Sto třicet let českého divadla v Brně

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V Brně na rohu ulice Veveří a Žerotínova náměstí stával šedivý, nepříliš vábně vyhlížející dům, který se ovšem těšil oblibě a úctě několika generací obyvatel Brna a jeho okolí. Lidé mu láskyplně přezdívali „Stará bouda na Veveří“. Tato budova byla prvním českým profesionálním brněnským divadlem.Jiří Mahen o ní napsal: „Staré divadlo – to byla ostuda i zázrak českého divadelního umění. Vychovávalo obecenstvo, vychovávalo herecký dorost.“ A pětadvacetiletý redaktor brněnského rozhlasu František Kožík zval ve Zlaté knize vydané k 50. výročí divadla návštěvníky k jeho prohlídce těmito slovy: „Mezi výstavnými brněnskými budovami, mezi paláci úřadů a mezi kolosy obchodních magazínů se skrývá na nároží Veveří ulice a Žerotínova náměstí omšelá budova, v níž byste sotva na první pohled hledali divadlo tak blízké srdcím českého Brna.“

Psal se rok 1884. Šestý prosinec toho roku připadl stejně jako letos na sobotu. Před budovou na rohu Veveří a tehdy ještě Radvítova náměstí (chudák francouzský hugenot Raduit de Souches, zachránce Brna před Švédy v roce 1645, přišel při naší mánii přejmenovávat při každé příležitosti ulice a veřejná prostranství o své náměstí už v roce 1919) se sjížděly kočáry. Národní divadlo v Brně zahajovalo svůj provoz. Mezi vzácnými hosty zahajovacího představení nechyběly takové veličiny jako tehdejší „vůdce národa“ František Ladislav Rieger, ale také moravský místodržitel Bedřich hrabě Schönborn, bratr pražského kardinála arcibiskupa Františka Schönborna.

K otevření divadla ovšem vedla poměrně dlouhá cesta. České divadlo se v Brně hrálo, ať to bylo v budově Reduty na Zelném trhu, či v dalších budovách. Například v hostinci u Mondšajnů na Starém Brně, husovickém Svatoboji, později především v Besedním domě, který postavil proslulý vídeňský architekt Theophil Hansen. Češi ovšem usilovali o to, aby se Brno po Praze s jejím Prozatímním divadlem a Plzni (kde od listopadu 1865 působilo druhé české stálé profesionální divadlo) stalo třetím městem v zemích Koruny české, které bude mít svoji stálou divadelní scénu. Tyto snahy zesílily v době, kdy se brněnští Němci rozhodli postavit si pompézní nádhernou budovu od tehdejších nejprestižnějších evropských divadelních architektů, pánů Fellnera a Helmera. Toto divadlo, dnešní budova Mahenovy činohry, bylo posléze 14. listopadu 1882 otevřeno, a navíc bylo prvním divadlem na evropském kontinentu, kde se používalo elektrické osvětlení, jež dodala Edisonova pařížská firma.Proto se 24. ledna 1881 v Brně ustavilo Družstvo českého národního divadla. Účelem družstva byla organizace divadelních her a starost o fond ke zřízení českého národního divadla v Brně. Členové družstva se museli od začátku potýkat s mnoha problémy, leckdy nečekanými. V důsledku požáru Ringtheatru ve Vídni dne 7. prosince 1881, jehož obětí se staly čtyři stovky návštěvníků divadla, byly v celé monarchii zpřísněny bezpečnostní předpisy pro provoz divadel. Rada města Brna svým nařízením ze dne 27. prosince zakázala kvůli nevyhovujícím podmínkách pořádání divadelních představení v Besedním domě.

Družstvo k nastalé situaci vydalo stanovisko, v němž se praví: „Z mnoha těchto nesnází vznikla myšlenka, aby Čechové brněnští zbudovali si důstojné divadlo národní, v němž by nikdo nemohl nám hry české zakazovati“. Družstvo k tomu účelu v roce 1883 odkoupilo za 60 tisíc zlatých od manželů Krinnerových takzvaný dům u Marovských, postavený někdy kolem roku 1840, v němž byla tančírna Orfeum. Budova byla pro účely divadla rekonstruovaná podle návrhů arch. Eduarda Svobody. Otevření divadla naplánované na 15. listopad 1884 bylo však několikrát odkládáno. Nejprve kvůli tomu, že družstvo pozvalo k slavnostním představením herečku Národního divadla v Praze Otýlii Sklenářovou-Malou a bylo nutno sladit termíny. Další zdržení způsobil požár, k němuž došlo ráno dne 26. listopadu (jako by tu samovolně zafungoval typicky pražský komplex Brna). Požár se rychle podařilo uhasit, ale uvažovalo se o tom, že zahájení proběhne bez slavnostního ceremoniálu. Nakonec vše dobře dopadlo a 6. prosince se zvedla opona.

Program zahájil herec Karel Lier přednesem projevu básníka Jaroslava Fialy, následujícího dne otištěného v novinách. Představením, kterým divadlo, jež bylo pro první sezonu pronajato zkušenému divadelnímu řediteli Janu Pištěkovi, zahájilo svoji činnost, byla zvolena Magelona Josefa Jiřího Kolára. Představení a najmě výkon Otýlie Sklenářové-Malé v titulní roli byly často provázeny velkými ovacemi. Dalšího dne, v neděli 8. prosince se hrála Šamberkova komedie Divadelní vlak, večer zahájila svoji činnost opera představením Smetanovy Prodané nevěsty, v níž ředitel Pištěk vystoupil v roli Vaška. V pondělí 8. prosince znovu vystoupila Otýlie Sklenářová-Malá, tentokráte v titulní roli Sardouovy Fedory, a slavnostní cyklus uzavřelo v úterý 8. prosince představení operety Gaskoněc Franze von Suppé.

Slavnosti skončily a nastaly všední dny. Jan Pištěk, původně nadějný tenorista, zakladatel kumštýřského rodu Pištěků, byl v Brně dobře znám už z dřívějšího působení, když se svojí společností hrál česká představení v Besedním doně.Když bylo rozhodnuto, že v Brně se zřídí stálá česká scéna, měl eminentní zájem na tom, aby se zde usídlil natrvalo. To se mu sice nepodařilo, neboť po zahajovací sezoně bylo divadlo pronajato Františku Pokornému. Pištěk se ovšem do Brna znovu vrátil a působil v Brně v letech 1893–1896 a po roční pauze, kdy divadlo s nevelkým úspěchem řídil Pavel Švanda ze Semčic mladší, vedl divadlo ještě jednu sezonu. Pištěk věnoval velkou pozornost opeře, což kladně hodnotil už při první sezoně Leoš Janáček.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář