Klasický balet 19. století v letošním repertoáru evropských divadel

Nedávno jsem zauvažoval o tom, jak je to dnes vlastně s množstvím uvádění klasických baletů na evropských scénách, které země se o tradiční dědictví starají nejvíce a které se k němu chovají spíš macešsky. Nejjednodušší cestou je prozkoumat plány na celou sezonu, a tak vznikl přehled, na jehož základě si můžeme udělat trochu obrázek.

V souhrnu se podíváme na evropskou baletní scénu, jak uvádí klasické balety devatenáctého století v letošní sezoně. Není to pohled zcela vyčerpávající, prošel jsem programy divadel všech hlavních evropských měst a části regionálních, ale část regionálních divadel jsem jistě nezaznamenal. Přesto si takto můžeme udělat obraz o evropské baletní scéně. Na první pohled je viditelný výrazný rozdíl mezi Východem a Západem – Východ je na tom z hlediska klasického baletu mnohem lépe. Postupně nyní projdu divadelní scény od Východu okruhem na Západ se zakončením ve středoevropském prostoru.

Bezkonkurenčně nejlepší je St. Petersburg následovaný Moskvou. V divadlech St. Petersburgu můžeme vidět čtyřiadvacet různých klasických inscenací za sezonu, pro člověka odjinud téměř neuvěřitelné číslo! Mariinskij těatr uvádí Labutí jezero, Louskáčka, Le Corsaire, Giselle, Dona Quijota, La Sylphide (jen během prosince 2017 je možno vidět těchto šest baletů), La Bayadère, Puppenfee, Paquitu, Spící krasavici a Raymondu.

Druhé velké divadlo Michailovskij těatr se prezentuje Spící krasavicí, Donem Quijotem, Louskáčkem, La Sylphide, La Fille mal gardée, Labutím jezerem, Giselle, Le Corsaire, La Bayadère a ojedinělou inscenací La Halte de cavalerie. A ještě třetí petersburská scéna, Divadlo Ermitáže, má trojlístek Labutí jezero, Louskáček a Spící krasavice.

Moskevský Bolšoj těatr má na programu deset inscenací – Don Quijote, La Fille mal gardée, Louskáček, Labutí jezero, Spící krasavice, Giselle, La Sylphide, La Bayadère, Coppélia a Le Corsaire.

Moskevské hudební divadlo Stanislavského/Nemiroviče-Dančenka uvádí šest inscenací – Don Quijote, Giselle, La Bayadère, La Sylphide (ojediněle s hudbou Schneitzhoeffera), Labutí jezero a Louskáčka.

Velice dobře je na tom i Ukrajina. V Národním divadle Kyjev můžeme vidět balety Don Quijote, Giselle, La Bayadère, La Sylphide, Le Corsaire, Paquita, Raymonda, Labutí jezero, Spící krasavice a Louskáček. V divadle města Lvov je na repertoáru Giselle, Labutí jezero, Louskáček, Esmeralda, La Bayadère, Don Quijote, Coppélia, Le Corsaire a La Fille mal gardée, vzhledem k nejasnému programu není ale zcela jisté, zda se všech devět inscenací hraje v této sezoně.

Slavné divadlo v Oděse uvádí Dona Quijota, La Bayadère, Labutí jezero, Spící krasavici a Louskáčka.

Podobně výborný repertoár je v pobaltských státech. Na prvním místě je Lotyšská národní opera v Rize s devíti inscenacemi – Raymonda, La Bayadère, Spící krasavice, Coppélia, Giselle, Don Quijote, Le Corsaire, Labutí jezero a Louskáček. Baletní soubor Rigy s šestašedesáti členy v čele s Aivarsem Leimanisem si zaslouží zvláštní uznání. Ale i v sousedním Estonsku a Litvě nijak nezaostávají, Tallinn má šest inscenací – La Bayadère, Giselle, Spící krasavice, Coppélia, Labutí jezero a Louskáček, rovněž tak Vilnius – Louskáček, Don Quijote, La Bayadère, Giselle, Le Corsaire, Labutí jezero.

Běloruský Minsk má též bohatý výběr inscenací – Don Quijote, Giselle, Esmeralda, Le Corsaire, Labutí jezero, Louskáček a Spící krasavice. Navíc dalších šest baletů má v repertoáru, ale tuto sezonu se nehrají (La Bayadère, La Sylphide, La Fille mal gardée, Pas de quatre, Grand Pas Paquita, Festival květin v Genzanu). Též moldavský Kišiněv je na tom velmi dobře – Coppélia, Don Quijote, Spící krasavice, Giselle, Louskáček.

Nijak nezaostávají i východobalkánské státy. V bulharské Sofii lze vidět balety Le Corsaire, Louskáček, Spící krasavice, Labutí jezero, La Bayadère, Don Quijote a Giselle.

V rumunské Bukurešti je Labutí jezero, Le Corsaire, Giselle, La Bayadère a Don Quijote (v české režii Jaroslav Slavický / Kateřina Slavická se scénou Josefa Jelínka). Bělehrad v Srbsku nabízí repertoár Don Quijote, Coppélia, Giselle, Louskáček, Labutí jezero, Spící krasavice a La Bayadère. Opět ale není zcela jasné, zda se vše hraje tuto sezonu. Situace v západobalkánských státech je již slabší. Chorvatský Záhřeb uvádí Labutí jezero a Louskáčka. Ve Slovinsku v Mariboru lze vidět Louskáčka, Giselle a La Sylphide, v Ljubljani je Labutí jezero (zmodernizovaná verze) a Vàmosův Louskáček. V řeckých Athénách je uváděna pouze zmodernizovaná verze Spící krasavice.

Cestou na Západ se dostáváme do Itálie. Bohužel tato jedna z kolébek baletu a země proslavených divadel v současnosti neoplývá mnoha inscenacemi.

Tři nalezneme v Římě – Dona Quijota, Louskáčka (ve dvou verzích) a Spící krasavici, dvě v Milánu – Le Corsaire a Don Quijote a dvě v Neapoli – Louskáček a Giselle. Navíc italská divadla hrají blokovým způsobem, takže každá inscenace je k vidění jen v jednom bloku za sezonu (zhruba ve dvou až třech týdnech). V dalších italských divadlech jako v Benátkách, Torinu, Bologni jsou z hlediska klasického baletu k vidění jen putovní ruské soubory, případně v Terstu hraje balet z Mariboru!

Situace na Pyrenejském poloostrově je velmi neuspokojivá. V Madridu a Barceloně najdeme jen ruské putovní soubory s Labutím jezerem či Louskáčkem, v Lisabonu je uváděno Labutí jezero domácím souborem v silně zmodernizované podobě. Další kolébka baletu Paříž také letos nijak neoplývá klasickým baletem, má na programu jen dvě inscenace: Don Quijote a La Fille mal gardée. Doufejme, že je to jen přechodný stav, vždyť v Paříži byly i v posledních desetiletích krásné inscenace klasického baletu.

Ještě mnohem horší je pohled na země Beneluxu. Jen v Amsterdamu (Dutch National Ballet) jsou dvě inscenace, Spící krasavice a Don Quijote. V dalších významných centrech jako Brusel, Antverpy, Lucemburk jsou k vidění opět jen ruské zájezdové soubory. Lepší pohled je letos na Londýn se šesti inscenacemi, Royal Ballet uvádí čtyři – Louskáčka, Giselle, Labutí jezero, Sylvii, English National Ballet dvě – Louskáčka a Spící krasavici.

Přesunem na sever se dostaneme do Skandinávie, kde je situace velmi průměrná. V Kodani se léta tradovaly inscenace od Bournonvilla, ani to již není pravda, slavná La Sylphide se nehrála po dvě sezony. Letos je od Bournonvilla na programu jen balet Napoli, ale v jediném uvedení! V průběhu roku jsou k vidění ještě Louskáček, Raymonda a zmodernizované Labutí jezero. Finské Helsinky mají Dona Quijota, Giselle a Louskáčka, norské Oslo Louskáčka a Labutí jezero, švédský Stockholm jen Spící krasavici.

Ve středoevropské oblasti je uvádění klasických baletů také jen průměrné. Rozlehlá německá divadelní scéna disponuje sice množstvím divadel i souborů, z nich ale mnohé (hlavně regionální) již desetiletí upadají do všelijakých podivných modernizačních experimentů (a netýká se to zdaleka jen baletu). Nejlepší je sice Mnichov s pěti inscenacemi – Giselle, La Bayadère, Raymonda, Don Quijote a La Fille mal gardée, ale je otázkou, zda není v Německu „jednooký mezi slepými králem“. Bavorský státní balet by měl rozhodně na více.

V Berlíně jsou čtyři inscenace – Louskáček, Giselle, Labutí jezero a Don Quijote, v Drážďanech dvě – Louskáček a Spící krasavice, rovněž ve Stuttgartu dvě – Labutí jezero a La Fille mal gardée. V Hamburku mají Dona Quijota (od Rudolfa Nurejeva) a poté Neumeierovo Labutí jezero a Louskáčka. Některé regionální scény mají na programu inscenace, které podle názvu vypadají jako klasický balet, ale při bližším pohledu (jako třeba na Spící krasavici v Saarbrückenu) uvidíme úděsnou modernizaci, kde skutečně mimo názvu není z původního baletu nic!

Švýcarský Curych má zásluhu na rekonstrukci Labutího jezera, jinak tam najdeme ale již jen Louskáčka v nové verzi. Vídeň leží v evropském průměru se třemi inscenacemi – Giselle, Louskáček a Raymonda.

Budapešť kvůli rekonstrukci Státní opery spadla s klasickými inscenacemi dolů, má jen Louskáčka a Sylvii. Nejslabší situace je v současnosti v Polsku, ve Varšavě je Louskáček a velmi zmodernizované Labutí jezero, v Krakově a Wrocławi Louskáček. Naopak na Slovensku panuje celkem slušný stav, repertoár Baletu Slovenského národního divadla Bratislava se již několik let drží na velmi solidní úrovni, letos lze vidět Labutí jezero, Louskáčka, Giselle a nově Esmeraldu (jen tři divadla v Evropě hrají tento balet).

V Košicích mají Labutí jezero, Louskáčka, Spící krasavici a La Bayadère.

A na závěr Česko. Pro člověka se znalostí vývoje posledních let je již bez překvapení na prvním místě Olomouc s Labutím jezerem, Louskáčkem, Donem Quijotem a Spící krasavicí. A není to samozřejmě jen prvenství v počtu, ale i v kvalitě. Až pak následuje Praha s La Bayadère, nově La Fille mal gardée a Vàmosovým Louskáčkem, kde je ovšem otázka, co v něm zbylo z baletu devatenáctého století.

V Ústí nad Labem mají Labutí jezero, Louskáčka a Giselle, v Brně Spící krasavici a Labutí jezero, v Plzni Labutí jezero. S modernizačním otazníkem je Ostrava s Labutím jezerem a chystaným Donem Quijotem.

Přehled počtu inscenací ve městech:
St. Petersburg – 24
Moskva – 16
Kyjev – 10
Riga, Lvov (?) – 9
Sofia, Minsk, Bělehrad (?) – 7
Vilnius, Tallinn, Londýn – 6
Mnichov, Bukurešť, Oděsa, Kišiněv – 5
Olomouc, Bratislava, Kodaň, Berlín, Košice – 4
Vídeň, Řím, Maribor, Helsinky, Praha (?), Hamburg (?), Ústí nad Labem – 3
Curych, Budapešť, Brno, Záhřeb, Ljubljana (?), Milano, Neapol, Paříž, Amsterdam, Oslo, Drážďany, Stuttgart, Varšava (?), Ostrava (?) – 2
Stockholm, Athény (?), Lisabon (?), Plzeň, Krakov, Wrocław – 1
(otazník je uveden v případech pochybností nad modernizací inscenace, případně počet nelze stoprocentně ověřit)

Přehled četnosti jednotlivých inscenací:
Louskáček – 40
Labutí jezero – 33
Don Quijote – 25
Giselle – 23
Spící krasavice – 21
La Bayadère – 16
Le Corsaire – 11
La Fille mal gardée – 7
Raymonda – 6
La Sylphide – 6
Coppélia – 6
Esmeralda – 3
Paquita – 2
Sylvia – 2
Napoli – 1
Puppenfee – 1
La Halte de cavalerie – 1
(v poslední době je nejvíce hraná „velká sedma“ – Čajkovského trojlístek + Don Quijote, Giselle, La Bayadère a Le Corsaire, další balety již následují s odstupem)

Nechci se pouštět do dlouhých úvah, proč je to s inscenacemi klasického baletu v Evropě takové, jaké je. Věc vychází z dlouhodobého společenského vývoje, někde může být ovlivněna krátkodobějším výkyvem ve vedení divadel a baletů. Přesto mně to nedá poukázat na několik skutečností k zamyšlení. Něco divného je na tom, že v Itálii, kolébce divadel a baletu, jsou dnes jen tři velké baletní soubory, z nichž ovšem například neapolský u jednoho z nejstarších divadel Evropy (Teatro di San Carlo 1737) má stejně členů jako soubor v Olomouci a téměř o polovinu méně než v Západem zapomenutém Kišiněvu! Něco divného je na tom, že politickými krizemi zmítaný Kyjev udržuje kvalitní baletní soubor o sto sedmdesáti členech, zatímco v penězích se topícím Německu je největší soubor sotva poloviční! Něco divného je na tom, že západními neoliberálními elitami vysmívaný a přehlížený Východ je kulturně na mnohem lepší úrovni, než si Západ chce přiznat. A možná vůbec hodně dalších věcí je jinak.