Seznamte se: Martin Šulc

Opera PLUS představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Martin Šulc z akordeonové třídy profesora Ladislava Horáka.

Kdy a kde jste se narodil?
Narodil jsem se 10. prosince 2001 v Třeboni na jihu Čech, kde s rodinou bydlím dodnes.

Jaký je vztah vaší rodiny k hudbě?
Spolu se svou sestrou Andreou, jež také studuje akordeon ve 3. ročníku na Pražské konzervatoři, tvoříme první generaci hudebníků v naší rodině. Často se mě někdo ptá, po kom máme se sestrou talent. Bohužel v naší rodině nemáme žádného předka, který by se profesionálně hudbě věnoval. Dokonce ani jeden z mých rodičů neměl kladný vztah ke klasické hudbě. Mamka i taťka vyrůstali na rockové a disco hudbě 80. a 90. let. I přesto mě vždy ve hře na akordeon plně podporovali. Na ZUŠ chodili na každé mé vystoupení nebo koncert. Na konzervatoři už to bylo složitější kvůli vzdálenosti mezi Třeboní a Prahou, ale vždy se snažili alespoň na ty nejdůležitější koncerty přijet. Nevím, zda by mi interpretace hudby přinášela takovou energii, radost a smysl, kdyby nebylo jejich trpělivosti a obětavosti.

Jaké byly vaše hudební začátky?
Já jsem měl už od útlých let velice extrovertní a energickou povahu. Dle vyprávění jsem díky mé povaze měl stálé nutkání interagovat s hudebními nástroji, jako například pianem, které bylo součástí mateřské školky. Jakmile jsem se dostal do přípravného ročníku v ZUŠ Třeboň, učili jsme se spolu s dalšími dětmi vyťukávat jednoduché rytmy, hrát lidové písně a říkadla na dětské xylofony a spoustu dalších aktivit. Velice mě to tehdy bavilo a nemohl jsem se dočkat, až budu hrát na „opravdový“ hudební nástroj. Na akordeon jsem jako každý začínal nejdříve s ovládáním měchové techniky, jež je velice důležitá pro další hudební rozvoj, ale často také opomíjená. Poté jsem se učil jednodušší a následně těžší lidové i umělé písně a krátké skladbičky.

Proč jste si nakonec vybral právě pro akordeon?
Několik událostí v mém životě vnímám jako osudové. Troufám si říci, že právě výběr akordeonu, jako mého hudebního oboru, byl jedním z nich. S oblibou rád vyprávím historku, která tak nějak vystihuje mou povahu jako dítěte. Když jsem si měl vybrat nástroj, na který se budu učit, rodiče říkali: “Hlavně ne akordeon, nebo housle”. Housle se mi tehdy moc nelíbily, a tak jsem si trochu i naschvál vybral akordeon. Akordeon jsem zaregistroval už v mateřské školce, kdy na něj hrála má starší sestřenice. Určitě i tento fakt měl svůj vliv na výběr nástroje. 

Vzpomínáte si na své první veřejné vystoupení?
Na mé první vystoupení si vzpomínám velice barvitě. Hrál jsem na akordeon sotva čtvrt roku, když jsem poprvé vystoupil na třídní přehrávce. Tehdy jsem hrál dvě lidové písně, které se mnou hrála má paní učitelka Lenka Slaninová. V jedné z nich jsem jen foukal měch a druhé písni jsem hrál jen melodii. Na toto vystoupení vzpomínám velice rád. Vždy si uvědomím, kolik času uplynulo od té doby.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?

Na Základní umělecké škole v Třeboni jsem studoval u již zmíněné paní učitelky Lenky Slaninové. Mohu říci, že svým trpělivým a až mateřským přístupem byla schopna ve všech žácích probudit lásku nejen k akordeonu, ale i k hudbě jako takové. Jelikož dnes sám vyučuji akordeon na základní umělecké škole v Praze, velice obdivuji její práci a často také od ní čerpám inspiraci k učení. S mým nynějším pedagogem, panem profesorem Ladislavem Horákem, jsem se setkal již před více jak 10 lety na mistrovských kurzech Třeboňská letní setkávání. Tehdy jsem se ještě nechtěl hudbě věnovat naplno. Toužil jsem se stát například doktorem. Dokonce jsem se nechtěl ani zúčastnit těchto kurzů. Ale právě tyto kurzy byly dalším mým osudovým mezníkem v životě. Pan profesor mi na prvních hodinách ukázal možnosti a využití akordeonu, které jsem do té doby neznal. Naprosto mě ohromil a od toho okamžiku jsem nechtěl nic jiného než stát se profesionálním akordeonistou. Tomu jsem se přiblížil, když jsem v roce 2017 nastoupil do třídy právě pana profesora Ladislava Horáka na Pražskou konzervatoř.

Prozraďte nám něco o svých soutěžních úspěších. Které pro vás měly největší přínos?
Soutěží, kterých jsem se za své dosavadní studium účastnil, bylo opravdu hodně. Soutěžně jsem mimo česká místa navštívil například Slovensko, Portugalsko, Itálii, Německo, Belgii, Maďarsko, nebo také Čínu. Nejvíce si vážím těch opravdu velkých celosvětových soutěží, kde jsem se mohl porovnávat s akordeonisty nejen z Evropy, ale například také z Asie, či Ameriky. Mezi ty největší akordeonové soutěže patří soutěže pořádané celosvětovou akordeonovou asociací CIA, jež jsem se účastnil právě v Číně, v Shenzhenu, kde jsem se dostal do finále juniorské kategorie, nebo PIF Castelfidardo, která se koná v Italském akordeonovém městě Castelfidardo. Další vítěztví, kterého si vážím, jsem si přivezl z Alcobacy z Portugalska. Nesmím také opomenout české akordeonové mezinárodní soutěže v Praze a Ostravě, kterých jsem se také pravidelně účastnil a stával se jejich laureátem. V době COVIDové to poté byly online soutěže na Novém Zaelandu a Italia award competition. V obouch těchto zmiňovaných jsem získal zlaté ocenění. Dvakrát v řadě jsem také vyhrál kategorii Mistři na národní akordeonové soutěži v Dobřanech, které se pro mne stalo jakousi obhajobou vítěztví soutěže konzervatoří ČR, která proběhla před čtyřmi lety. Všechny tyto soutěže mne obohatily hlavně o zkušenosti. Ať už to byly zkušenosti na pódiu před přísnou porotou, nebo ty jazykové. Díky těmto soutěžím jsem získal stipendium nadace VIZE97, spravované Dagmar Havlovou, začal jsem být zván na různé kulturní akce a festivaly – Jihočeské Nové Hrady, Svátky hudby v Praze, Kultura v srdci Prahy, Mladá Praha…

Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji vítězství na prvním ročníku mezinárodní hudební televizní soutěžní show Virtuosos V4+, jež byla natáčena v Budapešti ve filmových studiích a poté vysílána v 5 státech Evropy. Této soutěže se účastnily státy Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Srbsko, kde byla soutěž i vysílána. Dostal jsem se do finále soutěže, kde jsem se stal vítězem za Českou republiku. V porotě usedly osobnosti hudebního světa v čele s Maestrem Placidem Domingem, jenž se stal také opatrovníkem této soutěže. Díky této soutěži jsem získal možnost zahrát si na Mezinárodním hudebním festivale v Českém Krumlově, vystoupil jsem na koncertech pro Evropský parlament ve Strassbourgu, na České ambasádě v Budapešti, na zahajovacím koncertě k summitu The Planet a setkání Michelinských hvězd v BudaExpo.

Koho považujete za svůj profesní vzor?
Mým profesním vzorem je nezpochybnitelně můj pedagog, profesor Ladislav Horák. Jen málokterý pedagog přistupuje ke svým studentům tak zodpovědně jako on. Troufám si říci, že bez jeho práce bych nedosáhl ani čtvrtiny úspěchů, jež jsem zmínil výše. Když bych se zaměřil na jeho koncertní činnost, troufám si říci, že žádný z českých současných akordeonistů pro svůj nástroj neudělal tolik, co pan profesor. Jako vzor jej vnímám i v interpretaci skladeb různých stylů, například argentinské tango, nebo soudobá klasická hudba.

Jaké jsou vaše profesní cíle?
Já bych velice rád navázal na celoživotní práci pana profesora Horáka v propagaci akordeonu jako nástroje hodného klasických pódií. Dnes již situace ohledně akordeonu není tak vypjatá, jako kdysi, ale přesto i dnes se setkávám i v odborných kruzích s názorem, že akordeon na koncertním pódiu nemá co dělat. Zároveň vnímám jako povinnost hudebníka vzdělávat v hudbě i obyčejné lidi, kteří by se ke klasické hudbě ani nedostali. Rád nechávám osudu a náhodě, do jakých míst a situací mě tato strastiplná cesta zavede.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Nejraději provozuji soudobou hudbu. Často se setkávám s názorem, že soudobá hudba je neposlouchatelná a pořadatelé koncertů a festivalů se tyto skladby obávávají zařadit do programů. Na soudobé hudbě mě nejvíce baví způsoby, jakými se dají vyjádřit myšlenky a pocity jak skladatele, interpreta, ale i posluchače. Soudobá hudba je velice zvukově barevná. Troufám si říci, že každý posluchač si v každé soudobé skladbě najde něco svého.

Jaký hudební žánr rád posloucháte?
Mimo soudobou klasickou hudbu si rád poslechnu americké country. Možná to hodně lidí překvapí, ale na tomto žánru mě baví melodická a textová lehkost, někdy až naivnost.

Máte čas i na koníčky?
Momentálně většinu svého volného času věnuji do cvičení, nebo psaní absolventské práce. Mezi mé koníčky patří takové ty obvyklé, jako četba knih, jazyky, cestování – rád řídím své auto, ale také pro hudebníka ne úplně tradiční koníček – počítačové videohry.

Co Vám dokáže udělat největší radost?
Největší radost mi udělá vždy zjištění, že to co dělám – ať už je to hudba, vyučování na ZUŠ, mé koníčky – má nějaký smysl, že to, co dělám, nedělám zbytečně.

Jaké je Vaše největší přání?
Jedním z mých velkých přání je, aby lidé nezapomínali na zvláště živou kulturu. Poslední roky žijeme ve společnosti, která kvůli nynější situaci odsunuje kulturu do ústraní. Bojím se, a přál bych si, aby tady v Čechách nevznikla další vlna hudebníků emigrujících do zahraničí.
Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!

Slovo profesora Ladislava Horáka:

Martin Šulc je mimořádný žák, který patří k osobnostem naší školy. Během studií získal již mnoho úspěchů a já jsem přesvědčen, že dokáže být úspěšný i dále. Zásluhu na tom má kromě jeho talentu a píle také přátelská a srdečná povaha, stejně jako výborně fungující rodinné zázemí, které Martina, podobně jako sestru Andreu, která obor akordeon též na Pražské konzervatoři studuje, podporuje.

Vítám jeho velký zájem o českou soudobou hudbu. I proto si za téma své závěrečné práce na škole vybral dílo letošního jubilanta Petra Fialy, jehož koncert také v rámci absolutoria přednese za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru. Další jeho devízou je aktivita v komorní hře, rád spolupracuje se svými vrstevníky, ale i renomovanými umělci, kteří Martina zvou na koncerty a festivaly u nás i v zahraničí. Přeji mu inspirativní pokračování tak dobře nastartované kariéry. 

Martin Šulc začal na akordeon hrát již v šesti letech a pod vedením paní učitelky Lenky Slaninové absolvoval ZUŠ v Třeboni. Již v roce 2011 se zúčastnil národní soutěže základních uměleckých škol, kde se mu podařilo vyhrát. Na to navázaly laureátské tituly z mezinárodních soutěží u nás i v zahraničí. Na soutěži ve slovenských Rajeckých Teplicích vyhrál 1. cenu čtyřikrát v řadě.

Obdržel ocenění Talent Jihočeského kraje za rok 2013, je pravidelným účastníkem letních mistrovských letních kurzů Třeboňská letní setkávání a je opětovaně zván k recitálům na Pódiu Mladých v rámci mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna.

Po úspěšně vykonaných talentových zkouškách nastoupil v roce 2017 do třídy prof. Ladislava Horáka na Pražskou konzervatoř. Ten samý rok vyhrál i první místo na mezinárodní akordeonové soutěži v Ostravě a vystoupil na prestižních místech, jako je Pražský hrad, nebo sál Bohuslava Martinů na HAMU.

V roce 2018 získal 1. ceno na soutěži Mezinárodní akordeonové dny v Praze v konkurenci hráčů z 15 států Evropy. Vítězství mu otevřelo cestu na světová pódia – byl hostem mezinárodního festivalu ve švédském Stockholmu, začal spolupracovat s Dvořákovým institutem v Praze. Následně vyhrál i mezinárodní akordeonovou soutěž v portugalské Alcobaça a vystoupil ve finálovém kole celosvětové akordeonové soutěže CIA v čínském Shenzhenu a soutěži v italském Castelfidardo.

Své dominantní postavení u nás potvrdil o rok později vítězstvím na soutěžní přehlídce konzervatoří a hudebních gymnázií ČR. Na sklonku téhož roku se mu povedl zcela mimořádný úspěch, když obdržel Gold Awards v rámci mezinárodní akordeonové videosoutěže konané na Novém Zélandu. V roce 2022 se stal dvojnásobným vítězem kategorie Mistři na Národní akordeonové soutěži v Dobřanech s nominací na celosvětovou akordeonovou soutěž CMA.

Tyto jeho úspěchy mu dopomohly k zisku stipendia nadace VIZE 97, spravované Dagmar Havlovou a také otevřely cestu na velká podia i ke spolupráci s předními českými hudebníky – účinkoval na koncertě na Pražské křižovatce, festivalu Jihočeské Nové Hrady s houslistou Jaroslavem Svěceným, koncertu pořádaném celosvětovou akordeonovou asociací CIA v Českém muzeu hudby v Praze, na festivalech Svátky hudby v Praze s Václavem Hudečkem, Kultura v srdci Prahy nebo také v Bohemian National Hall a Brooklyn accordion klub v New Yorku, kde se na NYU zúčastnil studijní stáže.

Největší úspěch se Martinovi povedl v roce 2020 – po úspěšném castingu pořádaným Českou televizí se dostal do finálových kol televizního soutěžního pořadu Virtuosos V4+ v Budapešti, kde se mu podařilo postoupit vyřazovacími koly až do superfinále, ve kterém úspěšným vystoupením za doprovodu orchestru Maďarské televize získal za Českou republiku 1. cenu.

Díky tomuto ojedinělému úspěchu byl Martin pozván na spoustu událostí – Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově, kde vystoupil za doprovodu Zlínské filharmonie, koncert pro členy Evropského parlamentu ve Strassbourgu, zahajovací koncert k Planet summit 2021 v Budapešti, kde Martin vystoupil za přítomnosti Maestra Placida Dominga. Zahrál i na setkání Michelinských hvězd v únoru roku 2022 v Budapešti, či na pozvání českého velvyslance v Maďarsku na České ambasádě v Budapešti.