Manželský pár Netrebko – Eyvazov při zahájení sezony v La Scale pohledem recenzentů
Jak hodnotila zahraniční kritika premiérové představení Giordaniho opery Andrea Chénier v Teatro alla Scala?
Srovnejme krátce titulky z médií:
– Premiere ohne Ekstase (Premiéra bez extáze, BR-Klasik)
– Netrebkos nächste Gala (Další gala představení Netrebko, Kurier, Rakousko)
– Langer Applaus für Netrebko und Eyvazov bei Scala-Premiere (Dlouhý potlesk pro Netrebko a Eyvazova při premiéře ve Scale, Salzburg24)
– Was gefällt und was nicht, das entscheidet an der Mailänder Scala das Publikum: mit Gebrüll, Pfiffen oder Applaus (Co se líbí a co ne, o tom rozhoduje publikum milánské Scaly: křikem, hvízdáním a aplausem, BR-Klassik)
– Staunen zu St. Ambrogio – Langzeit-Scala-Chef Muti dirigiert Bruckner in Wien, an der Scala wird auch nach Anna Netrebkos grosser Arie nicht applaudiert (Údiv na sv. Ambrože – Dlouholetý šéf Scaly Muti dirigoval Brucknera ve Vídni a po velké árii Anny Netrebko ve Scale se ani tleskalo, Die Presse)
– Antirevolutionäre Revolutionsoper (Antirevoluční opera s námětem z doby revoluce, Kurier)
– Elf Minuten langer Applaus für Netrebko und Gatten bei Scala-Premiere (Jedenáctiminutový potlesk pro Netrebko a jejího manžela při premiéře ve Scale, Oberösterreichsche Nachrichten)
– Anna Netrebko und Yusif Eyvazov sangen in Mailand (Anna Netrebko a Yusif Eyvazov zpívali v Miláně, DeutschlandfunkKultur)
– Riesiges TV-Publikum bei Scala-Premiere von Andrea Chénier (Obrovské množství televizních diváků při premiéře Andrei Chéniera ve Scale, Salzburger Nachrichten)
A Christian Wildhagen se ve fejetonu Was ist bloss los mit der guten alten Scala? (v titulku je narážka na německý psychologický test Was is bloss los mit mir?, takže volný překlad by asi zněl Co se to stalo se starou dobrou Scalou?) se zamýšlí nad politikou obsazování i změněným charakterem premiér v Teatro alla Scala.
Na čem se kritici shodli takřka jednomyslně: Inscenace neuráží, ale konceptem i vizuální stránkou se jeví jako velmi konzervativní. Zásluhy na vnějším úspěchu premiéry mají především zpěváci Anna Netrebko a Yusif Eyvazov, který většinu kritiků svým výkonem (alespoň po vokální stránce) pozitivně překvapil.
Dirigent Riccardo Chailly nedal prostor pro potlesk sólistům ani po velkých číslech a zároveň tak omezil možnost případné reakce loggionistů. Přenos na televizní obrazovky se těšil velkému zájmu domácích diváků, v italských domácnostech ho sledovalo přes dva miliony lidí.
Manželský pár Netrebko – Eyvazov bude pokračovat v úspěšné spolupráci i na koncertním pódiu. Po koncertu pro 15.000 posluchačů letos v srpnu na Waldbühne v Berlíně ohlásila umělecká agentura Deutsche Entertainment AG tři další společné koncerty v roce 2018 a 2019. Kolín nad Rýnem bude hostit hvězdný pár 8. září 2018 v budově Philharmonie, 29. dubna 2019 pak společně vystoupí ve Frankfurtu (Alte Oper) a 11. června 2019 bude totožný program uveden v Elbphilharmonie v Hamburku. V Hamburku již minulý týden začal předprodej lístků. Ceny se pohybují od 126 do 446 eur. 5. září 2018 toto umělecké duo vystoupí i na koncertu v Curychu. Předběžně ohlášený program sestává z árií a duetů z oper Verdiho a Pucciniho a též budou zařazena hudební čísla ze společného alba Romanza.
Bohéma v kosmickém prostoru
Velký rozruch vzbudila nová inscenace německého operního režiséra Clause Gutha v Opéra national de Paris (naši glosu přímo z Paříže najdete zde). Vybraný operní titul sice patří k samému jádru standardního repertoáru, jde o Pucciniho Bohému, ale přeložení děje do kosmické lodi a pak na neznámou neobydlenou planetu zaskočilo většinu diváků i kritiků.
Představení začíná scénou kosmonauta Rodolfa v kosmickém korábu, kde píše počítačovou zprávu o smrtelném ohrožení expedice. Dochází kyslík, zásoby vody jsou kontaminovány, záchranné systémy vesmírného plavidla selhávají a je třeba se obrátit do vlastního nitra, do své představivosti…
A tak zřejmě v posledních momentech mysli kosmonautů se začne odehrávat vlastní příběh opery, který se mísí s prostředím nehostinné planety. Jsou to předsmrtné halucinace či pověstný „film, ve kterém se v krátkosti promítne váš život těsně před smrtí“? To se nedá přesně stanovit a ani režisér jednoznačně neformuluje vzpomínkovou či halucinační inspiraci svého výkladu. Scéna tak připomíná filmovou výpravu pro středně-rozpočtový sci-fi film (scénografie Étienne Pluss), sólisté přicházejí oblečeni do směsi současných jednoduchých oděvů a pánských oděvů střižených ve stylu typickém pro dobu vzniku opery (kostýmy Eva Dessecker).
Většina kritiků je nadšena hudebním nastudováním Gustava Dudamela, dirigenta a houslisty z Venezuely, u pultu Orchestre de l’Opéra national de Paris, který naprosto harmonicky spolupracuje s vynikajícími sólisty. Jako skvělý kritici hodnotí výkon mladého tenoristy Atally Ayana, který na scéně Opéra national de Paris debutuje.
Tento tenorista, absolvent respektovaného Lindemannova hudebně-vzdělávacího programu při Metropolitní opeře, od roku 2010 vytvořil na evropských scénách několik výrazných kreací italského spinto repertoáru (Alfredo, Vévoda Mantovský a především Rodolfo, kterého zpíval již v Sao Paulo, Stuttgartu, Amsterdamu, Deutsche Oper Berlin, Kolíně nad Rýnem a Covent Garden v Londýně). Má ale v repertoáru i Nemorina, Lenského, Gounodova Fausta, Ruggera v Pucciniho Vlaštovce. Debutoval již také v letošním roce v Metropolitan Opera v rolích Alfreda a Christiana v Alfanově pozdně veristické opeře Cyrano de Bergerac. Kritika oceňuje dokonalé frázování, krásný témbr i celkovou vokální kulturu. Sonya Yoncheva opakuje svoji spolehlivou interpretaci Mimi, která měla již úspěch v Metropolitní opeře i Covent Garden. Současná hvězda operního nebe Aida Garifullina, ruská sopranistka tatarského původu, zpívala árii Musetty jako striptýzové číslo table-dance tanečnice.
I výkony ostatních interpretů byly hodnoceny jako vynikající (Artur Ruciński jako Marcello, Alessio Arduini jako Schaunard, Roberto Tagliavini jako Colline).
Nadšené ovace pro dirigenta, orchestr a zpěváky se na konci představení rázem změnily v hlasité bučení pro režiséra a scénografa. Ovšem Claus Guth s tím počítal a již před představením při tiskové konferenci uvedl, že „počítá s prudkými reakcemi na jeho radikální nové inscenování“. Po premiéře 1. prosince 2017 se až do 31. prosince budou střídat dvě obsazení hlavních rolí. Nicole Gar střídá Sonyu Yonchevu, Aida Garifullina a Artur Ruciński zpívají celou sérii představení a francouzský tenorista Benjamin Bernheim bude druhým Rodolfem.
Z mrtvého domu Patrice Chéreaua v Paříži naposledy
Legendární inscenace Janáčkovy opery Z mrtvého domu francouzského režiséra Patrice Chéreaua definitivně skončila na jevišti Opéry Bastille. Po pěti představeních v listopadu se 2. prosince 2017 konala derniéra.
Inscenace byla v krátkých sériích uváděna více než deset let. Představení prošlo postupně festivaly Wiener Festwochen, Holland Festival v Amsterdamu a Aix-en-Provence i operními scénami Teatro alla Scala a Metropolitní opery v New Yorku.
Výjimečně emocionální inscenace byla dalším vrcholem spolupráce dnes již zemřelého režiséra Patrice Chéreaua (zemřel 2013) a také zesnulého Pierra Bouleze (zemřel 2016), kteří spolu vytvořili také přelomovou inscenaci Wagnerovy tetralogie v Bayreuthu roku 1976, označovanou jako Ring století. Osobně jsem viděl inscenaci při uvedení ve Vídni a byl jsem ohromen jednak hlubokou lidskostí a poetikou kontrastující s drsným vězeňským prostředím v Chéreauově výkladu, jednak mě fascinovalo Boulezovo hudební nastudování, nesmírně prožité a plynulé, které zbavilo Janáčkovu hudbu velkých hudebních kontrastů ve prospěch zpěvnosti i dokonalé srozumitelnosti slova. Fascinující bylo takřka monochromní scénografické řešení Richarda Peduzziho včetně nečekaného pádu objemných balíků papíru na scénu při změně aktů, čímž bylo dosaženo okamžité proměny scény. Obnovenou inscenaci připravili Chéreauovi asistenti Peter McClintock a Vincent Huguet. Pierre Boulez ještě krátce před smrtí schválil poslední zpěvácké obsazení.
V průběhu let v inscenaci vystupovalo několik českých a slovenských zpěváků. I v derniérovém obsazení vystupovali Jiří Sulženko jako Velitel, Ladislav Elgr jako Skuratov, Aleš Jenis, Ján Galla, Martin Bárta, Tomáš Krejčiřík a samozřejmě Štefan Margita jako Luka Morozov. Při posledním pařížském představení sklidili velký ohlas i Peter Mattei jako Šiškov nebo veterán světových scén, stále skvělý basbarytonista Sir Willard White jako Gorjančikov. Poněkud vlažněji oproti Boulezovu dirigentskému výkonu působilo hudební podání Esy-Pekky Salonena, kterého ale Pierre Boulez považoval za svého plnoprávného nástupce pro tuto inscenaci.
Inscenace bude stále dostupná v televizních záznamech a na DVD. Režisérské činnosti Patrice Chéreaua, především operním projektům, je pak věnována výstava v Palais Garnier s názvem Patrice Chéreau, mettre en scène l’opéra. Škoda, že tato imaginativní inscenace nemohla být uvedena na některém z českých nebo moravských jevišť, například jako součást programu Janáčkova festivalu v Brně by se jistě stala diamantem programu. Naši recenzi z její premiéry v Paříži najdete zde.
Nahrávka týdne
Hector Berlioz – Les Troyens. Choeur de l’Opéra national du Rhin, Badischer Staatsopernchor, Chœur Philharmonique de Strasbourg, Orchestre philharmonique de Strasbourg, dirigent John Nelson. ERATO 9029576220, 2018 (4 CD). Američan John Nelson, přední interpret díla Hectora Berlioze, je dirigentem nové nahrávky Berliozových Trojanů. Nahrávka vznikla sestřihem koncertní produkce v dubnu 2017 ve Štrasburku. Dílo je nahráno v úplnosti bez škrtů a nechybí ani žádné z dochovaných baletních čísel.
John Nelson měl k dispozici patrně nejlepší soubor současných dostupných zpěváků. Temný témbr, někdy až drsně znějící hlas altistky Marie-Nicole Lemieux se znamenitě hodí k postavě Cassandry a Joyce DiDonato exceluje svým světlejším mezzosopránem jako Didona.
Énéem se pak stal americký tenorista Michael Spyres, který se v charakteru svého vokálního projevu nesoustředil tolik na dramatické a silové efekty, ale využil velké zkušenosti z belcantového a hlavně rossiniovského repertoáru, a tak vytváří velkou postavu vojevůdce i milujícího muže s mnoha lyrickými až melancholickými i snovými momenty bez jakékoliv hlasové tenze. V souboru nalezneme i další skvělé interprety: francouzskou mezzosopranistku Marianne Crebassa (Ascanio), francouzského barytonistu Stéphana Degouta (Chorebe) a další. Dílo je bezchybně nastudováno včetně oslnivých výkonů sboru. Zvuk vyžadovaný dirigentem Nelsonem je poněkud rozdílný od dosud referenčních nahrávek Colina Davise, ale celkové pojetí je strhující a nahrávka představuje jeden z vrcholů berliozovských titulů na světovém trhu.
Opera na ČT art
Umění i osobnosti jednoho z nejslavnějších operních tenoristů naší doby se ve druhé polovině prosince budou věnovat dva dokumenty. Ve čtvrtek 21. prosince ve 20.20 bude uveden dokument Pavarotti: Zrození popové hvězdy. Padesátiminutový program francouzského kanálu ARTE z roku 2017 se soustředí na široké žánrové rozpětí Pavarottiho pěveckých aktivit i masový dopad jeho umění i na neoperní publikum. Témuž interpretovi se věnuje i sobotní program Vzpomínka na Luciana Pavarottiho (23. prosince 2017, 20.20), který zachycuje koncertní poctu slavnému tenoristovi organizovanou v Arena di Verona 6. září 2017.
Na slavnostní události v den desátého výročí Pavarottiho smrti vystoupili nejen jeho přátelé a partneři z koncertů The Three Tenors José Carreras a Plácido Domingo, ale také jeho partneři z operního jeviště jako Angela Gheorgiu nebo jeho následovníci v tenorovém oboru Francesco Meli a Vittorio Grigolo. Již zmiňované široké přesahy a crossoverové projekty Luciana Pavarottiho dokumentovala také vystoupení popových zpěváků Erose Ramazottiho a Giorgii (Giorgia Todrani), písničkářů Zucchera a Neka nebo úspěšného operního tria Il Volo.
V čase vánočním by nemělo chybět Bachovo Vánoční oratorium, které bude uvedeno v pondělí 25. prosince 2017 v 21.15. Před ním je na 20.00 zařazen program Na Broadway s Adamem Plachetkou – Impossible dream, ve kterém přední český barytonista zpívá známá muzikálová čísla za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu s dirigentem Tomášem Netopilem v záznamu z nedávného koncertu.
Předsilvestrovskou náladu jistě vhodně navodí hodinový záznam opery Giacoma Pucciniho Gianni Schicchi z Los Angeles Opera ze sezony 2015/2016, která bude zařazena na středu 27. prosince (21.10). Lákadlem inscenace jsou především dvě světoznámá jména: komediální režisér Woody Allen, který operu režíroval, a Plácido Domingo, jenž zpívá hlavní roli důmyslného podvodníka Gianniho, který dokáže vyřešit každou prekérní situaci. Inscenace „největšího newyorského neurotika“ je inspirována italskými komediálními filmy z lidového prostředí padesátých a šedesátých let dvacátého století (s výbornou vizuální složkou scénografa i výtvarníka kostýmů Santa Loquasty). Inscenace je vskutku skvěle obsazena, Rinuccia zpívá Arturo Chacón-Cruz a atraktivní Laurettou se stala americká sopranistka Andriana Chuchman.
Operní humor
Jistý italský tenorista, člen zájezdní operní skupiny, byl na menší domácí scéně pro slabý výkon v roli Vévody mantovského již po první árii v úvodním aktu Verdiho Rigoletta nemilosrdně vypískán. Statečně se ale postavil na okraj jeviště a vzdorně zvolal: „Tak dobrá. Vypískali jste mě! Počkejte ale, až uslyšíte našeho barytona!“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
