O Malém princi v Laterně magice
Pohádka pro dospělé, Malý princ Antoine de Saint-Exupéryho, byla přeložena snad do všech světových jazyků. Se stále aktuálními pravdami, tématy, která se týkají přátelství a vztahů, zodpovědnosti, strachu ze samoty, pomíjivosti a také snění se neustále tvůrci vrací i na jeviště. Malý princ byl již proveden snad ve všech scénických, animovaných a filmových formách a žánrech. Malý princ i s jeho typickými původními ilustracemi v útlé knížce s velkým filozofickým poselstvím se nám od dětství snad všem vryl do paměti.
Inspirovat se nechal i zkušený režisér Vladimír Morávek, autor mnoha svérázných inscenací na poli činoherním, operním a alternativním. Odvážný umělec, mnohdy opěvovaný a často zatracovaný. Vskutku se o něm stále hodně mluví i diskutuje. Když je v tvůrčím zápalu, „nezná bratra“. Aby dosáhl svých vizí a představ, ničí své interprety – ať jsou to herci, tanečníci, zpěváci či další spolupracovníci všech profesí. Dokáže je nejen vytočit a urážet, ale i okamžitě chválit, objímat a vynášet. Zkouší až téměř do absolutního sebezničení i v nemožných časech, co se týče divadelních fermanů repertoárových kamenných divadel. Většinou jsou jeho inscenace velkolepé. Nechávají nahlédnout i do jeho rozsochatého renesančního ducha. Často je zřetelné, že se vše z jeho myšlenek a tvůrčích nápadů na jeviště prostě nevejde. Zasahuje do všeho. Ale naštěstí pro scénu Laterny magiky (Nová scéna Národního divadla) musí být vše vázáno na přesný čas nejen hudební a zvukové partitury, ale především filmové projekce Laterny magiky. Filmová sekvence musí přesně sedět se zvukem, světly, hudbou a s jevištní akcí, lépe řečeno i mnohdy s několika akcemi probíhajícími najednou. Takže i pan režisér musí někdy ustoupit.
Scénář vytvořili Vladimír Morávek s Petrem Oslzlým. Vyšli částečně z autobiografického příběhu o letci, o havárii jeho letadla na poušti, o setkání s malým chlapcem, který přichází ze své miniaturní planety, o jeho dlouhém putování a hledání štěstí a přátelství. Samozřejmě, že přivedli několik dalších divadelních postav. Vedle Pilota, který spadl z nebe – ve vynikající interpretaci Petra Batěka, hned několika dětských rolí Malého prince (Šimon Veitz, Kryštof Racek). Malý princ má i své starší alter ego (Sebestián Vopěnka, Fabián Povýšil), vodiče loutky Malého prince, je dokonce i promítán na siluetu dětské postavy, a je tu také vděčná a zároveň nelehká role průvodce a Obyvatele sedmi různých planet (Dominik Teleky). Ten na sebe bere nejrůznější podoby ve fantaskních a roztodivných maskách a kostýmech Sylvy Zimuly Hanákové. Jaroslava Pokorná vytváří roli vypravěčky, matky (většinu času mluví z hlediště zřejmě záměrně „vypuštěným“ monotónním hlasem) a také Lišky, která má v původním textu zásadní význam.
Samozřejmě je tam květina, Růže (Isabela Smečková), o kterou má Princ neustále starosti. Setkání Malého prince s Hadem (Kryštof Mende, Martin Šemík) má fatální následky. Temná a záhadná je postava Paní noci, výborné zpěvačky, Evy Vrbkové.
Čtyři páry tanečníků komentují dějové sekvence i spoluvytvářejí scénické obrazy. Bohužel jen chvílemi se na ně divák může soustředit. Přestože je choreografie Libora Vaculíka nápaditá, měla by být více v prostoru zvýrazněna a upřednostněna. Tanečníci jsou málo nasvíceni, zapadají tak v divokém reji a přemíře efektů, rekvizit, objektů a polyekranových políček a filmové projekce. A ta se takřka nezastaví. Není to sice pro Laternu magiku nic nového, tanečníci jsou součástí celku, ale přece jen i v těch tmavých kostýmech zanikají místy úplně.
Scéna Daniela Dvořáka se zcela přizpůsobila tradičnímu způsobu řešení promítacích ploch. Na obou stranách Nové scény po dvou panelech a jedním centrálním, na kterém se promítají nesčetné světy Princova dlouhého putování.
První setkání Pilota a Malého prince se odehrává u vraku letadla, který zaujímá velkou část střední části jeviště, boční šikmé části přesahující do hlediště nejsou téměř vůbec využity.
Putujeme s ním po různých planetách – od sebestředného Krále a jeho království doplněného obrazy a výjevy všech možných vládců, prezidentů, diplomatů. Pak k Domýšlivci. Je sice zcela sám na své planetě, ale chce být stále obdivován. Dále je to planeta Pijana, ten nemůže přijít na to, proč vlastně pije…
I odtud utíká chlapec raději pryč a dostává se do zmatku a chaosu čísel. Byznysmen je v začarovaném kruhu své závislosti. Po zastávce na planetě Zemi se Malý princ docela dobře cítí u Rozsvěcovače na chůdách, který každý večer musí rozsvítit „celý svět“ a ráno zase zhasnout. Muž vyzývá chlapce k dalšímu cestování. „Když si chceš odpočinout, vydej se na cestu…“ Vidíme na desítkách filmových okének nesčíslné množství obrazů, města, kontinenty, svítilny a světla všeho druhu. Marnost pachtění a hledání vrcholí u Zapisovače, archiváře. Nechce chlapci zaznamenat, že je vlastníkem květiny, své růže. Narážíme na marnost existence a pomíjivosti.
Mezi tisíci časově se neustále překrývajících obrazových vjemů i zdařilými animacemi různých postav a zvířat (jsou zasazeny celkem tradičně před vlastní filmovou projekcí roztříštěnou na desítky malých políček, obrazovek), samozřejmě vnímáme velký hudební plán významného skladatele, Zbyňka Matějů. Jedná se spíše o výběr hudby, takové „best of“, ne o nové autorské dílo. Vychází především z dřívějších orchestrálních skladeb určených pro filmové zpracování i vokální pasáže, sólové pasáže nazpívané Lucií Bílou a mnohohlasy Evou Vrbkovou. Po přestávce pak zpívá Edith Piaf, aby francouzské milieu bylo dokonalé. Komorní hudební motivy klavíru a harfy jsou však zkomponovány nově. Pro tento Morávkův záměr však naplněná a hlasitá kompozice kombinovaná hlasy (českými i francouzskými výrazy), zvuky a neustálými výkřiky odpovídá plně požadavkům.
Se vším tím množením postav, akcí a pohybových divertissement, místy na pokraji velké show s kouřem i světelnými a zvukovými efekty, si musí herci vydobýt a obhájit svůj prostor. Představitelé Malého prince jsou šikovní a autentičtí, ale mohli by mít více času i klidu na soustředění i vnitřní energii pro velké emoce. A hlavně o nich by příběh Malého prince měl být, ne se zalykat v předimenzovaném hluku a zmatku.
Hodnocení autorky recenze: 75%
Malý princ
Scénář: Petr Oslzlý, Vladimír Morávek
Režie: Vladimír Morávek
Choreografie: Libor Vaculík
Hudba: Zbyněk Matějů
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Dramaturgie: Lucie Němečková
Kamera: Matěj Cibulka
Projekce: Šimon Koudela
Tanečníci Laterny magiky
Premiéra 1. dubna 2016 Nová scéna Národního divadla Praha
Pilot. Spadl z nebe – Petr Batěk
Malý princ – Šimon Veitz (alt. Kryštof Racek)
Le Petit Prince (jeho starší já) – Fabián Povýšil (alt. Sebastian Vopěnka)
Maminka a Liška – Jaroslava Pokorná
Paní Temnoty – Eva Vrbková
Růže se čtyřmi trny – Isabela Smečková Bencová
Obyvatelé sedmi planet a V nouzi poznáš baobab – hommage à Leon Werth – Dominik Teleky
Hlava hada – Kryštof Mende (alt. Martin Šemík)
Baobab, který chvíli vypadal jako růže – Jan Vokrouhlecký (alt. Samuel Stříbrný)
Hlas z řídicí věže – Benoît Meunier
Tančí – Tereza Chábová, Zuzana Herényiová, Eliška Kolářová, Pavlína Červíčková, Viktor Svidró, Libor Kettner, Ondřej Sochůrek, Petr Nebřenský (alt. Anna Dvořáková, Tamara Kšírová, Eva Zápotocká, Alexandr Sadirov, Adam Sojka, David Stránský)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]