Ženitba a Schicchi v Plzni přinášejí zábavu a humor

  1. 1
  2. 2

Gejzíry vtipu, neotřelé nápadité gagy, situační komika i nadsázka. Výtečně hrající orchestr a pěvci odvádějící výborné pěvecké a obdiv zasluhující zcela profesionální herecké výkony. Díla, která mají spád a ani chvilku nenudí. To jsou aktovky Bohuslava Martinů Ženitba a Pucciniho Gianni Schicchi, které v premiéře uvedla na konci ledna opera Divadla J. K. Tyla v Plzni. Ve vtipné režii Josefa Nováka a v precizním hudebním nastudování dirigenta Jiřího Štrunce. Divadlo je uvedlo ve spolupráci s Pražskou konzervatoří, a tak se vedle profesionálních pěvců na jevišti objevili i studenti. Ti se s Ženitbou představí na letošním Pražském jaru v rámci oslav 200. výročí založení Pražské konzervatoře.

B.Martinů: Ženitba (O.Socha-Kočkarev, D.Tolaš-Podkolesin)

Premiéra se opravdu vydařila – na scénu Velkého divadla přišly inscenace plné humoru a krásné hudby. Pod taktovkou Jiřího Štrunce vyniká hudební čistota Ženitby ve své jednoduchosti, avšak plná rozličných motivů a posluchačsky vděčná stejně tak, jako charakterově zcela odlišná, melodicky bohatá, silná hudba Pucciniho Schicchiho v působivé dynamice i tempech. Zásluhu na celkové bezprostřednosti má i výtvarná podoba inscenací, pod níž je jako autorka scény a kostýmů podepsána Marta Roszkopfová. Klasicky pojaté aktovky plné nápadů a co do počtu i míry přesně vyvážených hereckých akcí si dokážou získat diváky. Josef Novák prokázal svůj cit pro charakteristiku prostředí i postav, pro hudbu i autora. V sobotní premiéře vsadili plzeňští na jistotu a všechny role až na jednu výjimku obsadili profesionály. První repríza patřila studentům, ti se ovšem neobjevují ve všech rolích, v Ženitbě a především ve Schicchim jsou mnohé role i v alternujícím obsazení svěřeny profesionálům.

B.Martinů: Ženitba (I.Žižlavská Koppová, L.Hájková-Agafja)

Tituly, které se v tomto složeném večeru objevily na jevišti, jsou rozdílné, byť je spojuje komediálnost. Ženitba vyžaduje kromě zpěvu i přesvědčivé až činoherní herectví a dobře zvládnutou prózu, která se v tomto díle Bohuslava Martinů s hudbou neustále prolíná. Všechny tyto aspekty měrou vrchovatou naplňuje především sólista plzeňské opery Dalibor Tolaš, který jako jedinečný ženich Podkolesin vystoupil v obou premiérách. V roli, která jako by mu byla na míru šita, úžasně rozehrává všechny komediální situace. A jeho herecké kreace – váhání, odhodlání, rozpaky, skrytý podtext v mluvené řeči i jemné nuance – by mu mohli mnozí činoherci závidět. Navíc je pěvecky jistý a bravurně zvládá přechody mezi zpěvem a prózou. Výtečně jej doplňují další postavy, mile gogolovsky zkarikované a režijně dobře vystižené. Ať to jsou tři zbývající nápadníci vdavekchtivé leč přece jen jaksi ´nevyzrálé´ Agafji. Tomáš Kořínek jako Ževakin, Miroslav Kopp jako Anučkin či Michal Kubečka v roli vypočítavého nápadníka Ivana. Pevěcky výborná Lucie Hájková jako Agafja dokázala vystihnout jednoduchost své postavy, aniž by přehrávala a Iveta Žižlavská Koppová přivedla na scénu lehce dryjáčnickou dohazovačku Fjoklu. Z lidsky směšných, přitom tak živoucích postav se vymykal Podkolesinův přítel Kočkarev, pojatý pěvecky výborným Richardem Samkem, však v příliš řekněme ´playboyském´ duchu. Okamžitému souznění s publikem zcela jistě napomohl skvělý překlad Evy Bezděkové, neboť komediálnost a vtip je nejen v tématu a režii, ale přirozeně i v textu samém. Navíc všem interpretům bylo výtečně rozumět a poradili si dobře i s prózou.

B.Martinů: Ženitba (R.Samek-Kočkarev, V.Smolíková-Agafja)

Na výbornou rozehraný večer pokračuje neméně skvěle už trochu jinak laděným smíchem – ironickým, sarkastickým humorem Pucciniho Gianni Schicchiho. Uvedeného ovšem v italském originále a obávám se, že přechod mezi zcela srozumitelnou českou Ženitbou a italštinou ve Schicchim je příliš náhlý. Komediálnímu titulu, jakým Schicchi je, by slušel český překlad lépe a diváci by se tak nemuseli soustředit na titulkovací zařízení. Tentokrát přivádí režisér na scénu bizarní, až přízračné postavy hamižných příbuzných lačnících po dědictví, zamilovaný mladý pár a ironického hlavního hrdinu. A další komické postav a situace. Ať je to sám Buoso Donati, posléze hledání jeho závěti či drobnosti jako je noha nebožtíkova čouhající z truhly či závěsu kolem postele. Titulní role se výtečně zhostil Aleš Hendrych. Schicchimu dal sarkasmus, zachoval noblesu a přitom odměřil tu správnou dávku komiky. Jeho ´postelová scéna´ – diktování falešné závěti – se vydařila nejen jemu, ale více než kdy jindy dokázala, jak záleží na všech aktérech Pucciniho aktovky. Na příbuzných v čele s našeptávající, pokřivenou stařenou Zitou, ale i na notáři či svědcích. Velký aplaus si vysloužili pěvecky i herecky skvělí představitelé mladého páru. Radka Sehnoutková jako dojemná Lauretta i v této zkratce dokázala vytvořit postavu plastickou a životnou. Richard Samek se objevil i v druhém titulu večera jako výborný Rinuccio. Skvěle dopadly ansámblové scény, a tak bylo zcela nasnadě, že závěrečný proslov Schicchiho vybízející k potlesku nezůstal bez odezvy. Je ale opravdu škoda, že zněl italsky.

G.Puccini: Gianni Schicchi (A.Hendrych)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Ženitba (DJKT Plzeň)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Puccini: Gianni Schicchi (DJKT Plzeň)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Jedna z těch povedenějších plzeňských operních premiér!

Anonymous

Ano, celkem vzpruha po šíleném Jakobínovi… Snad Róberto Alföldi
vnese do Plzně trochu svěží vítr.

Anonymous

Souhlasím. Kouzelná flétna a Jakobín byly děsné. Tohle je po nějaké době zase trochu ke koukání :-)