Nová Kouzelná flétna ve Stavovském: dobová stylizace, moderní režie i Mozart na jevišti

  1. 1
  2. 2

Co se stane, když do tradičního operního kusu, který je dáván snad všemi operními domy na světě, zasáhne osobitý přístup režiséra, který „jest jedněmi oslavován a druhými zatracován“ (Wolfgang Amadeus Mozart: Die Zauberflöte. Národní divadlo, Praha 2014, strana 80)? A pokud tento režisér navíc původně není v oblasti operní režie vyškolen, nýbrž se k tomuto žánru dostal až postupem času?

„Opera je triumf lidského ducha, nejrafinovanější chuť a nejvýsostnější stylizace.“ Takto odpověděl Vladimír Morávek, autor režie nové Kouzelné flétny ve Stavovském divadle, která měla premiéru ve čtvrtek 5. února 2015, na otázku „co je opera?“ v rozhovoru pro rádio Classic Praha. A takový „Gesamtkunstwerk“ se mu podařilo vytvořit i v tomto představení. Občas ale jeho osobitá režie narážela na operní formu, jindy ji zas skvěle vyzdvihovala. A fakt, že Morávek není ryze operní režisér, podporuje skutečnost, že se v případě Kouzelné flétny nesnažil této formě nijak klanět. Naopak – měl tu úžasnou drzost přizpůsobit ji obrazu svému.Morávek provedl několik výrazných režijních úprav, které zasahují do děje opery. Především přidal činoherní postavu Wolfganga Amadea Mozarta. Tu vypreparoval ze svého brněnského představení Moc Art aneb Amadeus v Brně (strašná mela), které v současnosti uvádí Divadlo Husa na provázku. Mozart v podstatě neodejde z jeviště, je tam zabydlen i se svým psacím stolkem. Tvoří Kouzelnou flétnu a právě vzniknuvší postavy samy vystupují na jeviště. Mozart jako stvořitel díla a „dosvědčovatel toho, jak to autor myslel“ (ČT 24, Kouzelnou flétnu uslyší ve „svém“ Stavovském divadle i sám Mozart, 5. února 2015 zde) pozoruje děj na jevišti a občas ho i „komentuje“ pověstným smíchem z Formanova Amadea. Velmi podstatně vstupuje do děje během mluvených částí opery, kdy zalykavým hlasem opakuje veškeré mluvené slovo v českém jazyce, zpěváky přednášené v originále – tedy v němčině. A tady zřejmě Morávek narazí u tradičních milovníků opery, kteří jsou zvyklí na mluvené slovo nebo na to, že se prostě dialogy seškrtají nebo vypustí úplně. Mluvené dialogy bývají velmi nudné už jenom proto, že jsou přednášeny operními pěvci, kteří neumějí hrát a mluvit na jevišti. Nejen že si zpěváci tentokrát vybrousili i německou výslovnost, ale vycizelovali i své herecké výkony. Otázkou je, zdali v takovém případě nebyly Mozartovy vstupy coby „překladatele“ a „supervizora“ těchto částí zbytečné nebo rušivé. Vyřešila se tím sice srozumitelnost těchto scén (divák nemusí číst titulky), nicméně pokud je čte během celého představení, tak už na tom v těchto momentech nezáleží. Vidím v tom Morávkovu velkou citlivost k mluvenému slovu a jeho srozumitelnosti, vycházející z jeho profese režiséra činohry. Na druhou stranu jsou tyto vstupy doprovázeny tikotem hodin, a jak už bylo řečeno, Mozartův hlas je vysoce stylizovaný (jakož i celá jeho pohybová stránka) a má navíc jakousi ozvěnu. Jako by si Mozart text drmolil nad partiturou během komponování. Některá slova jako „láska, Bůh“ a podobně Mozart vykřikne, aby zdůraznil jejich význam. Obecně stylizace mluveného slova a jeho velká exprese jsou pro Morávka velmi typické. Hodí se ale ke Kouzelné flétně? Místy působily tyto momenty rušivě, jindy však nevadily a někdy bylo těžké sledovat oba dějové proudy – současného Mozarta a děj opery. Celkově by asi prospělo některá místa trochu zklidnit a takzvaně učesat. Tyto části se hemží skvělými nápady, ale bylo by snad lépe využít méně nápadů a jednotlivé situace více propracovat. V každém případě si divák bude muset na nově vzniklou podobu mluvených částí zvyknout. Pro mě působila na začátku rušivě, později příjemně. Doporučovala bych ale místy volit citlivější přístup.Dalším režijním obohacením byly fantastické postavy činoherní i baletní (Akrobatická skupina Long Vehicle Circus), které se během děje v různých intervalech hemžily na jevišti. Byli to pitvořiví andílci, kteří svými cupitavými pohyby ve smyslu rychlého rytmu předehry přebíhali po jevišti a občas vykřikli. V inscenaci bylo vůbec velké množství postav. Někdy ale až zbytečně moc a divák neměl šanci sledovat vše, co se na jevišti odehrává.

Celkově k režijnímu přístupu – jeho originalita je neoddiskutovatelná, jakož i přínos pro Kouzelnou flétnu, kdy byla nabourána tradiční inscenační praxe. Morávkova Flétna je dílo originální, živé, pohádkové a fantastické. Vladimír Morávek v ní ale působí spíše obecně jako divadelník než jako operní režisér a místy se nechává svým osobitým projevem trochu unést. Možná mu zatím chybí zvýšená citlivost vůči hudebním číslům, která někdy dokáží mluvit sama za sebe. Celková inscenační koncepce však zaslouží pochvalu.

Výtvarná stránka představení je fascinující. Scéna je vytvořena (Martin Ondruš) jako stylizace barokního divadla a dobových kulis (naznačené sloupoví na každé straně jeviště). Do tohoto vstupují malované kulisy s fantaskními kolážemi (Miroslav Huptych), ve kterých jsou použita i různá dobová vyobrazení. Tyto koláže fungují na principu loutkového divadla, kdy se jednotlivá pozadí dají snadno vyměnit. Významná je i práce s prostorem, kdy je na jedné z kulis vyobrazeno pokračující sloupoví takřka do nekonečna.Jedná se o perfektní stylizaci dobové výtvarné jevištní kultury s odkazem na původní prostor divadla a mozartovskou tradici. Do této koncepce zapadají i kostýmy (Tomáš Kypta), které spojují pohádkovost a dobový oděv Mozartovy doby. Zejména kostýmy hlavních ženských postav se velmi povedly – Pamininy bílé šaty, černý oděv Královny noci a „polooděv“ Papageny. Zaujal také Monostatův punkový zjev.

Výtvarný charakter inscenace odkazuje na již dva roky staré představení Kouzelné flétny v Komische Oper Berlin (Suzanne Andrade a Barrie Kosky), která řeší fantastický děj opery stylizací do komiksu s užitím filmové animace. V každém případě se jedná o zcela odlišný přístup, nicméně velká snaha řešit inscenační problémy opery je zde totožná.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Kouzelná flétna (ND Praha)

[Celkem: 21    Průměr: 3.4/5]

Související články


Reakcí (29) “Nová Kouzelná flétna ve Stavovském: dobová stylizace, moderní režie i Mozart na jevišti

  1. No to je tedy totální blábol! Pokud si čtenář chce udělat představu o inscenaci, bude lepší si přečíst glosu Olgy Janáčkové, která dost trefně toto nové „veledílo“ v Národním divadle popsala, byť na hodnocení pěvců bych měl asi jiný názor. Tempa pana dirigenta byla vskutku zběsilá, ale dobře, bral bych to jako jeho názor na operu, jen kdyby orchestr i sólisté jeho presta stíhali. Vzpomínám na hudební nastudování Jaroslava Krombholce a Zdeňka Košlera, kteří – naštěstí – neodstraňovali „nánosy“, ale dokázali opera nastudovat a volit taková tempa, aby se jim inscenace nesypala od začátku do konce. Navíc měli štěstí, že operu vytvářeli s takovými režiséry, jakými byli Václav Kašlík a Karel Jernek. Ale to je nemilý? úděl pamětníků. To, co bylo na jevišti, by se dalo označit jako nepřehledný chaos. Ani se nedá mluvit o režii, protože v inscenaci se nikdo nemůže vyznat,nikdo nic nehraje, jde spíše o spouštění malovaných opon a posunování slonů, rozsvěcování a zhasínání světel, hřmění apod., za smíchu „debilního“ Mozarta a la Forman. Myslím, že by bylo levnější a rozumnější obnovit minulou – zdařilou inscenaci pana Radoka.

  2. Mně se tedy nová Flétna líbila podstatně víc, než ta minulá. Nesnáším, když někdo napíše veledílo a chaos a není sám pořádně schopen ani formulovat konkrétnější výhrady. Nová inscenace je hravá, vtipná, scéna nádherná, má úžasnou atmosféru, zarámování příběhu Mozartem, premiérou opery a tlumočením seškrtaných dialogů mně přijde jako výborný nápad. Proč ne??? Nebuďte úzkoprsí. Ze zpěváků se mně moc líbila Sibera, Fajtová, ale i Samek. Takového Tamina by nám mohlo závidět lecjaké zahraniční divadlo. S chutí dnes půjdu na druhou premiéru.

  3. Vážená HanoS! Tím, že Ctirad použil slovo chaos, charakterizoval to, co se na jevišti odehrávalo, zcela dostatečně a výstižně. Co chcete víc!? Nová inscenace je zmatek, ve kterém příběh a poselství opery zcela zanikají. Je to sled výjevů, sice organizovaných a pečlivě aranžovaných, ale ve své podstatě nesmyslných. O čem se vlastně hraje? Zkuste si sama odpovědět na tuto otázku.

  4. Já se přidávám k paní HaněS – líbilo se mi to moc, i s tím Mozartem na jevišti – Formanova Amadea mám ráda a ne nadarmo má 8 Oskarů. Ta opera byla psána narychlo a pro vídeňský lid, ne jako filzofické dílo s odkazem pro operní experty – a tuto funkci jí režisér vrátil, je to podívaná pro normální lidi a obzvláště pro děti. Tlumočení do ČJ Mozartem tedy vítám, děti by to nestíhaly číst. Jana Sibera jako Kněžna noci byla skvělá – mohla by s tím klidně do MET :-D . Je pravda, že některé ty zvuky rušily poslech, takže kdo tam přišel „opravdu na operu“, musel být kolikrát vyveden z míry. Jako krok, jak operu přiblížit běžnému divákovi, se to povedlo. I s těmi kluky, co tam na chůdách metají hvězdy! Po výtvarné stránce fakt krásné!
    Pravděpodobně mladá generace tleská, pamětníci pláčou…

    1. Šahrazádko, ti kluci, co metají hvězdy na chůdách, jsou skutečně borci. Jenže napadlo vás, že by někdo třeba rád poslouchal tu árii, kterou během jejich produkce zpívá na forbíně tuším Papageno? A při nejlepší vůli nemůže, protože se děsí, jestli ti vzadu spadnou, nebo ne? jednak je to sprosté vůči zpěvákovi, a jednak nejsme v cirkuse.

      1. Paní RonnieV, já jsem věděla, že jdu na Morávka a byla jsem na to psychicky připravená, viděla jsem všechny dostupné rozhovory s ním apod. Takže mě to nevyděsilo a očekávala jsem show. A jak jsem psala, pro děti výborné, pořád se tam něco děje, houká, směje, přijíždí, odjíždí, běhá tam Mozart malý i starší, nestíháte se otáčet, protože se to line shora i zdola :-D
        Chápu, že zpěváci to tam nemají jednoduché a pravý operní znalec pláče… ale já nejsem vedení ND a Morávkovi jsem to nezadala, ten, kdo to udělal a dal mu peníze (i z mých daní) na všechny ty kostýmy a kulisy, a i na ty cirkusáky – tak snad musel věřit, že dělá správně – nebo ne? No a pěvci, pokud by měli pocit, že je to příliš degraduje, tak mají možnost říci – já to dělat nebudu! I když ty následky by u nás na tom malém českém rybníčku asi byly dalekosáhlé… všichni občas musíme v práci něco skousnout, co se nám nelíbí, poslechnout šéfa, i když máme jiný názor…
        Je to prostě show – a mně se to jako show líbí. To ale neznamená, že si na to za 1100,- Kč koupím lístek každý týden a budu na to chodit znovu a znovu. Ale když přijedou mí známí do Prahy a budou se chtít jít na něco podívat, řeknu: Běžte se kouknout na KF do Stavovského. A pak mě třeba za to ukamenují – nevím… :-D

        1. Paní Šahrazádko, ani všem dětem se to nelíbí. Byla jsem na tom s dvanáctiletou dcerou. Je fakt, že ona se učí zpívat, takže se na to asi kouká trochu jinak, ale byla vysloveně rozčarovaná.
          Že jdu na Morávka, to jsem věděla, a po Tosce jsem na to taky šla s obavami. Bohužel se naplnily. Mrzí mě to, protože Kouzelnou miluju, ale dokud se bude hrát tahle inscenace, budu se muset spokojit s DVD, nebo na to jet jinam. Tohle podruhé opravdu vidět nechci.

  5. Pane metuzaleme, to musí být hrozné, když za své těžce vydělané peníze jdete do divadla a tak hrozně se vám to nelíbí… nebo jste možná uškudlil z důchodu, což musí být ještě horší… nebo jste se tam dostal zdarma a mařil svůj drahocenný čas. Pokud jste studovaný hudební kritik, proč od vás nečteme příspěvek o koloraturách na nějakém odborném webu? Proč se schováváte v diskuzi za nick? A jasně – pojďme se chovat po česku a všechny je zadupejme a zašlapme a znechuťme, ať je ta práce nebaví! Slováci pana Kocána taky neuznali za hodna jejich pozornosti, dokonce ho nechali vystudovat jako barytonistu, když je bas – a teď se k němu hrdě hlásí. Věřím tomu, že třeba paní Sibera by taky mohla do MET, podle mého názoru to fakt zazpívala hezky. (Naštěstí?) nejsem studovaný hudební expert a chodím do opery ocenit výkony, podívat se třeba i na netradiční zpracování – a hledám si tam to hezké – ta moje číše je napůl plná – ta vaše napůl – ne-li docela – prázdná… Třeba někdo někde napsal, že z géniů z dívek Kühnova dětského sboru bylo slyšet jen první soprán – a já tam slyšela oba soprány a dokonce i alt… Zato jsem bohužel neslyšela pana Šťávu ve spodních tónech – a bylo mi to líto, protože mám hodně ráda basové party v operách. Tak uši snad mám – jen ne tak školené jako vy a citlivé jako netopýři… ale pojďme se nad to povznést a tady na sebe osobně neútočit, ano?

  6. Promiňte za komentář, ale nedá mi to! Operu jsem viděl… Rád bych pochválil naše úžasné a nedoceněné zpěváky, hlavně paní Marii Fajtovou, kterou mám moc rád. Moc chválím všechny zaměstnance, jak se popraly se zkoužkami – jistě to nebylo s panem režisérem jednoduché, jak jsem měl možnost na vlastní oči vidět. Bohužel stále nemohu pochopit, proč si instituce jako Národní Divadlo – která má plnit jakousi kulturní vizitku státu, dovoluje vůbec připravit toto dílo v tomto podání… Pana režiséra a možná další papaláše od ministerstev až po divadlo nejspíše denně navštěvují illumináti… A nařizují co se bude hrát, aby dali více najevo, kdo tu vlastně vládne ! Celé zpracování je opravdový výsměch slušným lidem, kteří chtějí žít v míru a lásce. Znehodnocení odkazu lidí, kteří padly za naši svobodu. Nemám vůbec nic proti New World Order v případě, že ho povedou slušní lidé. Bohužel ten Nový Světový Řád slušní lidé neovládají a pomalu se zbavují těch co už se probudili z demokratického snu! Symbolikou to teprve začíná a jsem velice nešťastný jakou operu si pro nás zaprodané Národní Divadlo připraví příště, aby nás vychovalo k obrazu NWO!

      1. Vazena Hano, musim bohuzel konstatovat, ze jste v obrovske mensine a verte, ze bych byla radeji, kdyby se Fletna libila. Ono mit cely zkouskovy proces pocit marnosti je v pripade teto Fletny opravdu velmi frustrujici. Protoze pan reziser ma vzdycky pravdu a kdyz ji nema, plati bod c.1. Pak se nedivte, ze to lide rozebiraji treba i v MHD a ne prilis lichotive…

  7. Inscenaci opravdu nelze označit jinak než jako naprostý chaos. Pan Morávek bohužel zvolil úplně stejnou koncepci jako v případě Rusalky v Brně. Už to samo o sobě je dost nepochopitelné, protože tyto dvě opery se od sebe liší tak zásadně, že to snad ani víc nejde. (Jistě, při povrchním pohledu jsou to v obou případech „pohádky“, ale takto zjednodušeně by to mohlo chápat nanejvýš dítě, ne dospělý, zkušený režisér.) Přístup „čím víc, tím líp“ posunuje v obou případech tyto opery do roviny cirkusové estrády. Neříkám, že zrovna opera typu Kouzelné flétny nemůže být pojata hravě, s komickou nadsázkou a třeba i ztřeštěně. Rozhodně nejsem pro „pietní iscenace“ ve stylu, který vládl před padesáti lety. Nicméně nikdy by neměl chybět vkus, stylovost a smysl pro jisté hranice. To panu Morávkovi zjevně chybí. Operu by měl přenechat jiným, jako činoherní režisér je bezesporu mnohem zajímavější.

    1. Počkejte, Martine, jak pojata hravě atd., vždyť je tak KF přeci napsaná. Naopak spíše vážnější poloha je zde otázkou inscenačního pojetí, které nemá nic společného s autorským záměrem ani dobovou praxí… Pro mě v mnoha ohledech vlastně v duchu autora pietní a přitom nesmírně živá a zábavná je Kouzelná flétna v Divadle Radost v režii Vlastimila Pešky – není to typicky operní inscenace (klasicky školené zpěvačky jsou jen Pamina a Královna noci) ale zato nesmírně svěží.

    2. Pane Martine, on podobnou koncepci (co nejvíc zredukovat výkony zpěváků, omezit je na co nejmenší prostor a zbytek zaplnit opiovými vidinami) zvolil i v té nešťastné Tosce v ND Praha, kolem které bylo tehdy tolik skandálů. To už zavání tím, že to v opeře prostě jinak neumí. Nechápu jediné – proč ho divadla k inscenování oper pořád zvou, když mu hudba zjevně překáží. (Aby nedošlo k omylu, jako činoherního režiséra si ho vážím.)

    1. Já rozhodně doporučuji, běžte se podívat :-D To chce opravdu udělat si vlastní úsudek, o Morávkovi je známo, že je buď milován nebo zatracován – nic mezi tím! Pravděpodobně někdo z Národního divadla, kdo viděl Rusalku v Brně, se pro ni nadchl, a dal tím pádem příležitost režisérovi vytvořit něco podobného v Praze. Kdo ale nemá rád Formanův film Amadeus, tak asi bude nemile vyveden z míry…

  8. sahrazadce:
    Ano, měl jsem to vyjádřit kulantněji, třeba takto: Jestliže se pisatelce, píšící pod značkou sahrazadka, výkon paní Sibera líbil, vnucují se pochybnosti o tom, zda dotyčná pisatelka disponuje hudebním sluchem. – Ale teď vážně: doporučuji, abyste si pustila nějakou nahrávku se zpěvačkou, která to opravdu zpívá v MET, a soustředila se na intonační čistotu zpívaných tónů.

  9. Metuzalem má pravdu. Jakkoli je paní Sibera velice platnou a využívanou sólistkou ND (zpívá dokonce i Violettu !!!), je přece rozdíl zpívat v Národním divadle nebo v Metropolitní opeře. Ten rozdíl v kvalitě a profesionalitě je obrovský. Opravdu, Sahrazadce, pusťte si nějaké DVD z MET, zajděte na přenos z MET do našich kin nebo si poslechněte přenos v našem rozhlase na Vltavě a pokud máte jen trochu sluch, pochopíte, jak obrovský je to rozdíl! A ještě k Lindině radosti, že inscenace Kouzelné flétny v ND rozpoutala diskusi. Také mám rád, když odcházím z představení a jsem nucen o něm přemýšlet, případně i diskutovat s přáteli, jakže to vlastně režisér myslel. Ale zde není o čem diskutovat: je to diletantské divadlo, které absolutně ignoruje Mozartovu hudbu i libreto opery a něco takového by se v profesionálním divadle vůbec nemělo objevovat! Nevím, jak pan Morávek režíruje činohry, žádnou jsem neviděl, ale jeho operní inscenace jsou výsměchem opeře jako takové a je opravdu smutné, že neustále dostává příležitost ke svým exhibicím. Moderní a blbé nejsou synonyma!

    1. Ale ale… Tak třeba když zmiňujete Met a Traviatu – určitě jí paní Sibera zpívá mnohem líp, než jak to předvedla N.Dessay v přímém přenosu! A diletantské divadlo? To snad ne. Když už jsme u Met, rozhodně tato Morávkova Flétna je výrazně lepší, než řada tamních i nových inscenací. Já si novou Flétnu velmi užila!

    2. Na přenosy MET chodím pravidelně – a je to vše asi věc jen a pouze osobního vkusu. Já třeba nemusím všemi opěvovanou Renée Fleming, protože se mi nelíbí barva jejího hlasu…
      S paní Siberou jsem to napsala i trochu v nadsázce, protože jsem chtěla ocenit, že její výkon byl na čtvrteční premiéře KF výrazně nejlepší. Pokud má někdo jiný názor, ať ho má :-), já mu ho neberu. Ale za svým si taky stojím. Je to jen tvrzení oproti tvrzení.

    3. Nedalo mi to a našel jsem si několik ukázek této opery z MET a Vídně na youtube.

      Nemyslím, že bychom se měli za co stydět – Scéna i kostýmy jsou jedinečné.
      Režiséra i většinu zpěváků bych také nechal „žít“.

      Co mne nejvíce mrzelo je práce dirigenta, který dle mého názoru vůbec nedokázal dostat z orchestru to nejlepší (ani průměr), čeho jsou hráči schopni.

      Určitě se to zlepší, takže kdo neviděl a neslyšel, má se na co těšit!

  10. A vidíte, Sahrazadko, že se vlastně shodneme? Paní Fleming já také moc nemusím, nejde o barvu hlasu, ale celkově nepatří k mým favoritkám, byť je to zajisté profesionální zpěvačka na světové úrovni. Ale copak se všem musí líbit všechno? A paní Sibera také, i podle mého názoru, patřila k tomu lepšímu, co Kouzelná flétna nabídla, byť bych ji označil jako „jednookou mezi slepými“. Umělecké výkony prostě nemají jediné správné hodnocení. A tak to bude i s tou Flétnou. Někteří jsou z ní nadšeni, já byl zděšen. Záleží na míře vkusu, očekávání, diváckých zkušeností atd. A co se líbí mně, nemusí se zase líbit někomu jinému. Když tu někdo napíše svůj názor, je to jeho názor, jiný má zase jiný. Není v tom přece nic osobního. Jsem rád, že se vůbec někdo dnes o operu ještě zajímá.

  11. Do dneška jsem si myslela, že Stavovské divadlo si drží úroveň, oproti Národnímu divadlu. Bohužel, vizuální tragédie dorazila i do Stavovského divadla. Čím začít, dekadentní grotesknost tohoto provedení je tristní. Zapojení moderního osvětlení, zvukově nevhodné efekty, přeplácané nesmyslné a kýčovité kulisy, nepříjemné kostýmy, pobíhající andílci, nechutná zvířata a dirigující Mozart je vlastně jenom „maličkostí“ (ačkoliv někteří hudebníci by si to brali skutečně osobně). Jakmile opera začala, ocitla jsem se v noční můře. Člověk dnes navštěvuje operu s předpokladem, že uvidí krásné výkony orchestru i zpěváků, ocení historičnost, pobaví se a naplněný uměleckým zážitkem odejde domů. Asi tomu odzvonilo. Kombinovat moderní vizuální a zvukové efekty s klasickou hudbou se prostě hodí jen do značné míry. Toto představení je naprostou urážkou klasické opery. S každou další scénou jsem se propadala do temnoty hororu, který nebral konce, a dokonce ještě přidával třešničku za třešničkou, a navyšoval úroveň naprosté nechutnosti. V životě jsem operu neopustila, ale toto představení se prostě dokoukat nedalo, styděla jsem se za každého cizince, který musel tomuto představení přihlížet. Nechápala jsem a zároveň obdivovala, že zpěváci byli vůbec ochotni vylézt na pódium a zúčastnit se tohoto nestydatého provedení tak fantastického díla. Opravdová ostuda, doufám, že se opera vrátí zpátky na svoji úroveň, pro kterou byla obdivována a opustí od kýčovitých, dekadentních groteskností, které nemá zapotřebí. Kvalita by měla převažovat nad kvantitou (kulis i zaměřením na co nejširší publikum).

Napsat komentář