Působivý večer se soudobou hudbou sdružení Konvergence

Skladatelské sdružení Konvergence a stejnojmenný ansámbl si pro své posluchače připravil další dramaturgicky nápaditý večer. V úterý 8. října 2019 se v kostele sv. Vavřince na pražské Malé Straně odehrál koncert pojmenovaný „Mantram“. Tento název odkazoval k jedné ze skladeb, které zde zazněly, ale stal se také určitým pojícím prvkem celého večera.
Konvergence – kostel sv. Vavřince 2019 (foto Michael Romanovský)

Konvergence existuje na hudebním poli již sedmnáct let a za tu dobu uvedla nespočet koncertů a projektů. Přestože se toto uskupení za celou dobu své existence personálně do určité míry proměnilo, skladatelské jádro ve složení Tomáš Pálka, Michaela Pálka Plachká a Ondřej Štochl zůstává nezměněno. Stejně tak přetrvává i hlavní idea, tj. uvádět díla současných mladých autorů a také málo známé skladby starší skladatelské generace. Koncerty bývají nabité intelektuálním podtextem a z hlediska soudobé tvorby je jejich cílem uspokojit i toho nejnáročnějšího posluchače.

Léty nabyté zkušenosti se pak projevují i v organizační stránce koncertů a ve schopnosti vystihnout dobré dramaturgické zakotvení jednotlivých večerů. Úterní koncert například nabídl pestrý výběr skladeb různého obsazení a (do určité míry) různého zaměření, navíc všechny skladby provázel mantrický prvek opakování se, což dodalo dramaturgickému záměru kontrast i prvek stmelení. Vysvětlení názvu koncertu „Mantram“ jako principu opakování a utvrzování představil krátce na úvod autor dramaturgie koncertu Tomáš Pálka, čímž posluchačům přinesl ještě další možnost roviny poslechu nadcházejících skladeb – tedy objevování opakujících se vzorců a principů, v každé skladbě řešených rozdílně.

Konvergence – kostel sv. Vavřince 2019 (foto Michael Romanovský)

V celkově hodinu a půl trvajícím programu (což bývá pro vnímání soudobé hudby pro většinu publika poslechový strop) se vystřídalo celkem šest kompozic. Zaujala hned první v pořadí, Momenti discreti VII Josefa Marka, který do jejího průběhu dokázal zařadit množství značně kontrastních ploch (vypjaté pasáže střídaly fáze ztišení), a přesto skladba působila celistvě jako jedna velká plocha dramaticky laděného rozjímání. K tomu samozřejmě značně dopomohla také interpretace: ansámbl Konvergence se za dobu svého působení stal sehraným tělesem, jehož jednotliví členové na sebe umí navzájem reagovat a dokáží dosáhnout hlubokého hudebního splynutí.

Jako další ansámblová kompozice zaznělo nejprve Šestero pohádek pro Markétku Ondřeje Štochla, ve kterých se hlavního slova ujala viola samotného autora s dopomocí kytary (místy rozezněné i smyčcem) a klarinetu, a poté Ichimoku cloud Jiřího Lukeše. I v této skladbě měly jednotlivé nástroje své jasně definované role (zmíněny v programové brožuře), jež na sebe navzájem reagovaly a místy se do určité míry i proměňovaly (zvlášť působivě vyšlo postupně nastupující unisono).

Konvergence – kostel sv. Vavřince 2019 (foto Michael Romanovský)

Dramaturgie však, jak bylo řečeno, myslela i na potřebu kontrastu z hlediska různorodosti obsazení, proto byly výše zmíněné komorní skladby proloženy dvěma sólovými kompozicemi: pro klarinet (Jiří Mráz) to byla Sonata Tiberiua Oláha, pro kontrabas (Ondřej Melecký) pak Mantram Giacinta Scelsiho. První ze zmíněných se vyznačovala častými skoky mezi polohovými rejstříky nástroje tak, aby – jak se zdálo – bylo dosaženo rozdílných výrazových pásem. Druhá pak z hlediska melodické výstavby představovala daleko „tradičnější“ kus, přesto však díky mikrointervalice inspirované indickou hudbou zapadla do celkového programu. Obě skladby spojovala technicky zvládnutá interpretace se zdařilou prací s tónem.

Dominantou večera se bezesporu stala skladba K sobě II Tomáše Pálky, která koncert uzavřela. Jak by se však mohlo zdát, nejedná se o dramaticky efektní kus, jenž diváka přiková k sedačce. Právě naopak: posluchač měl možnost se při vnímání této skladby vnitřně ztišit a nalézt klid. Tomu jistě dopomohla i zhasnutá světla a rozesetí jednotlivých hudebníků po prostoru sálu, takže měl posluchač pocit, že ho hudba neustále obklopuje. A právě tento hluboký, hudbou vytvořený, vnitřní prožitek v soukromém abstraktním světě posluchače samotného je podle mého názoru jedna z výhod soudobé hudby – hudba minulosti nám totiž takovou atmosféru k vlastnímu rozjímání v takové míře jen těžko poskytne.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na