Hodina malířství s José Curou

Rezidenční umělec Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK José Cura pomohl hráčům malovat široká impresionistická plátna. Začal Debussyho monstrózní „Potopenou katedrálou“ v úpravě pro orchestr a cyklem „Obrazy pro orchestr“. Povedenou dramaturgickou linku večera uzavřel dalšími „Obrázky z výstavy“, tentokrát Modesta Musorgského podle obrazů malíře Viktora Hartmana. A byl to barevný večer.

José Cura působil u dirigentského pultu nesmírně uvolněně. Častokrát dokonce pomyslně tančil a hýřil emocemi, stejně jako interpretovaná hudba. Společně s orchestrem sestavil opravdu povedený program, který vzpomínal na letošní sté výročí úmrtí Clauda Debussyho. Program spojoval skladby z několika úhlů, mimo jiné i jistým druhem hudební projekce.

Vše začalo Potopenou katedrálou z cyklu Preludia, kterou aranžoval pro orchestr Leopold Stokowski. Majestátní hudba překypuje širokou instrumentací a zcela naplnila celou Smetanovu síň. Přes svoji velikost to byla procítěná hra, pomalu měnící jednotlivé linie, plující v průzračné harmonii. Zaujal silný basový tón varhan v celé druhé části. Měl vibrující účinek a vše několikanásobně umocnil. Opravdu nezvykle rozsáhlá a efektní skladba přímo na počátek koncertu.

V Obrazech pro orchestr sice drželi hráči Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK stále ještě vysokou interpretační linii, jejich výkon byl ale přece jen o poznání slabší. Celý cyklus byl po ohlušující Potopené katedrále poměrně náročným kusem, původně klavírní kompozici nakonec Debussy upravuje pro velký orchestr. Celá skladba je impresionistickou zahradou, která vám dovoluje snít o jednotlivých příbězích, i o těch, které v obrazech na první pohled nenajdete. A často to jsou náročná plátna. V první části Gigues laškoval klarinet i další dřevěné nástroje, v druhé Ibéria vše řídil nesmlouvavý rytmus za zvuku kastanět a v Les parfums de la nuit to byl znovu zasněný klarinet i lehké a žadonící smyčce. Vše se zakončilo za pomyslného pochodu v závěru Rondes de printemps.

Melodie Promenády z Obrázků z výstavy Modesta Musorgského má pro mne silný osobní význam. Stejně jako propojuje jednotlivé Hartmanovy obrazy v Musorgského skladbě a vrcholí ve Velké bráně kyjevské, spojuje u mne i jednotlivé vzpomínky na moje hudební putování. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s José Curou dokázal vytvářet silné hudební obrazy s celou paletou barev, orchestr měl hutný, široký, místy romantický zvuk. Vše ale bylo v citlivějším tempu, nikam se nechvátalo, impresionisticky nezvykle se detailně vykreslovalo. Právě to napomohlo širokosti a velikosti zvuku. Byla to opravdu energická a mohutná hudba.

Pokud pozorujete jednotlivé dochované obrazy malíře Hartmana, na jehož počest Musorgskij cyklus po umělcově smrti komponoval, dochází vám, jak vážná ta hudba v jednotlivých částech je. Gnomus (Skřítek) byl děsivou hudbou, vzápětí kontrastující s pitoreskním nádechem a tuhými žesti. Po citlivě propojující druhé Promenádě přišel pomalu prožitý Starý hrad. Tajemnost znovu vystřídala další Promenáda jako fanfára trubky. Potemnělé Bydlo v důrazných smyčcích v plné intenzitě. Krátký, ale intenzivní moment v rámci celé skladby. Temnou náladu přebírá následující čtvrtá Promenáda. Baletní Tanec kuřátek ve skořápce vykreslil orchestr v lehkosti a jisté štiplavosti. Mimo jiné části mi utkvěla hráčsky jistá pasáž Katakomby a efektní Chaloupka na muří noze (Baba Jaga). Vše skončilo ve finální částí Velká brána kyjevská. Za zvuku oslavných fanfár, ve stupňujících se emocích a nepopsatelné hudební energii. Orchestr znovu detailně, bez potřeby chvátat, hudbu stupňoval a emočně vykresloval, za pomoci všech barev a jejich odstínů. Jsem si jist, že nevynechal ani jeden.

Hodnocení autora recenze: 90%

 

José Cura & Obrázky z výstavy
Dirigent: José Cura
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
21. a 22. března 2018 Smetanova síň – Obecní dům Praha
(psáno z koncertu 21. 3. 2018)

program:
Claude Debussy:
– Potopená katedrála (arr. Leopold Stokowski)
– Obrazy pro orchestr
Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy (arr. Maurice Ravel)

www.fok.cz