Straussova Elektra a Prokofjevův Ohnivý anděl v Mnichově

Bavorská státní opera připravila na třetí únorový víkend pro své diváky tři vrcholné opusy světové operní klasiky. Jen málo i světově proslulých operních scén dokáže ve třech dnech po sobě uvést tak stylově odlišná hudební díla, se stejným orchestrem a v prvotřídním světovém obsazení. Jednalo se o starší inscenaci Straussovy Elektry, novou produkci Rossiniho poslední italské opery Semiramide (Semiramis) a konečně obnovenou inscenaci (takzvanou Wiederaufnahme) Ohnivého anděla, premiérovaného na podzim roku 2015 v mnichovském Národním divadle.

Nina Stemme jako výjimečná mnichovská Elektra a jak německé publikum sleduje méně známou ruskou operu bez titulků
Inscenace Straussovy Elektry měla svoji premiéru před dvaceti lety (přesně 27. října 1997). Tento hudební skvost tehdy připravil významný německý režisér Herbert Wernicke, který rovněž vytvořil scénu, kostýmy a světelný design. Od té doby se v titulních rolích vystřídala plejáda vynikajících interpretů: Gabriele Schnaut (Elektra, později Klytaimnestra), Evelyn Herlitzius (Elektra), Mariana Lipovšek, Agnes Baltsa (Klytaimnestra) či Adrianne Pieczonka, Manuela Uhl a Riccarda Merbeth (Chrysothemis). V aktuální sérii představení se tentokrát zaskvěla současná královna vysokodramatického sopránového oboru, švédská pěvkyně Nina Stemme, která má roli Elektry v repertoáru asi tři roky a má ji už dokonale zažitou z několika produkcí.

Nina Stemme zvládá velký prostor Bavorské státní opery bez jakýchkoliv problémů, Elektru zpívá bez zbytečných hysterických nánosů v hlase, využívá všechny finesy náročné role, aniž by zpívala forte od začátku do konce.

V nevděčné a přitom velmi obtížné roli její sestry vystoupila německá dramatická sopranistka Riccarda Merbeth, která rozhodně nezůstala ve stínu své kolegyně. Publikum nadchla mohutným výrazem, krásně vedeným hlasem ve všech polohách a zejména bezpečnými výškami.

Německá mezzosopranistka Doris Soffel, která má za sebou bohatou pěveckou kariéru na velkých světových jevištích, zpívala dříve četné mozartovské partie, Rossiniho, Donizettiho a v posledních letech se věnuje převážně německé operní literatuře. Na vrcholu své kariéry byla bezkonkurenční chůvou v opeře Richarda Strausse Die Frau ohne Schatten. Že Strausse opravdu umí, ukázala i minulý pátek v Mnichově, kde vedle dobře zvládnutého hudebního partu převedla příkladnou hereckou kreaci vražednice vlastního muže (Agamemnona), která se potácí pod tíhou vlastního svědomí. Její projev jen občas rušila neobratná manipulace s pláštěm – Klytaimnestřin plášť je dlouhý, těžký a má stejné zdobení jako hlavní opona operního domu v Mnichově.

Tento druh kostýmování působí trochu samoúčelně, i když režie s touto „minioponou“ dále pracuje: Klytaimnestra svůj plášť ponechá na scéně a každý, kdo posléze má úmysl pomstít smrt Agamemnona, jej přes sebe přehazuje; na závěr opery stojí Elektřin bratr Orest zcela zahalen v tomto plášti na monumentálním schodišti, zahleděn do své nové role vládce, a zcela ignoruje Elektru.

V důležité roli Oresta publikum slyšelo dnes hojně obsazovaného dánského basbarytonistu Johana Reutera, narozeného v roce 1969 v Kodani, který rozhodně potvrdil pověst, která jej doprovází. Zajímavostí bylo obsazení malé role páté služky Jihoafričankou Goldou Schultz (oslavovanou Sofií v Růžovém kavalírovi v Salcburku 2015), která je členkou souboru Bavorské státní opery a vedle této role zde zpívá role Fiordiligi, Paminy či třeba Liù v Turandot. Uvidíme, jak si poradí s výrazně dramatičtějším partem vášnivé Vitellie v Mozartově La clemenza di Tito při letošních salcburských hrách 2017.

Ještě pár slov k hudebnímu provedení: jako vždy spolehlivě hrající orchestr Bavorské státní opery řídila tentokrát australská dirigentka Simone Young a jak u ní bývá zvykem, poněkud mechanicky, s rychlými tempy, kterým nedokáže dát úplně ten správný obsah.

Inscenace Herberta Wernickeho se stále drží na repertoáru Bavorské státní opery – jistě pro svůj nadčasový přesah, režisér dílo situoval do obecného prostoru i času, inscenace je výtvarně jednoduchá, ale přesto zajímavá. Ovšem zkušený divák, který v minulých letech mohl sledovat strhující produkci Elektry z dílny režiséra Patrice Chéreaua (uvedeno postupně v Unter den Linden Berlín, Teatro alla Scala v Miláně a na Festivalu d’Aix-en-Provence), bude zklamán. Vedle Chéreauovy psychologické drobnokresby všech (!) postav na jevišti působí mnichovská Elektra už trochu „za zenitem“ a jako „lepší“ koncertní provedení opery.

Následujícího dne (18. února) Bavorská státní opera uvedla představení Rossiniho tragické opery Semiramide, kde vedle dechberoucího výkonu orchestru řízeného Michele Mariottim publikum do extáze uvedly pěvecko-herecké výkony Joyce DiDonato (Semiramide) a Daniely Barcellony (Arsace). Podrobnou recenzi tohoto titulu v Bavorské státní opeře přineseme začátkem příštího týdne.

Obnovená premiéra Prokofjevova Ohnivého anděla
Za dirigentským pultem tentokrát Wladimira Jurowského vystřídal jeho vlastní otec Michail Jurowski a řídil dílo neméně zasvěceně. Premiérovou řadu představení na podzim roku 2015 odehrála po odřeknutí Evelyn Herlitzius ruská sopranistka Svetlana Sozdateleva, která roli již ztělesnila v Komische Oper Berlin (pod vedením stejného režiséra Barrieho Kosky), ale mnichovské publikum tehdy spíše ocenilo její nevšední herecký talent než dokonalé pěvecké mistrovství. Proto řada diváků opakovaně přišla do hlediště Bavorské státní opery, aby srovnala její výkon s novou umělkyní v klíčové roli Renaty. Tou byla litevská sopranistka Ausrine Stundyte, která byla neméně herecky zdařilá, pěvecky podala v této přetěžké partii vokálně jistý, ucelený výkon, přesto však její hlas patří spíše na menší jeviště než do Bavorské státní opery.

Basbaryton Evgeny Nikitin, pocházející z Murmanska, opět ztvárnil vynikajícím způsobem postavu Ruprechta, podrobnou recenzi režijně zdařilé inscenace jsme uvedli zde.

Bohužel velkým handicapem jinak hudebně a scénicky výtečného večera byla porucha titulkovacího zařízení během celého představení (inscenace byla hrána bez pauzy v souhrnné délce asi 130 minut). Většinový divák Bavorské státní opery se jistě seznámil s obsahem Ohnivého anděla před návštěvou divadla, ale přesto: jedná se o velmi složitou kompozici, kde se střídají realistické obrazy s představami (Renaty a Ruprechta); navíc režie umisťuje celý děj opery (která se podle libreta odehrává na různých místech) do jediného hotelového pokoje po dobu jedné noci. Orientace v tom, o čem postavy právě pojednávají, byla tímto nepřehledná i pro zkušeného diváka Ohnivého anděla, a tak není divu, že cca 5 procent diváků odešlo z hlediště v průběhu představení. Následující den ředitelství opery ovšem poslalo všem divákům (kteří si koupili vstupenku prostřednictvím internetového prodeje) omluvný dopis. I přes tuto nepříjemnost diváci přijali výkon orchestru a sólistů s nadšením.

Hodnocení autora recenze:
Elektra:
hudební provedení – 90%
scénické provedení – 75%
Der feurige Engel:
hudební provedení – 80%
scénické provedení – 90%
(v hodnocení není zohledněna porucha titulkovacího zařízení)

 

Richard Strauss:
Elektra
Hudební nastudování a dirigent: Simone Young
Režie, scéna, kostýmy, světla: Herbert Wernicke
Sbormistr: Sören Eckhoff
Bayerisches Staatsorchester
Chor der Bayerischen Staatsoper
Premiéra 27. října 1997 Nationaltheater Mnichov
(psáno z reprízy 17. 2. 2017)

Klytämnestra – Doris Soffel
Elektra – Nina Stemme
Chrysothemis – Ricarda Merbeth
Aegisth – Ulrich Ress
Orest – Johan Reuter
Der Pfleger des Orest – Kristof Klorek
Die Vertraute – Alyona Abramowa
Die Schleppträgerin – Paula Iancic
Ein junger Diener – Matthew Grills
Ein alter Diener – Peter Lobert
Die Aufseherin – Helena Zubanovich
Mägde – Okka von der Damerau, Rachael Wilson, Heike Grötzinger, Daniela Köhler, Golda Schultz
***

Sergej Prokofjev:
Der feurige Engel
(Ognennyj angel)
Hudební nastudování a dirigent: Michail Jurowski
Režie: Barrie Kosky
Scéna: Rebecca Ringst
Kostýmy: Klaus Bruns
Světla: Joachim Klein
Sbormistr: Stellario Fagone
Choreografie: Otto Pichler
Dramaturgie: Bettina Auer, Miron Hakenbeck
Bayerisches Staatsorchester
Chor der Bayerischen Staatsoper
Premiéra 29. listopadu 2015 Nationaltheater Mnichov
(psáno z reprízy 19. 2. 2017)

Ruprecht – Evgeny Nikitin
Renata – Ausrine Stundyte
Schenkwirtin – Heike Grötzinger
Wahrsagerin – Helena Zubanovich
Agrippa von Nettesheim – Vladimir Galouzine
Mephistopheles – Kevin Conners
Äbtissin – Okka von der Damerau
Faust – Igor Tsarkov
Inquisitor – Peter Lobert
Jakob Glock – Ulrich Ress
Mathias Wissmann – Sean Michael Plumb
Doktor – Matthew Grills
Knecht – Christian Rieger
Schankwirt – Andrea Borghini
Junge Nonne 1 – Selene Zanetti
Junge Nonne 2 – Alyona Abramowa

www.staatsoper.de