Státní opera: návrat Tannhäusera

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovory s dirigentem Hilary Griffithsem a Danielem Frankem, představitelem Tannhäusera

Do pražské Státní opery se po dvaceti letech vrací Wagnerův Tannhäuser. Byť inscenační tým vedený dirigentem Hilary Griffithsem a režisérem Andrejsem Žagarsem nemá k dispozici sto šedesát čtyři zkoušek jako Richard Wagner před uvedením této své opery v Paříži, zkouší se naplno. Předchozí management v chaosem a neumětelstvím zmítaném konglomerátu Národního divadla pohříchu nedokázal naplánovat jedinou operní premiéru souboru Státní opery Praha na rok dvojího výročí tohoto velkého operního syntetika (1813-1883) – premiéra Tannhäusera je ve Státní opeře plánovaná na 11. ledna 2014.Wagnera, horlivého čtenáře a znalce německé literatury téma pěveckých soutěží zaujalo. Impuls k opernímu zpracování těchto zdrojů, jak to u Wagnerových oper bývá, daly také osobní zážitky, v tomto případě spojené i s jeho pobyty v Čechách: pro Tannhäusera nejen scenérie kolem hradu Wartburgu při jeho cestě do Paříže, ale také Střekov během Wagnerova lázeňského pobytu v Teplicích. Připomeňme, že právě zde vznikl první náčrtek a rozvrh díla, kdy výlet na zříceninu střekovského hradu završil Wagnerovu inspiraci k dílu s podivným příběhem rytíře zmítaného pokušeními nezřízené pudové tělesné lásky a hledáním jejího protipólu v lásce duchovní. Tento odvěký spor reálného života s ideály stejně jako hrdost na pověsti o středověkých zápasech pěvců-rytířů, které propojil s myšlenkou vykoupení z legendy o svaté Alžbětě, byly Wagnerovi blízké. Tannhäuser, kterého Wagner řadil mezi svá nejlepší díla, je i jakousi alegorií jeho tehdejší tvůrčí a životní situace, kdy teprve zápasil o prosazení své geniality, jak o ní byl skálopevně přesvědčený.

Lze jen doufat, že nové pražské nastudování Tannhäusera nezmizí beze stopy jako onen minnesänger – nebo pařížské nastudování, když po skandálu, který Wagnera skoro připravil o život (a určitě o kus zdraví), přečkalo jen tři reprízy. Kdyby býval zaplatil klace, asi by to už tehdy dopadlo jinak – dnes Tannhäuser podle databáze Operabase uzavírá padesátku nejčastěji hraných oper po celém světě.

Režijní koncepce nového nastudování opery, ve které rytíř a minnesänger Tannhäuser, přesycen divokými orgiemi smyslových rozkoší ve Venušině sluji zatouží po návratu na zem a doufá, že se vykoupí kajícnou poutí do Říma, je obestřena povinným mlčením protagonistů. Víme, že dirigent Griffiths se rozhodl pro původní „drážďanskou“ verzi opery. A režisér Žagars (ředitel Lotyšské národní opery v Rize) má s Wagnerovými operami rozsáhlou zkušenost, například letos inscenoval Tannhäusera v Moskvě (a třeba Lohengrina v Slovenském národním divadle v Bratislavě).

Odpovědi dirigenta Hilary Griffithse a představitele Tannhäusera, švédského tenoristy Daniela Franka však mohou ledacos napovědět.
*** 

Hilary GriffithsWagner a jeho koncept opery jako prokomponovaného Gesamtkunstwerku je jedním z pilířů světové opery. Může se zdát, že jste se zatím Wagnerovi spíše vyhýbal – z jakého důvodu?

Nemohu říci, že bych se Wagnerovým operám vyhýbal – už jsem dirigoval všechny jeho zralé opery s výjimkou Prstenu a Parsifala. Ale protože jsem začínal jako klavírista, tak jsem se nějakou dobu s Wagnerovou hudbou nesetkával. Zjistil jsem, že to chce svůj čas srovnat se se skladateli, kteří nekomponovali klavírní hudbu (Wagner, Berlioz, Sibelius, Mahler a další).

Jak přistupujete k hudebnímu nastudování Tannhäusera? Dá se říci, že dirigování Wagnerových oper je jiné než například Verdiho, Pucciniho nebo dokonce Mozarta? A pokud ano  – v čem?

Připravovat Wagnerovu operu je stejné jako těch ostatních – ovšem s výjimkou rozměru práce. Ideální je začít pracovat se sólisty šest měsíců před premiérou, aby měli čas integrovat představy dirigenta do pojetí role. Při dirigování Wagnerovy opery čelíte největšímu rozsahu hudebních struktur, se kterými je možné se ve světové opeře setkat. Pro dirigenta je nejdůležitější, aby promyslel architekturu díla celých čtyř hodin, po které představení trvá. V Tannhäuserovi také zkouším pracovat s dynamickými kontrasty a „váhou“ orchestru. Wagner není vždy hlasitý a mohutný ve zvuku, některé části mi připomínají Webera nebo dokonce Mendelssohna. Většina hudby je vlastně velmi průzračná a umožňuje pěvcům, aby jí procházeli bez nutnosti přepínat hlas.

Tannhäuser měl před komplikovanou premiérou v pařížské Opeře, kdy Wagner původní verzi upravil částečně pro „francouzský vkus“ a rozšířil bakchanálie tak, aby byl prostor i pro balet, údajně sto šedesát čtyři zkoušek – jak se zkoušelo vám?

Se sólisty a sborem jsme začali zkoušet hned po jejich návratu z turné po Japonsku a s orchestrem po premiéře baletu Romeo a Julie. Mnozí ze sólistů mají další úkoly v Praze nebo jinde v České republice, ale podařilo se mi zkoušet s nimi celý týden – předtím, než začaly zkoušky na jevišti, což je cenné. Na Vánoce byla desetidenní přestávka, to není právě ideální, ale jsem šťastný, že mohu pracovat s orchestrem – uvádíme poněkud jednoduší drážďanskou verzi. Jsem přesvědčen, že výsledek bude po hudební stránce excelentní…České divadelní poměry jste od roku 1992 poznal na vlastní kůži; díky vašim nastudováním se staly inscenace Salome, Florentinská tragédie a Trpaslík, Očekávání, Nížiny, Smrt v Benátkách událostmi, či dokonce milníky současné operní interpretace u nás. Státní opera má nyní nového zřizovatele, Národní divadlo. Jak za těch více než dvacet let vnímáte změny, posuny, ke kterým u nás v opeře dochází?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Tannhäuser (ND Praha)

[Total: 94    Average: 3.6/5]

Související články


Napsat komentář