Ptali jste se: Zbyněk Müller

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hoffmannovy povídky jsou dle mého názoru typickým důkazem neudržitelnosti současného hracího systému Národního divadla. Myslím, že tato inscenace byla zdařilá a reprízy měly slušnou kvalitu, dokud byly v rozumných odstupech, ne déle než po měsíci; prospěl jí i úspěšný zájezd na Kypr, kde jsme Povídky hráli na břehu moře třikrát. Protože návštěvnost v Praze nebyla úplně ideální, repríz ubývalo a odstupy se zvětšovaly i na dva měsíce a více, nakonec jsme hráli pouhé čtyři reprízy v sezoně, avšak bez možnosti důkladných zkoušek se všemi kompletními složkami (všichni sólisté, sbor, orchestr). Protože se jedná o velmi těžkou a rozsáhlou operu, tento stav jsem za cenu mimořádného vypětí vydržel jednu sezonu, kvalita repríz ale logicky citelně klesala. Bohužel ze strany vedení divadla nebyla vůle na této strategii něco měnit (šéfem opery byl tehdy Rocc), tak jsem, ač nerad, navrhl stažení inscenace. Je mi to líto, ale hrací systém Národního divadla vidím jako zásadní překážku zlepšení kvality běžných repríz. Všichni šéfové, kterých se v divadle za poslední roky vystřídalo dost, to vědí, ale dosud žádný z nich nenašel cestu, jak jej změnit.

Proč jste se v Praze prakticky přestal vyskytovat v koncertních sálech? Myslím, že to je škoda. Chystáte nějaké koncerty v nejbližší době? (Jan Zipser)

Dobrý den, pane Zipsere, máte pravdu, v pražských koncertních sálech jsem k vidění málo (v tomto jsem vyměnil Prahu za Košice, kde si mě užijí věru dost), pravidelně jsem v posledních dvou sezonách vystupoval jen s Talichovou komorní filharmonií. Jsem trochu moc zalezlý v orchestřišti, ale myslím, že se to změní. Těším se na opětovnou (obnovenou) spolupráci s PKF – Prague Philharmonia při mimořádném odpoledním koncertu pro děti v květnu, další koncerty jinde jsou v jednání.

Dobrý den, pane Müllere, proč nakonec nejste u nového nastudování Kouzelné flétny ve Stavovském divadle? Docela jsem byl na vašeho Mozarta zvědavý. Objevíte se aspoň v reprízách? (Viktor)

Dobrý den, pane Viktore, nejste zdaleka první, kdo se mě na to ptá. U nového nastudování nejsem, protože jsem narazil na neochotu měnit zavedená a pohodlná pravidla, přestože by to bylo vzhledem k okolnostem žádoucí. Pokusím se stručně vysvětlit. Orchestr Národního divadla je početně dimenzován na náročný každodenní operní „provoz“ ve dvou budovách – Národním a Stavovském divadle. Je tudíž dost velký, ale to má svoje opodstatnění a v žádném případě tento fakt nechci zpochybňovat. Problém je, jakým způsobem funguje střídání hráčů. Mozartovy opery se ve Stavovském divadle dříve hrávaly v poměrně hlubokém orchestřišti a ve větším obsazení smyčců. V posledních letech je trend jiný – orchestřiště se zvedá, zrovna v případě Flétny nejvýš, jak jen je to technicky možné, a orchestr se zmenšuje – jednak proto, aby se tam vůbec vešel (když je orchestřiště mělčí, je v něm podstatně méně místa), a též proto, že by častěji kryl zpěváky. Já osobně tento trend vítám, protože orchestr je tak více součástí představení, je do něj víc vidět a také je všechno lépe slyšet. To s sebou ovšem, logicky, nese daleko větší nároky na jeho sehranost, což je dle mého názoru aspekt u Mozarta zcela klíčový, s nímž stojí a padá kvalita celého představení. A jsme u jádra problému – jak zajistit sehranou skupinu dvaceti smyčců, když jich máte k dispozici přes šedesát a všichni to mohou hrát? Myslím, že vzhledem k počtu zkoušek před premiérou lze požadovanou kvalitu dosáhnout a premiéru dostatečně naleštit, ale myslím, že bez určitého zásahu do tohoto systému ona klika nemůže zůstat dlouho lesklá a v podmínkách provozu (opět ono nehezké, ale výstižné slovo) se brzy „ochmatá“. Nehledě k tomu, že při jedné oprašovací zkoušce nastudování oprášíte s dvaceti smyčci, ale co zbylých čtyřicet? Ve Stavovském divadle jsem již dirigoval okolo sto třiceti repríz Dona Giovanniho, Kouzelné flétny, Figarovy svatby a Orfea a Eurydiky; chtěl jsem nyní pokračovat trochu jiným způsobem a s touto myšlenkou jsem nabídku (ještě od předchozího hudebního ředitele Roberta Jindry) nového nastudování Flétny přijal. Bohužel, umělecká rada orchestru tři měsíce před premiérou neshledala moje požadavky jako dostatečně opodstatněné a návrh (který byl určitým kompromisem) na zredukování počtu členů orchestru pro inscenaci Kouzelné flétny odmítla. Rozhodl jsem se tudíž z nastudování odstoupit, neobjevím se ani v reprízách (možná se objevím v hledišti).

Dobrý den, nemáte ambici na šéfovské místo někde v opeře? Přeji hodně dalších úspěchů! (A.)

Děkuji za přání! Myslím, že nejsem příliš ambiciózní typ a určitě nejsem ideální pro práci v kanceláři. Pokud by mi někdo takovou pozici nabízel, dost by záleželo na pravomocech, které bych měl mít. Celých jedenáct let, co jsem v angažmá v Národním divadle, totiž vnímám různé spory na postech šéfů opery s šéfdirigenty. V Národním divadle byl tento problém před dvěma lety vyřešen pozicí hudebního ředitele, která tyto dvě funkce podle mého názoru ideálně slučuje, ale většina našich divadel k tomuto modelu ještě nedospěla. Problém je v tom, že šéfové oper jsou v posledních desetiletích většinou režiséři a ti mají nezřídka úplně jinou představu o obsazování rolí než dirigenti (což může souviset i s faktem, že se dnes moderní režie hudbě častěji vzdaluje), jsou však jejich nadřízení. Pokud dirigent s nějakým obsazením nesouhlasí, ale režisér na něm trvá, má dirigent zkrátka smůlu. To je stav, který opeře jistě nesvědčí, ale bohužel takto vnímám naši současnost.

Otázky sa týkajú práce so Štátnou filharmóniou Košice: Ako hodnotíte úroveň Štátne filharmónie Košice v porovnaní s podobnými orchestrami na Slovensku a Česku? Aké sú silné a slabé stránky Štátne filharmónie Košice, čo potrebuje Štátna filharmónia Košice okrem financií na ďalšie zvýšenie celkovej úrovne? Želám dalšiu úspešnú prácu so Štátnou filharmóniou Košice a samozrejme celom umeleckom a osobnom živote! (Ladislav Belanyi)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat