Ptali jste se: Andrea Kramešová

  1. 1
  2. 2

Sólistka Baletu Národního divadla odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 


Hezký den, jak se vám tančí v Národním divadle? Se kterým z kolegů si rozumíte nejvíc jak v pracovním, tak v osobním životě? Přeji mnoho úspěchů! (Pavel)

V Národním divadle jsem v tuto chvíli spokojená! Mám možnost tančit spoustu krásných rolí a to mě uspokojuje! Jeden z nejbližších kamarádů v Národním divadle, vedle mnoha jiných, je Jirka Kodym.

Dobrý den, co vás vedlo k tomu vrátit se z ciziny zpět do Čech, kde bohužel nejsou tanečníci tak uznávaní, i když by si to zasloužili? Děkuji. (Jana)

Důvodů bylo několik… Stesk po domově, po Praze, po rodičích, po přátelích a samozřejmě i po Národním divadle. Chtěla jsem prostě ještě stát na prknech zlaté kapličky. Ocitla jsem se před důležitým rozhodnutím, repertoár Národního divadla mi připadal příjemně rozmanitý, šéf Baletu Petr Zuska měl pro mě smlouvu a já se po devíti letech rozhodla vrátit. Samozřejmě ocenění tanečníků tu opravdu není adekvátní. Vím, že náš šéf se opravdu snaží vylepšit ekonomickou situaci pro nás tanečníky, ale není to jednoduché. Mám pocit, že politici úplně ignorují umění! Sami se bez problémů mohou zajistit na stáří, ale tanečník v našich podmínkách opravdu nemůže! Naše aktivní kariéra je relativně krátká, děláme to, protože tuto profesi opravdu milujeme, ale spousta lidí s tancem během let skončí právě kvůli penězům. A to je myslím smutné. Na druhou stranu, kdybych zůstala v zahraničí, vydělávala bych dvakrát až třikrát víc než tady, ale za cenu, že bych byla nějak vnitřně nespokojená. Ne všechno je za hranicemi ideální, jak si spousta lidí myslí. Všude je spousta pro i proti. Já jsem ráda, že jsem procestovala půlku světa, potkala spoustu inspirativních lidí, našla velmi dobré kamarády, splnila si svůj sen… Jak už jsem zmínila, nemůžu tančit do nekonečna… tak proto chci tancovat teď a tady. Být tu pro mou rodinu, vrátit jim ten čas, kdy jsem byla pryč.

Pěkný den, jaká je vaše nejoblíbenější role, kterou v současné době tančíte? A jakou jste kdy tančila nejraději? Máte nějakou roli vysněnou? Přeji hodně štěstí na role i v životě! (Petr)

Oblíbených rolí je spousta, tuto sezonu se moc těším na Julii v nově připravované premiéře Petra Zusky, která je plánovaná na listopad. Je to moje třetí Julie v kariéře, tak jsem tomu moc vděčná, že i když mi je přes 30, Julii mohu stále tancovat :-). V září mě čeká Dorotka v inscenaci Čarodějův učeň v choreografii Jana Kodeta, je to podle mého názoru velmi povedené představení, tak se také moc těším. Nejraději jsem tančila Julii nebo Anastasii v představeních Youriho Vàmose,který byl můj šéf v Düsseldorfu a který mi toho dal opravdu hodně v mém uměleckém životě. Vysněná role??? Manon! 🙂
Máte ambici být v Baletu Národního divadla první sólistkou? (Lucka)

Mám ambici dělat svoji profesi na 100 % s plným nasazením. Nezáleží na tom, jakou smlouvu máte v šuplíku, ale jaké role tančíte. Samozřejmě povýšení v rámci odměny za odvedenou práci je milé, ale člověk nemůže čekat, že po pár hlavních rolích bude první sólista. O tom to opravdu není.

Dobrý den, snad nebudu moc dotěrný: vím o vás, že jste před časem v zahraničí žila s vaším kolegou Filipem Veverkou. Proč jste se rozešli? Myslím, že vám to spolu docela slušelo :-). Na druhou stranu: není vztah dvou tanečníků tak trochu nuda? Když jsou oba do značné míry odtrženi od „normálního života“? Přeji hodně úspěchů! (Jarda)

Ano, s Filipem jsme spolu byli cca šest let. A byly to roky opravdu hezké. My jsme si toho během té doby prožili tolik, kolik toho spousta párů nestihne ani za dvacet let. A to byl asi důvod k rozchodu, už nebylo kam dál, už jsme si neměli co dát. Pro mě bylo těžké si to uvědomit a vzdát se něčeho pohodlného, odvážit se pohnout dál, ale bylo to jedině dobře. Filip je velmi hodný, inteligentní člověk, navzájem se respektujeme a zůstali jsme výborní kamarádi, každý máme nového partnera a oba jsme, myslím, spokojení. Vztah dvou tanečníků rozhodně nuda být nemusí. Navzájem se podporujete, chápete a máte společnou pracovní dobu, to může být někdy ponorka, ale vždy je to o lidech, jak moc se milují. Já jsem teď šťastná s hudebníkem, rozumí mému povolání, ale ponorka nehrozí a já si rozšiřuji rozhled 🙂

Jak relaxujete? Jaké je vaše nejmilejší místo v Praze a v Čechách? (Honza)

Když jsem opravdu hodně unavená z práce, jsem schopná strávit celý den v posteli a lenošit s knížkou v ruce. Nanosit si vše do postele a vůbec nevylézat. To jsem ale schopná vydržet tak jeden den, pak by mě to unavilo ještě víc. 🙂 Nejmilejší místo v Praze – je to  Karlův most – v jakoukoli dobu a roční období. Dále je mi velmi blízký kostel sv. Josefa (U Tadeáška) na náměstí Republiky, vždy když je mi těžko, zajdu tam. A v Čechách – malá vesnička Krompach v Lužických horách, kde mají rodiče chalupu.

Jak vzpomínáte na vaše angažmá v USA? Byla tam tvrdá konkurence a intriky v zákulisí, nebo naopak ne? (Kája)

USA byla velká zkušenost. Konkurence byla, intriky skoro ne. Dalo mi to hrozně moc a doteď z toho čerpám. Vzpomínky jsou vesměs pozitivní, jen mi chyběla Evropa a víc představení. Proto ten přesun do Německa.

Dobrý den, docela bych se vsadila, že po vašem příchodu do Národního divadla jste narazila na ostré lokty nejedné z vašich kolegyň. Jak silnou konkurenci v Národním divadle pociťujete? Zdravím a přeji hodně pěkných příležitostí! (DŠ Praha)

Z toho, abych si lámala hlavu, jestli narazím na ostré lokty kolegyň, jsem myslím už vyrostla! Každá z nás má něco v sobě a podle mne je lepší si vážit práce a kvalit druhého než tiše závidět. Konkurence, pokud je zdravá, je vlastně fajn. Dokáže vyburcovat k  ještě lepším výkonům.

Co vás vedlo k tomu přejít z USA do Švédska? (Týna)

Z USA jsem nejprve odešla do Německa, poté do Švédska. V obou případech to byla dobrá pracovní nabídka.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat