Ptali jste se: Adam Viktora

Varhaník a umělecký vedoucí souboru Ensemble Inégal odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, často vzpomínáme na úžasné oratorium Bronzový had na Pražském jaru před dvěma lety, které bylo jedním z nejdříve prodaných festivalových koncertů. Není to škoda, že podobných vystoupení, o která je takový zájem, neděláte víc? Přejeme hodně dalších úspěchů. (Marta P., Praha)

Děkuji za přání. Máte pravdu, Zelenkova hudba je přitažlivá a i pro náročného a zkušeného posluchače tak nová, že by si zasloužila mnohem silnější pozici na české hudební scéně. V letošním roce provedeme více Zelenkovy hudby na zahraničních festivalech v Belgii, Francii, Lucembursku a v Německu než u nás doma. Rozhodující slovo mají tuzemští festivaloví organizátoři a my doufáme, že sledují, jakou čest dělá Zelenkova hudba české hudbě v zahraničí, a nechají se inspirovat. Důležitou proměnnou je ale v celé věci i to, že Zelenka komponoval v Drážďanech pro jeden z největších a nejlepších orchestrů tehdejší Evropy a jeho hudba není laciným zbožím, nedá se kvalitně provádět na amatérské úrovni a její provozování je spojeno se značnými finančními náklady.

Dobrý den, chci poblahopřát k úspěchu. Zelenkova hudba byla pro mě objevem a nyní je mi často nočním společníkem. Možná budu mít možnost si něco z jeho díla zazpívat na Letní škole barokní hudby 2014 s Romanem Válkem. Děláte nádhernou práci. Přeji mnoho dalších úspěchů! (Roman Šácha, Libochovany)

Tak to jsme na tom se Zelenkou stejně. Moc vám děkuji a pozdravujte ode mne prosím Romana.

Ráda bych se zeptala, jak to máte s barokními skladateli, jestli je máte v oblibě odjakživa. Mně přišli dřív celkem stereotypní a nezáživní, a teprve časem se to úplně otočilo. (Kristina Kropáčová)

To, co popisujete, by mohlo být, myslím, společnou zkušeností i mnoha dalších dnešních posluchačů barokní hudby. Čím více se stává interpretace neustále se rozšiřujícího barokního repertoáru přesvědčivější, tím je i barokní hudba pro své posluchače přitažlivější. Působivost a také dosah barokní hudby se v uplynulých dvaceti až třiceti letech zcela proměnil vlivem narůstající interpretační úrovně. Pod dojmem poslechu nekvalitní nebo ne úplně věrohodné interpretace, můžeme zavrhnout to či ono dílo nebo dokonce celý styl. Uvedu dva příklady. Důležitý znalec Zelenkovy hudby, německý muzikolog Thomas Kohlhase mne před lety zrazoval od realizace CD nahrávky Zelenkovy mše Missa Purificationis. Že prý dílo kdysi slyšel v Německu a že to nebylo nic moc… Významný hudební muzikolog Michael Talbot zase hodnotil nepříliš pozitivně kompozici Zelenkovy serenaty Il Diamante, aniž by ji kdy slyšel. Oba pánové později po poslechu nových nahrávek naprosto změnili svá stanoviska a spontánně doznali svůj omyl.

Co říkáte všeobecnému stavu varhan u nás? Není to škoda, že tenhle krásný nástroj má svá nejlepší léta asi už za sebou? Hrajete sám i modernější repertoár? A které skladatele máte jako varhaník úplně nejraději? Děkuji. (E.)

Zásadně neházím flintu do žita, jsem optimista a věřím v úplný opak, tedy že české varhany mají už za sebou to nejhorší. Mám na mysli beznadějný stav nezájmu v období minulého režimu, špatným zabezpečením objektů umožněný vandalismus jak zvědavých dětí, tak i zlodějů kovů a vykradačů sakrálních památek, ale především stovky případů devastujících varhanářských zásahů. Naděje na záchranu českých historických varhan je stejně velká, jako naše touha varhany poslouchat. Jejich osud dnes leží většinou více než v kompetenci jejich majitelů v rukou nadšených jednotlivců nebo skupin bojujících za jejich zachování.

V Čechách máme přibližně kolem pěti tisíc varhan, a to jak barokních, klasicistních, romantických či moderních. Nenajdete dva stejné nástroje, každé varhany jsou jiné, představte si tedy pět tisíc různých okolností a nových možností jak a co zahrát. Na každém nástroji vyzní lépe jiný druh repertoáru a omezovat se jen na jeden určitý, třeba barokní styl, by byla velká chyba. Vnímavý varhaník pozná při studiu historických varhan velmi zvláštní a intenzivní fenomén. Jednotlivé varhany totiž samy napovídají nejen to, jakým způsobem na ně správně zahrát, ale i jaký typ hudby jim vyhovuje nejlépe. Z tohoto důvodu se vůbec neomezuji jen na barokní hudbu, ale s radostí holduji romantickým autorům, jejichž hudba dobře vyzní na českých romantických varhanách, například Schumann, Mendelssohn-Bartholdy, Brahms nebo Reger. Téměř kdykoli jsem se ale například u nás v Čechách pokusil o takzvaný francouzský symfonismus, tedy díla Widora, Vierna, Guilmanta nebo Boëllmanna, měl jsem neodbytný pocit marnosti. Před časem jsem koncertoval na varhanách geniálního Artistida Cavaillé-Colla v pařížském chrámu La Madeleine a místní titulární varhaník mi během mé zkoušky předváděl své oblíbené kousky od Widora. Byl jsem naprosto okouzlen dokonalou symbiózou stylu a místa, vše bylo najednou v dokonalém souladu, varhany zněly úžasně, hudba byla impozantně působivá. Tehdy v Paříži zněla skvěle také hudba mého oblíbeného českého autora první poloviny dvacátého století, Bedřicha Antonína Wiedermanna.

Varhany mívají velmi silnou osobitost, jejich povaha je stálá a neovlivnitelná a je dobře, když jsou na to varhaníci a varhanáři dobře připraveni.

Dobrý den, rád chodím na koncerty staré hudby, ale mám pocit, že pod různými názvy souborů vidím z velké části jedny a ty samé tváře. Jaký to má smysl? Čím se pak jednotlivé soubory staré hudby mohou od sebe lišit? (Pavel Š., Praha)