Věřím na Mozarta, Monteverdiho a Bacha. Miloš Štědroň slaví pětasedmdesátiny

Hybatel brněnské hudební scény Miloš Štědroň před pětasedmdesátými narozeninami stále volně prochází mezi žánry a mezi rolemi skladatele, muzikologa a pedagoga. V pondělí má premiéru jeho pocta raně baroknímu skladateli Claudiovi Monteverdimu, napsaná pro housle, klavír a smyčcový orchestr, v dubnu Městské divadlo Brno uvede nový muzikál Viki kráčí za štěstím, k němuž Štědroň s kolegou Karlem Cónem složil jazzovou hudbu.

Jako hudební vědec se Miloš Štědroň stále věnuje svému celoživotnímu oblíbenci Leoši Janáčkovi, avšak nejen jemu. “Věřím na Mozarta, potom na Monteverdiho a na Bacha. To jsou tři sloupy, na kterých stojí hudba. A potom samozřejmě na Dvořáka, Janáčka a Smetanu,” svěřil se Miloš Štědroň. Mozarta přitom považuje za skladatele, který se rodí jednou za tisíc let.

Leoši Janáčkovi Miloš Štědroň věnoval desítky textů, stále pracuje na různých úpravách jeho skladeb, třeba pro Ivu Bittovou. Vzniká také kniha složená z Janáčkových rukopisů, partitur i básní. V knize bude i Janáčkův poslední dopis, napsaný pár hodin před smrtí.

Miloš Štědroň, který pětasedmdesáté narozeniny oslaví 9. února, je pověstný svou činorodostí. Naplno pracuje na univerzitě, doma se věnuje kompozici a dalším odborným zájmům. Je zvyklý dělat víc věcí najednou, práci vázanou termínem doplňuje tím, co jej aktuálně zaujme nebo o co je požádán. “V podstatě si nejvíc odpočinu, když něco dělám,” řekl.

V poslední době jej potěšila možnost skládat pro děti z brněnské základní umělecké školy. Když vidí jejich zájem, je to prý snad lepší než skládat pro Českou filharmonii. Na požádání zhudebnil několik textů z díla Jana Amose Komenského a přidal i rozvernou dětskou říkanku o Komenském, který “skáče z okna na ženský”. Prý sklidila úspěch. Nyní pro stejnou školu dělá hravé limeriky Edwarda Leara.

Miloš Štědroň kvituje současnou kvalitu operní produkce v Brně, se zájmem sleduje také mladší brněnské skladatele. V zahraničí obdivuje minimalisty Stevea Reicha a Philipa Glasse. Populární hudba, pokud je omezená pouze na akustickou složku, mu připadá chudá – potřebuje prý vizuální složku. “Potřebuje se ukazovat, někdo tam musí něco pořád předvádět, musíte vidět, jak vypadá, co dělá, jak je prostě ‘praštěnej’,” míní Miloš Štědroň.

Obsáhlý rozhovor s Milošem Štědroněm, který Opera Plus před časem přinesla, najdete zde.