Smetanova Libuše po třiceti letech v Plzni. Tentokrát v Novém divadle

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hudební nastudování Olivera Dohnányiho je zjevně poctivé, pečlivé, plné snahy o přesvědčivou interpretaci. Orchestr v akustice Nového divadla imponuje žesťovými skupinami. Škoda, na generálce zcela bez kazu, na premiéře se pár zbytečných kazů z nervozity vloudilo. Orchestru více vyznívají vrchní polohy harmonie než jeho spodek, ten v akustice trochu zaniká, je upozaděn. Což ale v televizním přenosu může působit jinak. Technika sbírá vše nikoli z dozvuku v prostoru, ale přímo „nakrátko“.  Oproti zmíněné Klímově exkluzivní nahrávce jsou zde tempa mnohdy svižnější, méně v maestosu vyznívá již sama ouvertura, ale to nechápu jako zápor. Hybná tempa jsou mnohde ku prospěchu, ať ve scéně sváru bratrů Chrudoše a Šťáhlava, nebo ve zmíněné mohylové scéně. Mnohde orchestr dostává ve frázování víc plastiky, než dosud míval, více by ovšem vynikla v lepším dozvuku Velkého divadla. Výběr obsazení pro soudobou Libuši ve všech rolích není dnes snadný. Nelze si ze zahraničí nikoho angažovat jako u Verdiho. Kdo by se to chtěl učit v češtině? Česká operní tvorba je v defenzivě. Časy, kdy se hrálo v Národním divadlo všech osm oper Bedřicha Smetany, jsou dávno pryč, interpretační tradice zůstala leda na snímcích Aloise Klímy a Jaroslava Krombholce. Stačí si pustit Klímovu rozhlasovou nahrávku, která se tehdy ale dělala skoro live stylem. Pěstěná tradice se rozplynula kdesi v dýmu jeviště, na který si pan Tomáš Pilař potrpí. Naštěstí panu Dohnányimu dým nebránil v exaktním dirigování, nerozkašlal se chronicky jako na premiéře Verdiho Aidy coby posluchač, když auditorium zahalil hustý dým z jeviště…

Před informacemi o obsazení díla chci upozornit na jistý problém Nového divadla. Ten slyším oproti Velkému akusticky, mnohé hlasy z premiéry by zněly ve Velkém divadle nosněji. Ale druhý fakt je dle mého soudu závažnější. Pěvcům není z auditoria vidět do obličeje. Ten je zcela nezřetelný, ať sedím v desáté, nebo patnácté řadě. Nemohu tedy nijak posoudit výraz, mimiku obličeje, v němž se ale zračí hudební prožitek té které hudební fráze. Nevím, zda by zde nepomohlo ostřejší nasvícení. Ale nejsem jediný, kdo si tohoto záporu povšiml.V obsazení volili inscenátoři pro titulní roli Evu Urbanovou, jistě i z popudu České televize, chtějící hvězdu patřičného jména. Navíc Eva Urbanová má k Plzni silný vztah. A samozřejmě Plzeň k Evě Urbanové. Zde se začala odvíjet její veliká kariéra, sahající až po Met, kterou jí mohou všichni v jejím okolí leda závidět. Paní Urbanová je typ hlasu, který se rodí jednou za dvacet let. Její Libuše je již dnes postavou vedle Marie Podvalové, Aleny Míkové či Gabriely Beňačkové zapsána zlatým písmem. Podala soustředěný, zainteresovaný výkon, předvedla řadu dokonale procítěných hudebních frází, příjemně lyricky modulovaných. Jedna z mála na jevišti ctila dynamiku projevu, tyto momenty hlasové modulace se mi obzvláště líbily! Zastírat fakt, že nejvyšší tóny již nemají lehkost, nadstavbu, neb chci-li mít suverénní há nahoře, musím mít v rozcvičení jasné dé. Jinak jsem odkázán na momentální nervové napětí, zda mi obtížný tón vykouzlí, či nikoli. Eva Urbanová je profesionálkou každým coulem a dovede si poradit, na generálce jí klíčový závěr vyšel lépe. Ale o jejím výkonu, jakožto celku, musím hovořit s úctou maximální! Na generálce ji ani nenapadlo markýrovat jediný tón. Obdivuhodný výkon s jistými limity zenitu, na kterém se nachází, což je jedinou spravedlností života pro kohokoli.Mužem, který nejvíce překvapil, byl Chrudoš Františka Zahradníčka. V prostoru zřetelně největší hlasový fond na jevišti, voluminózní, barevný, srozumitelný. Totéž nemohu ale říci o jeho bratru Šťáhlavovi Valentina Prolata, s dosti nešťastnou parukou jakéhosi divocha, který oproti generálce roli zdramatizoval. Chtěl patrně ukazovat svůj fond, o němž já jistě nepochybuji. Ale tím se právě se Šťáhlavem, v podstatě lyrickým hlasovým typem, míjel. V mohylové scéně dynamicky („On s Krasavou zde, nám kyne blaha naděje, že smíří se“), s menší plastikou frází v mezza voce. Přemysl Martina Bárty disponuje barytonem imponující znělosti, pevnosti a nosnosti v prostoru, je dnes patrně optimálním představitelem role Přemysla v Čechách. Přál bych mu jen více oné vřelosti legendárního Václava Bednáře, jehož se v pořadu na stanici Vltava správně dovolával. Ano, Václav Bednář je pro historii jedničkou mezi Přemysly. Vřelostí i zvláštní samozřejmostí vysokých poloh role (rovněž měl nadstavbu, denní rozsah po bé, pak se ta ges docela lehce tvoří). Ve slavné árii „Ó, vy lípy“ mi trochu chybělo oslovení oné lípy, jako symbolu. V tom jsem zřejmě tradicionalista. Náhle prázdné jeviště se ale snažilo oslovit vycházejícím sluncem. Ideální nebyl zcela pěvecky Radovan od Kamena mostu Jiřího Kubíka, který po velmi pěkné generálce jako by trochu znejistěl v nesnadných polohách této role. Ale líbil se mi představitelsky i hereckým projevem. Mužské představitele doplňoval velmi dobře Jevhen Šokalo jako Lutobor, byť trochu příliš „velkooperně“ rozmáchlý a v dikci přece jen ne tak dokonalý.Pěvecky imponující Krasavou s průrazným, barevným sopránovým fondem vzácně dramatického charakteru se jevila Livia Obručník Vénosová. Měla řadu pěkných pěveckých momentů, její soprán je velmi nosný v prostoru. Zejména v oné zmiňované mohylové scéně, kdy s průrazným fondem a vpravdě bohatýrským zjevem Chrudoše Františka Zahradníčka velmi dobře souzněla. Jen srozumitelnost slova trochu vázla, v prostoru nebylo mnoho rozumět… Ač text znám dokonale zpaměti a mohu si ho snadno všude domýšlet. Titulkovací zařízení ze zásady nikdy nesleduji. Je smutně, že v česky zpívané opeře je nutností. Radmila Jany Foff Tetourové vynikla ztepilým zjevem půvabné ženy a barevným, příjemným mezzosopránem kultivovaných frází. Velmi pěkně si spolu s klarinety vedl kvartet ženců, hlasy se dobře prolínaly. Kvartet plynul svěže s pěknou homogenitou hlasů. Vynikal soprán Radky Sehnoutkové a lehce znějící, příjemný lyrický témbr Tomáše Kořínka.

Sbor se předvedl ve velmi dobrém světle. Zněl vyrovnaně, průbojně v prostoru, s disponovanými soprány ve vypjatých Smetanových partech (Tvrtko Karlovič zastupoval Zdeňka Vimra po dobu jeho rekonvalescence). Celkový dojem byl u mne příznivý již při účasti na generálce, kde zpívalo stejné pěvecké obsazení. Oproti premiéře nenastala žádná změna, což je skoro zázrak. Ač jsem velký konzervativec, co se týče takzvaně moderních režií, tak pojetí Tomáše Pilaře a Martina Otavy mne zaujalo, bylo plné barev, dynamičnosti. Jistě i snahy předvést v plném lesku moderní vymoženosti techniky Nového divadla, o to více, že se o této budově v divadelně-hudebních kruzích stále pochybuje. Proč ne. Efekt prodává, není vždycky zbytečný. A přece jen, žijeme v jednadvacátém století. Ale pro mnoho hudebních milovníků končí nejen opera, ale obecněji nonartificiální hudba obvykle na prahu dvacátého století. Podtrhuji milovníků, o nemilovnících nehovořím! To cítím jako mnohem větší problém opery. Nutné hledání nových jevištních výpovědí, které pokládám za samozřejmost v touze po ozvláštnění, po hledání vnitřní reality klíčových děl, uchopených vždy novými generacemi jinak a nově. Se všemi riziky, kterých ihned využijí nejen nepřátelé. V tom se doba dnešní od oné Smetanovy nijak nezměnila.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Bedřich Smetana:
Libuše
Hudební nastudování: Oliver Dohnányi
Dirigent: Oliver Dohnányi (alt. Jiří Štrunc)
Režie: Martin Otava, Tomáš Pilař
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Tomáš Pilař
Sbormistr: Trvtko Karlovič
Scénické projekce: Petr Hloušek
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Orchestr a sbor opery DJKT
Balet DJKT
Premiéra 9. května 2015 Nové divadlo Plzeň

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Libuše (DJKT Plzeň)

[Celkem: 25    Průměr: 3.8/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Tak mám pocit, že jsem v sobotu viděl úplně jiné představení… 80% považuju fakt hodně nadnesené hodnocení.

Cora

Viděla jsem druhou premiéru v neděli, myslím, že 80% odpovídá. Na jevišti bylo pořád co sledovat a Veberová jako Libuše vynikající.

VR

Opera Now – casopis, ktery bezne operni deni v CR vetsinou prehlizi se v lednovem cisle hned dvakrat pochvalne o nasi kotline zminil: jednak o Libusi v Plzni (Ivana Veberova je dokonce zminena a ohodnocena ”superb”), podruhe se zminuje o nahravce Dalibora (Belohlavek, Samek, Buresova, Polackova) a to take pomerne pochvalne (ctyri hvezdicky z peti). Plzenske Libusi se dostalo nebyvaleho prostoru…ne teda zase jako treba Anne Netrebko v La Scale…ale i tak bych to povazoval za velky uspech. Divim se, ze se tim operni soubor v Plzni neprezentuje. VR