Křišťálová cena Zlaté Prahy pro Symmetry

Stejně jako doprovodný program letošního ročníku Zlaté Prahy, který měl převážně taneční obsah, i samotná soutěžní část kladla důraz na s tancem související filmové pořady. Spíše by se tedy slušelo říci filmové záznamy, neboť tato forma vzhledem k tanci značně převyšovala dokumentární kategorii stejně jako oblast zvanou Dance for camera, tedy takzvané taneční filmy, které jsou zřejmě nejmladší disciplínou taneční tvorby. Možná i proto je stále řazena do stejné soutěžní kategorie jako záznamy představení zvané Performing Arts.

Ačkoliv záznam tanečního představení je záležitost jistě záslužná, dávající možnosti rozšířit povědomí o jevištním díle mezi další zájemce, přesto se jen těžko může vyrovnat skutečné návštěvě divadla. Pokud je však performativní umění propojeno s filmem do samostatného žánru, vzniká nové umělecké dílo přizpůsobené novým podmínkám, ve kterých dokáže plnohodnotně divácky zaujmout.

Není divu, že se jedno takové stalo i letošním vítězem Zlaté Prahy 2016 v této kategorii. Křišťálovou cenu si z festivalu odnesl téměř třicetiminutový operně taneční film Symmetry režiséra Rubena van Leera o hledání samé podstaty života a světa. Holandský film, ve kterém hlavní roli fyzika ztvárnil slovenský tanečník a choreograf Lukáš Timulák, dlouhodobě působící v Nizozemí, se natáčel v autentickém prostředí výzkumného centra ve švýcarském CERNu (pozn. redakce – Evropská organizace pro jaderný výzkum – franc. Conseil Européen pour la recherche nucléaire), kde se odehrává i část děje, jehož libreto napsal Stan Lapinsky.

Mladý fyzik při hledání nejmenších prapůvodních částic objevuje nekonečnou lásku. Cesta k poznání božství je inspirována vědeckým místem samotným i grafickými záznamy výsledků výzkumů. Divák je zaveden do prostorů největší experimentální organizace světa, která je branou do dalších úrovní fyzikálních existencí, jež se vymykají běžnému chápání, a přitom jsou vlastním důkazem její skutečnosti.

Současný tanec v kombinaci s novu technologií animace se ve filmu stává faktickým zobrazením transformačního procesu, jakousi vlastní metaforou pohybu jako takového a zároveň i určitou formou rituálu proměny. Setkání s láskou či bohem, představované sopránem Claron McFadden (americká sopranistka působící v Amsterdamu), se odehrává v jakémsi bílém nekonečnu, vytvořeném exteriéry bílých plání v Bolívii, což přináší do snímku určitý metafyzický aspekt. Hudba, jejímž autorem je Joep Franssens, svým emocionálním aspektem maximálně dotváří atmosféru prozření a pochopení. Není to bouřící heuréka plných, popisně působících melodií, ale spíše harmonizující klid dlouhých zvukových vln, přinášející vnitřní mír a vyrovnanost. Zvukový design koordinoval Henry Vega.

Symetrie je technicky a interpretačně velmi kvalitní dílo. Její filosofický přesah zároveň silně akcentuje rozvoj vědy v poslední době. Inspirativnost tohoto fenoménu je více než výmluvná a tvůrcům se podařilo ji umělecky velmi věrně zpracovat, a to i díky úzké konzultaci se skutečnými vědci – pracovníky výzkumného centra, jak prozradil připojený dokument o přípravě a natáčení filmu, který přináší další významný rozměr celého projektu. Hodnota vzájemné inspirace vědy a umění byla i jedním z hlavních důvodů ocenění festivalové poroty.

Zlatá Praha 2016
(28. září – 1. října 2016)
Symmetry
(dance-opera film art)
Režie: Ruben van Leer
Kamera: Paul Ozgur
Hudba: Joep Franssens
Zvukový design: Henry Vega
Editing: Amber Hooijmans
Producent: CTM Pict
délka: 29 min.
Premiéra 1. srpna 2015

www.ceskatelevize.cz/specialy/zlatapraha/cs
www.symmetrymovie.com