Ostravský pan Brouček: Až tady mám konečně pocit, že vašemu jazyku rozumím

Dnes se v Národním divadle moravskoslezském uskuteční premiéra nové inscenace Janáčkových Výletů páně Broučkových. Toto fantaskní dílo, které se na ostravské operní jeviště vrací po dlouhých padesáti pěti letech, zazní pod taktovkou hudebního ředitele opery Národního divadla moravskoslezského Roberta Jindry a v režii inscenačního tandemu SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský). V hlavní roli Matěje Broučka se poprvé v České republice představí nizozemský tenorista Arnold Bezuyen.

Jaký máte vztah k české operní tvorbě a zejména k dílům Leoše Janáčka?

S českou, potažmo slovanskou tvorbou jsem v kontaktu od té doby, co se zabývám hudbou. Obdivuji díla Antonína Dvořáka a zejména Leoše Janáčka. Janáčkův způsob kompozice je úplně jiný než u ostatních mých oblíbených skladatelů. Bohužel jsem od něj nezpíval všechno, zatím jen Števu a Lacu v Její pastorkyni, Borise v Kátě Kabanové, Živného v Osudu a teď – podruhé – Matěje Broučka. Příběhy Janáčkových oper jsou v mnoha případech vzaty z českého, moravského nebo slovanského života. Proto jsem se jako Holanďan, vyrostlý ve zcela jiné kultuře, musel nejprve pokusit proniknout do (vašeho) Janáčkova světa, do jeho minulosti. A už mě nepustil. Proto jsem moc rád za každou novou možnost zpívat jeho díla.

Co je podle vás na interpretaci rolí z jeho oper vůbec nejtěžší?

Určitě váš krásný, ale pro mne jako pro cizince velmi komplikovaný jazyk. Janáčkova hudba vychází z mluvy a jazyk je u něj vlastně to hlavní. Jako cizinec tedy musím mít při studiu janáčkovských rolí hodně trpělivosti a kázně. Ale v případě Výletů páně Broučkových mi říkali dokonce i čeští kolegové, že mají občas problémy některá slova správně vyslovit. My zpěváci se učíme používat vokály k tomu, abychom vytvořili krásný zvuk. Konsonanty ho zásadně omezují. Na přípravu role v české opeře tedy vždy potřebuji více času, abych našel ideální kombinaci. Je to pro mě výzva a já ji s obrovskou chutí opakovaně přijímám. V budoucnu bych si ještě rád zazpíval v operách Z mrtvého domu a Věc Makropulos. Tím bych již asi měl všechny janáčkovské role vhodné pro můj hlas nastudované.

Matěj Brouček je velmi specifická postava…

Podle mého názoru je to tak trochu „sedlák“. Člověk, který se umí prosadit drzostí a jednoduchým myšlením. Je vlastníkem domu a má majetek, myslí si proto, že je „lepší“ než ostatní, a také se tak chová. Každý den pije a jí ve své oblíbené hospůdce, je arogantní a v této opeře je pak vlastně po zásluze potrestán.

Je tato role srovnatelná s jinou rolí z vašeho repertoáru?

Už kvůli jazyku se vlastně nedá s ostatními rolemi moc srovnávat. Co se ale týče flexibility, kterou vyžaduje, je možné ji trochu přirovnat k Logemu ve Wagnerově Zlatu Rýna nebo k Borisovi v Janáčkově Kátě Kabanové. Loge je sice mnohem mazanější než Brouček, mnohem inteligentnější, ale je stejně drzý. Jinak, i part Broučka vychází z mluvy a jen málo se zde dá zpívat legato. Já však nemohu jinak, než že každou roli – jak jen to je možné – zpívám svým hlasem. To znamená, že navzdory textovému základu budu chtít Broučka zpívat s nejvyšší možnou pěveckou kvalitou. Samozřejmě vím, že takový Siegfried nebo Siegmund jsou úplně jinak pěvecky založené role, ale i Wagner vyžaduje více legata, než si leckdo myslí. Wagner je totiž méně „uřvaný“, než se lidé obvykle domnívají.

Wagnerovské role se vašem diáři objevují pravidelně…

Musím říci, že Wagnera úplně neupřednostňuji. Němčina je ale můj druhý mateřský jazyk a to mi samozřejmě v interpretaci pomáhá. I hudebně, a především pokud jde o přirozené zacházení s hlasem, mi Wagner dobře sedí. Velmi rád zpívám Logeho, ale stále víc mne to táhne k rolím jako Siegfried a Siegmund. Siegmunda jsem zatím nezpíval, ale a mám ho na seznamu. (smích) Stejně jako Waltera von Stolzinga v Mistrech pěvcích norimberských a Parsifala. Divadla, agentury, dirigenti nás zkrátka rychle strkají do škatulek. (smích)

Pojďme se vrátit k Janáčkovi a jeho Výletům páně Broučkovým. Jak se cítíte v Ostravě?

Tak krásné, profesionální a přátelské přijetí celým inscenačním týmem jsem nečekal. Zejména dirigent Robert Jindra mi ve všem ohromně pomáhá. Přestože jsem již zpíval v několika inscenacích Janáčkových oper ve světě – až tady mám konečně pocit, že vašemu jazyku rozumím. Doufám, že budu mít ještě v budoucnu možnost s Robertem a jeho nejbližším týmem pracovat.

Co vás v nejbližší době čeká?

Nevěnuji se pouze opeře, proto budu mít v této sezoně řadu písňových recitálů. Se svým klavíristou představím nové CD, které je již na trhu, se Schumannovou Láskou básníka a Sedmi ranými písněmi Albana Berga. Pak mám v plánu Siegfrieda a Mahlerovu Osmou symfonii v Rize. V této sezoně jsem vědomě přijal méně závazků. Před třemi týdny se nám narodila dcerka, a tak si chceme s manželkou udělat více volna a začátek jejího života si užít.

Chtěl byste, aby se vaše dcera v budoucnu věnovala opeře?

Budu ji podporovat ve všem, co bude chtít ona. Moje manželka je také hudebnice, a tak se přirozeně může stát, že i naše malá bude vyrůstat s láskou k hudbě. Jestli to dojde tak daleko, že by se hudbou chtěla živit… Uvidíme. K tomu už musí být člověk trochu blázen, aby si to přál. Určitě se to na ni ale od nás nějak přenese. (smích)

Děkuji za rozhovor a k ostravské premiéře Výletů páně Broučkových přeji Zlomte vaz.

Vizitka:
Nizozemský tenorista Arnold Bezuyen zahájil svoji pěveckou kariéru v Augsburgu a Brémách rolemi Pinkertona (Puccini – Madama Butterfly), Rodolfa (Puccini – Bohéma), Turiddu (Mascagni – Sedlák kavalír), Zpěváka (Strauss – Růžový kavalír), Cassia (Verdi – Otello), Ismaela (Verdi – Nabucco), Alfreda (Verdi – La traviata) a zejména Logeho (Wagner – Zlato Rýna). Touto svojí vynikající rolí debutoval roku 1998 také v Bayreuthu pod taktovkou Jamese Levina. Od té doby se v Bayreuthu objevuje pravidelně. Logeho zpíval rovněž v Teatro di San Carlo v Neapoli pod taktovkou Gustava Kuhna (z provedení vznikla LIVE nahrávka).

Arnold Bezuyen vystoupil na scénách například Metropolitní opery v New Yorku, Teatro alla Scala v Miláně a dále v Opeře v Los Angeles a ve Vídeňské státní opeře. V Metropolitní opeře v New Yorku debutoval roku 2011 pod taktovkou Fabia Luisiho jako Loge, následovaly osobní debuty v roli Baccha (Strauss – Ariadna na Naxu) a v roli Borise (Janáček – Káťa Kabanová) v Lisabonu. V téže sezóně zpíval Knížete Šujského (Musorgskij – Boris Godunov) ve Valencii, Fausta (Berlioz – Faustovo prokletí) v Palermu a tenorový part v Schönbergových Gurre-Lieder v Bilbau. Následovala koncertní provedení Zlata Rýna (Loge) a Elektry (Aegisthos a Mladý sluha) v Bolzanu, Ferraře, Modeně a Piacenze pod taktovkou Gustava Kuhna. Další umělecká zastavení jej zavedla mimo jiné do Amsterdamu, Bonnu, Düsseldorfu, Hamburku, Kasselu, Stuttgartu, Tokia a Valencie. Velké úspěchy slavil také jako David (Wagner – Mistři pěvci norimberští) v Královské opeře Covent Garden, Kníže Šujskij (Musorgskij – Boris Godunov) v Gran Teatro del Liceu v Barceloně, Jim Mahoney (Weill – Vzestup a pád města Mahagonny) v Bari (Apulie), Matteo (Strauss – Arabella) v Německé opeře v Berlíně, Števa (Janáček – Její pastorkyňa) ve Státní opeře v Hamburku, Matěj Brouček (Janáček – Výlety páně Broučkovy) ve Frankfurtu nebo jako Faust ve světové premiéře opery Phillippa Fenelona Faust v Toulouse.

Spolupracoval s řadou dirigentských osobností – Pierre Boulez, Sir Andrew Davis, Christoph Eschenbach, Adam Fischer, James Levine, Sir Simon Rattle, Seiji Ozawa, Antonio Pappano, Jaap van Sweden a Christian Thielemann.

Kromě operních rolích má Arnold Bezuyen také bohatý koncertní repertoár sahající od Mozartova a Verdiho Requiem až k dílům 21. století. Koncertně vystoupil například v Mahlerově Písni žalobné se Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu v Hamburku, v koncertním provedení Zemlinského opery Král Kandaules v Concertgebouw v Amsterodamu a ve Stravinského Svatbách s Orchestre de Paris za řízení Pierra Bouleze. Koncertní činnost jej zavedla s Beethovenovou Missa Solemnis do Santiaga de Compostela, s 9. symfonií do vídeňského Hudebního spolku a s Písní o zemi do Dortmundu. Kromě toho účinkoval v Mahlerově Písni žalobné v amsterdamském Concertgebouw a s Berlínskými filharmoniky jako Klaus Narr v Schönbergových Gurre-Lieder v Monte Carlu.

www.arnoldbezuyen.com
***

Leoš Janáček:
Výlety páně Broučkovy
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra / Jan Šrubař
Režie: SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský)
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Choreografie: Jan Kodet
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Daniel Jäger
Orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského
Premiéra 16. října 2014 Divadlo Antonína Dvořáka

Matěj Brouček – Arnold Bezuyen/Jorge Garza
Mazal / Blankytný / Petřík – Adam Zdunikowski / Jérôme Billy
Sakristán u sv. Víta / Lunobor / Domšík od Zvonu – Martin Gurbaľ / František Zahradníček
Málinka / Etherea / Kunka – Agnieszka Bochenek-Osiecka / Jana Sibera
Würfl / Čaroskvoucí / Konšel – Alexandr Beň / Peter Mazalán
Číšníček / Zázračné dítě / Žák – Marianna Pillárová / Martina Šnytová
Hospodyně pana Broučka / Kedruta – Yvona Škvárová / Erika Šporerová
Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník – Martin Šrejma / Michal Pavel Vojta
Básník / Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý – Jiří Brückler / Aleš Jenis /Jiří Hájek
Malíř / Hlas profesorův / Duhoslav / Vojta od Pávů – Josef Moravec / Václav Morys
I. Táborita – Jaroslav Kosec / Václav Živný
II. Táborita – Pavel Ďuríček / Petr Němec
Svatopluk Čech – Ivan Kusnjer / Svatopluk Sem
Pegas – Jindřich Panský

www.ndm.cz

Foto NDM Ostrava / Martin Popelář, Daniel Jäger, archiv Arnolda Bezuyena