O Zemlinského Trpaslíkovi v Grazu, ale i o Lohengrinovi. Ptali jste se Aleše Brisceina

Tenorista Aleš Briscein odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 

Koho ze svých kolegů tenoristů, ať už doma nebo v zahraničí, nejvíc obdivujete? Měl jste sám nějaký vzor? (Pavel C.)

Mým vzorem byli vždy tenoristé, kteří byli podobní mému hlasovému oboru. Obdivoval jsem vždy pěveckou techniku Nicolaie Geddy, Fritze Wunderlicha a Alfreda Krause. Jejich interpretace na nahrávkách je jedinečná. Na svých zahraničních cestách jsem se setkal se spoustou vynikajících zpěváků mého oboru – ani je nemohu všechny jmenovat. Na druhou stranu musím obdivovat i takové zpěváky, jakým je Jonas Kaufmann. Když mi vyprávěl, jak těžké začátky měl jako barytonista, tak obdivujete, kam se díky technice až dostal.

Dobrý den, jak jste se dostal ke zpívání, kteří pedagogové vás učili a co hlavně jste si od nich odnesl? (operafan)

Zpěv jsem začal studovat poměrně pozdě – až v devatenácti letech a to vlastně úplnou náhodou. Zpíval jsem sice v dětském sboru, ale nikdy jsem neměl ambice zpívat sólově. Moje kamarádka mě jednou seznámila s panem doktorem Pospíšilem na Pražské konzervatoři a ten mě přemluvil, abych si ještě dodělal operní zpěv, protože můj původní obor byl klarinet – saxofon. Měl jsem velké štěstí, že jsem se dostal k panu profesorovi, protože si myslím, že mě zásadním způsobem ovlivnil v mém dalším profesionálním působení. Dovolím si tvrdit, že díky němu teď mohu být tam, kde jsem, a moc mu za to děkuji. V zahraničí jsem měl později možnost pracovat se spoustou pedagogů a sólistů, ale správný základ jsem dostal od něho a moc si toho vážím.

Dobrý den, je známo, že rád sportujete, a tak mne napadá jedna otázka. Zkusil jste nějaký závod jako závodník? (Barbora Fleissigová, sportující knihovnice)

Já jsem dělal až do konzervatoře závodně atletiku, takže jsem si užil závodů víc než dost. Sport mě proto neopustil dodnes. I fotbal si dnes zahraji moc rád a další sporty jako tenis a lyžování jsou mé milé koníčky. Nesmíte zapomínat, že jako profesionální zpěvák podepisuji ve smlouvě klauzuli, že během projektu nebudu provozovat žádný sport kvůli případnému zranění – takže musím dávat i velký pozor, aby se něco nestalo.

Jaké zajímavé příležitosti na vás v nejbližší době čekají, ať už v zahraničí, nebo doma? Máte v plánu nějaké nové role? (Aleš)

Nové role samozřejmě přicházejí. V současné době pobývám v rakouském Grazu, kde byla v sobotu 25. března premiéra opery Alexandra Zemlinského Der Zwerg a kde mě čeká ještě devět představení. Je tam dost vypjatý part pro tenor. V této roli se představím i v dubnu publiku v Bostonu. Současně se začíná v Národním divadle v Praze zkoušet nová inscenace Lohengrina v režii Kathariny Wagner. Z časových důvodů jsem bohužel nemohl přijmout pozvání na účinkování na letošních Tiroler Festspiele v rakouském Erl, kde jsem měl ztvárnit také Lohengrina a kde jsem s touto rolí debutoval. Na začátku příští sezony mě čeká účinkování na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, kam se vrací úspěšná inscenace Rusalky.

Dobrý den, jak se díváte na módní aktualizace dnešních režisérů? Nevadí vám v podobných inscenacích vystupovat, když se často zpívá o něčem jiném, než co se na jevišti děje? (Eva Vítová)

Tuto otázku dostávám poměrně často. V cizině se aktualizace v podstatě zabydlely. V úvodu do inscenace vysvětluje inscenační tým velmi pečlivě, proč se rozhodl právě pro tento typ aktualizace a do jaké doby ji zasadil. Prakticky dnes venku najdete jen zřídka inscenaci, která odpovídá časovému originálu v partituře se vším všudy, co tam autor poznamenal. Ale doba jde nekompromisně dopředu a mně se občas zdá, že se tyto inscenace někdy dělají jen pro úzkou skupinu kritiků a zapomíná se na tu druhou, konzervativnější část publika, která by ráda viděla občas i klasicky zpracovanou inscenaci. Jsou to také velcí milovníci opery a mají plné právo takové inscenace vidět. Mnohokrát mě napadlo při pohledu do notového partu, jak by to asi vypadalo, kdyby režiséři pečlivě dodržovali poznámky skladatelů nad notovou osnovou.

Dobrý den, chystáte nějaké nové role také pro ostravské divadlo? Moc na vás vzpomínám v roli Romea. (Danka)

Zdravím do Ostravy… Na tamní divadlo mám stále hezké vzpomínky. V této sezoně jsem musel odmítnout z časových důvodů nabídku na spolupráci, ale měl bych se tam v příští sezoně opět objevit. Zrušil jsem jeden projekt ve Francii, a tudíž mi neplánovaně zbyl čas na velmi zajímavou operu Lady Macbeth Dmitrije Šostakoviče a moc se na ni těším.

Dobrý den, zpíváte hodně i venku, můžete prosím porovnat styl práce a disciplínu, která je běžná v zahraničí, s tou u nás? Z toho, co vím, máme myslím hodně co dohánět. Jak hodně je ten rozdíl znát na výsledku? A proč podle vašeho názoru u nás doposud nebyl zaveden blokový způsob hraní? Přeji vše dobré a zdravím vás. (Vlasta Ševečková, Praha)

Rozdíl vidím stále ještě v plánování inscenací. Je běžné, že vás zahraniční operní dům osloví dva až tři roky dopředu s nabídkou na spolupráci. Máte čas se rozmyslet, jestli je nabídka pro vás vhodná a jestli ji akceptujete vzhledem k dalším nabídkám. U nás se sezona plánuje a finalizuje v podstatě těsně před začátkem, a to už je prostor na případnou spolupráci značně omezen. V zahraničí máte vytvořené takové podmínky, že se nemusíte vůbec o nic starat a připravujete se pouze na svoji roli. Myslím si, že už některá česká divadla přecházejí zvolna na blokové hraní, ale stále je tady ještě i ten problém financí. Aby se vám vyplatilo nedělat nic jiného, než blok inscenací, které po vás divadlo požaduje. V tom musíme svět stále ještě trochu dohánět.

Zpíváte hodně rozdílných rolí, které z nich jsou vám nejblíž? A máte nějaké, po kterých jste toužil a které vás minuly? (V.)

Počet rolí v průběhu mé kariéry už poměrně narostl. Opravdu si nemohu stěžovat, že by mě některá role pro můj hlas minula. Janáčkovské role mám nastudovány komplet a v hojné míře je využívám při svých zahraničních angažmá. V poslední době zpívám venku i německý repertoár, ale mému srdci zůstává stále asi nejblíž Jeník z Prodané nevěsty a Princ z Rusalky. Velmi rád zpívám i Alfreda v Traviatě a také Romea. Možná by v tomto seznamu nemusel chybět Werther, kterého jsem ještě neměl možnost ztvárnit. Ale těch možností pro studium nových rolí je stále ještě dost.

Dobrý den, jak zvládáte kombinaci českého repertoárového stylu stavění programu a blokového, který je spíš používán v zahraničí? Máte v kalendáři nějaké zajímavé události v zahraničí na příští sezony (například Německo, Curych a Švýcarsko)? Děkuji a přeji hodně úspěchů. (Jakub)

Je pravda, že zpívat Hubičku po roce je daleko těžší, než v bloku zpívat jednu inscenaci. Jednoduché to pro mě není, ale vyžadovalo by to plánování hodně dopředu, aby se na to v kalendáři našel prostor. Příští sezonu zahajuji ve vídeňském Theater an der Wien, kde bych měl ztvárnit roli Tamburmajora v Bergově Vojckovi. Následovala nabídka na Jenůfu ve Francii, ale dal jsem přednost pobytu doma. Dále mě čeká nová produkce Mrtvého domu v Bavorské státní opeře, debut v Deutsche Oper Berlin jako Albert Gregor ve Věci Makropulos, návrat do Komische Oper jako Lensky v Eugenu Oněginovi a nově i Paul v Korngoldově Mrtvém městě v režii Roberta Carsena, zajímavá nabídka z Frankfurtské opery na Smetanova Dalibora a v sezoně 2019/2020 i Opera Zürich a další. K tomu bych nerad vynechal i nabídky z domácích divadel, protože si myslím, že každý umělec by měl účinkovat i ve své domovině, a ne jen v zahraničí.

Dobrý den, pane Brisceine, rád bych se zeptal na tajemství vašeho nezvykle širokého repertoárového rozpětí, které si průběžně udržujete – od Tamina, Belmonta, Ottavia přes Jeníka a Prince až k Wagnerovu Lohengrinovi. Jak podobné přechody mezi takovými rolemi zvládáte? Je to hlasová výbava od pánaboha nebo se k tomu může broušením techniky dopracovat většina tenoristů? A jakým směrem chcete dál rozšiřovat svůj repertoár? O další Wagnery? Strausse? Děkuji předem za odpověď, ať se vám daří! (Ivo Pelant, Brno)

Myslím si, že sebevětší hlasový dar od Boha nenahradí používání správné pěvecké techniky. Můj široký repertoár vnímám spíše jako znak pokory. Je nutné se vracet stále i k Mozartovi a jeho instrumentálnímu stylu, aby se hlas zase trochu srovnal a opravily se jeho případné nedostatky. Proto to dělám i já. Hlas je pak i lépe zocelený na těžší role typu Lohengrina, Romea a dalších. Techniku je prostě třeba stále pilovat. Co se týká wagnerovských rolí, tak to jsem ostražitý. Lohengrina napsal autor pro spinto-lyrický hlas. Není to Tristan ani Tannhäuser a spousta tenoristů se i Wagnerovi vyhýbá, protože dlouhé vokální plochy zatěžují neúměrně jejich hlas. Nechci svůj repertoár rozšiřovat za každou cenu. A dost nabídek na Wagnera jsem i odmítl. Ale teď jsem se například dostal k nastudování Vévody v Rigolettovi, tak uvidíme…

Dobrý den, nepřemýšlel jste o pedagogickém působení? Určitě byste měl co svým žákům předat. Stejně tak by mě zajímalo, jestli byste do budoucna neměl zájem o nějaký manažerský post v opeře. Děkuji za odpověď. (Vlasta Petrlíková, Praha)

Mé původní studium na univerzitě bylo pedagogicky zaměřené. Mám státnice jak z pedagogiky, tak z psychologie. Názor na zpívání určitě mám a myslím si, že se pomalu střádají i zkušenosti ze zahraničí – ty jsou určitě důležité i pro případný manažerský post. Ale momentálně nad žádnou takovou variantou neuvažuji, protože jsem bohužel časově stále dosti vytížený. Později možná.

Dobrý den, hodně mě mrzelo, že jsme vás v pražském Národním divadle nemohli slyšet jako Šťáhlava v Libuši. Kde jste ho poprvé zpíval a doposud kolikrát? Napravíte to v nové inscenaci, která bude mít premiéru v příští sezoně? Děkuji za odpověď. (JB, Praha)

Tak to vás mohu potěšit. Asi vás zřejmě vyslyšel nový šéfdirigent Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, protože mi tuto roli v příští sezoně nabídl. Poprvé jsem ho zpíval v přírodním divadle v Šárce a pak i v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Nová inscenace by tedy měla být moje třetí.

Dobrý den, můžete prozradit něco ze svého soukromí? Jak vaše manželka a rodina snášejí vaši častou nepřítomnost? Cestují někdy s vámi? Ať se vám i nadále daří! (Bára P.)

Jsem typ umělce, který si střeží své soukromí a moc ho nemedializuje. Podpora rodiny a mého okolí je pro tuto práci samozřejmě velmi potřebná a žádoucí. Jsem zvyklý cestovat s partnerkou a je to i příjemné zpestření pro nás všechny. Časově je to sice kolikrát velmi náročné, ale jsou i profese, které to mají nastavené podobně jako my zpěváci a já v tom zase velký rozdíl nevidím.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!

VIZITKA
Aleš Briscein (1969) původně vystudoval hru na klarinet a saxofon a poté operní zpěv na Pražské konzervatoři. Ve studiích pokračoval na Západočeské univerzitě v Plzni.

V roce 1995 začal vystupovat ve Státní opeře Praha a v krátké době zde nastudoval několik rolí lyrického oboru (Tamino v Mozartově Kouzelné flétně, Ferrando v Così fan tutte, Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, Narciso v Rossiniho Turku v Itálii, Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě, Alfredo ve Verdiho opeře La traviata, Kudrjáš v Janáčkově Kátě Kabanové a další). Je stálým hostem Opery Národního divadla v Praze (Prodaná nevěsta, Don Giovanni, La traviata, Její pastorkyňa) i Státní opery Praha.

Účinkoval na prestižních festivalech jako Edinburgh International Festival, Pražské jaro a jiné, spolupracuje s významnými orchestry, jako jsou Česká filharmonie, Skotský královský národní orchestr a další. Na Pražském jaru v roce 2002 zpíval ve světové premiéře hlavní tenorový part Jonathana v oratoriu Sylvie Bodorové Juda Makabejský. Pro společnost Decca natočil CD opery Pavla Haase Šarlatán. Jeho repertoár je velmi široký, s oblibou se věnuje i staré a duchovní hudbě (Bach, Haydn, Mozart, Rossini). Spolupracuje rovněž s Českým rozhlasem a Českou televizí.

Na turné po Japonsku v roce 1999 se představil jako Tamino v Kouzelné flétně a o rok později jako Kudrjáš v Kátě Kabanové při premiéře této opery společně s Tokijskou filharmonií, která si jej vybrala pro provedení Janáčkovy opery Z mrtvého domu v roce 2003. Ve stejném roce zpíval s velkým úspěchem v Massenetově Manon v kanadském Vancouveru a v Donizettiho Donu Pasqualovi na Kypru.

V říjnu 2004 zahájil spolupráci s Opéra national de Paris (Ariadna na Naxu, Růžový kavalír, Elektra, Z mrtvého domu, Věc Makropulos, La traviata, Život prostopášníka). Má za sebou velkou řadu pěveckých vystoupení u nás i v zahraničí (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Anglie, Španělsko, USA, Japonsko). V roce 2008 vystoupil v Janáčkových operách v Teatro Real Madrid (Věc Makropulos), v Mexico City (Její pastorkyňa) a na londýnských PROMS (Osud), s Janáčkovým Zápisníkem zmizelého absolvoval turné po Japonsku s Opéra national de Paris. V roce 2009 vytvořil roli Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě v Opéra national de Paris, kde účinkoval také v Janáčkově Věci Makropulos a Beethovenově Fideliovi. V roce 2010 zpíval roli Jeníka také ve Valencii, v Antverpách vystupoval v Bergově Vojckovi. V Národním divadle v Praze účinkoval jako Boris (Janáček – Káťa Kabanová) v inscenaci Roberta Wilsona, dále jako Ferrando (Mozart – Così fan tutte) a Nemorino (Donizetti – Nápoj lásky).

V sezoně 2011/2012 zpíval například Prince v Dvořákově Rusalce ve vídeňské Volksoper, dále na festivalu v Salcburku (Janek v Janáčkově Věci Makropulos), na Tiroler Festspiele Erl (titulní role ve Wagnerově Lohengrinovi) a v Národním divadle v Praze (Belmont v Mozartově Únosu ze serailu).

V sezoně 2012 /2013 v Janáčkově opeře Její pastorkyňa účinkoval v Bayerische Staatsoper (jako Števa) a v Národním divadle v Záhřebu (jako Laca), zpíval také v Komische Oper Berlin (Čajkovskij – Mazepa). V roli Ladislava Podhájského ve Smetanově opeře Dvě vdovy vystupoval ve francouzském Nantes a v Národním divadle v Praze. V roce 2013 získal prestižní Cenu Thálie za ztvárnění Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie.

V sezoně 2013 /2014 Aleš Briscein vytvořil v Komische Oper Berlin roli Ferranda v Mozartově Così fan tutte. V Janáčkově Její pastorkyni účinkoval v Oper Graz (v roli Lacy, a to v režii Petera Konwitschného), v Oper Frankfurt v trojroli Mazal / Blankytný / Petřík ve Výletech pana Broučka. Jako Princ v Dvořákově Rusalce vystoupil v Budapešti (koncertní verze) a v Českém Krumlově. V Národním divadle v Brně v inscenaci Davida Radoka zpíval roli Alberta Gregora v Janáčkově opeře Věc Makropulos. V roce 2014 Aleš Briscein získal Výroční cenu internetového portálu Opera Plus.

V sezoně 2014 /2015 vytvořil významné role v inscenacích Davida Radoka (Janáček – Věc Makropulos, role Alberta Gregora, Národní divadlo Brno) a Jiřího Heřmana (Fibich – Pád Arkuna, role Jaroměra, Národní divadlo Praha). Za roli Jaroměra obdržel Cenu Thálie. Števu v Její pastorkyni zpíval v Teatro Comunale Bologna a Lacu v Opeře v Grazu. V Opeře Graz též účinkoval v trojroli Blankytný, Mazal, Petřík v Janáčkových Výletech pana Broučka a v roli Camilla de Rosillon v Lehárově Veselé vdově. Z významných koncertů jmenujme provedení Janáčkovy Glagolské mše v londýnské Royal Festival Hall (dirigent Tomáš Netopil) a Stravinského Les Noces v římské Accademii Nazionale di Santa Cecilia (dirigent Pablo Heras-Casado).

V sezoně 2015 /2016 Aleš Briscein v Komische Oper Berlin vytvořil roli Lenského v Čajkovského Oněginovi. Pod taktovkou Jiřího Bělohlávka a po boku Karity Mattily vystoupil v Londýně v koncertním provedení dvou oper Leoše Janáčka – jako Laca v Její pastorkyni a jako Albert Gregor ve Věci Makropulos. Na festivalu ve finské Savonlinně účinkoval v Janáčkově opeře Z mrtvého domu (Skuratov) v inscenaci režiséra Davida Pountneye. Jako Janek v Janáčkově Věci Makropulos zpíval v Bayerische Staatsoper Mnichov. V premiérách Národního divadla v Praze vytvořil roli Polliona (Bellini – Norma) a Romea (Gounod – Romeo a Julie). S Alfredem ve Verdiho La traviatě absolvoval turné po Japonsku, kde mu Violettou byla Desirée Rancatore.
(Zdroj: www.briscein.eu)

www.briscein.eu