Skladatel Jiří Bezděk: Melodram je velice efektivní způsob vzdělávání skladatelů

  1. 1
  2. 2
Jiří Bezděk ztělesňuje v hudebních kruzích ono výjimečné spojení aktivního skladatele a hudebního teoretika. Přestože celý život působil v Plzni (proděkan Západočeské univerzity, pedagog skladby na plzeňské konzervatoři), v roce 2017 přijal místo vedoucího katedry hudební teorie na HAMU v Praze. Jeho záměrem je dokázat, že hudební teorie má smysl pro praxi.

Jiří Bezděk (foto Martin Myslivec)

Pro většinu lidí je hudební teorie dost odtažitý, možná až tajuplný obor. Mohl byste nám ho na úvod nějak přiblížit?
Cílem naší katedry je zaměřit se na hudbu z té strukturální stránky, tzn. jak je komponována a jak je prováděna. Naším hlavním prostředkem je tedy analýza skladby po stránce její struktury, z hlediska interpretace nebo vývoje interpretace. Jinými slovy, jde nám spíše o zkoumání hudebního materiálu, než o historické aspekty. Historický aspekt, na který je kladen důraz v současné muzikologii, je zde aspektem pomocným.

Obecně bych řekl, že je to dost náročný obor, který si nevybere každý hudebník. Jedná se hlavně o lidi, kteří jsou ochotní a schopní spojit svůj pohled aktivního muzikanta s teoretickým studiem. A o to přesně usiluje naše katedra: aby teorie šla ruku v ruce s praxí a nebyla od hudebního provozu oddělena. Ctím krédo, které v jedné knize napsal Karel Janeček, že „kvalita hudební teorie je měřena kvalitou vztahu s hudební praxí“. Jde nám o reflexi aktuální hudební praxe a snažíme se, aby studenti hudební teorie cítili, že jejich práce je potřebná a má pro praxi smysl.

Melodram tří století (18. století – Pocta Bendovi) – děkovačka premiéry melodramu Jiřího Bezděka s autorem uprostřed – Melodramfest Praha 15. 10. 2017 (zdroj Melodramfest / foto Eva Hubatová)

Jak konkrétně může hudební teorie pomoci praxi?
Zkusím to přiblížit na několika příkladech. Loni jsme měli studenta, který úspěšně obhájil magisterskou práci, v níž se pokusil převézt interpretační výkon do tabulkových informací. Vznikl tak soubor dat týkající se jedné konkrétní interpretace (práce s dynamikou, agogikou atd.), který může být inspirací pro dalšího interpreta, jak lze skladbu provést. To je jedna cesta.

Jiná cesta je pak reflexe kompoziční stránky díla, což může být velice poučné zase pro skladatele. Strukturální analýza odhalí, jak se v určitých tektonických situacích chová konkrétní skladatel, a to se pak dá aplikovat i na jiný hudební materiál, resp. skladatel poté může tyto informace modifikovat v rámci svého hudebního jazyka.

A pak je tu ještě jeden pohled, a to pohled dramaturgický. Vezměme si například koncert, na kterém se mají hrát pouze klasicistní klavírní sonáty. Sice se jedná o jeden hudební druh, ale my víme, že struktura sonátové formy a sonátového cyklu může být dost rozdílná: od scarlattiovského typu až po beethovenovskou sonátu. Pokud tedy dramaturg dohlédne do struktur jednotlivých sonát, tak může rozhodnout o zajímavé dramaturgii koncertu, když podá posluchači pestrý výběr skladeb, a to i v poutavém pořadí.

Jiří Bezděk při svém jubilejním koncertu v roce 2017 se svými žáky – Romana Schuldová, Jakub Červený, Jiří Bezděk, Václav Špíral, Jan Rösner, Jiří Vyšata, Petr Švantner (foto Eva Hubatová)

Dramaturgie je tedy jednou z možností uplatnění absolventa hudební teorie. Kde jinde ještě můžeme potkat hudební teoretiky?
Z řad absolventů se rekrutují hlavně pedagogové hudebně teoretických disciplín pro konzervatoře, hudební fakulty nebo střední pedagogické školy. Naši absolventi však mohou být také vynikající redaktoři hudebních vydavatelství, protože rozumí kritickému pohledu na rukopisy a jsou schopní opravovat písařské chyby, resp. jsou schopní práce se skladbou před jejím vydáním. Vstříc tomuto zaměření jsme otevřeli magisterský obor Hudebně vydavatelská činnost, protože si myslím, že na trhu práce chybí specializovaní redaktoři hudebních vydavatelství, kteří rozumí nejen historickému aspektu, ale hlavně vlastním notám a jsou schopni proniknout do struktury hudby, aby tak mohla být dobře vydávána. Budou to odborníci, kteří jsou zaměřeni především na hudební tvorbu od 18. století do současnosti.

V čem je tedy rozdíl mezi studiem klasické muzikologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a hudební teorie na HAMU?
V muzikologii se zabýváme jiným směrem; je totiž zbytečné, aby v jednom městě byly dvě totožné specializace. Spíš si myslím, že je důležitá komplementarita. Vztahy s muzikologií jsou pro nás nesmírně důležité – jsou to pro nás strategičtí partneři – a myslím si, že ve 21. století je muzikologická práce skvěle řešitelná jako práce týmová a hudební historik se s hudebním teoretikem může skvěle doplňovat. Já osobně pracuji tímto způsobem a doporučuji i svým studentům, aby vyhledávali takovéto „mikrotýmy“.

Hudební Procházky Uměním – Jitka Hosprová, Ladislav Horák, Jiří Bezděk – Museum Kampa Praha (foto Eva Hubatová)

Ještě se vrátím k tomu spojení teorie s praxí, ale z jiného hlediska. Vaše katedra se totiž zaměřuje i na jedno dost specifické téma, a to je koncertní melodram; se Společností Zdeňka Fibicha dokonce organizujete mezinárodní kompoziční soutěž v oboru koncertního melodramu. Letos proběhne (na rozdíl od už dlouholeté tradice interpretační soutěže) její druhý ročník a mě zajímá, jak hodnotíte minulý ročník?
Soutěž mě mile překvapila. Měl jsem strach, že se přihlásí málo lidí, ale nakonec se sešlo osm skladeb a každá z nich byla jiná. Organizace soutěže navíc, myslím, ukázala jednu velice silnou stránku, kterou bychom velice rádi podrželi i do dalších ročníků, a to je veřejné finále. Byl to večer, který měl nesmírné napětí. Navíc se nám tím podařilo vytvořit dobré soutěžní podmínky, protože se skladbám dostalo stejných interpretů a stejných akustických podmínek. Výhodou byla i účast publika.

Myslím si, že je nosné také složení poroty. V té se sešli jak hudební skladatelé různých generací a stylového zařazení, tak literární teoretici a literáti. Podařilo se nám přiblížit se mezinárodnímu charakteru soutěže zařazením jednoho slovenského porotce a rádi bychom tuto „mezinárodnost“ dále rozšiřovali, a to i v řadách soutěžících. Již jsem obeslal různé hudební vysoké školy po světě a všude se soutěž setkává se zájmem.

Ředitelé interpretační a kompoziční soutěže ZF: Věra Šustíková a Jiří Bezděk (foto Martin Myslivec)

5 1 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments