Vnímal bych to jako směšnost. Ale nepřekvapilo by mě to

Texty Ivana Medka (158)

V našem zevrubném putování odkazem muzikologa a publicisty Ivana Medka jsme se dostali až do posledních let jeho života. Trvalo dlouho, než se v polistopadové době dostali před soud alespoň někteří z těch, kteří ve službách komunistického režimu ubližovali lidem. V roce 2002, v době probíhajícího procesu s předlistopadovými funkcionáři, kteří řídili akci „Asanace“, odpovídal v rozhlasovém vysílání Ivan Medek na několik otázek.

***

REDAKTOR:
Soud šestého pražského obvodu dnes vynese verdikt nad čtveřicí vysokých funkcionářů předlistopadového komunistického ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti. Celý případ se jmenuje Asanace. Tedy tak se jmenovala akce, která byla v letech 1977–85 zaměřena na vytipované signatáře Charty 77. Ti byli šikanováním a byrokratickým násilím nuceni k vystěhování z Československa. Asi ve dvaceti případech se to opravdu podařilo. Do zahraničí vycestoval například písničkář Jaroslav Hutka, herec Pavel Landovský anebo publicista Ivan Medek, kterého máme teď na telefonní lince. Pane Medku, já vám přeji dobré ráno.

IVAN MEDEK:
Dobré ráno.

REDAKTOR:
Ještě než se budeme bavit o dnešním líčení, které nás čeká, tak bych se vrátil ke včerejšku, jestli dovolíte. Dva někdejší příslušníci StB, pánové Dudek a Šimák, mají jít nakonec za svůj podíl na akci Asanace do vězení. Jak byste komentoval včerejší rozsudek, jak se říká, natvrdo?

IVAN MEDEK:
Já si myslím, že to je v pořádku a že to je jeden z prvních rozsudků, který, myslím si, dává smysl.

REDAKTOR:
Dobrá. A jaký očekáváte rozsudek dnes? Víte, hodně se hovoří o tom, že vysocí představitelé předlistopadového ministerstva vnitra už jsou natolik staří, že možná soud vynese rozsudky pouze podmíněné.

IVAN MEDEK:
Já si nedovedu představit, v jakém smyslu by ty rozsudky mohly být podmíněné. Protože podmínka se udílí v tom případě, kdy se má vyloučit opakování podobného činu. Já si myslím, že soud by měl, podle mého soudu, vyslovit rozsudky nepodmíněné. Ale je jiná otázka, za jakých okolností ti lidé půjdou do vězení, pokud tam půjdou. Ale odsouzeni by měli být.

REDAKTOR:
Nejvyšším funkcionářem, který před soudem stojí, je Jaromír Obzina, bývalý federální ministr vnitra. Ten ale, jak známo, tvrdí, že nemůže být za celou akci souzen, protože se prý na něj vztahuje poslanecká imunita z let, kdy byl členem ve Sněmovně lidu tehdejšího Federálního shromáždění. Státní zástupkyně řekla, že v okamžiku zániku mandátu zaniká imunita. Ale je to takový možná trošku právní oříšek celého případu.

IVAN MEDEK:
Já mám dojem, že to není právní oříšek, protože vždycky skoro každý ministr je zároveň poslancem. To znamená, že podle tohoto výkladu, jak o něm mluvíte, by ministr v tomto případě a v žádném jiném případě nemohl být vůbec odpovědný za své činy. A to nepřichází v úvahu, protože imunita, pokud vůbec je možné ji protáhnout až do současné doby, by se měla vztahovat na jeho činnost jako poslance a nikoliv jako ministra. Protože ministr je odpovědný vládě a vláda je zase odpovědná voličům, pokud se to tehdy tak vůbec dalo říct! Čili imunita v tomto případě je podle mého soudu právní nesmysl.

REDAKTOR:
Co by pro vás osobně znamenalo to – samozřejmě těžko můžeme předjímat – kdyby třeba pan Obzina byl nakonec odsouzen pouze k podmíněnému trestu? Jak byste to vy osobně vnímal?

IVAN MEDEK:
Že bych to vnímal jako směšnost. Ale nepřekvapilo by mě to. (poznámka autora: V celém případu byly nakonec vyneseny vesměs podmíněné tresty; Jaromír Obzina byl nakonec souzen zvlášť a ještě před vynesením rozsudku zemřel.)

REDAKTOR:
Můžeme hovořit ještě chvilku, řekněme, na vaše osobní téma, jak vás konkrétně v rámci té akce Asanace Státní bezpečnost šikanovala?

IVAN MEDEK:
Já mám dojem, že jsem o tom mluvil již mnohokrát, ale prosím. Šel jsem na návštěvu k Ladislavu Hejdánkovi, který tehdy byl mluvčím Charty, a naprosto zbytečně, bez jakéhokoliv udání důvodu, mě zastavili příslušníci Státní bezpečnosti. Odvezli mě do Bartolomějské ulice, odtamtud mě odvezli do lesa, shodou okolností blízko Lán, tam mě omráčili a nechali mě tam ležet. To je vlastně v podstatě všechno! Já vím, že to vypadá – je to prostě stručná historka, ale nebylo jich tehdy málo. I když tato byla jedna z prvních. Proto se taky o ní víc mluvilo.

REDAKTOR:
Já myslím, že tahle historka bohatě stačila, pane Medku. Ještě na závěr. Myslíte si, že za činy spáchané v akci Asanace opravdu mohou ti lidé, kteří stojí teď před soudem v Praze 6?

IVAN MEDEK:
To je komplikované. Protože oni dostávali rozkazy a mohou se odvolávat na to, že ty rozkazy museli poslechnout. Ale na to se odvolávali i vrahové v norimberském procesu taky. A kdybychom z tohoto měli posuzovat činnost lidí, tak by v tomto případě vlastně skoro nikdo nebyl za nic zodpovědný. Ano, jsou odpovědní. Pakliže nerozpoznali zločinnost těch rozkazů, tak jsou odpovědni svojí inteligencí a svým rozumem, to je samozřejmé. A jestliže rozpoznali, pak jsou odpovědní jako zločinci.

(pokračování)