Taktovka Otto Klemperera

Texty Ivana Medka (25)

Klempererův portrét psal Ivan Medek asi v roce 1965. Pro pořad v některém z českých divadel hudby, při němž se poslouchaly dirigentovy interpretace Beethovena, Schuberta a Mahlera. Kromě zajímavých a přesných charakteristik Otto Klemperera jako umělecké osobnosti se Medek opět jakoby mimoděk dotýká důležitých obecných témat. Třeba kvality hudebních děl v souvislosti s jejich interpretacemi: „Velikost díla je také v tom, jak mnoho a jak různé pohledy skýtá odlišným individualitám reprodukčních umělců, kteří k němu přistupují z různých hledisek. Nic na tom nemění skutečnost, že doba, posluchači i kritikové s oblibou určují některé umělce za nejlepší interprety některých autorů.“ Stále platí také slova o tom, co má zahrnovat pravá role šéfa opery či orchestru: především pravomoc a odpovědnost, k nimž se váže důvěra. „Prostě všechno to, co má mít správný šéf, který na tohle musí mít taky odvahu.“
***

Otto Klemperer
Dnes je to osmdesátiletý starý pán, nestor světových dirigentů, poslední žijící představitel slavné generace, která tak pohnula moderním interpretačním projevem mezi dvěma válkami. Žije trvale v Londýně, diriguje už jen vsedě, lékaři mu zakázali cestovat – proto také musel odříct svou účast v jubilejním cyklu České filharmonie – jeho koncerty jsou slavnosti, při kterých se posluchači chovají s posvátnou úctou. Je to tak dávno, co patřil mezi revolucionáře, co provokoval a pobuřoval? Jak je to dlouho, co řídil v Krollově opeře v Berlíně Wagnerovu nejromantičtější operu – Bludného Holanďana ve vlastní režii, kdy nechal hrát všechny představitele ve fracích a večerních toaletách? Už 35 let? Jen 35 let? Patří minulosti ta doba, kdy musel spolu s Bruno Walterem odejít z Německa, protože novým pánům se nelíbil jeho křestní list? Co vlastně na něm bylo napsáno?Otto Klemperer, narozený 14. května 1885 ve Vratislavi. – To znamená generační vrstevník Walterův, Kleiberův, Talichův, Sabatův, Furtwänglerův a řady dalších, mezi kterými pevně kraloval nejstarší (a postavou nejmenší) Arturo Toscanini. Jaká to musela být podivuhodná doba, která dala vyrůst najednou tak velkému počtu individualit, pracujících na stejném díle? Dnes si těžko dovedeme představit, co by se asi stalo, kdyby všichni tito bojovníci minulosti ožili nebo omládli. Jen s jistotou víme, že by v tu chvíli zbledla světla mnohých současných hvězd a z mnohých mistrů by se stali pouze pokorní žáci. A když si navíc připomeneme, že k nám pravidelně – ne jen občas – jezdili? Ne, to nemá být stesk po starých slavných časech. Nebýt jich, nebylo by přítomnosti, kterou žijeme. Ale neměli bychom na ně zapomínat, protože v nich je skryt mnohý klíč k budoucnosti.

Jaká to tedy byla doba?
Tato otázka se nám bude ještě často vracet. Byla to snad léta klidu, která přála rozvoji umění – hudby? Vždyť přinesla dvě největší války, velké revoluce, dala vzniknout novým státům a zřízením a připustila i hrůzné převrácení nejzákladnějších etických hodnot, ze kterých roste život a také umění. Přinesla překotný vývoj techniky a civilisace a mužové, kteří se jako chlapci dívali s obdivem na pomalé parní stroje, ve zralém stáří létali v superrychlých letadlech kolem světa. A stejně tak rychle se kolem nich hnal vývoj hudby. Klemperer chodil do obecné školy v době, kdy Schönberg psal svá první díla, Dvořák psal ale Rusalku, mladý Toscanini řídil premiéry posledních Verdiho skladeb. Otto Klemperer chodil na konservatoř ve Frankfurtě a studoval v Berlíně skladbu u Scharwenky a Pfitznera, když Ďagilev domlouval se Stravinským v Paříži premiéry Ptáka Ohniváka a Petrušky a ve Vídni mladý Bruno Walter obdivoval svého milovaného mistra Gustava Mahlera. Z téže doby jsou ale také první díla Albana Berga a Antona Weberna. Na koncertních pódiích panuje doznívající typ romantického virtuóza. V opeře Caruso, Destinnová, Burian – nelze je všechny vypočítat. Rostou symfonické orchestry, rostou posluchači. Panuje dost obecný názor, že díla klasiků (mimochodem zejména díla barokních mistrů) není možno hrát v originále, že je nutno jim pomáhat. Mahler upravuje instrumentačně i partitury Beethovenových symfonií.