V Litomyšli dvakrát s ND Brno: Bludný Holanďan a Stvoření

  1. 1
  2. 2

Národní divadlo Brno se na letošní Smetanově Litomyšli prezentovalo dva večery za sebou (27. a 28. června) dvěma náročnými projekty.

Bludný Holanďan 
Nejprve ve dvoraně litomyšlského zámku uvedlo Wagnerovu operu Bludný Holanďan s Maidou Hundeling a Kevinem Shortem jako hosty. Právě tito dva sólisté byli jednou z hlavních devíz představení. Jakmile se objevili na jevišti, okamžitě se začala hrát úplně jiná liga…Německá sopranistka Maida Hundeling patří k významným wagnerovským pěvkyním, nejnověji nastudovala Alžbětu z Tannhäusera v milánské La Scale, v Praze jsme ji viděli jako Sentu či Isoldu ve Státní opeře, v Národním mimo jiné jako Cileovu Adrianu Lecouvreur. Její krásný nosný hlas se nesl nad orchestrem, v mocných výškách. Navíc je stále tou křehkou kráskou, která ideálně naplňuje představu romantické hrdinky.Stejně působivé charisma na pódiu šířil americký basbarytonista Kevin Short jako Holanďan, dosud poměrně mladý talent, vystupující na předních amerických scénách (Met, Chicago, Houston, Los Angeles a další) i v evropských divadlech (pařížská Opéra Comique, Teatro Comunale di Bologna, Köln, Stuttgart, Basel, Bern a další). Jeho sytý bas, citlivý projev a seriózní dramatický výraz budil respekt.Naopak sólista brněnské opery Ivan Choupenitch jako Eric příliš nezaujal, jeho rozvibrovaný tenor zněl unaveně a přibližně, německou výslovnost narušoval silný ruský akcent. Jiří Sulženko (Daland) zpíval na své standardní úrovni, bez větších vrcholů, ale i bez chyb, dobře ztvárnil lakomého tatíka, který se těší z tučné odměny za to, že dceru Sentu přiřkl Holanďanovi.

Další výrazný klad brněnské inscenace je strohá, moderní ale výtečně funkční scéna. Centrálně umístěná paluba lodi se stěžněm se dělí na tři mobilní segmenty, které se houpou podle zátěže komparsu nahoru dolů jako skutečná loď na moři. Dále scénograf (Pavel Borák) pracuje již jen s pružnými gumovými pásky, které v horizontální poloze pokrývají jeviště jako vlny, jimiž se protagonisté brodí (celkem nezáviděníhodné) nebo symbolizují tkalcovský stav, na němž pracují dívky spolu se Sentou pod vedením chůvy (sbor Bzuč a vrč můj kolovrátku, místo domácího předení je to zde jako spíše manufaktura s dělnicemi). Ve vertikální poloze pak tvoří popruhy jakousi kostku – klec, symbolizující zakletý Holanďanův koráb, plný bílých duchů, kteří vystrkují skrz popruhy strašidelně hlavy a údy, jako by procházeli stěnou.Režie (Roman Polák) někdy působila svěže, někdy nechtěně komicky: všechno to jaré hemžení námořníčků nebo zpívající kormidelník na stěžni: výšky tenoristy Petra Levíčka jsou spojeny se sportovním výkonem ve šplhání na tyči. Kostýmy (Peter Čanecký) jsou historicky posunuté někam do poloviny dvacátého století – ať už šátky a zástěry děvčat jak z budovatelského filmu, baloňáky nebo placaté armádní čepice a modré stejnokroje námořníků. Moc to neokouzlí. Také truhlice s Holanďanovým pokladem jsou zde jen obyčejné „papundeklové“ cestovní kufry. Temná strana vypadá zajímavěji: posádka duchů v černých pršipláštích a kloboucích do deště, nebo rudě černý kostým Holanďana.

Po hudební stránce mi asi nejvíce vadily ne zcela ladící dechy v orchestru, které ovšem mají již v předehře významnou roli (celkem velká pasáž samostatné dechové harmonie). Jako by dechy a smyčce byly dvě různé, navzájem nesladěné poloviny tělesa a až do konce inscenace se to příliš nezlepšilo (dirigent Jakub Klecker). Je zajímavé, že o den později, v Haydnově Stvoření (stejné těleso, dirigent Pavel Šnajdr) se takové problémy s intonací dechů neopakovaly, orchestr zněl dobře.


Hodnocení autorky recenze: 80 %
***

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Bludný Holanďan (ND Brno)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Vaše hodnocení - Haydn: Stvoření (ND Brno)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře “V Litomyšli dvakrát s ND Brno: Bludný Holanďan a Stvoření

  1. K Holanďanovi: Naprosto souhlasím s autorkou recenze. Provedení opery mě mile překvapilo, inscenace se mi líbila, Maida Hundeling mě naprosto uchvátila pěvecky i herecky, Kevin Short byl vynikající, Jiří Sulženko dobrý, Ivan Choupenitch jako Erik nejslabší ze všech /to mi tedy rvalo uši/, orchestr až na dechy dobrý. V Litomyšli jsem byl takto poprvé, atmosféra byla skvělá…

Napsat komentář