Domnívám se, že hned na úvod mohu říct, že se Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK obou kusů zhostil bravurně a že ani jeden nebyl v porovnání s druhým příslovečným „chudým příbuzným“.
V již zmíněném Mozartově klavírním koncertu se jako sólista představil polský pianista Rafał Blechacz, který se naprosto skvěle naladil na měkký, ale plný tón orchestru. Tato symbióza byla nejlépe slyšitelná ve zpěvných pasážích, v nichž dodával Blechaczův klavír stříbřitý lesk orchestrální hře.
Zajímavým rysem interpretace byla zřídkavost, se kterou se pianista uchyloval k dramatickému charakteru. Nelze říct, že by byl ve své hře tak uměřený, jako například Murray Perahia. Místo vypjaté, dramatické hry však často radši volil hutný, zpěvný tón, který pasáž sice zvýraznil, zároveň jí však ponechal určitou lehkost. Když už se ovšem sólista pro dramatický charakter rozhodl, bylo to vždy na příhodných místech, přičemž zřídkavost onoho prvku v interpretaci vyznění takových míst ještě umocnila.
Jedinou věcí, s níž se musel Blechacz potýkat, byla akustika Obecního domu. Ta sice přála lyrickým pasážím, které se nádherně nesly prostorem, nepřála však mozartovské drobné technice spojené s pregnantní výslovností. Běhy se tak často slévaly v jednu barevnou skvrnu, v níž zanikala vybranost jednotlivých tónů. I přes tento handicap byl však Blechaczův výkon působivý a polský pianista dokázal, že si své místo mezi výjimečnými interprety opravdu zaslouží.
Druhým číslem večera byla Šostakovičova Symfonie č. 10 a znovu bylo co poslouchat. Pražští symfonikové dodali závažnému opusu určitou hybnost, takže hudba příjemně plynula a ani v první větě, jejíž hudební děj se odvíjí poměrně pomalu, neměl posluchač pocit, že jen na něco čeká. Mohl se zaposlouchat jednou do kradmého začátku kontrabasů, jindy zase do světlého tónu houslí nebo do zvláštního témbru pikol v nižší poloze.
Vyzdvihnout je třeba rovněž zvuk orchestru, který sice nic nepostrádal na barevné kvalitě, zároveň však posluchače svým objemem nedrtil a nechával mu určitý prostor k vlastnímu vnitřnímu poslouchání a prožívání.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK tento večer dokázal, že je orchestrem, jehož koncerty stojí za to navštěvovat. Závěrečný potlesk ve stoje pak ukázal, že se nejedná o názor několika jednotlivců, ale všech diváků v koncertní síni.
Rafał Blechacz a Mozart
9. února 2022, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň
Program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír a orchestr C moll Č. 24 k. 491
Dmitrij Šostakovič: Symphonie č. 10 E moll, op. 93
Účinkující:
Rafał Blechacz – klavír
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
dirigent – Eugene Tzigane
