Baletní panorama Pavla Juráše (51)

Tentoraz:
– Silvestrovský špeciál
– Stanislav Fečo premiéruje balet Palladio s Národným baletom Panamy
– Pracovné sviatky Jiřího a Ottu Bubeníčkových
– Novoročný koncert Viedenských filharmonikov s choreografiou Ashleyho Pageho
***

Po Vianočnom exprese pred týždňom ukončíme prvý rok s Panorámou tými, ktorí sú najdôležitejší: tanečníkmi. Miesto zbytočných analýz, aký bol rok v českom či svetovom balete, ktorých majú čitatelia určite dosť, pretože všade kam sa človek pozrie samá analýza a hodnotenie, odpovedajú naši vynikajúci tanečníci a choreografi aký rok mali oni. Takže na záver roku 2013 len jedna jediná otázka a rôzne odpovede.

Sezóna sa síce nekryje s kalendárnym rokom, ale aký bol váš rok 2013?

Daria Klimentová, primabalerína, English National Ballet Londýn: Hodně jsem tančila, jezdila po světě a začala jsem studovat pedagogickou školu.Jiří Bubeníček, prvý sólista, Balet Semperoper Drážďany, choreograf: Zatím si užívám jeviště. I když to dělám už docela dlouho, pořád objevuji, nové věci a to mě doopravdy baví. Tento rok mám pocit, že skoro každé představení objevím nový pocit anebo novou svobodu jak na to! (úsměv)Barbora Kohoutková, emeritná primabalerína, Finnish National Ballet, Bayerische Staatstaballett, Hamburg Ballett, baletný majster a pedagóg: Můj rok 2013 byl pracovně naplněn krásnými prožitky jak na jevišti, tak na sále, bohužel většinou mimo Českou republiku. Jsem ráda za nové zkušenosti a nová lidská setkání, které mi tento rok přinesl.Jiří Jelínek, Principal dancer, West Australian Ballet Perth: 2013 byl opět plný změn a dobrodružství. Přestěhoval jsem se ze Severní Ameriky do Austrálie, mám novou skvělou přítelkyni a užívám si to do plných.Nikola Márová, prvá sólistka, Balet Národní divadlo Praha: Divadelní rok 2013 byl velmi náročný, protože byl plný zájezdů, těžkých premiér a bohužel i zdravotních problémů. Ale na druhou stranu jsme měli nádherné léto, asi jedno z nejhezčích za poslední dobu. S manželem a synem jsme si užili dva týdny u moře a snad ještě hezčí týden na Máchově jezeře u našich kamarádů.Alexandre Katsapov, prvý sólista, Balet Národní divadlo Praha: Rok 2013 mi přinesl dvě smutné zprávy, protože jsem ztratil oba dědečky. Ale to pozitivní je, že mi roste krásný syn, který nám dělá radost každý den.Nataša Novotná, tanečnica a choreografka, 420PEOPLE: Tempo bylo v roce 2013 nasazeno hodně vysoko. Se souborem 420PEOPLE jsme objeli kus světa, vytvořili nové choreografie, připravili se hypoteticky na další čtyři roky… Mimo soubor se mi také podařilo naplánovat spoustu dalších aktivit, takže o setkání s novými lidmi nebo o poznávání cizích míst nebyla nouze. Na druhou stranu mě toto tempo právě teď dohání, celá má bytost si žádá odpočinek… A ten si naštěstí už můžu až do konce roku dopřát.Jan Fousek, sólista, balet Národní divadlo Brno: Na jednu stranu velmi hektický, ale zase se mi podařilo dotáhnout do konce věci, na které jsem už dlouhou dobu čekal, takže vlastně taková šťastná třináctka. Co se ale práce v divadle týče, doufám, že čtrnáctka bude zajímavější.Nina Poláková, prvá sólistka, Wiener Staatsballet Viedeň: Po pracovnej stránke, ktorá mi bezpochyby zabrala najviac času, veľmi zaneprázdnený. Popri účinkovaní na slávnostných otvoreniach operných plesov vo Viedni, Prahe a v Bratislave a natáčaní Novoročného koncertu Viedenských filharmonikov rakúskou televíziou som hosťovala v Slovinsku, Švajčiarsku, v Talianskej Verone, Belehrade, Tokiu a v Paríži, kde sme s Viedenským štátnym baletom zožali veľký úspech. V neposlednom rade som veľmi rada, že som mala príležitosť okrem iného si zatancovať ďalšiu z mojich vysnívaných postáv – Manon v rovnomennom balete. Zo súkromnej stránky našťastie pokojný a šťastný.Ondřej Vinklát, sólista, Balet Národní divadlo Praha: Byl velmi různorodý!Andrea Kramešová, sólistka, Balet Národní divadlo Praha: Rok 2013, stejně jako léta předchozí, utekl opět jako voda! Byl to pro mě rok, kdy jsem byla zpátky tady v Praze, zabydlela se v novém bytečku, v práci dostala spoustu krásných rolí, měla šanci cestovat takřka přes půlku světa a strávila čas s mým milovaným přítelem a mou drahou rodinou. Byl to rok se spoustou krásných zážitků, ale i bolestných událostí. Viděla jsem fantastická představení a věci, které už vidět nechci. Slyšela několik koncertů a stihla přečíst pár zajímavých knih. Vzala jsem si pejska z útulku a ten mi dělá velikou radost. Jsem vděčná, že jsem rok 2013 přežila ve zdraví a že se nad některé věci teď s odstupem dokáži povznést. Potkala jsem a seznámila se se skvělými lidmi. Rok 2013 byl krásný! (úsměv)Viktor Konvalinka, sólista, Balet Národní divadlo Praha, choreograf: Rok 2013 byl nejhorší, co jsem kdy zažil, takže snad už bude jen lépe…Kamil Pavelka, Wiener Staatsballett Viedeň: Rok 2013 byl pro mě osobně docela šťastný. Nejprve se mi narodila neteř a potom jsem se ještě i oženil, tak čekám, co se ještě do konce roku stihne.Marta Drastíková, demisólistka, Balet Národní divadlo Praha: Rok 2013 byl pro mě poměrně pohodovým rokem bez nějakých větších změn. Z profesního hlediska byl ale docela úspěšný, protože jsem nedávno měla možnost tancovat krásnou roli, kterou jsem si vždycky moc přála.Václav Kuneš, tanečník a choreograf, 420PEOPLE: Tokio, Rome, New York, Malmö, Rome, Tokio, Adelaide, Sydney, Livorno, Brno, Paris, Montpellier, Plzeň, Valašské Meziříčí, Tokio, Stockholm, Poznaň, Rovereto, Juarez City, Chihuahua, Košice, Tokio, Valašské Meziříčí, Tokio.Marek Svobodník, demisólista, Balet Národní divadlo Praha, choreograf: Oskar Wilde kdysi řekl, že „v životě jsou dvě nejhorší věci, které člověka můžou potkat. Tou první je, když člověk nedostane to, co chce. A tou druhou? …když to dostane!!!“. Všechno to vlastně začalo právě se zlomem roku. Začal jsem postupně dostávat spoustu příležitostí a nabídek a to i mimo divadlo. Za každou věc jsem byl nesmírně rád, protože to byl ventil na pracovní přetlak nebo naopak pracovní výzva. V Národním divadle jsem nesmírně spokojený, nehledě na to, že vycházejí relativně vstříc mé spolupráci se souborem Laterny magiky nebo DekkaDancers. Dostalo se mi také možnosti podílet se na několika zajímavých projektech, někdy choreograficky, což byla další skvělá zkušenost. Jako hlavní ale beru v potaz věc, že jsem přitom celém kolotoči úspěšně odstátnicoval na JAMU. Uff! Trochu to letos odnesla kapela, se kterou jsem si prostě moc nezahrál a pak hlavně soukromý život, protože doma jenom jíte a spíte a celý čas jinak věnujete práci v divadle na sále, někdy kantýně u piva. Tam se toho taky hodně probere a vyřeší, vážně! Vlastně mnohdy tam vznikají ty nejlepší nápady… Když si je teda druhý den pamatujete… (smích)Lucie Skálová, balet Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, tohtoročná držiteľka Ceny Thálie: Rok 2013 byl pro mne úžasný, do konce života ho budu mít spojený se získáním Ceny Thálie.Jan Kodet, baletní mistr Národní divadlo Praha, choreograf, baletný pedagóg: Poslední rok byl nejednoduchý, z mnoha důvodů. Pracovně ale plodný a i úspěšný. Mám za sebou několik projektů, z nichž nejvíce vyčnívá Čarodějův učeň v Národním divadle a Sen noci svatojanské na Pražském hradě. Úspěšně také proběhl už pátý ročník Mezinárodního workshopu ICDW Prague, což mne velmi těší. A přišlo mi několik ojedinělých nabídek, doufejme, že se uskuteční. O svém soukromí mluvit nebudu, zmíním jen to, že mi v tomto roce bohužel odešlo hned několik přátel a kolegů. Byli nejen příliš mladí, ale i talentovaní a úžasný lidé. Budou mi moc chybět.Ivona Jeličová, sólistka balet Národní divadlo Brno: Pro mě to bylo hodně rodinné, vdala jsem se, měla jsem krásnou svatební cestu a čekáme miminko, takže velká spokojenost.Adam Zvonař, demisólista, Bayerische Staatsballett Mníchov: Rok 2013 bych přirovnal k roku zásadních změn v mém životě. Rozhodli jsme se s přítelkyní, že zkusíme štěstí za hranicemi České republiky. Proto jsme od září 2013 nastoupili do Bavorského státního baletu v Mnichově.Alena Pešková, choreografka, šéfka baletu Divadlo F.X. Šaldy Liberec: Trochu více allegro vivace, než jsem stíhala prožívat… Někdy i tempesto. Do toho příštího vložím více adagiových momentů s výrazem tranquillo, semplice. V mnoha směrech byl pln splněných přání – pracovně i osobně, což přináší očekávanou melancholii a neočekávanou radost z očekávaných krásných věcí příštích, méně urputně vysněných.Michal Krčmář, Principal dancer, Finnish National Ballet Helsinky: Musím říci, že pro mě to byl rok velice poučný, jak z profesního hlediska, tak hlavně z osobního. Na začátku roku jsem si ani nebyl jistý, jestli budu moci pokračovat v kariéře na sto procent. Žádný doktor mi nemohl nic slíbit. Na konci ledna jsem podstoupil operaci kotníku a od té doby jsem až do dneška ušel dlouhou cestu. Všichni mi moc pomáhali a já jsem sám v sobě objevil mnohem víc, než v co jsem doufal. Pro mě rok 2013 byl ve všech směrech překvapivý.Andrea Smejkalová, sólistka, Balet Národní divadlo Brno: I když číslo na konci nevěstilo nic pěkného, tak po pracovní i osobní stránce byl moc dobrý. V Národním divadle Brno mi začala dvanáctá sezona a klouby zatím drží, to musím zaklepat! (smích). Tak jsem si mohla zatančit pěkné role v obou letošních premiérách baletu Národního divadla Brno – Dívku v Zjasněné noci a Nikii i Gamzatti v Bajadéře.Otto Bubeníček, prvý sólista, Hamburg Ballett Johna Neumeiera Hamburg: Bylo toho spousta… Ale asi nejkrásnější bylo Japonsko. Byli jsme spolu s Jirkou a naší skupinou Les Ballets Bubeníček v lednu v Japonsku. V Tokiu – Bunkamura Orchard Hall. Je to vůbec nejznámější divadlo v Japonsku. Měli jsme velikánský úspěch! Pak jsem měl ale smůlu a museli mi operovat koleno. Stanislav Fečo, baletní mistr, choreograf: Rok 2013 byl rokem velkých změn v mém životě i kariéře. Nejprve jsem byl sice trochu smutný, už teď je ale jasné, že ty změny jsou v životě potřebné a provokují člověka k větší produktivitě a dokonce jsou i zárukou většího úspěchu. Jinak to byl i rok velmi úspěšný co se týče té profesní stránky.Edita Raušerová, Principal dancer, Finnish National Ballet Helsinky: Přelom roku 2012/2013 byl pro mě náročný jak po fyzické, tak i psychické stránce, protože jsem nastoupila do Finské národní opery v Helsinkách. Musela jsem si zvyknout na změnu prostředí, nové kolegy, finský způsob života. Ale byl to i zároveň úspěšný rok plný krásných rolí, zkušeností a nových přátel. Jsem velmi ráda, že se moje práce zúročila a já byla jmenována na post první sólistky baletu. Doufám, že ještě spousta krásných rolí přijde. (úsměv)Jozef Varga, Principal dancer, HET balet Amsterdam: 2013 bol ťažký, ale dobrý rok. Mal som veľa predstavení po celom svete od Yakutska na Sibíri až po Kolumbiu. Tancoval som doma na Slovensku pred rodinou. A dokonca som si po dlhom čase mohol dopriať dlhšie letné prázdniny.Lukáš Slavický, prvý sólista, Bayerische Staatsballett Mníchov: Rok 2013 byl pro mne osobně velmi pracovní. Zatančil jsem mnoho představení, zažil velmi příjemná setkání a zůstal jsem zdravý, takže si určitě nestěžuji. ***

Takýto bol teda rok niektorých vašich obľúbených umelcov. A aký bol ten váš? Ostáva nám veriť, že aj v balete a tanečnom svete sa udiali udalosti, ktoré Vás potešili. Ešte viac mimoriadnych zážitkov a pevného zdravia Vám prajem do roku 2014! A kým otvoríte silvestrovské šampanské, ešte pár krátkych správ. Pretože umelci žiadne sviatky nemávajú a práve v dobe kedy verejnosť odpočíva, oni majú najviac práce, aby uspokojili divadla chtivých divákov aj vo sviatočných dňoch.

Pracovné sviatky má aj bývalý prvý sólista baletu Národního divadla Praha, Stanislav Fečo, ktorý od svojho pražského angažmán prešiel dlhú cestu cez mekku baletu Rusko, štúdium choreografie na Vaganovovej inštitúte v Petrohrade až k povolaniu umelca na voľnej nohe. To potvrdzuje aj veľký rozhovor s tanečníkom, choreografom a baletným majstrom, ktorý vyšiel na Opere Plus (tu a tu). Nielenže sa Fečo vypracoval a etabloval ako vynikajúci baletný majster, ktorého konzultácie žiadajú popredné svetové hviezdy a dáva baletné tréningy po celom svete v budovách na samých prestížnych adresách, ale darí sa mu rozvíjať aj jeho choreografický talent. A tak miesto európskej zimy choreograf odletel do Panamy v strednej Amerike, aby s Národným baletom naštudoval svoj balet Palladio s hudbou Karla Jenkinsa, ktorého premiéra sa konala práve včera – 28. decembra v tamojšom Národnom divadle.Balet Palladio mal premiéru v Permu (2008). Fečov elegantný neoklasický rukopis, zaujímavá kompozícia partnerských figúr a podtrhnutý význam corps de ballet na pôsobivú hudbu, v jednoduchých kostýmoch dal vyniknúť choreografickému mysleniu tvorcu a brilantnej interpretácii tanečníkov. V dobe zložitých a postmoderných baletov, meditatívne dielo s výbornou dramaturgiou je skutočnou poéziou a esenciou tanca. O dva roky neskoršie ho Stanislav Fečo naštudoval s baletným súborom v Ekaterinburgu. Ten ho predviedol na mnohých významných festivaloch: Dance Open v Petrohrade, Balletfest v Sarajeve, Svetový baletný festival v Donecku a v Kyjeve. S Národným baletom Panamy sa jedná už o tretie naštudovanie.

Balet v Paname má tradíciu, ktorá v niektorých desaťročiach ustrnula a niekedy sa naopak s novou vitalitou prebudila. V historizujúcom slohu postavenom Národnom divadle vystupovala na turné Anna Pavlova, či legendárna primabalerína Margot Fonteyn, ktorej manžel bol s Panamou viac než spätý. Skôr sa mu jeho rodná krajina stala prekliatím aj skazou vzťahu slávnej primabaleríny Royal Balletu v Londýne a diplomata Dr. Roberta Emilia Ariasa. Arias sa ako veľvyslanec Panamy v Londýne stretol s Margot. V roku 1955 sa konala svadba. Bohužiaľ bohatý diplomant s ctižiadostivými ambíciami sa nikdy nevzdal svojich ľúbostným pletiek a neprestal ani intrigovať, aby posilnil svoje postavenie. O kariéru, či o to, čo prežíva jeho oslavovaná žena, sa skoro nezaujímal. Bola len doplnkom jeho života, klenotom a vstupenkou do bohatej britskej aristokracie. Primabalerína bola kvôli manželovi Titovi dokonca zatknutá, keď bolo Ariasovi dokázané sprisahanie s cieľom zvrhnúť súčasnú vládu v jeho rodnej Paname. Už tak kamenistý vzťah oboch nabral charakter krížovej cesty v roku 1964, keď bola balerína na vrchole svojej kariéry a jej manžel bol zranený pri atentáte. Odvtedy zostal ochrnutý na invalidnom vozíku. Fonteyn ho však ani v zlom neopustila, aj keď dobrého skoro nebolo a obetavo sa oňho starala. Vydržala to až do jeho smrti v roku 1989. To už spolu po jej odchode do dôchodku žili v Paname, kde trávili všetok svoj čas. Slávna hviezda baletu dvadsiateho storočia zavrela za sebou dvere hneď ako padla posledná opona. Utiahla sa k manželovi do Panamy a k deťom z jeho predchádzajúceho manželstva a ochotne im pomáhala. Krátko pred smrťou manžela jej samotnej bola diagnostikovaná veľmi agresívna forma rakoviny. Primabalerína nevyužila ponuky svojich priateľov a zostala v Paname. Tam aj 21. februára 1991 vo veku sedemdesiatjeden rokov zomrela, v nemocnici v hlavnom meste Panama City. Tak sa uzavrela jej obdivuhodná kariéra, oscilujúca medzi jej tanečným umením a podľa svedkov jej života, nešťastným súkromným životom. Fonteynovej busta je aj súčasťou prekrásne architektonicky zdobeného foyer divadla.

Okrem práce na balete Stanislav Fečo vedie tiež tréningy tanečníkov a spolupracuje ako hosťujúci baletný majster s baletnými školami v hlavnom meste, kde je záujem matiek s malými dievčatami o balet viac ako enormný. Ako kedysi, tam i dnes patrí baletné vzdelanie mladých slečien k spoločenskému bontónu. Koloniálny ráz starého mesta okrem divadla talianskeho charakteru so šikmým javiskom, sedemsto miestami a galériou, dokresľujú barokové katedrály, úzke uličky domov s balkónmi a celý tento romantický polostrov obklopuje oceán.
****

Pokojné sviatky nemá ani Jiří Bubeníček. Potom, ako na Božie narodenie zatancoval Luskáčika „so svetovou jednotkou“ Polinou Semionovou na svojej domácej scéne v Drážďanoch, presunul sa do Hamburgu za svojim bratom Ottom. Nie kvôli sviatkom, ale kvôli práci. Práve v Hamburgu totiž zoskupili obidvaja bratia a intendanti svojho súboru Les Ballets Bubeníček tanečníkov z divadiel naprieč Európou, s ktorými skúšajú na pražské vystúpenie 11. a 12. januára v Národnom divadle. Nadviazali tak na skúšky, ktoré celý december mali v Drážďanoch. Diváci, ktorým sa podarilo získať vstupenky na dva pražské predstavenia, sa môžu okrem na Jiřího a Otta nielen v úlohe tanečníkov, tešiť aj na ďalších umelcov. V prvom balete večera v Le souffle de l’Esprit sa vedľa vynikajúcich tanečníkov z Drážďan predstaví aj sólista Švédskeho kráľovského baletu v Štokholme Arsen Mekrabyan. V Toccate sa predstaví jedna z najžiadanejších primabalerín súčasnosti, členka Štátneho baletu v Berlíne Iana Salenko, ktorá má za sebou na jeseň úspešné hosťovanie napríklad v Royal Ballete v Londýne v role Kitri v Don Quijotovi. Mimoriadnym zážitkom pre divákov bude vidieť s premiérovým obsadením kompletnú inscenáciu Fauna aj s výpravou Ottu Bubeníčka. Typovo a pohybovo vynikajúci Claudio Cangialosi ako Faun a v nemenej dôležitej role Jón Vallejo, ktorého sugestívny výkon nadchol drážďanských divákov. Záver večera bude patriť hlavne obidvom bratom v balete Dorian Gray. Takže stále sa oplatí číhať na nevyzdvihnuté rezervácie vstupeniek z predpredaja.
***

Síce do Nového roku ešte zostáva niekoľko dní, ale nie je ich už moc. Nezabudnite do roku 2014 vstúpiť ako inak, než s baletom. Prvú možnosť máte hneď 1. januára 2014, keď si zapnete prenos tradičného Novoročného koncertu Viedenských filharmonikov. Choreograf Ashley Page bol povolaný, aby pripravil tanečné čísla pre členov Wiener Staastballett. A nie sú to hocijakí tanečníci. Prvé sólistky: Maria Yakovleva, Nina Poláková, Irina Tsymbal, dámy: Ketevan Papava, Prisca Zeisel, páni: Kiril Kurlaev, Mihail Sosnovschi, Eno Peci. Určite potešujúce je, že do výberu sa dostal aj český tanečník Kamil Pavelka, pre ktorého je to už desiaty prenos, ktorého sa zúčastní. Tento rok prenos poteší aj priaznivcov módy, pretože po roku, keď kostýmy navrhoval napríklad taliansky módny boh Valentino, tento rok spolu s anglickým choreografom prišla aj anglická návrhárka. Kto iný by to bol, než skutočná kráľovná britskej módy Vivienne Westwood.

Ashley Page nebol vo Viedni len kvôli prenosu koncertu. So súborom Wiener Staastbaletu tam pripravuje pre mesto na Dunaji špeciálnu autorskú choreografiu na jednu z najškandálnejších hier Arthura Schnitzlera Reigen pre javisko Volksoper. Premiéra sa koná v apríli. Takže čakanie to už nebude dlhé. To Schnitzler musel čakať od roku 1897, kedy drámu dopísal ako súbor desiatich jednoaktoviek, zaoberajúcich sa milostnými pletkami viedenskej spoločnosti až do roku 1920, kedy bola hra uvedená v Berlíne a vyvolala škandál. Aký škandál pripravia Ashley Page a jeho výtvarník Antony McDonald uvidíme v apríli.

Foto Michaela Feuereislová, Rebecca Hoppé, archiv, Aleksandr Antonijevic, Jiří Hurt, Pavel Hejný, Alexandr Špunda, Wiener Staatsballett – Michael Pöhn, DaraPhotography, archiv festivalu Tanec Praha, Serghei Gherciu, archiv Aleny Peškové, Niki Strbian, Jan Handrejch, Shaddai-Alym Samudio, ORF-Günther Pischlkostner

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat