Zemřel jeden z našich nejlepších mozartovských tenorů

Ve věku devadesáti let zemřel dnes ráno v Praze dlouholetý přední sólista Opery Národního divadla v Praze a držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství tenorista Zdeněk Švehla. Zdeněk Švehla se narodil 16. července 1924 v Brně. Po dokončení obchodní školy vystudoval konzervatoř a Janáčkovu Akademii múzických umění. V pěveckých studiích pokračoval pět let v Benátkách. První angažmá získal ve sboru Českého lidového divadla v Brně (1943–1945), po osvobození se stal sólistou Státního divadla Brno (1945–1949) a účinkoval tu v opeře i v operetě. V roce 1951 byl přijat k opeře divadla v Olomouci, v sezoně 1956–1957 účinkoval ve Státním divadle Ostrava.

Členem Opery Národního divadla v Praze byl od srpna 1957 plných třiatřicet let; dal tehdy české první scéně přednost před angažmá ve vídeňské Volksoper. Vytvořil tu více než šest desítek rolí. Byl mimo jiné Rudolfem v Bohémě, Adornem v Simonu Bocanegrovi, Alfrédem v La traviatě, Lenským v Eugenu Oněginovi, Pinkertonem v Madamě Butterfly nebo Kuraginem ve Vojně a míru, ale i Radamem v Aidě a Cavaradossim v Tosce. Mimořádně hodnoceny byly ale především jeho mozartovské role – především Ottavio v Donu Giovannim a Tamino v Kouzelné flétně. Výtečný byl Zdeněk Švehla i jako Vítek v Daliborovi, Jeníka v Prodané nevěstě zpíval v Národním divadle více než stokrát. Mezi jeho profilové role patřil i Kudrjáš v Janáčkově Katě Kabanové.

V letech 1960–1964 se Zdeněk Švehla zúčastnil úspěšného turné Laterny magiky v titulní roli Offenbachových Hoffmannových povídek. Hostoval ve Vídni (Staatsoper, poprvé 1967), v Athénách (1969), v Dublinu, na Islandu a v Rumunsku. Spolupracoval na kompletní nahrávce Janáčkova operního díla firmou Decca v Londýně, v zahraničí užíval jména Zdeněk Mario.Po celou svoji uměleckou dráhu se věnoval Zdeněk Švehla i operetě. Pohostinsky vystupoval v letech 1969–1973 ve Vídni (Raimundtheater), podílel se na realizaci gramofonových, rozhlasových a televizních nahrávek.

Podle kritiky byl Švehla příkladem inteligentního a herecky disponovaného pěvce. Rozuměl svému hlasu a věděl, jaké úkoly může přijmout, aby svůj barevný tenor se vzornou dikcí, vzácnou zpěvností a zářivými výškami nepoškodil. Zevrubný portrét Zdeňka Švehly, jednoho z nejvýraznějších tenoristů Opery Národního divadla druhé poloviny minulého století, jsme přinesli před časem (najdete zde).

Foto archiv ND