Rossiniho Lazebník v Litomyšli aneb Dělat humor není sranda

  1. 1
  2. 2

Pár vulgarit mi nijak zvláště nevadilo, stejně jsem jim porozuměl v prostoru auditoria až ex post a jevily se mi nefunkční, tudíž z hlediska komiky zbytečné. Zpěvákům je celkem slušně rozumět v recitativech, zde také běží překlad jen v angličtině, v češtině nikoliv. Nicméně v áriích, duetech, ansámblech je rozumět pohříchu málo, v čemž spatřuji Achillovu patu zajisté dobrého, chvályhodného záměru nejen pro plánované propedeutické plány cestování s operou. Málokdy se chytám čtecího zařízení, leč musel jsem. Někde zjevně vinou silného orchestru, posazeného polohou skoro v rovině jeviště. Místy ale dirigent Marek Ivanović dokázal dynamiku orchestru dobře ztišit do pian, zejména ve druhé části večera – proč tedy ne všude? Například za mnohé jiné příklady slavná árie Basilia, která textově kupodivu nejen v pohodlnějších polohách basisty Martina Gurbaľa textově poněkud zanikala, byť ve druhém dějství byl pěvcův projev o dost srozumitelnější. Rychlá místa textu zanikala i jinak velmi dobře pěvecky disponovanému Miloši Horákovi, jenž představuje imponující figurku doktora Bartola, byť s hůlkou, jejíž smysl mi zůstal z hlediska komiky utajen. Rychlejší tempa ztrácela na sdělnosti zejména v místech, kde není pěvec režií postaven do popředí jeviště, stojí-li na pomyslném balkonu dále od orchestru.

Krásnou kreaci titulní role předvedl hlasovou voluminózností a barevností ve večeru doslova hlasem až hýřící barytonista Svatopluk Sem, jemuž Rossiniho Figaro opravdu pěvecky výborně „leží“, jevištně je hbitý, přirozený v mimice i pohybově. Snad jen géčka slavné Figarovy kavatiny by si mohl vychutnat ještě o trochu více a déle, když si stejný tón, ba dokonce na vokál í tak krásně přidává na konci duetu s Rosinou. Tuto pohyblivou sopránovou partii zazpívala velmi zněle, barevně a prostorově neobyčejně nosně Veronika Holbová. Podtrhuji navíc z obrovské vděčnosti dvakrát, že i velmi srozumitelně v textu. Pán Bůh zaplať za každé srozumitelné české slovo! Že bychom češtině tolik odvykli v honbě za originály? Veronika Holbová si vedla znamenitě i v hlasové zběhlosti perlivých koloraturních pasáží.

Hlasově až doslova „luxusně“ znělým sluhou Fiorellem byl barytonista Jakub Kettner, takto pěvecky kvalitně obsazenou drobnou epizodní roli jsem nikdy live neslyšel, snad podobně znělý býval leda Jaroslav Kantor v plzeňské Theinově inscenaci blahé paměti (tatáž režie běžela simultánně v Praze). Roli Berty, v klavírním výtahu Edition Peters Marzelliny, představovala sopranistka Eva Dřízgová Jirušová, árie Berty patří rovněž k velmi populárním a vděčným číslům díla.

Ondřej Koplík je pro důležitou roli hraběte Almavivy oborově vhodným typem lehkého lyrického tenoru příjemného volumenu, mixtově nadlehčených a jistých výšek, ve vstupní kavatině si neváhá na závěr přidat málokdy slýchané vysoké cé. Ale sama kavatina je poněkud proškrtaná a chromatické běhy trochu postrádají větší muzikální preciznost. Canzona v Andante byla zpívána velmi pěkně, s citem pro hezky vyklenuté fráze. Obdobně půvabný je duet s Figarem, zejména nadlehčené Allegro (v působivém duetu jsou škrty, ač jsou do díla přidávány některé umělé vsuvky na několika místech, ne vždy ku prospěchu spádu Rossiniho partitury, alespoň z mého úhlu pohledu). Již entrée s jakýmsi historickým výkladem je zbytečné, vztahy Paisiella a Rossiniho netřeba řešit na jevišti jako na výchovném koncertu, to obsahuje každá publikace dějin hudby o době Rossiniho (navíc dnes samozřejmě také internet).

Tím jsem se dostal, s jistým opožděním kvůli otázce překladů oper, k velepodstatě nestárnoucí Rossiniho buffy. K výše načrtnutým pěveckým výkonům, hudebnímu nastudování a litomyšlskému hudebnímu provedení brněnského operního šéfa Marka Ivanoviće. Ouvertura nezačala moc šťastně v souhře, její Andante maestoso znělo zatěžkaně, z čehož ale musím vyjmout krásně, nosně a lehce zahrané hobojové sólo. Jak jsem již výše psal, orchestr někdy nebyl dynamicky ideálním doprovazečem, díky čemuž český text občas zanikal. Ne pouze vinou orchestru, pro spravedlnost dodám, že i ležérní povrchností ve výslovnosti souhlásek, která na prostor a přes orchestr musí být pevnější. S mikroporty by byla situace trochu jiná. Orchestr se ale postupně během večera až překvapivě dobře rozehrál, ve druhé polovině byl znatelně lepší v ladění, souhře, ale i celkové homogenitě zvuku. Po třech koncertech výborných symfonických těles na festivalu nebyl ostatně v nikterak lehké pozici, ani kdyby se ouvertura povedla o poznání lépe.

Jak jsem předeslal výše, je rozdíl, uvidím a uslyším-li právě tohoto Lazebníka sevillského poprvé v životě – pak mohu být z režie i nadšen. Pokud mám ale řadu porovnání z doby, kdy se ještě preferoval u nás, ale i v německy mluvících zemích překlad textů, ne tedy dnešní vnímání v originálech, již není tak snadné býti ve svatém nadšení. Nemám ale sebemenší pochybnost, že vylíčený účel inscenace bude dobře naplněn, jak bylo optimisticky vykresleno na operní ouvertuře před představením. Inscenátoři nemusí akcentovat, že se opera hraje především pro diváky, spektrum diváků je navíc velmi různorodé, což nedodali. Jistě, že se nehraje pro kritiky či „starší kritičky“, které údajně nenacházejí dost entuziasmu pro nové, až operetně nadlehčené představení. Teď k nim budu zřejmě opožděně přiřazen rovněž, výjimečně nejdu totiž díky Litomyšli s kůží na trh první, což jest jindy na Opeře Plus časovou nezbytností.

A tak ukončím alibistickou vazbou v kondicionálu – byl bych se více a srdečněji bavil, ba i z plna hrdla rád smál, kdybych byl více rozuměl češtině. Potlesk v závěru byl dosti různorodý, jak jsem kolem sebe pozoroval, tak jako publikum je různorodé. Jevil se mi středového charakteru, nebyl tak spontánní jako v předešlých třech koncertech, které jsem měl možnost na festivalu sledovat. Ostatně veleslavná árie Basilia o pomluvě zazněla nekryta orchestrem ve druhém festivalovém večeru v interpretaci Adama Plachetky a vytříbeně doprovázejícího symfonického orchestru z Prahy (jako ostatně ve všech operních vstupech tohoto večera). O to více se těším na dnešní inscenaci Smetanova Tajemství.

Hodnocení autora recenze: 75 %

 

Smetanova Litomyšl 2017
Gioachino Rossini:
Lazebník sevillský!!!
Dirigent: Marko Ivanović
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Eva Kotková
Videoprojekce: Otakar Mlčoch
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Eva Mikulášková
Orchestr Národního divadla moravskoslezského
Sbor Národního divadla moravskoslezského
Premiéra 15. června 2017 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava
(psáno z představení 23. 6. 2017 Zámecké nádvoří Litomyšl)

Hrabě Almaviva – Ondřej Koplík
Bartolo – Miloš Horák
Rosina – Veronika Holbová
Figaro – Svatopluk Sem
Basilio – Martin Gurbaľ
Fiorello – Jakub Kettner
Ambrož – Tomasz Suchanek
Berta – Eva Dřízgová Jirušová
Oficír – Erik Ondruš
Notář – Jiří Dvořák

www.smetanovalitomysl.cz

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rossini: Lazebník sevillský!!! (NDM Ostrava 2017)

[Celkem: 26    Průměr: 2.7/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama