradu, za což má zaplatit vysokou daň. Balázs svoji verzi příběhu zredukoval na základní konflikt mezi Modrovousem a Juditou a vytvořil psychologické symbolistické drama. Hrad zde není hradem fyzickým, ale Balázs mu připisuje lidské vlastnosti. Opera díky tomu obsahuje mnoho vrstev a potencionálních výkladů.

Pro režisérku inscenace Danielu Špinar, bývalou uměleckou ředitelku činohry Národního divadla v Praze, je to spíše, nežli příběh o rozdílnosti a nepochopitelnosti mužského a ženského světa, vyprávění o jedné bytosti, ve které spolu mužský a ženský princip zápasí. „Opera je z mého pohledu zaměřena na téma, kterým se v tuto chvíli zabývám, a to je tranzice. Přemýšlím nad tím, kdo je muž a kdo je žena, jak jsou vnímáni ve společnosti, jaké se k nim pojí předsudky a stereotypy. Myslím, že do jisté míry je v každém člověku zakořeněn princip ženy i muže, tvoří jednotku, a přemítám, jak je důležité si to přiznat. Z tohoto úhlu vnímám vyznění opery tak, že pokud si Modrovous bere na hrad ženu, aby jí ukázal sedm zamčených komnat, přeneseně mluví o tom, že když si muž ve svém životě připustí své ženské stránky, stává se celistvým,“ vysvětluje svou interpretaci Špinar.

Moodrovousův hrad je poměrně krátká opera, takže obvykle bývá doplňována ještě dalším dílem. V Moravském divadle zazní spolu s tvorbou Zoltána Kodályho. „V našem podání se bude jednat o „maďarský večer“, kde na Bartókovu operu navazují Kodályho orchestrální Tance z Galanty, a obě díla tvoří obsahově jeden celek. Celý večer je zarámovaný dvěma mužskými sbory z pera Zoltána Kodályho,“ sdělil autor hudebního nastudování a dirigent Petr Šumník.

„Rozhodla jsem se, že vytvořím dovysvětlení Modrovouse, jelikož nekončí úplně katarzně, ale spíše depresivně. Přidala jsem Tance z Galanty, patnáctiminutovou orchestrální skladbu od Kodályho, a vytvořila jakési vzkříšení, a tím i odlehčenější konec, který také lépe dokresluje mou ideu, že když muž ve svém hradě, ve svém srdci a mysli, přijme ženu, je to svým způsobem happyend,“ vysvětlila svůj režijní záměr Daniela Špinar a připouští, že každý divák si z představení může odnést individuální zážitek, neboť na něj bude nahlížet skrze své osobní zkušenosti a vlastnosti, což je však pro ni jako tvůrce žádoucí.

Opera je po hudební stránce náročná. I proto se v Česku často nehraje. „Bartókova hudba je pro sólisty mimořádně složitá po stránce intonační, pro orchestr zase rytmicky a harmonicky. Kromě běžných hudebních prostředků zde Bartók pracuje s témbrovou kompoziční technikou, pro posluchače, myslím, barevně velmi zajímavou. Kodályho Tance z Galanty vycházejí z folklóru a diváci si při nich jistě vybaví čardáš – pomalé melodie a stále se zrychlující tempo. Jedná se o skladbu pro orchestr velmi technicky náročnou, pro publikum ale přitažlivou a efektní,“ sdělil dále Petr Šumník.