Andreas Scholl zpívá Purcella

  1. 1
  2. 2

aneb Hudba na chvíli všechny tvé strasti přelstí

Německý kontratenorista Andreas Scholl (narozen 1967) vystoupil s programem z díla Henryho Purcella na koncertu v pražském Rudolfinu. Konečně se tak naplnilo očekávání festivalového publika, které bylo tolik zklamáno zrušením festivalového koncertu Pražského jara 28. května 2014 velmi těsně před vlastní produkcí. Andreas Scholl patří mnoho let mezi absolutní špičku kontratenorového oboru a dramaturgicky zcela jednotný koncert toho byl jednoznačným důkazem.

Pražské jaro 2016: Andreas Scholl - Dvořákova síň Rudolfinum Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro 2016: Andreas Scholl – Dvořákova síň – Rudolfinum Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

Pěvec se ukázal ve své nejlepší a koncentrované formě. Vychvalovat finesy jeho techniky, preciznost frázování a výslovnosti, dovednost trylku a umění držených tónů, důmyslnou práci s dynamikou a inteligenci při práci s textovou složkou, by bylo jen opakováním mnoha mediálních ohlasů jeho vystoupení. Umělec je na vrcholu tvůrčích sil a propojení jeho pěveckého umění, energie, interpretační inteligence a zkušenosti i osobnosti, je pro posluchače skutečným zážitkem.

Zmínil bych jen dva další faktory, které formují Schollovo mistrovství. Velmi pečlivý a opatrný výběr repertoáru, který skutečně vyhovuje jeho hlasovým prostředkům. V Schollově kariéře nenaleznete přehmaty při výběru rolí nebo role a hudební programy, které by vyžadovaly hlasové přepínání v jakémkoliv směru. Na operním jevišti se soustředí především na několik partů händelovského repertoáru. K nim patří Bertarido z Rodelindy, ve které jsme ho poznali i z přenosu z Metropolitní opery vedle titulní hrdinky v podání Reneé Fleming, a také Athamas v Semele (Salzburger Pfingstfestspiele 2015). Zásadní rolí jeho operního repertoáru zůstává Julius Caesar v Händelově opeře Giulio Cesare in Egitto, kterou již dvakrát kompletně nahrál (labely Harmonia Mundi a Decca), a také ji s velkým úspěchem interpretoval na Pfingstfestspiele i letním festivalu v Salcburku v roce 2012 po boku Kleopatry v podání Cecilie Bartoli. Letos ji zpíval v inscenaci ve Frankfurtu nad Mohanem.

Pěvcův rozsáhlý koncertní program je mnohem širšího záběru, vedle bachovského a mozartovského repertoáru také obsahuje mnohé opusy Vivaldiho, Caldary a dalších skladatelů, kteří například psali árie pro proslulého kastráta Senesina (Händel, Mozart, Hasse, Gluck), kterému kontratenorista věnoval celý projekt s CD pod názvem Heroes. Zabývá se i umělou písní. Významnou složkou jeho koncertního repertoáru je nyní hudba anglická. Nahrál například písně Johna Dowlanda s loutnovým doprovodem pod názvem Crystal Tears. Dílo Henryho Purcella si zamiloval již takřka před celou dekádou a v roce 2010 nahrál oceňované CD O Solitude se souborem Accademia Bizantina pod vedením Stefana Montanariho. Právě totožný výběr skladeb na této nahrávce byl i základnou programu pražského koncertu (If Music Be the Food of Love, Fairest Isle, What Power Art Thou, Sweeter than Roses, When I am Laid in Earth, Here the Deities Approve, Music for a While, O Solitude, Evening Hymn – v pořadí na nahrávce). Analogicky k nahrávce doplnil dirigent Václav Luks tento výběr árií a písní orchestrálními skladbami, především svitami ze scénických děl s Purcellovou hudbou.

Pražské jaro 2016: Andreas Scholl, Václav Luks - Dvořákova síň Rudolfinum Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)
Pražské jaro 2016: Andreas Scholl, Václav Luks – Dvořákova síň – Rudolfinum Praha 2016 (foto © Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

Druhým nesmírně přesvědčivým aspektem Schollova umění je jeho narativní schopnost práce s textem i hudebním výrazem. Každé číslo formuje jako samostatný příběh, který vypráví posluchači s nuancovanými náladami a citovými změnami. Nepoužívá převážně žádné herecké prostředky, soustředí se jen na krásu tónu a předání emoční struktury bez jakéhokoliv přehánění. Skvělou ukázkou jeho podání bylo dvojí zařazení takzvané Cold Song – What Power Art Thou (Píseň chladná – Cos to za sílu) s rozdílnými finesami jak v řádném programu, tak jako druhý přídavek. Árie nadpřirozené postavy zvané Cold Genius (v překladu nejlépe Duch chladu) z Purcellovy semi-opery King Arthur (Král Arthur) s fascinujícím a sugestivním rytmem, zpravidla interpretovaná basbarytonem, byla mistrnou ukázkou Schollovy charakterizace s až smyslovou sugescí chladu.

Z původního výběru purcellovského repertoáru na CD je zřejmé, že výběr se řídil spíše sympatiemi k jednotlivým číslům, se kterými se pracovalo jen jako s výchozím materiálem, protože druhá ukázka z Krále Arthura – líbezná árie bohyně Venuše Fairest Isle (Nejlíbeznější ostrov) je na scéně a v nahrávkách svěřována sopránu. Jde ovšem o legitimní přístup daný již provozovací praxí Purcellovy doby, kdy tlak nebyl tak směřován na primární autorský záměr, jako na oblíbenost čísla a momentální provozovací možnosti, pro které byla skladba dle potřeb okamžitě upravována. Ostatně Purcellova doba kastráty (kterým hlasové možnosti kontratenorů dnes asi nejlépe odpovídají) v Anglii ještě prakticky neznala, jejich příchod je na britských ostrovech spojován až s větším vlivem italské opery, a zejména příchodem skladatelů Händela a Porpory. Řada skladeb byla ovšem komponována pro chlapecké hlasy.

Trochu zvláštnímu pocitu genderové nepatřičnosti jsem se ale nemohl ubránit u zařazení slavného Didonina nářku (When I am Laid in Earth), který ale vřazují v současnosti do koncertního programu i další kontratenoři, třeba David Hansen nebo Alexis Vassiliev, a skladba se stala i součástí pop-music v podání Alison Moyet. Opravdu působivé se stalo střídání hudebních momentů velkoleposti s místy intimními. Pěvcův naprosto profesionální přístup a dokonalou koncentraci i dobrou náladu nedokázala narušit ani nutnost náhlého odkašlání v Didonině nářku a ani zvuky blízkého ohňostroje ve ztišených místech O Solitude.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - A.Scholl & Collegium 1704 -V.Luks (Pražské jaro 2016)

[Total: 10    Average: 4.5/5]

Související články


Komentáře “Andreas Scholl zpívá Purcella

  1. Koncert byl pro me nesmirnym zazitkem, nicmene v porovnani treba s M. E. Cencicem nebo F. Fagiolim je prece jen slyset, ze Scholl zastupuje starou skolu a technicky ani energeticky nedokaze to, co jeho mladsi kolegove, kteri jsou, jednoduse receno, uz dal. Chvilemi si vypomahal „prirozenym“ hlasem a nektere nastupy nebyly prave nejpresnejsi. Navic me hodne zarazilo, ze tento svuj skalni repertoar prednasel z not. Mnoha sice dohani emocnim prozitkem (vsechna cest, mraz mi z toho behal po zadech), nicmene v porovnani s technickymi moznostmi ci podiovym prozitkem (stejne stare) Joyce DiDinato, ktera v Rudolfinu debutovala s hudbou ze stejneho casoveho obdobi, Schollovo prazske vystoupeni bledne.
    Jeste osobni poznamka: Laid In Earth je jedna z mych nejoblibenejsich arii v cele operni literature. Nerozumim zpevakum, kteri z ni vynechavaji prekrasny recitativ (Thy Hand Belinda), coz Scholl udelal. Pri jehointerpretaci teto me lasky (a je uplne jedno jestli ji zpiva muz ci zena) jsem touzebne vzpominal na to, jak ji pred par lety v Rudolfinu zazpivala Patricia Petibon, coz pro me byl zivotni zazitek!

Napsat komentář