Ada Nordenová, jeden ze symbolů Ostrčilovy éry Opery ND

14. září věnujeme vzpomínku pěvkyni, která se svého času stala jedním ze symbolů významné epochy dějin české opery dvacátého století, konkrétně šéfovské éry Otakara Ostrčila v Národním divadle, která je obecně považována za jedno z nejúspěšnějších a především programově nejkoncepčnějších období v celých dějinách naší první scény. Jméno této zpěvačky je Ada Nordenová.

Ada Nordenová (foto archiv ND Praha)
Ada Nordenová (foto archiv ND Praha)

Ada Nordenová, vlastním jménem Anna Nováková, se narodila 16. září 1891 v Praze. Její matka byla sestrou Josefa Bohuslava Foerstera a Ada Nordenová tak měla po celou dobu své pěvecké kariéry velmi úzký vztah k tvorbě svého strýce. Byla jednou z nejvýznamnějších představitelek titulní hrdinky jeho operního chef-d’oeuvre Eva na námět hry Gabriely Preissové.

Zpěvaččina mladá léta provází systematičnost, píle a cílevědomost, jež byly charakteristické pro celou její uměleckou dráhu. V roce 1911 absolvovala v Plzni dívčí lyceum, následovalo studium na německé obchodní akademii v Plzni a nějaký čas dokonce pracovala jako úřednice. Vedle toho se ale systematicky věnovala divadlu a zpěvu. V letech 1913-1915 hrála v plzeňské činohře a studovala zpěv u profesorky Plodkové. Vystupovala na koncertech plzeňského Hlaholu. Pod vedením svého strýce Josefa Bohuslava Foerstera nastudovala několik operních rolí a v roce 1916 si dokonce zazpívala Micaelu v představení Bizetovy Carmen tehdejšího operního souboru Divadla na Vinohradech, které dirigoval Karel Nedbal. Dále se věnovala studiu zpěvu u tenoristy Národního divadla Bohumila Ptáka a posléze u velice uznávaného pedagoga profesora Konráda Wallersteina.

V roce 1920 ji angažovali ředitel Václav Jiřikovský a šéf opery Emanuel Bastl do Národního divadla moravskoslezského, které bylo založeno v Ostravě o rok dříve. Jiřikovský a Bastl měli velké plány, jak v rychle rostoucím průmyslovém centru vytvořit kvalitní hudební divadlo. Výraznými pomocníky jim přitom byli bývalý sólista vinohradské operní scény i Národního divadla Karel Kügler, který se věnoval režii, mladý a velmi perspektivní dirigent Jaroslav Vogel a zkušený choreograf Achille Viscussi. Do Ostravy se snažili přivést především mladé ambiciózní sólisty a vytvořit z nich kvalitní soubor. V případě Ady Nordenové měli věru šťastnou ruku.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava (foto archiv)
Budova divadla v Ostravě (foto archiv)

Ada Nordenová pobyla v Ostravě dva roky a dostala zde výbornou průpravu v širokém spektru rolí nejrůznějšího charakteru a typu. Bylo jich více než dvacet. Tou první byla Jitka ve Smetanově Daliborovi, kterého dirigoval Emanuel Bastl, a po ní následovala role Stelly v opeře německo-italského komponisty Ermanna Wolfa-Ferrariho Madonin šperk pod taktovkou Jaroslava Vogela.

Od prvních chvil bylo zřejmé, že doménou Ady Nordenové bude mladodramatický obor, pro nějž byla všestranně výtečně disponovaná. Nabitý repertoár mladé operní scény (v sezoně 1920-1921 patnáct premiér, v sezoně následujících dvanáct premiér) přinášel ale různorodé příležitosti.

Z rolí v českých operách to byly Vendulka ve Smetanově Hubičce, Terinka v Dvořákově Jakobínu, Xenie v Dimitrijovi a První žínka v Rusalce, Jenůfa v Janáčkově Její pastorkyni, Liduška ve Weissově Lešetínském kováři a především postavy Helgy a Margit ve Fibichově Pádu Arkuna.

K jejím významným rolím patřila Agáta ve Weberově Čarostřelci, Desdemona ve Verdiho Otellovi, Giulietta i Antonie v Offenbachových Hoffmannových povídkách, Anna v tehdy populární Bílé paní francouzského autora Boieldieua anebo Líza v Čajkovského Pikové dámě, kterou režíroval Achille Viscussi. Nordenová byla také představitelkou panoše Urbana v Meyerbeerových Hugenotech, Marie v Lortzingově Caru a tesařovi, Zerliny v Auberově Fra Diavolovi, Frasquity v Bizetově Carmen anebo Blanchefleur v tehdy hrané opeře rakouského skladatele Wilhelma Kienzla Píseň hor. Svou všestrannost uplatnila i v postavě Lesany v Tylově Strakonickém dudákovi.

V Ostravě se také seznámila s hercem Josefem Jeníčkem, který se stal jejím životním partnerem a spolu odešli do Plzně. V Plzni si pak zopakovala řadu rolí ze svého ostravského repertoáru a přidala k nim řadu nových, především v českých operách, o jejichž uvádění velmi pečoval plzeňský operní šéf Antonín Barták. Byly to například Blaženka v Tajemství, Katuška v Čertově stěně a Mařenka v Prodané nevěstě, titulní role v Rusalce, ale také řada rolí ze světové operní klasiky.

Kvalitní sopranistka ale brzy zaujala šéfa Opery Národního divadla Otakara Ostrčila. Už v prosinci 1922 jí nabídl hostování v roli Terinky v Jakobínu. Znovu ji krátce na to pozval na roli Jitky v Daliborovi, ale návrh na její přijetí narazil především u ředitele Šafařoviče. K angažmá došlo až po trojím hostování v postavě Xenie v Dimitrijovi na jaře 1924.

Ostrčil okamžitě Adu Nordenovou naplno zapojil do repertoáru. Poprvé se představila jako členka souboru 10. září 1924 v roli Cherubína v Mozartově Figarově svatbě, jež posléze patřila k jejímu základnímu repertoáru. V rychlém sledu se prosadila v dalších rolích jako byly Vendulka v Hubičce, Blaženka v Tajemství, Terinka v Jakobínu a Anna v Boieldieuově Bílé paní.

11. října byla představitelkou titulní role Rusalky v premiérovém představení Ostrčilova nového nastudování této opery. Partnery jí tehdy byli v čelných rolích Gabriela Horváthová, Theodor Schütz a Vilém Zítek. V roli Rusalky slavila poté úspěchy v desítkách představení nejen v Praze, byla to jedna z jejích nejlepších postav.

Lahodný a teplý témbr jejího hlasu spojený s dokonale zvládnutou technikou a umění jemné nuance, potřebné ve výraze, stejně jako její schopnost hereckého vyjádření, kterou získala při svých činoherních plzeňských začátcích, důslednost a plné pracovní nasazení způsobily, že se Ada Nordenová velmi rychle zařadila mezi nejperspektivnější mladé posily Ostrčilova koncepčně budovaného souboru. Díky tomu se dokázala zdárně vyrovnat i s velmi náročnými dramatickými partiemi a brzy se stala jednou z hlavních protagonistek Opery Národního divadla jak dle názoru kritiky, tak především dle názoru široké divácké a posluchačské obce. Byla doslova jedním ze symbolů Ostrčilovy éry.

Svým typem Ada Nordenová všestranně vyhovovala Ostrčilovu důrazu na českou operní tvorbu a pohledu na její interpretaci. V první sezoně jejího pražského působení jí svěřil dvě další premiéry. Vrátila se k postavám Helgy a Margit v Pádu Arkuna, které už předtím zpívala a hrála v Ostravě, a v premiéře nového nastudování Blaníku ztvárnila roli Jarmily.

V další sezoně k nim ještě přidala titulní roli v opeře Hedy a úlohu Mirandy v Bouři. S touto čtveřicí čelných partií se představila v cyklu oper Zdeňka Fibicha, který byl pořádán v roce 1925. Úspěch sklidila rovněž v premiéře Ostrčilova nového nastudování Škroupova Dráteníka v postavě Růženy a především v titulní roli Janáčkovy Její pastorkyně, kterou pak rovněž zpívala a hrála v desítkách představení. Bylo to její jediné setkání s jevištní tvorbou Leoše Janáčka. V sezoně 1925-1926 byla ještě premiérovou interpretkou Agáty ve Weberově Čarostřelci a Evy ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských.

Účinkovala v čelných mladodramatických a lyrických partiích v operách Bedřicha Smetany s jedinou výjimkou Braniborů v Čechách. Mezi její nejvýznamnější smetanovské postavy je nutné počítat Vendulku z Hubičky, titulní roli Prodané nevěsty či Anežku ze Dvou vdov.

6. března 1930 vystoupila Ada Nordenová poprvé pod Ostrčilovou taktovkou v titulní roli Libuše v představení, jež bylo uvedeno na počest osmdesátin prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka. Ve třicátých letech byla nejčastější interpretkou této role a zpívala ji i ve dvou představeních ve vypjaté pomnichovské atmosféře v říjnu 1938.

Kromě již zmíněných postav v Dvořákových operách jmenujme ještě její Bětušku v opeře Šelma sedlák a noblesní Julii v Jakobínovi. Byla dokonalou interpretkou titulního sopránového partu v Ostrčilově a Pujmanově jevištním provedení Dvořákovy Svaté Ludmily.

Zcela logicky se Ada Nordenová věnovala interpretaci čelných postav v operách svého strýce Josefa Bohuslava Foerstera, ať se jednalo o roli Hany v Deboře, postavy Kláry v Srdci, Alby v Nepřemožených a především o perfektní ztvárnění titulní role ve Foersterově stěžejním díle, v opeře Eva. V opeře Vítězslava Nováka Dědův odkaz se představila v roli Silvany.

Prosadila se i v dílech současných skladatelů. Na prvním místě jmenujme její Princeznu v Honzově království, kterou de facto skladatel komponoval pro ni. V Kunálových očích byla představitelkou postavy Pradžápaty, ve Weinbergerově Švandovi dudákovi nastudovala roli Víly. Ztvárnila roli Marie v pražské premiéře Her o Marii Bohuslava Martinů a Danici v Sukově a Zeyerově melodramatu Pod jabloní, jež bylo uvedeno v roce 1934 k Sukovým šedesátinám.

S řadou velmi různorodých úkolů se Ada Nordenová setkala v dílech světové klasiky. Právě zde mohla dokumentovat plně šíři svých interpretačních možností. Na jedné straně to byly role mozartovské. Vedle již zmíněného Cherubína to byla Hraběnka ve Figarově svatbě, donna Elvíra v Donu Giovannim, Pamina v Kouzelné flétně, Ilia v Idomeneovi či Fiordiligi v Così fan tutte. Na druhé straně pak wagnerovské hrdinky – Senta v Bludném Holanďanovi, Alžběta v Tannhäuserovi a Elsa v Lohengrinovi. V Gluckově Orfeovi byla výtečnou představitelkou Eurydiky a vedle toho se skvěle vyrovnala i s nároky role Maršálky ve Straussově Růžovém kavalírovi. Jmenujme dále rovněž role Rezie ve Weberově Oberonovi a Marceliny v Beethovenově Fideliovi.

Z italského repertoáru připomeňme její Alžbětu ve Verdiho Donu Carlosovi a zejména Desdemonu v Otellovi, dále pak titulní roli v Belliniho Normě, z francouzského pak Micaelu v Carmen, Antonii v Hoffmanových povídkách, Markétku v Gounodově Faustovi a Markétce a Konstanci v Cherubiniho opeře Vodař, kterou uvedl Otakar Ostrčil v listopadu 1932 u příležitosti sedmdesátého výročí otevření Prozatímního divadla, jehož zahajovacím představením byla 20. listopadu 1862 byla právě inscenace tohoto díla. Ze soudobé francouzské operní tvorby se setkala s rolí Princezny v Ravelově opeře Dítě a kouzla.

Výborně se uplatnila v ruských a polských operách. Byla velmi úspěšnou Taťánou v Čajkovského Evženu Oněginovi, Jaroslavnou v Borodinově Knížeti Igorovi a zejména je třeba se zmínit o dvou rolích v operách Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova, kterými byly Cařice Militrisa v Caru Saltanovi a náročná role Fevronie v opeře O neviditelném městě Kitěži. V Moniuszkově Halce ztvárnila titulní roli a v opeře čelného polského skladatele dvacátého století Karola Szymanowského Král Roger postavu Roxany.

V roce 1935 obdržela za své umělecké výkony státní cenu. Věnovala se intenzivně i koncertní činnosti především v oblasti kantátové a oratorní tvorby a její hlas se nám zachoval díky několika nahrávkám, z nichž bezesporu nejvýznamnější je záznam jejího přednesu role Mařenky v první kompletní nahrávce Prodané nevěsty, která vznikla pod taktovkou Otakara Ostrčila.

Po Ostrčilově smrti a Talichově nástupu si Ada Nordenová stále uchovala své hlasové kvality, ale Talich poskytoval příležitost zpěvačkám mladé generace. Zpívala sice ještě v předvečer Foersterových osmdesátin dne 29. prosince 1939 titulní roli v jeho Evě, ale v nově studovaných inscenacích Dvou vdov a Jakobína dal Talich přednost vycházející superstar Marii Podvalové, jež jeho předpoklady potvrdila.

V této situaci se Ada Nordenová rozhodla sama ukončit svou aktivní činnost. S Národním divadlem se rozloučila v rolích Anežky ve Dvou vdovách a Julie v Jakobínovi.

V roce 1941 propůjčila svůj hlas Lídě Baarové, když v roli zpěvačky Tyndy Ullikové, inspirované postavou Emy Destinové, zazpívala árii Elsy z Wagnerova Lohengrina. V padesátých a počátkem šedesátých let působila jako pedagožka zpěvu při výchově herců na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění.

Zemřela 18. prosince 1973 v Praze.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat