Ptali jste se: Martin Otava

Dosavadní ředitel Divadla F. X. Šaldy v Liberci a od září nastupující ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus


Dobrý den, pane Otavo, jak se vám líbí nové divadlo? Myslíte, že jde o dobrý projekt? Jak často se tam bude hrát a jaký repertoár? Přejeme hodně úspěchů! (Kadeřávkovi)

Je to úžasný projekt. Jeden z důvodů, proč jsem chtěl být ředitelem v Plzni. Velké jeviště, nejmodernější technologie. Plzeň je kulturní a občané i divadelníci nové divadlo potřebovali. Po revoluci se staví jen obchodní domy nebo sport arény. Konečně stavba pro kulturu. Divadlo. Kulturní stánek, pro občany i jejich děti. Kdo je patriotem, měl by být na tuto stavbu hrdý. A co se bude hrát? Původně se tu měla hrát pouze činohra, muzikál a balet. Měl jsem možnost již ovlivnit dramaturgii na rok 2015. A tak i v Novém divadle bude každý rok jedna operní inscenace. Velký titul. Prvním bude Smetanova Libuše v květnu 2015. Libuši přijala paní Eva Urbanová. Kdy jindy by se měla uvádět Libuše než v roce držení titulu Plzeň Evropské hlavní město kultury. Kromě Národního divadla Praha budeme jediné divadlo, které tento titul bude uvádět. Je to velký úkol pro nás. A zdaleka ne poslední.

Dobrý den, zajímalo by mě, jestli teď, když jste přešel k nám do Plzně (a jsem za to moc rád), budete také režírovat? Viděl jsem některé vaše inscenace a vždy jsem byl velmi nadšen. Děkuji za odpověď a přeji vám mnoho úspěchů v čele Divadla J. K. Tyla. (Honza)

V Plzni spolupracuji na smlouvu již od 1. ledna 2014. Řekl jsem, že minimálně rok nebudu režírovat. A to hodlám dodržet, protože mým úkolem je především plně sloužit řízení divadla. Jistě v budoucnu chci dát svou režisérskou exkluzivitu Plzni, tak jako tomu bylo posledních pět let v Liberci. Člověk má být věrný „svému“ divadlu a „neprodávat“ se jinam. V sezoně 2014/2015 se na jaře chystám režírovat na Malé scéně v Novém divadle Zápisník zmizelého, hru, kterou jsem napsal a která je v podstatě biografií Leoše Janáčka, přiblíží ho divákům jako člověka posedlého hledáním inspirace. Uvažujeme s budoucím šéfem opery, režisérem Tomášem Pilařem, že společně budeme režírovat Libuši v květnu 2015. Nejen proto, že ten titul nás láká oba, ale především tím chceme demonstrovat, že naše ega jsou druhotná. Že jsme tým, že chceme vytvářet co nejlepší divadlo, a je jedno jestli je pod tím napsaný Martin nebo Tomáš.

Někde jsem četla, že počítáte s koprodukcemi s libereckým divadlem. Jak to bude vypadat? Už je něco konkrétního dohodnuto? (EČ)

Ano. Nejen s Libercem, ale s německými, eventuálně polskými divadly. Budou to pak partnerská divadla. Jedná se v první fázi o operu, eventuálně o muzikál. Divadlo je drahá věc a je nutno se chovat ekonomicky. Prosazoval jsem tento způsob v Plzni před více než deseti lety, když jsem byl členem umělecké rady. Nikdo na to neslyšel, prý je s tím moc práce. Je, ale na každé inscenaci tak můžete ušetřit, vždyť se jedná mimo jiné třeba o notový materiál za asi 400 až 450 tisíc korun. A to jsou velké peníze. Jsou různé způsoby koprodukcí. Já v Liberci jsem preferoval plánovanou výměnu. Naplánují se s partnerským divadlem dva tituly, dohodne se, kteří režiséři a výtvarníci jsou vítáni pro obě divadla. Každé divadlo pak zaplatí a nastuduje jeden titul, a když se „vyhrají“, prohodí si dekorace, kostýmy a notový materiál. První titul k výměně by měl být Pucciniho Edgar z Liberce, inscenace, která na festivalu Opera 2011 v Praze získala obě hlavní ceny. Plánujeme premiéru na podzim 2015. Nyní začínáme jednat se Státní operou Norimberk, divadly v Chemnitz, Regensburgu, Augsburgu a Wurzburgu. Tam chceme orientovat svůj zájem především, abychom trochu obnovili inscenační týmy.Dobrý den pane Otavo, jaké jste měl přesně důvody pro výměnu pana Šmída v čele opery, když ostatní šéfy souborů jste na svých místech ponechal? Děkuji předem za odpověď. (Plzeňák)

Každý ředitel povětšinou přichází s novým týmem vedení nebo alespoň s některými novými šéfy. Já měl v koncepci výměnu šéfa opery za mladého, progresivního režiséra Tomáše Pilaře a zrušení orchestru jako samostatného tělesa, které vedl pan dirigent Kofroň. Koncepce byla zřizovatelem přijata a mým úkolem je ji naplnit. Pan Kofroň již odešel a od srpna by měl nastoupit nový šéf opery. A jaké mám důvody pro odchod pana Šmída, kterého si vážím? Je jich mnoho a od ledna 2014, co blízce spolupracuji s Divadlem J. K. Tyla, jsem se ujistil, že můj názor byl správný. Řeknu to zdvořile. Divadlo je tým, ten musí tvořit kreativci, odborníci, flexibilní, hájící zájmy svého souboru, ale přitom vnímající divadlo jako jeden celek. Vést soubor není po ekonomicko-organizační stránce zase taková složitost. V divadle existují vnitřní, kontrolní systémy (finance, návštěvnost, …), a tak jsem přesvědčen, že soubor opery má vést buď dirigent, nebo režisér. Tedy tvůrce, umělecká osobnost. A to pan Šmíd nikdy nebyl.

Dobrý den, pane Otavo, říká se, že změna je život, a proto si od vašeho příchodu do Plzně slibujeme nový vítr. Co všechno se v divadle z pohledu diváků změní? Uvidíme nebo uslyšíme v Plzni třeba více známých tváří? Ať se daří! (Roman Jelínek)

To bude dlouhá cesta a ovoce nepřinese hned. Řeknu to takhle: chci na to vynikající navázat a vytěsnit průměr. Nejdřív je třeba vyladit tým v jeden mechanismus, fungující jak hodinový stroj, automaticky propojený od ředitele přes šéfy, dramaturgy, obchodní a propagační oddělení po občana a instituce. To je to nejtěžší. A nejde to hned. Když se tento tok, který musí proudit směrem dolů a zpět nahoru, zadrhne třeba jen na jednom uzlíku, tak je problém. Tyto uzlíky se musí odstranit. Teprve když máte tým, který se vzájemně respektuje, můžete ve zpětných vazbách zjistit, co a jak je špatně a jak to dělat lépe. Abych vám konkrétně odpověděl, tak bych potřeboval vědět od vás, jak zaměřený jste divák. Opera? Činohra? Napište, rád vám odpovím.Dobrý den vám přeji, pane Otavo, jak hodnotíte práci svého předchůdce Jana Buriana a co chcete dělat jinak? (DS)

Každý jsme úplně jiný. Já jsem „srdcař“, pan Burian je podle mne spíše racionální stratég. Mám rád divadlo plné emocí, vášní, potu. Hodně věřím lidem. Není to naivismus. Je umění mít rád lidi, a to i přes to, že počítáte s tím, že mnoho z nich vás zradí anebo zklame. Jsem programový optimista a burcuju lidi kolem sebe k nadšení. Vítám, když se sdružují v divadle i mimo divadlo. Když se milují a vzápětí se poperou, zase se mají rádi a chovají se profesionálně, když jsou na jevišti. Mám z plzeňského divadla občas pocit jisté chladnosti, která na mě tu a tam zavane jak za jevištěm, tak v hledišti. Jako divák vnímám profesionální výkon souboru, ale nepřestávám být divákem. Přihlížím představení, ale nestávám se součástí jeviště. Málokdy jsou zasaženy moje city a emoce a já se snažím odpovědět si, kde je ta chyba, když výkony jsou profesionální.

Vnímám divadlo jinak než můj předchůdce, od kterého by se přitom téměř každý z nás ředitelů mnohému mohl učit. Ne nadarmo je nyní ředitelem Národního divadla Praha. Ale i v tom jsem jiný. Kdyby mi teď přišla nabídka jít ředitelovat Národní divadlo do Prahy, nepřijal bych ji, a jak to tak cítím, ani do budoucna to pro mne nebude lákadlo. Nemusím dostoupat na ten pomyslný piedestal „zlaté kapličky“, abych byl šťastný. Nepotřebuji to. V Plzni po otevření Nového divadla je pro principála a kumštýře vše, co potřebuje. Nejsem stratég, netaktizuji, když nemohu či nechci splnit, neslibuji. Nejsem formát, jako je pan Burian, neumím mluvit tak inteligentně jako on, nepoužívám tolik obdivuhodných a vzdělaných pojmů jako on ve svých proslovech. Proslovy si nepíšu, neučím se je. Mluvím k lidem od srdce a chci, abych jim byl čitelný. Sám jako herec a později režisér jsem vždy potřeboval vědět, jak mne hodnotí ředitel, kde je moje místo a proč tomu tak je. Prostě jsem „srdcař“. Nevím, jestli to je správné a která dispozice je lepší, zkrátka je to tak a zůstanu svůj. Pan Burian je naprostý profesionál, snažím se, abych jím byl také, ale svět kolem mne a do něho divadlo patří, potřebuji přetvářet sice s rozumem, ale především s vášní, láskou a srdcem.

Dobrý den, počítáte v Plzni na nějaké funkce s předchozím vedením? Konkrétně s pány Rackem a Šmídem? Odejdou nebo jste jim nabídnul nějaká místa? Proč jste si vybral do vedení opery pana Pilaře? A co bude s dalšími lidmi z opery – třeba s nadějným režisérem panem Benešem, ale i s dramaturgem Brabcem počítáte? (Václav K.)

Pan Racek zůstane v Divadle J. K. Tyla po domluvě s městem nejdéle do konce roku 2014. Rád bych jeho zkušeností do té doby využil především k „rozjezdu“ Malé scény v Novém divadle. Je to úžasný člověk a velmi dobře se nám spolupracuje. Je mi při vstupu do funkce velkou oporou. Pan Šmíd skončí, co nejdříve to půjde. Má smlouvu do konce roku 2014 a to je nejdelší možný termín jeho setrvání v divadle. Pana Pilaře jsem si vybral, protože mám naději, že je tou správnou volbou, je vzdělaný, talentovaný režisér, je charakterní a drží slovo. Ví, kam směřovat tvář současného divadla, a shodneme se i na tom, že je třeba získávat diváka od nejútlejšího věku. Pakliže se neklamu, tak má před sebou velký vývoj a naději, že by jednou mohl být opravdu vynikajícím a k tomu ještě oblíbeným operním šéfem. Pan Beneš? Je asistentem režie, který dostal první dvě příležitosti (Tajemství, Hoffmannovy povídky) a příští rok poprvé bude hostovat v Liberci. Shodou okolností je to můj žák, přijal jsem ho na akademii na obor režie a pět let u mne studoval. Na mé doporučení jej přijal do Plzně jako studenta na místo asistenta bývalý šéf pan Pánek. Jako režisér je na začátku své kariéry a doufám, že bude mít ještě další vývoj. Počítám, že zůstane v Plzni jako asistent a jistě opět dostane nabídku v Plzni další režie. S panem Brabcem coby dramaturgem dále počítáme. Pan Kofroň z pozice šéfa orchestru již odešel, orchestr se přiřadí zpět pod operu. Pan Kofroň bude jako host dále dirigovat inscenace, které v Plzni nastudoval. V ostatních souborech zatím s žádnými personálními změnami nepočítám. Uvidíme, jaké umělecké a ekonomické výsledky přinese příští sezona. Doufám, že dobré.Dobrý den, pane Otavo. V roce 1999 jste v pražské Státní opeře režíroval Pucciniho Tosku, která je zde stále na repertoáru. Odehrává se v obnovené scénografii profesora Svobody z roku 1947 a v programu je uvedeno, že jste režíroval „s přihlédnutím k původní režijní koncepci Karla Jerneka“. Mohu se zeptat, co přesně to znamená a jak se původní inscenace režijně lišila od té vaší? Děkuji a přeji hodně nejen divadelních úspěchů. (Vojtěch)

Dobrý den Vojtěchu. To byla blamáž bývalého vedení, které to použilo jako marketingový tah. Já jako domácí režisér (byl jsem ve Státní opeře v úvazku šestnáct let a dodnes se tam mé inscenace hrají – Netopýr, Lazebník sevillský) jsem neměl proti té blamáži žádnou obranu. Ono se totiž nedochovalo vůbec nic. Žádná režijní kniha, poznámky Karla Jerneka, nic. Jen od svého dědy, Zdeňka Otavy, který tenkrát zpíval Scarpiu, jsem se jako kluk dozvěděl, že než začal druhý akt, zvedla se opona a on bez hudby si na stole hrál s malou gilotinou coby řezačem doutníků. Pětkrát s ní cvakl (reprodukovaný zvuk velké gilotiny) a začal teprve orchestr. Jak s ní Jernek pracoval dále, jsem se už nedozvěděl. A sám jsem se s tímto prvkem nějak neztotožnil, tak jsem s ním nepracoval vůbec. Scénu panu Jernekovi dělal profesor Josef Svoboda, který si rovněž nic z inscenace konkrétního nepamatoval, a tak jsem scénu naplnil vlastním aranžmá.

Dobrý den, v jednom ze svých rozhovorů, které jste už stihnul rozdat, píšete nepříliš lichotivě o práci operního orchestru v Plzni – konkrétně, že jeho hráči chodí do zkoušek nepřipraveni. Co vás k tomu vede? A co uděláte pro to, aby se zvedly jejich platy? (J.)

Dobrý den. Ano, to je celkem běžné, že první rozhovory se rozdávají dokonce i hned v den jmenování do funkce. Já to stihl až o něco později. Myslím, že jste nečetl/nečetla pozorně. Nehovořil jsem nelichotivě o práci orchestru, ale eventuálně o systému studia, přetíženosti orchestru a o výsledné interpretaci. Pokud si vzpomínám, napsal jsem jednoznačně, že orchestr je složen z vynikajících muzikantů. Co já vím, v současnosti, za stávajícího systému není z čeho navyšovat platy muzikantů. Nejedná se totiž jen o ně, ale rovněž o ostatní složky, jako je sbor – v ostatních souborech je podobná situace, v Divadle J. K. Tyla není jenom opera. Navíc, v současnosti situace vypadá hůře než v lednu 2014. Do Nového divadla je totiž třeba přijmout nové pracovníky, špičkové specialisty na ovládání špičkových technologií, kteří projdou speciálním zaškolením. Stávající vedení počítá s plánovaným deficitem do konce roku ve výši 3,4 milionu korun, protože byť zřizovatel přislíbil, že toto potřebné navýšení mezd spojené s Novým divadlem navýší, v současnosti je toto stanovisko zpochybněné. A divadlo to ze svého zkrátka nezaplatí. Ale zpět k navýšení mezd orchestru. Částečně i z tohoto důvodu chci zrušit pozici šéfa pátého souboru orchestru, a pakliže se podaří získat peníze na nové technické pracovníky pro Nové divadlo z městských zdrojů, jak bylo přislíbeno, rád bych alespoň plat šéfa pátého souboru rozdělil mezi umělecké pracovníky souboru opery, především mezi orchestr a sbor, který je na tom snad ještě hůře než orchestr.

V plzeňské opeře se už skoro rozpadl stálý kádr operních sólistů. Budete to chtít napravit nebo chcete raději dál zvát hosty z Prahy? Přeji vám hodně zdaru. (Eva Wagnerová)

Ano, vím o tom problému. Bude ho řešit postupně budoucí šéf opery pan Pilař spolu s šéfdirigentem panem Oliverem Dohnányim, který nastoupil již v dubnu a má smlouvu do konce sezony 2015. Není vhodné jít do extrémů. Myslím, že optimum je středně velký domácí ansámbl, zastoupený v každém hlasovém oboru alespoň jedním sólistou, a zbytek hosté. Jistě, kdyby bylo na platy, tak bych viděl rád domácí soubor větší. Hosté jsou nevýhodní, protože většinou při zkouškách nemáte možnost zabezpečit jejich stoprocentní účast (vzhledem k tomu, jak jsou placeni), na druhou stranu jsou výhodní z několika důvodů: neodvádíte za ně sociální a zdravotní pojištění, jsou tedy levnější, a využíváte je, jen když potřebujete, tedy neřešíte sociální aspekty, když zestárnou a ztratí hlasovou atraktivitu. A navíc máte možnost obsadit hosta přesně tak, jak to vyžaduje part charakterem hlasu i zjevu. Kdysi byla v souboru třeba jen jedna koloratura a musela zvládnout všechny role oboru. Ale je rozdíl, jestli chcete lyrickou koloraturu na Gildu, subretní třeba pro Adélu, nebo dramatickou pro Traviatu nebo Královnu noci. Bude to nadlouho. Nejdříve je třeba prověřit celkové toky peněz v celém divadle, pokusit se je racionalizovat, získat jiné zdroje mimo divadlo a podle toho řešit zlepšení platů stávajících umělců a zvážit, kolik nových by se dalo angažovat. Každopádně vím velmi dobře, že stávající stav operního sólistického souboru není uspokojivý a jeho přestavba bude trvat asi léta.

Dobrý den, velmi nás mrzí, že jste Liberec zradil, měli jsme vás tady rádi. Co vás k tomu vedlo? Chcete si s sebou odvést nějaké herce nebo zpěváky? (Havlínovi, Liberec)

Moji milí Havlínovi. Děkuji za vaše sdělení. Předně: rád bych si s sebou odvedl mnoho herců, několik pěvců (alespoň dva až tři), několik tanečníků i s jejich šéfkou paní Alenkou Peškovou a mnoho ostatních pracovníků z provozu i správy. Ale nebudoval jsem něco pět let, abych to následně egoisticky bořil. Takže se nebojte, nikoho si neodvedu. A proč jsem odešel? Přes tři roky jsem připravoval rekonstrukci Šaldova divadla. Když už bylo vše připraveno včetně evropských peněz, tak město řeklo, že nemá osm milionů na spoluúčast. Divadlo je v havarijním stavu bez technologií. Z evropských peněz jsem sehnal peníze na rekonstrukci Malého divadla, pak se ale zjistilo, že je v zástavě na městský dluhopis a do zastaveného objektu se nedají evropské peníze investovat. Jako ředitel jsem pracoval v republice s nejnižším příspěvkem na třísouborové divadlo, který byl za mého pětiletého působení snížen o sedm a půl milionu korun. Ještě před výběrovým řízením jsem žádal, aby zřizovatel uzavřel s divadlem smlouvu, v níž bude zakotven minimální příspěvek města alespoň na čtyři roky, protože v roce 2013 mi bylo oznámeno, že v prosinci 2012 schválený příspěvek se opět od května 2013 snižuje o dalších pět milionů. Nakonec to byly jen tři. Stydím se, když se dívám do očí vynikajícím umělcům, kteří v Liberci působí a kteří by mohli být v okamžiku v Národním divadle, a u nichž vím, jak nízký plat dostávají a co za něj odvádějí. Snažil jsem se něco dokázat. Myslím, že se mnohé podařilo, ale dál v těchto podmínkách bych přešlapoval na místě. A já musím vidět cestu před sebou. Nové úkoly. Musím stále něco budovat, stavět, tvořit. A v Liberci bych teď bral plat ředitele a ruce měl spoutané. Ale Plzeň s Novým divadlem je pro mne novou výzvou. Proto odcházím z divadla, které mám rád, od lidí, kteří se bez přehánění stali moji širokou rodinou, a vážím si neuvěřitelně toho, jak se ke mně chovali a zejména jak se ke mně chovají nyní, když vědí, že odcházím. Divadlo předám v dobré kondici umělecké i ekonomické.Nepotřebovalo by plzeňské publikum omladit? Často mám v Plzni dojem, že tam do divadla chodí skoro jen důchodci. Nebudete dávat víc premiér pro mladé? (Honza)

Vaše starost, moje starost. Ale bude to léta trvat. Je to důsledek toho, že v Plzni platilo, že pro děti je divadlo Alfa. A puberťák byl brán jako nehotový člověk, který má vývoj před sebou a který až dospěje, tak se objeví v divadle. Neobjeví. To je nesmysl. Vím, o čem mluvím. V Liberci, odkud přicházím, to trvalo několik let, ale dařilo se. Takže v Plzni, jakmile otevřeme Nové divadlo a vypořádáme se se všemi akcemi Evropského hlavního města kultury, nastartujeme nový systém práce s dětmi od čtyř let a nespustíme je z očí, dokud se z nich nestanou „dospěláci“ a nezůstanou divadlu věrní. Hodně by v tom měl pomoci nový prostor, respektive Malá scéna v Novém divadle, divadélko maximálně pro sto padesát diváků. Doufám, že mi v tom pomůžou mladé osobnosti ze souborů, umělci, kteří cítí potřebu se vyjadřovat alternativně. V Liberci jsme v rámci souboru činohry F. X. Šaldy měli poslední čtyři roky otevřené neformální sdružení domácích mladých herců „F. X. Kalby“ a především jejich prostřednictvím se nastartovala nová tvář Malého divadla, které má raději alternativu než klasické zlato a mramor. A funguje to tak, že mladí přijdou většinou do Malého divadla a teprve přes „své“ herce jdou do Velkého divadla a najednou zdobný prostor jim přijde normální a také sympatický. Jistě, diváka je třeba omladit, přivést ho do divadla, protože jinak za jednu dvě generace by bylo divadlo nepotřebné. Orientace na děti a dospívající je jeden ze základních bodů mé koncepce. Tak uvidíme… Napište mi své postřehy a názory. Upřesněte vaši představu, co myslíte formulací „víc premiér pro mladé“… Inspirujte nás! Moje adresa je [email protected].

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za vaše odpovědi.

Vizitka:
Martin Otava (21. února 1963) vystudoval herectví a operní zpěv na Pražské konzervatoři a operní režii na Akademii múzických umění v Praze. Několik let působil v hereckém angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, v Divadle na Vinohradech, v Hudebním divadle Karlín a v Kolíně. V letech 1991–2006 působil jako operní režisér ve Státní opeře Praha, kde nastudoval mimo jiné Donizettiho Nápoj lásky, Wagnerova Lohengrina, Ponchielliho La Giocondu, Gounodova Fausta a Markétku, Straussova Netopýra, Pucciniho Tosku, Verdiho Trubadúra a Maškarní ples a Rossiniho Lazebníka sevillského. Spolupracuje s řadou českých operních scén (Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Národní divadlo Brno, Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Moravské divadlo Olomouc). Úspěšně režíroval na zahraničních operních scénách a festivalech, například v Japonsku (Tokio – mimo jiné celý janáčkovský cyklus v Orchard Hall s Tokijským symfonickým orchestrem, Ósaka), Německu (Bayreuth, Mnichov), Rakousku (Valkýra na Wagnerově festivalu ve Welsu), Španělsku (San Sebastian, Mallorca), v Monte Carlu, Itálii (Janáčkova Káťa Kabanová  v Teatro Massimo Bellini v sicilské Catanii), Polsku (Straussova Salome  ve Varšavské národní opeře), Norsku (Tosca v Bergenu), Lucembursku (Lazebník sevillský v Esch-sur-Alzette), USA (Mozartova Kouzelná flétna  v Columbus City) a další a také ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Janáčkova Její pastorkyňa). Bohaté zkušenosti má s inscenováním oper pod širým nebem: byl spoluzakladatelem a šéfrežisérem letních festivalů Opera Praha – Open Air v Lichtenštejnském paláci, šéfrežisérem operního festivalu Loketské kulturní léto v přírodním divadle pod hradem Loket, působil na letních festivalech ve Francii, Německu, Rakousku a další. Vyučuje obory operní režie a operní herectví na Akademii múzických umění v Praze. Od září 2009 je ředitelem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Od září 2014 se stane na plný úvazek ředitelem plzeňského Divadla J. K. Tyla.
(Zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

www.djkt-plzen.cz

Foto archiv M. Otavy, archiv