Nový hudební šéf Janáčkovy opery Peter Feranec o premiéře Korngolda i o svých dalších plánech v Brně

Mnohdy až nezdravě poklidné vody operní dramaturgie u nás rozčeří právě dnes večer událost, která už předem – a to i přesto, že se odehraje v čase teprve se rozjíždějící nové sezony – aspiruje na to stát se jedním z jejích vrcholů: premiéra zřídka uváděné opery rakouského a později amerického, u nás takřka neznámého skladatele, brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda Zázrak Heliany (1927).Brněnské Národní divadlo uvádí tuto operu, zkomponovanou podle mystického dramatu Hanse Kaltnekera, v koprodukci s německým Pfalztheater Kaiserslautern, kde ji provázel mimořádný úspěch u obecenstva i kritiky, když v hodnocení časopisu Opern Welt získala ocenění Objev roku. Dnešní premiéra Zázraku Heliany v Janáčkově opeře ale stojí za pozornost přinejmenším ještě z jednoho důvodu: je první zdejší inscenací nového hudebního šéfa, kterým je od začátku této sezony bratislavský rodák, dirigent Peter Feranec (1964).

V Brně máte dnes večer premiéru Zázraku Heliany. Je to vaše první profesní setkání s Korngoldem? Prozraďte prosím něco víc o tom, jak jeho hudbu cítíte i o téhle konkrétní opeře vůbec?

Ano, je to mé první seriozní setkání s Korngoldem. V rámci galakoncertu jsem sice nastudoval některé jeho árie, ale celou jeho operu jsem ještě nedirigoval. Nabídku jsem od Národního divadla Brno dostal až v červnu, což je šibeniční termín, takže jsem celé léto strávil s Korngoldem.

Doba, v níž Korngold žil, byla turbulentní: rozpad Rakouska-Uherska, dvě světové války. Korngold byl velmi zajímavý a zřejmě i komplikovaný člověk. Právě proto se s ním člověk asi setkává na jevištích zřídka. Jsou skladatelé, kteří se lehce interpretují a těžko poslouchají. Ale jsou také skladatelé, kteří se lehko interpretují a lehko poslouchají, a pak taky skladatelé, kteří se těžko interpretují a těžko poslouchají. A k těm posledním patří podle mého právě Korngold. Jeho party jsou náročné. Na uvedení jeho opery  je zapotřebí skutečně profesionální těleso, velký počet zkoušek, obrovský orchestr. Je zde netradiční obsazení orchestru, varhany, harmonium, klavír… Velký sbor. Místy se objevuje i scénická hudba. Sám Korngold si musel uvědomovat, že jeho díla se dají hrát jen na velkých profesionálních scénách. Jeho hudba se vyznačuje obrovským nábojem s velkou dávkou emocí. Na jedné straně silně dramatická hudba, na druhé velmi lyrická. Muzikanti se nemůžou ani na chvíli oddechnout, všichni musejí být maximálně zkoncentrovaní. Mladý Korngold musel být velký bouřlivák. Po první schůzce v Janáčkově opeře k této inscenaci nastalo takové mírné zděšení. Ale orchestr Janáčkovy opery se ukazuje jako jeden z nejlepších operních orchestrů v republice.

V zahraničí se přece jen čas od času objeví na repertoáru divadel alespoň Korngoldovo Mrtvé město. V čem si myslíte, že to je, že u nás i na Slovensku je Korngold takřka neznámým autorem?

Těžko soudit. Jak se říká, doma není nikdo prorokem. Například v našich zemích není moc populární Janáček. Nejen třeba ve Francii plní sály. Což je velmi zvláštní efekt. Jsou skladatelé zapomenutí, patřili své době. Jako klobouky s peřím, které se již dnes nenosí. Jsou skladatelé nadčasoví, a pak ti, na něž se neprávem zapomnělo, protože byli také nadčasoví, ale možná moc komplikovaní. Těžko říci.

Z Ruska mám zkušenost, že Janáčka málokdo zná. Až teprve teď jej začínají objevovat a ruské publikum je z Janáčka nadšené. Každé divadlo se vyrovnává s určitými tlaky, v operním domě by určitě měl být Mozart, Wagner a další světoví autoři… – repertoár by měl být vyvážený. Měla by tam být česká hudba, německá, francouzská… Do toho musíte namíchat také možnosti divadla, zájem publika.

Žijeme v těžké době. Krize podle mě ještě pořádně nevypukla, ale myslím si, že ještě není zažehnaná, což cítím právě v oblasti divadla a kultury. V různých zemích to vnímám i podle zájmu politiků o kulturu i  zájmu publika. Určitě si nemyslím, že by divadla měla hrát jen populární program, ale jsem přesvědčený, že bychom se měli přiblížit vkusu diváků, aspoň v režijním pojetí. Třeba mnohé současné německé režie jsou dost brutální. Kolem návštěvníků je příliš násilí na ulicích, v televizi ve zprávách, a pak na něj útočí i z jeviště, když si jde vlastně oddechnout.  Zapomněli jsme, že divadlo má být estetické. Krásné by mělo být i to škaredé, když použiju toto slovo. Divadlo musí být do určité míry poetické. I negativní emoce se dají vyjádřit esteticky. A to je úlohou tvůrců, obohacovat diváky, ne je znechucovat. V New Yorku v Metropolitní opeře by si nikdo nedovolil dělat „inscenace“, jaké můžete vidět v Německu. Vkus amerického publika je jiný a Metropolitní opera to akceptuje.

A Korngold? Byl těžší, možná nepochopený, jeho opery jsou více filozofické a nadčasové.Jak se vám při zkouškách Heliany v Brně pracovalo? Jak jste spokojen s obsazením? A co říkáte režii?

Pracovalo a pracuje se nám velmi dobře. I když jsme neměli čas se navzájem okoukat. „Námluvy“ nebyly skoro žádné (úsměv). Zkoušky byly náročné pro obě strany. Takové partitury nebývají běžně na repertoáru. Sám obdivuju hráče, že se do toho pustili s tak velkým osobním zaujetím. Samozřejmě jsou profesionálové, ale to osobní zaujetí je tam znát. Je vidět, že mají svou stavovskou čest a hrdost a že chtějí a že mohou. Za to jsem rád.

Snažím se, aby naše první práce, kterou předkládáme společně publiku, byla co nejlepší. Nelze pracovat přes sílu, pokud nepřeskočí jiskra mezi tělesem a dirigentem, pak taková práce nemá cenu.

Do brněnské Janáčkovy opery jste nastoupil od nové sezony, a to na post hudebního šéfa. Co vás přivedlo k této změně působiště? S petrohradským Michailovským divadlem,kde jste působil jako hudební ředitel, jste kontakty již nadobro přerušil?

Do petrohradského divadla se nyní vracím jako dirigent. Vedl jsem jej tři roky. Michailovské divadlo získalo mnoho zahraničních ocenění typu Objev roku. Vedle velkého Mariinského divadla, které má svou zavedenou světovou značku, jsme vyvedli to „menší“, také carské divadlo z určité krize. Má svůj repertoár, politiku, publikum, na petrohradské poměry je to maličké divadlo, má 2500 míst – Petrohrad má 5 milionů obyvatel! -, ale scéna je progresivní, má svou tradici i publikum a dnes patří mezi nejprogresivnější nejmodernější divadlo. Každé divadlo má své vzestupy a ústupy, například Mariinské je momentálně trochu na ústupu.

A co mě do Brna přivedlo? Víte, já mám rodinu a dvě dcery a byl jsem vlastně stále mimo domov. Brno je vzdálené od Bratislavy jen 120 km a po dálnici je to zhruba hodina. Co všechno váš post hudebního šéfa Janáčkovy opery v Brně obnáší? Jaké jsou vaše kompetence?

Moje kompetence jsou klasické. Jako hudební šéf mám právo ovlivňovat dramaturgii, povinností je starat se o orchestr, všechny organizační věci týkající se orchestru, výběr zpěváků do mých inscenací i do ostatních inscenací v rámci Janáčkovy opery… – měl bych být taková pravá ruka šéfky opery. Tvrdím, že opera je týmová práce a je potřeba, abych věděl o všem, co se týká Janáčkovy opery, hráčů, sólistů, členů sboru. A proto s nimi diskutuji.

Chtěli bychom také přinést něco nového – nové abonentky, nové nabídky, galakoncerty, najít nové formy, které přilákají do hlediště více diváků. Ambice máme. Myslím, že bychom nemuseli hrát velké množství inscenací, do čeho divadla tlačí všichni zřizovatelé. Podle mě je vždy lepší udělat méně a kvalitněji a trefit se přímo na danou cílovou skupinu diváků a možná nám potom oni udělají reklamu tím, že přenesou informaci o inscenaci ústně dál.

Jak vy osobně současný stav a úroveň brněnského souboru – a to včetně orchestru a také repertoáru – hodnotíte? Co hlavně byste chtěl změnit? Vylepšit?

Myslím si, že organizačně by se zde mohly některé záležitosti trochu pohnout. První při úsporách přijde vždy na řadu šetření na platech. Ale jestliže platy muzikantů nejsou velké a vy vyhodíte z orchestru dva tři lidi, tak co divadlo ušetří? V divadle se dá ušetřit na jiných věcech. Myslím si, že by bylo dobré spolupracovat koprodukčně s jinými kvalitními scénami. Což praktikuje hodně divadel. Dohodnou se na režisérovi, dirigentovi, na celém týmu pro danou inscenaci, a může se ušetřit. Brno má velkou scénu, takže může spolupracovat s velkými divadly, navíc je zde stále přítomný Janáček, což je dobrá devíza pro zahraničí.

Důležité jsou také zájezdy. Je těžké dělat repertoárové divadlo pro město se čtyřmi pěti sty obyvateli. Kolik lidí vám přijde na jedno představení několikrát? Opravdu si nemyslím, že je správné jít směrem snižování stavů a propouštěním.

Rád bych vylepšil i motivaci. Motivovat, aby zaměstnanci byli spokojenější. Slyšel jsem o vypjatějších vztazích, které zde byly nedávno. Někdo by chtěl jít do konfrontací, ale to je podle mého zbytečné. Tímto postupem spíše něco rozbijete, zničíte. Správný je dialog. Jedna z možností je – což bych byl rád, kdybychom dělali koncerty a z jejich vstupného bychom pak mohli motivovat odměnou, zvýšeným platem.

A taky se mně vždycky v Rusku nebo třeba v Německu ve velkých operách líbilo, že byly centrem setkávání politických představitelů. U nás, v Bratislavě i v Praze, je těžké dotáhnout politiky do divadla. Je to sisyfovská práce. Nevím, čím to je.

J aké další konkrétní úkoly, resp. tituly vás v Brně po premiéře Zázraku Heliany čekají?

Druhý titul, který zde nastuduji, je Don Giovanni, a potom jsme se dohodli na Bludném Holanďanovi v příští sezoně. To už jsou konkrétní výstupy. Kromě toho mám oddirigovat dvacet představení za sezonu. A co jsem si já sám zadal, rád bych zlepšil situaci v orchestru. Kdybychom dokázali, možná i se sborem, vytvořit abonentní cyklus koncertní, z něhož bychom pak mohli financovat lidi, jak už jsem říkal. Chtěl bych se věnovat filmové muzice, což by mohlo být zajímavé pro mladé. Říkali mi, že je tady velké operetní publikum. Musíme se snažit zapojit i toto hledisko. Dobré by bylo, když je Brno studentské město, dostat sem studenty. A mladý divák je vděčný divák. Když se zamiluje, tak mu to vydrží.

Když už s vámi mluvím, nemohu se vás nezeptat na váš názor na dění ve Slovenském národním divadle. Jak všechny ty tamní změny posledních let vnímáte?

V Slovenském národním divadle jsem působil jako šéfdirigent už dávno.  Od té doby jsem tam dirigoval baletní titul Evžen Oněgin… Podle mě je  Slovenské národní divadlo jako celek také v krizi, a to finanční, morální… Ono má oproti Brnu větší nevýhodu – je blíže k Vídni. Muzikanti raději půjdou pracovat za hranice. Ze Slovenska hráče do Bratislavy nepřitáhnete, protože jim nemůžete nabídnout byt, platy jsou o trochu v Bratislavě vyšší, ale to i náklady. Nikdo se moc nehrne do tohoto oboru. Muzikanti hrají tak, aby si vydělali. Třeba ve Vídeňské filharmonii, ale také v restauracích. Vezměte si třeba jen fakt, že pokud si chce na Slovensku vzít některý z hráčů hypotéku, tak mu ji banka pro jeho malý plat nedá. Nemyslím si, že situace je dobrá. Když lidé neměli existenční problémy, když byli nivelizovaní na šedý průměr a když hranice byly zavřené, tak šli večer do divadla. Dnes je to jiné. Došlo k obrovskému posunu ve společnosti, ti kteří do divadla chodili, teď musejí šetřit. A ti, kteří na to mají, nemají o divadlo zájem. Taková je doba.

Děkuji za rozhovor. A nejen při dnešní premiéře Korngolda vám v brně přeji hodně úspěchů!
Ptal se Vít Dvořák

Erich Wolfgang Korngold:
Zázrak Heliany
(Das Wunder der Heliane)
Dirigent: Peter Feranec
Režie: Heinz Lukas-Kindermann
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Thomas Dörfler
Sbormistr: Pavel Koňárek
Orchestr a sbor Janáčkovy opery v Brně
(koprodukce s Pfalztheater Kaiserslautern)
Premiéra 27. září 2012 Janáčkovo divadlo Brno

Heliane – Sally du Randt
Der Herrscher – Derrick Lawrence
Der Fremde – Norbert Schmittberg
Die Botin – Jana Wallingerová
Der Pförtner – Jan Šťáva
Der blinde Scharfrichter – Zoltán Korda
Die sechs Richter – Petr Levíček, Petr Císař, David Nykl, Tomáš Krejčiřík, Pavel Kamas, Jiří Klecker

www.ndbrno.cz

Foto z inscenace: Ludvík Svítil