Ptali jste se: Andrea Kramešová

Sólistka Baletu Národního divadla odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 

Hezký den, jak se vám tančí v Národním divadle? Se kterým z kolegů si rozumíte nejvíc jak v pracovním, tak v osobním životě? Přeji mnoho úspěchů! (Pavel)

V Národním divadle jsem v tuto chvíli spokojená! Mám možnost tančit spoustu krásných rolí a to mě uspokojuje! Jeden z nejbližších kamarádů v Národním divadle, vedle mnoha jiných, je Jirka Kodym.

Dobrý den, co vás vedlo k tomu vrátit se z ciziny zpět do Čech, kde bohužel nejsou tanečníci tak uznávaní, i když by si to zasloužili? Děkuji. (Jana)

Důvodů bylo několik… Stesk po domově, po Praze, po rodičích, po přátelích a samozřejmě i po Národním divadle. Chtěla jsem prostě ještě stát na prknech zlaté kapličky. Ocitla jsem se před důležitým rozhodnutím, repertoár Národního divadla mi připadal příjemně rozmanitý, šéf Baletu Petr Zuska měl pro mě smlouvu a já se po devíti letech rozhodla vrátit. Samozřejmě ocenění tanečníků tu opravdu není adekvátní. Vím, že náš šéf se opravdu snaží vylepšit ekonomickou situaci pro nás tanečníky, ale není to jednoduché. Mám pocit, že politici úplně ignorují umění! Sami se bez problémů mohou zajistit na stáří, ale tanečník v našich podmínkách opravdu nemůže! Naše aktivní kariéra je relativně krátká, děláme to, protože tuto profesi opravdu milujeme, ale spousta lidí s tancem během let skončí právě kvůli penězům. A to je myslím smutné. Na druhou stranu, kdybych zůstala v zahraničí, vydělávala bych dvakrát až třikrát víc než tady, ale za cenu, že bych byla nějak vnitřně nespokojená. Ne všechno je za hranicemi ideální, jak si spousta lidí myslí. Všude je spousta pro i proti. Já jsem ráda, že jsem procestovala půlku světa, potkala spoustu inspirativních lidí, našla velmi dobré kamarády, splnila si svůj sen… Jak už jsem zmínila, nemůžu tančit do nekonečna… tak proto chci tancovat teď a tady. Být tu pro mou rodinu, vrátit jim ten čas, kdy jsem byla pryč.

Pěkný den, jaká je vaše nejoblíbenější role, kterou v současné době tančíte? A jakou jste kdy tančila nejraději? Máte nějakou roli vysněnou? Přeji hodně štěstí na role i v životě! (Petr)

Oblíbených rolí je spousta, tuto sezonu se moc těším na Julii v nově připravované premiéře Petra Zusky, která je plánovaná na listopad. Je to moje třetí Julie v kariéře, tak jsem tomu moc vděčná, že i když mi je přes 30, Julii mohu stále tancovat :-). V září mě čeká Dorotka v inscenaci Čarodějův učeň v choreografii Jana Kodeta, je to podle mého názoru velmi povedené představení, tak se také moc těším. Nejraději jsem tančila Julii nebo Anastasii v představeních Youriho Vàmose,který byl můj šéf v Düsseldorfu a který mi toho dal opravdu hodně v mém uměleckém životě. Vysněná role??? Manon! 🙂
Máte ambici být v Baletu Národního divadla první sólistkou? (Lucka)

Mám ambici dělat svoji profesi na 100 % s plným nasazením. Nezáleží na tom, jakou smlouvu máte v šuplíku, ale jaké role tančíte. Samozřejmě povýšení v rámci odměny za odvedenou práci je milé, ale člověk nemůže čekat, že po pár hlavních rolích bude první sólista. O tom to opravdu není.

Dobrý den, snad nebudu moc dotěrný: vím o vás, že jste před časem v zahraničí žila s vaším kolegou Filipem Veverkou. Proč jste se rozešli? Myslím, že vám to spolu docela slušelo :-). Na druhou stranu: není vztah dvou tanečníků tak trochu nuda? Když jsou oba do značné míry odtrženi od „normálního života“? Přeji hodně úspěchů! (Jarda)

Ano, s Filipem jsme spolu byli cca šest let. A byly to roky opravdu hezké. My jsme si toho během té doby prožili tolik, kolik toho spousta párů nestihne ani za dvacet let. A to byl asi důvod k rozchodu, už nebylo kam dál, už jsme si neměli co dát. Pro mě bylo těžké si to uvědomit a vzdát se něčeho pohodlného, odvážit se pohnout dál, ale bylo to jedině dobře. Filip je velmi hodný, inteligentní člověk, navzájem se respektujeme a zůstali jsme výborní kamarádi, každý máme nového partnera a oba jsme, myslím, spokojení. Vztah dvou tanečníků rozhodně nuda být nemusí. Navzájem se podporujete, chápete a máte společnou pracovní dobu, to může být někdy ponorka, ale vždy je to o lidech, jak moc se milují. Já jsem teď šťastná s hudebníkem, rozumí mému povolání, ale ponorka nehrozí a já si rozšiřuji rozhled 🙂

Jak relaxujete? Jaké je vaše nejmilejší místo v Praze a v Čechách? (Honza)

Když jsem opravdu hodně unavená z práce, jsem schopná strávit celý den v posteli a lenošit s knížkou v ruce. Nanosit si vše do postele a vůbec nevylézat. To jsem ale schopná vydržet tak jeden den, pak by mě to unavilo ještě víc. 🙂 Nejmilejší místo v Praze – je to  Karlův most – v jakoukoli dobu a roční období. Dále je mi velmi blízký kostel sv. Josefa (U Tadeáška) na náměstí Republiky, vždy když je mi těžko, zajdu tam. A v Čechách – malá vesnička Krompach v Lužických horách, kde mají rodiče chalupu.

Jak vzpomínáte na vaše angažmá v USA? Byla tam tvrdá konkurence a intriky v zákulisí, nebo naopak ne? (Kája)

USA byla velká zkušenost. Konkurence byla, intriky skoro ne. Dalo mi to hrozně moc a doteď z toho čerpám. Vzpomínky jsou vesměs pozitivní, jen mi chyběla Evropa a víc představení. Proto ten přesun do Německa.

Dobrý den, docela bych se vsadila, že po vašem příchodu do Národního divadla jste narazila na ostré lokty nejedné z vašich kolegyň. Jak silnou konkurenci v Národním divadle pociťujete? Zdravím a přeji hodně pěkných příležitostí! (DŠ Praha)

Z toho, abych si lámala hlavu, jestli narazím na ostré lokty kolegyň, jsem myslím už vyrostla! Každá z nás má něco v sobě a podle mne je lepší si vážit práce a kvalit druhého než tiše závidět. Konkurence, pokud je zdravá, je vlastně fajn. Dokáže vyburcovat k  ještě lepším výkonům.

Co vás vedlo k tomu přejít z USA do Švédska? (Týna)

Z USA jsem nejprve odešla do Německa, poté do Švédska. V obou případech to byla dobrá pracovní nabídka.

Máte vůbec při vašem povolání čas například na výstavy, čtení knih, návštěvu divadel – činohry a podobně? Jaká je vaše nejmilejší kniha, autor? (Katka)

Ráda už od dětství čtu a oblíbených knih je spousta. Jednu dobu jsem četla jen Paola Coelha, pak to byl Gabriel Garzia Marquez, John Irving a mnoho dalších. Momentálně mám rozečteného Umberta Eca a jeho Pražský hřbitov. Tím, že přítel je hudebník a skladatel, chodím často na koncerty a na operu,ve Švédsku jsem si nenechala ujít ani jednu operní premiéru:-)

Jste zadaná? 🙂 (Honza)

Ano jsem. 🙂

Máte už v Čechách nějaké fanoušky za ten rok, co jste tu? Měla jste nějaké v cizině? (Odetka)

Mám pár fanoušků tady i v cizině. 🙂

Co bylo po návratu do Prahy pro vás nejtěžší? (Eva K.)

Jako všude jinde začátek. Nebyla jsem tu devět let, nevěděla jsem, jestli sem opravdu znovu zapadnu a znovu si zvyknu.

Obligátní otázka, ale odpověď na ni u vás netuším: klasika, nebo moderna? Co říkáte složení repertoáru v Praze? Co by se dalo podle vás vylepšit? (Josef)

Nejsem úplně vyhraněná. Jak kdy, jak mi co sedne. Mám ráda obojí, když to dává smysl a cítím se v tom dobře. Máme krásný repertoár, je spousta kritiků, kterým se nelíbí to či ono, ale tak to je vždy, za každého vedení. Petr Zuska opravdu dokázal během svého šéfování dostat na repertoár díla světových choreografů, na kterých soubor vyrostl. Cranko, Maillot, Bournonville, Balanchine, Ek, Duato,Kylián, Forsythe, Bruce, Vàmos a mnoho dalších. Taková jména jsou velmi atraktivní a nejsou běžná na repertoáru jiných zahraničních souborů. Škoda, že některé věci se už nehrají.

Máte ráda operu? Jakou hudbu preferujete? (T.)

Miluji Pucciniho a jeho opery. Nejoblíbenější je pro mě Tosca.

Máte v divadle někoho z kolegyň, kolegů, se kterými jste chodila na konzervatoř? (Halka)

Ano, mám, jsme tu teď tři spolužačky. Já, Míša Wenzelová a Klára Jelínková, která je momentálně na mateřské. 🙂

Dobrý den, co nejvíc podle vás Baletu Národního divadla schází a na co naopak může být pyšný? Jak jste spokojena se zázemím a servisem, který v divadle máte? Je to srovnatelné s poměry v zahraničí? Hodně úspěchů. (Vlasta)

Jak už jsem zmiňovala na začátku, peněz není nikdy dost. Nejen na platy, ale i zázemí. Teď se nám rekonstruuje areál, staví další sál a renovují šatny. To samozřejmě zlepši kvalitu na našem pracovišti, ale dovolit si třeba zařídit menší posilovnu, saunu, to by nebylo špatné. 🙂 Balet Národního divadla může být pyšný na spoustu věcí. Čtyři krásné scény, kde můžeme vystupovat. Jsou to divadla, kde se psaly dějiny, a žádná jiná evropská metropole nemá to co my. Se zahraničím se v některých věcech nedá srovnávat.  Lidé se tam mnohem víc bojí o práci a chtějí si místo opravdu udržet. Za jednoho tanečníka je tam deset dalších ihned v záloze. Nemůže se stát, že by někdo dlouhodobě nechodil na trénink. Fungují tam mnohem víc odbory a unie tanečníků, která tanečníky zastupuje a hájí jejich práva. V Německu má tanečník automaticky od státu zařízeno spoření, takže když třeba ve čtyřiceti přestane tancovat, má kapitál na další život, ať už na studium, investici do vlastního podnikání, nebo později na stáří. Mně osobně schází plán zkoušek na týden dopředu. Ve všech třech zahraničních angažmá, kde jsem byla, to šlo. Samozřejmě nastanou situace, kdy se vše musí měnit z hodiny na hodinu, to se řeší operativně, ale hrubý plán fungoval. Tady jsem dost nervózní z toho, když nevím, co a jak dlouho budu zkoušet zítra, natož pozítří. 🙂

Omezujete se nějak v jídle? Držíte diety? Nebo občas zhřešíte něčím sladkým? Hodně úspěchů v sezoně. 🙂 (Tamara)

Ano, musím se hlídat. Ale samozřejmě občas hřeším. 🙂

Za všechny čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

Já děkuji čtenářům Opery Plus za otázky a přeji vám vše dobré. Zůstaňte věrni baletu a buďte vítáni na našich představeních. Myslím, že mohu říci nejen za sebe, že nakonec nejmilejší odměnou pro tanečníka je závěrečný potlesk publika!!!

Vizitka:
Andrea Kramešová
Absolventka Taneční konzervatoře v Praze. Během studií se několikrát zúčastnila letních tanečních škol v Kolíně nad Rýnem a ve francouzském Pertuis.

V roce 2000 získala 1. cenu na baletní soutěži v Brně a cenu za nejlepší umělecký projev. Po ukončení studií se na čtyři roky stala členkou baletu Národního divadla v Praze (od 1. 9. 1999 do 31. 7. 2003), následovalo dvouleté angažmá v Tulsa ballet v americké Oklahomě. Poté působila jako sólistka baletu Deutche Oper am Rhein v Düsseldorfu, kde tančila především v choreografiích Yuri Vàmose, například Julii v Romeovi a Julii, Helenu ve Snu noci svatojánské, Svatební pár v Giselle, Kláru v Louskáčkovi, titulní roli v Židovce z Toleda.

Na repertoáru má také Popelku, Lisette v Marné opatrnosti, Modrého ptáka ve Spící krasavici, sóla v choreografiích Nacha Duata, Jiřího Kyliána, George Balanchina či Matse Eka. Od sezony 2009/10 byla členkou Švédského královského baletu ve Stockholmu, kde záhy po svém nástupu byla obsazena do role Swanildy v baletu Coppélia v choreografii šéfa souboru Marca Ribauda. Byla častým hostem Státní opery Praha, kde ztvárnila dvojroli Odetty/Odilie v Labutím jezeře nebo titulní roli Anastasie v baletu Spící krasavice – poslední dcera cara.

Od sezony 2012/ 2013 je sólistkou Baletu Národního divadla.
(zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

Foto DaraPhotography (civilní fota), Martin Divíšek, Diana Zehetner