Tak takhle ano. Rozhlasoví symfonikové a Alexander Liebreich

Tak takhle ano, chce se vám zvolat. Rozhlasoví symfonikové právě dohráli program svého mimořádného koncertu. Hráli jako vyměnění. Měli před sebou na stupínku poprvé dirigenta Alexandera Liebreicha.

Koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu se uskutečnil v neděli 29. října v Rudolfinu jako Ozvěna Česko-německého kulturního jara 2017. Liebreich nebyl jedinou hvězdou večera. Sólistou Šostakovičova Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1 byl Alban Gerhardt. Oba němečtí umělci se ukázali být výraznými, charismatickými osobnostmi. Dirigent jako muzikální, energický a přitom skromný a nenápadný hybatel, violoncellista jako výrazně osobitý, absolutně hudbě oddaný interpret.

Šostakovičův koncert vznikl na výzvu Mstislava Rostropoviče a měl v jeho podání premiéru na podzim 1959 v Leningradě. Posluchačsky vděčná skladba exponuje jako téma výrazný základní čtyřtónový motiv, první i třetí věta jsou rychlé, virtuózní, rázné, úporné, drsné, ale i pikantní a do určité míry i vtipné, i když ne veselé. Sólista hrál od počátku s úžasnou fyzickou i obsahovou angažovaností, táhl skladbu nesmlouvavě kupředu. Smyčec znovu a znovu usilovně útočil na limity strun, naléhavost zběsile směřovala v rychlém sledu tónů i v zámlkách až na dřeň. Když přišla kantiléna, našel ovšem violoncellista mnohem lahodnější tón a ve volné střední větě, v níž hraje dlouho i sám, se dobral nádherně podmanivé, propastné a závažné hloubky. Alban Gerhardt je nonkonformní umělec, jehož záběr sahá od klasických koncertních síní po vystupování ve věznicích a nemocnicích, ve veřejném prostoru i ve vlacích. Ve shodě a v součtu energií s doprovázejícím dirigentem hrál Šostakoviče s tak zřetelným, velkým a nakažlivým osobním vkladem, tak výjimečně, že skladba zůstane po tomto večeru nadlouho pod kůží.

Brahmsova Čtvrtá symfonie byla pak ukázkou síly dirigentského vyzařování, které gestem, příkladem a vůlí dokáže strhnout břehy a v novém neběžném proudu vést orchestr k jedinečnému, vynikajícímu výkonu. Od prvních tónů přicházely ze stupínku detailní inspirativní podněty k pečlivému pohledu na motivy, fráze, výraz a ducha skladby, která jinak může svádět k jednoduchému siláckému přístupu. První věta exponovala Brahmsovo hudební myšlení ukázkovým způsobem. Druhá byla měkká, pak energická a nakonec zjihlá, třetí věta přímočará, závěrečná epicky výmluvná. Alexander Liebreich v Brahmsově hudbě o něco víc zdůraznil romantismus nad klasickou stavbou, ve finále výraz nad kontrapunktickou formou. V kontextu standardu Symfonického orchestru Českého rozhlasu šlo v jeho režii o nadprůměrný výkon a ve výsledku o skutečně v pravém slova smyslu mimořádný koncert. Sólista Alban Gerhardt si přál usednout k provedení Brahmsovy symfonie do violoncellové skupiny. Stalo se, dostal pult a židli, zahrál si dílo zcela neokázale. Zvýrazněn dirigentem až ex post, v samém závěru děkování, osobním obejmutím. Bezprecedentní historka.

V úvodu večera zazněla Studie pro smyčce Pavla Haase, poslední dílo skladatele, vězněného z rasových důvodů v Terezíně a o pár týdnů později zavražděného v Osvětimi. Její zařazení do česko-německého programu, odvolávajícího se na sousedství a spolupráci české a německé kultury, dostává rozměr bolestného mementa. Rozhodně hodnotná partitura. Ale v kontextu vyznění dalších dvou děl tentokrát přece jen o něco méně dokonalá a o něco méně silná interpretace.

Alexander Liebreich se má objevit u rozhlasových symfoniků opět na jaře. Zajímavý host, vybočující náhle z řady dalších. Ať se objevuje častěji.

Hodnocení autora recenze: 95%

 

Mimořádný koncert s Alexandrem Liebreichem
Alban Gerhardt (violoncello)
Dirigent: Alexander Liebreich
29. října 2017 Rudolfinum Praha

program:
Pavel Haas: Studie pro smyčce
Dmitrij Šostakovič: Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur, op. 107
Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll, op. 98

www.rozhlas.cz