Problematické sklony dnešní taneční kritiky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Recenzent (nejen) tanečního představení má právo se mýlit. Nechceme mu jej brát. Ovšem nevyvolá-li recenzentův omyl kritický protitlak, může se snadno stát, že se na jeho první omyl, jenž se nedočkal adekvátní odezvy, brzy navrší několik dalších.

Marie Gourdain: Mu — tation – Sabina Bočková (foto Vojtěch Brtnický)
Marie Gourdain: Mu — tation – Sabina Bočková (foto Vojtěch Brtnický)

Autorka recenze, jež upoutala naši pozornost, neskrývá zklamání z toho, že viděné představení neodpovídá jejím představám o choreografii a tanečním umění. Toto vzájemné míjení se přisuzuje nedostatečné talentovanosti umělce a údajně pomýleným pokusům o něco, co umělec dostatečně nechápe a neovládá. Nepokouší se porozumět tomu, že umělkyně typu Marie Gourdain nechce v Mu — tation, tedy v představení, o něž v předmětné recenzi jde, předvádět, že umí dynamicky nebo harmonicky poskládat kroky a skoky, tedy že umí tanec komponovat tak, aby byla – v souladu s konvencemi – uznána za choreografku v očích těch, kteří u nás píší o tanci. Ostatně i takovým osobnostem, jako byl například Oskar Schlemmer, část dobové kritiky vyčítala „nedostatek zajímavých kroků“. Nechceme s recenzí polemizovat jakožto s ojedinělým případem, ale jako s modelovým textem, v němž se odrážejí určité tendence charakterizující zdejší soudobou taneční kritiku.

Pozornost si zaslouží skutečnost, že autorka recenze se zanedlouho k práci Marie Gourdain znovu vrátila v recenzním textu o představení Inbetween jiného autorského kolektivu, které chválí a říká, že zde – na rozdíl od Mu — tation – motivace pohybu vychází z vnitřního impulzu konkrétní fyzické akce. Což je přesný postřeh. Opravdu ale můžeme na jeho základě srovnávat práci s tělem, objektem a prostorem u Marie Gourdain a v Inbeetween?

Obě díla se od sebe skutečně liší, ovšem nikoli v tom ohledu, že jedno je třeba chválit, a to druhé hanit, protože by jedno zvládalo cosi, co druhé nezvládá. Obě díla hovoří odlišnou řečí, vycházejí z jiných historicky ukotvených tradic a každé hledá jinde zdroj pohybu. Inbetween navazuje na avantgardu šedesátých let, na první pokusy sochaře Roberta Morrise a tanečnice Simone Forti, kteří experimentovali s působením fyzikálních zákonů – z nich vycházela motivace pro pohyb performerů a pohyb objektů i jejich vzájemné vztahy. V Inbetween je to obrovská plachta, která motivuje a řídí pohyb tanečníků a převádí jejich pohyb na fyzickou akci. Oproti tomu u Marie Gourdain jde o komplexní hry s metamorfózou těl na různých úrovních. O hry s odlitky částí těl, jež svou intimností upomínají na druhou kůži člověka, případně o hry s obrovskou neforemnou a zároveň deformující maskou a konečně také s nahotou těl, přesněji s jejich kontinuálním vysvlékáním a opětovným oblékáním.

Co je opakem principu převleku a masky? Pokusme se prostřednictvím této otázky charakterizovat Mu tation blíže. Za opak zakrývání těl, jejich transformaci maskováním, bychom mohli považovat objevení se tanečníka takového, jaký je. Nicméně, již Nižinskij v roce 1913 (a následně po něm i v Judson Dance Theatre) věřili, že virtuozita je rovněž cosi na způsob převleku. Nižinského tělo doslova mizelo v jeho vlastním tanci, transformovalo se. Nahé tělo a jeho virtuozita mohou být jednou z metamorfických forem, i když vše odhaluje a nic nezakrývá. V diskutovaném představení Marie Gourdain spatřujeme právě takováto odhalení: „hyperjasnost“ v pohybu, neteatrálnost a cit pro načasování akcí. Dokonalá souhra a senzitivita těl tanečníků ukazuje, že lidská virtuozita přežívá, byť se ocitla na hraně destrukce svého světa. Nikoli však virtuozita super atleta nebo perfektního akrobata, ale cosi, co divákem hluboce pohne, co promění tělo tak, že mu dodá ducha. Nejde již o šamana, který skrývá tělo a dává tušit sen, jako je tomu u Loïe Fuller, ale o ideální fyzické bytí, čímž chceme znovu odkázat na Judson Dance Theatre a jejich vnímání těla v pohybu. Posedlost transformací od masek, přes kostýmy a hru s druhou kůží, ale také dokonalé nahé virtuózní tělo nám nabízejí mnoho podnětů k zamyšlení. Proč právě Mutation mluví těmito jazyky a využívá těchto znaků a co tím umělec chce sdělit o naší době? A proč to nedělá tak, že by se chopilo angažovaného tématu, třeba přírody, jako zástěrky, za kterou příležitostně ukryje chuť předvést, co všechno tanečníci a choreografka s výtvarným cítěním umí? Ale dělá to tak, že vytvoří rafinovanou síť referencí k historicko-uměleckému kontextu? Referencí, jimž vytvoří prostor pro to, aby samy mnohohlasně promlouvaly?

Marie Gourdain: Mu — tation – Sabina Bočková, Matthew Rogers, Radim Klásek (foto Vojtěch Brtnický)
Marie Gourdain: Mu — tation – Sabina Bočková, Matthew Rogers, Radim Klásek (foto Vojtěch Brtnický)

Diskurz je sada psaných i nepsaných ritualizovaných pravidel a zvyklostí, jež mi zrovna teď například zabraňují říct přímo, že mě konkrétní recenze štve nejenom tím, že se mýlí, ale že to dělá bezohledně, nepodloženě. Brání mi v tom povědomí, že kdybych svou polemiku pojala takto, v Opeře PLUS by mi ji právem neotiskli. Zveřejní ji, protože své rozhořčení zformuluji způsobem, který je přijatelnější a očekávatelnější pro její čtenáře. To je tlak diskurzu v praxi.

V recenzi, jež mne inspirovala, nebo spíše přiměla k tomu, abych napsala tento text, však jakoby některé zábrany, jež považuji za nanejvýš potřebné, nefungovaly. Ačkoli jsou to „zábrany”, jež se za hranicemi pevně usadily v povědomí, ve zdejším prostředí se nedokáží prosadit. Tudíž tu chybí jejich tlak, pod jehož tíhou by si recenzent dobře promyslel, zdali lze jednoduchým škrtem pera soudit, zda dílo je, či není choreografií – už proto, že jde o velmi dynamický a proměnlivý fenomén a pojem. Zajisté za tuhle absenci studu může z velké části skutečnost, že vývoj současného tance u nás má oproti tomu zahraničnímu výrazné zpoždění. Že jsme zkrátka ze všeobecně známých důvodů pozadu. Opravdu se ale můžeme na tuto okolnost vymlouvat donekonečna?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments