Vzpomínka na Karla Bermana

  1. 1
  2. 2

Basista Národního divadla Karel Berman byl první, kdo po roce 1989 získal, možná trochu překvapivě, Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Tak jako u jeho letošního kolegy, tenoristy Zdeňka Švehly, kde jsem psal o okamžité představě jeho dona Ottavia v Mozartově Donu Giovannim, podobně si při vzpomínce na Karla Bermana vybavím jeho skvělého Leporella v témže jevištním ztvárnění. To jest v inscenaci Jaroslava Krombholce a Václava Kašlíka, premiérované v roce 1969 a poté dlouhá léta hrané ve Stavovském divadle. Byla to asi Bermanova vpravdě životní role! Samozřejmě, tak jako zaznělo u vzpomínaného Zdeňka Švehly, byla to jedna z mnoha jeho rolí. Ale ta jedna zůstane vryta hluboko v mysli určitou jedinečností.Karel Berman se narodil 14. dubna 1919 v Jindřichově Hradci. Byl Jihočechem celým srdcem. Na jihu Čech dožil i svůj tak plodný umělecký život. Na své chatě v Plavsku poblíž Stráže nad Nežárkou, jakoby až symbolicky blízko místa pozdního pobytu legendární Emy Destinnové. Byl úzce spjat přátelským poutem se skladatelem Viktorem Kalabisem. V penzijním čase se oba pánové velice často setkávali na obědě v jindřichohradeckém hotelu Grand. Jižní Čechy se jim staly osudovou láskou vpravdě na celý život.

Karel Berman byl absolventem staroslavné pražské konzervatoře. Zdaleka nejen oboru zpěvu, Karel Berman byl úžasně všestranným umělcem, což předznamenávají již jeho studentská léta. Vedle oboru zpěvu to bylo dirigování, skladba, klavír, ale i operní režie, kterou také vystudoval. Tehdy ještě HAMU nebyla. A konzervatoř v Praze se svojí mistrovskou školou byla vysoce odborným učilištěm. Jak pan profesor Berman říkával: „To je ryze individuální, konzervatoř může vychovat vědce lepší než univerzita, bude-li o to dotyčný stát a sebevzdělávat se.“ Ano, svatá pravda! On sám patřil k vysoce vzdělaným osobnostem, s velkými znalostmi ze světa kultury. Také si jich u žáků cenil, pokud na znalosti nejen z oblasti opery čas od času natrefil.

Jeho studentská léta byla netypicky, až dramaticky přervána v roce 1942, po atentátu na Heydricha, koncentračním táborem Buchenwald. Snad nemusím zastírat, že Berman byl Žid. V koncentračních táborech skončila celá jeho rodina. Když se v roce 1945 vrátil domů, zjistil, že je zcela sám. Celá rodina byla německými nacisty vyvražděna. Vyprávěl mi, jak mu na nádraží v Praze jedna paní se slzami v očích dala pár drobných do ruky, jako závdavek do života v osvobozené vlasti. Berman se vrátil, ale velmi zocelen psychicky. Dokončil svá studia na konzervatoři u profesora Egona Fuchse a vydal se na cestu životem operního pěvce a režiséra. Nastoupil jako sólista do Slezského divadla v Opavě, po třech letech se dostal do Plzně, která byla známou „přestupní stanicí“ do Národního divadla v Praze. Na svá léta (1948–1951) v Plzni rád vzpomínal. Dostal zde Zlatou medaili Divadelní žatvy (obdoba dnešní Thálie) za ztvárnění titulní role Musorgského Borise Godunova a rovněž za titulní partii odlišného typu – Donizettiho Dona Pasquala. Tyto role ukazují již tehdy na široké oborové spektrum Karla Bermana.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat