Saint-Exupéryho Malý princ v Liberci tančí

16. února 2018 se v libereckém Malém divadle konala premiéra tanečního představení Malý princ. Jak již název napovídá, jedná se o převedení světově proslulé novely francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho (1900–1944) do jevištní podoby. Choreografie se ujala členka baletního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci Margaux Thomas. Na představení se režijně podílel Macbeth Kaněra, rovněž tanečník působící v tamním divadle.

Malý princ bývá právem řazen mezi klenoty moderní světové literatury. V letošním roce uplyne sedmdesát pět let od jeho prvního vydání a stále patří k nejpřekládanějším a nejprodávanějším titulům a patrně i k nejoblíbenějším knihám všech dob.

Číst Exupéryho díla není úplně snadné. Rozhodně se nejedná o žádnou oddechovou četbu vhodnou k navození klidného spánku. V případě Malého prince jde o hluboce filozofický text, ač s pohádkovým námětem, jehož čtení roztáčí spirálu úvah o smyslu lidské existence, nesamozřejmosti světa a věcí okolo nás, v neposlední řadě nutí čtenáře přemýšlet i o významu a důležitosti mezilidských vztahů. Řada myšlenek je skryta mezi řádky nebo v textu pouze lehce metaforicky naznačena. Kniha umožňuje několik rovin čtení, každý si v ní může najít to své, jak děti, tak i dospělí.

Malý princ je přesně ten typ literatury, k němuž se čtenáři s oblibou vrací v různých etapách svého života a pokaždé v ní nacházejí jiná životní moudra a nová poselství. Po dočtení celého díla však ve čtenářích spíše než radost z příběhu ze světa snů a fantazie přetrvává pachuť jakési smířlivé hořkosti a vnitřního neklidu. Připomeňme například, že Malý princ musí v závěru opustit své fyzické tělo, které mu brání v návratu na jeho planetu; nechá se proto dobrovolně uštknout hadem a osamoceně v poušti umírá.

Choreografka se při své tvorbě důsledně a sympaticky držela syžetu knihy. Nepouští se do žádných zbytečných experimentů nebo vlastních nesrozumitelných vizí či interpretací. Návštěvníci libereckého divadla tak mají možnost v průběhu zhruba šedesáti minut zhlédnout věrné přenesení celé literární předlohy do taneční podoby. Scénu otevírá postava Pilota (tančí jej Mischa Hall), který havaroval uprostřed africké pouště, dojde k jeho setkání s Malým princem, následuje kreslení beránka, Princovo putování po planetkách obydlených všemožnými postavami vzbuzujícími sympatie, údiv, ale i pohrdání či posměch. Princ se mezi jednotlivými planetami pohybuje pomocí barevných, heliem plněných balonků a postupně navštíví například Zeměpisce, Krále, Lampáře, Výhybkáře, Domýšlivce, Opilce, Cestující a podobně.

Zcela v souladu s literární předlohou se i liberecký Malý princ setkává s Liškou (Kristýna Petrášková), vzpomíná na Růži (Rie Morita), o kterou se věrně staral na svojí domovské planetě. Je konfrontován také s množstvím jiných růží, které však nemají pražádnou šanci vyrovnat se té jeho jedné jediné. V závěru přichází do kontaktu s Hadem (Maria Gornalova), který jej nakonec uštkne. Celý večer uzavírá postava Pilota s jeho posmutnělými vzpomínkami na fantastické a osudové setkání.

Velkým bonusem celé inscenace je hudba, zkomponovaná speciálně pro účely tohoto libereckého představení. U nás bohužel dosud neznámý mladý australský hudební skladatel Cyrus Louis Meurant vytvořil vskutku famózní dílo pro housle a piano. Tanečníky při premiéře přímo na scéně naživo hrou na housle doprovodil skladatel Meurant společně s excelentním pianistou Maximem Biriucovem. Hudební podkres je dynamický, snově tklivý a naléhavý. V několika momentech dokázal svojí hloubkou a melancholií dokonce přebít dění na jevišti a zcela ovládnout prostor Malého divadla.

Do titulní role Malého prince byla obsazena herecky i technicky vyzrálá tanečnice Marika Hanousková. Je výrazově uměřená, nepřehrává. Podařilo se jí dodat postavě dětskou čistotu, zvídavost, lehkou naivitu i neposednost. Obzvlášť zranitelně a dojemně působila ve scéně s Králem (tančí jej Jan Adam). Zatímco Král, jako vystřižený z Ladových pohádkových ilustrací, tančí s majestátní aristokratickou grácií v hermelínovém plášti svoje sólo, Malý princ se choulí na rozložitém trůnu v pozadí a udiveně jej pozoruje. Když potom z trůnu seskočí, předstoupí před Krále a vzhlédne k mnohem vyššímu a na scéně impozantně působícímu tanečníkovi, vypadá opravdu jako bezbranné a křehké dítě. Tento krátký výjev dokázal vzbudit možná podobně silné emoce jako scéna s hadím uštknutím v závěru. Při ní dostala technicky přesná Maria Gornalova v roli Hada příležitost prezentovat svoje fyzické dispozice, hlavně výdrž ve vysokých pózách à la second. Nakonec se pomocí ostrých, téměř béjartovských pohybů přiblíží k Malému princi, který zcela rezignovaně přijímá svůj hořký osud.

Liberecké představení má velký potenciál. Nadčasový příběh je mezi lidmi důvěrně známý, dokáže oslovit a přitáhnout jak děti, tak i náročné dospělé publikum. Námět byl po režijní stránce zpracovaný nápaditě a chytře (režie Macbeth Kaněra), originální hudba dokáže zaujmout a strhnout. Celá inscenace vyvolává dojem pestrosti, barevnosti a živosti.

Je proto trochu škoda, že se nepodařilo více choreograficky rozehrát a rozvinout některá taneční čísla, případně do větší hloubky psychologicky vykreslit několik klíčových postav, zejména Lišku. Dialog Malého prince s Liškou patří v knižní předloze k těm nejsilnějším a nejdojemnějším momentům. Právě v odstavcích popisujících jejich společné setkání je ukryta řada stěžejních filozofických a etických myšlenek celého díla, mimo jiné i legendární citát: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ V libereckém zpracování je Liška (Kristýna Petrášková) pojata, tak trochu ke škodě věci, spíše jen jako Princův rozverný, bezstarostný a veselý společník. Humorně se objeví na scéně, bezchybně zatančí a zakrátko opět zmizí, aniž by od choreografky dostala šanci vyvolat jakékoliv hlubší emoce a více zasáhnout do děje.

Poměrně zdlouhavá a po pohybové stránce poněkud nezáživná je scéna s opilci a podobně bezúčelně vyznělo i sólo Lampáře (Anya Clarke) a sboru, třímajícího v rukách svítící koule, symbolizující patrně rozsvěcující se lampy či snad planetky. Technicky velmi zdatné Anye Clarke zde bylo umožněno předvést víceméně „jen“ školní allegrovou variaci na špičkách. Sbor (v prostém černém oblečení odění tanečníci) v téže scéně prakticky pouze postává střídavě buď v jedné, nebo ve dvou řadách, a pomocí svítících koulí v rukách vykresluje jen velmi úsporné pohyby bez větší invence či alespoň pokusu o ni.

V tomto kontextu je však dobré si uvědomit, že inscenace není výsledkem tvorby žádného renomovaného a zkušeného choreografa. Jedná se naopak o první celovečerní choreografický počin mladinké francouzské tanečnice, členky libereckého baletního souboru. To umožní některá choreograficky slabší místa zasadit do rámce celkově vydařeného představení a zpětně je tak vidět v poněkud odlišném světle. Nezbývá než dodat, že se Margaux Thomas svého nelehkého úkolu zhostila se ctí.

Hodnocení autorky recenze: 85 %

 

Malý princ
Libreto, choreografie, scéna a kostýmy: Margaux Thomas
Režie, scéna a kostýmy: Macbeth Kaněra
Hudba, housle: Cyrus Meurant
Maxim Biriucov (piano)
Realizace hudební nahrávky: Karel Korous
Balet Divadla F. X. Šaldy
Premiéra 16. února 2018 Malé divadlo Liberec

Malý princ – Marika Hanousková
Pilot – Mischa Hall
Had – Maria Gornalova
Zeměpisec – Alexey Yurakov
Růže – Rie Morita
Král – Jan Adam
Domýšlivec – Rory Ferguson (alt. Alexey Yurakov)
Liška – Kristýna Petrášková
Beránek – Annabel Pearce
Pijan – Macbeth Kaněra
Lampář – Anya Clarke
Výhybkář – Joseph Edy
Zahrada Růží – Anya Clarke, Joseph Edy, Macbeth Kaněra, Jaroslav Kolář, Annabel Pearce, Veronika Šlapanská

www.saldovo-divadlo.cz