Týden s tancem
Sluha dvou pánů v premiéře v Liberci
Šaldovo divadlo uvede 15. listopadu premiéru, v choreografii Aleny Peškové vzniká „jazzové“ taneční divadlo na oblíbený námět divadelní hry Carla Goldoniho Sluha dvou pánů. Podzimní baletní novinka tedy přinese odlehčení v podobě tanečně zpracované komedie plné záměn a nedorozumění. Vše se točí kolem zásnub, které komplikuje mazaný, nahlouplý a věčně hladový sluha Truffaldino. Italský dramatik Carlo Goldoni napsal tuto hru v roce 1745 jako commedii dell arte – komedii typů. I liberecký balet využije tyto komediální typy, jen bude možná trochu připomínat filmovou grotesku 20. let 20. století. Jazzová hudba, tanec, akrobaticko-komické situace a výrazy tváří jako hlavní prostředky nové inscenace.
Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvede Korzára
Druhou premiérou baletního souboru Divadla J. K. Tyla v sezoně 2019/2020 bude výpravný klasický balet z pera francouzského skladatele Adolpha Charlese Adama Korzár. Dobrodružný příběh o lásce a vášni patřící mezi mistrovská díla z éry romantického baletu bude mít svou plzeňskou premiéru v choreografii Jiřího Pokorného 16. listopadu 2019 ve Velkém divadle.
Děj baletu vypráví dobrodružný příběh z cizokrajného prostředí pirátů a svůdných otrokyň, kde vůdce korzárů Konrád musí ze zajetí osvobodit svou lásku, půvabnou Medoru. Balet, jenž je plný působivých sborových scén a náročných sólových výstupů, klade na tanečníky vysoké nároky. „Právě pro svou náročnost je opomíjen v repertoáru i velkých divadel, ač v protikladu k tomu se jeho pas de deux objevuje snad na každé baletní soutěži nebo gala představení,“ podotýká Jiří Pokorný, který se ujal režie a choreografického nastudování, a doplňuje: „Takto náročný titul je pro tanečníky bezesporu výzvou k dalšímu uměleckému a technickému rozvoji a diváci se mohou těšit, že konečně uvidí tento klenot klasického baletu i na plzeňském jevišti.“
Autorem hudby je francouzský skladatel Adolphe Charles Adam (1803–1856), jenž dosáhl úspěchů především v oboru komické opery a baletu. V Plzni Korzára hudebně nastudoval dirigent Jiří Petrdlík, který v Divadle J. K. Tyla působí od roku 2005 a od té doby se podílel na vzniku řady muzikálů, hudebních komedií, oper i baletů (Zpívání v dešti, Netopýr, Řek Zorba, Producenti, Probuzení jara, Čardášová princezna, Sweeney Todd a další). „Adamova hudba není nikterak revoluční, ale je nesmírně kvalitně udělaná. Málokdo uměl psát hudbu pro balet jako právě Adam. Do Korzára byla postupem času přidaná hudební čísla jiných autorů, zejména jeho žáka Léo Delibese, přičemž tyto vsuvky jsou napsány velice citlivě a neporušují hudební řeč Adama. My jsme nastudovali verzi, která byla použita v Bavorské státní opeře v Mnichově a která je velmi blízko originálnímu znění, což pro mě jako pro dirigenta je velice cenný moment,“ vyjadřuje se o plzeňském nastudování Jiří Petrdlík. V minulosti uvedlo plzeňské divadlo z Adamových děl například operu Postilion z Lonjumeau (1997) v režii současného ředitele divadla Martina Otavy a balet Giselle, v roce 1979 v choreografii Gustava Voborníka a v roce 1998 v choreografii Jiřího Blažka. Dalším jeho známým dílem, které se pravidelně uvádí na světových jevištích, je právě balet Korzár.
Korzára vytvořil v roce 1856 podle stejnojmenné básnické povídky George G. Byrona choreograf Josef Mazilier a známý libretista 19. století Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges. Přestože světová premiéra se uskutečnila v Paříži, sláva titulu se pojí s ruským baletem, kde ho jen dva roky po premiéře inscenoval tanečník a choreograf Jules Perrot. Nejznámější verzí tohoto díla, kterou se následovně inspirovala řada dalších choreografů, je bezesporu nastudování z roku 1899 ruského tanečníka a choreografa Maria Petipy. Z této verze vychází i Jiří Pokorný. „V plzeňském Korzárovi nabídnu známá virtuózní pas de deux a sóla, zároveň ale využiji i nový choreografický rukopis, kterým chci zdůraznit dynamiku a bohatou vrstevnatost, která se stále v baletu vyvíjí,“ přibližuje plzeňskou premiéru choreograf.
Ústřední dvojici Konráda a Medory tančí v alternacích Gaëtan Pires, jenž byl v letošním roce nominován na Cenu Thálie za svůj výkon v baletu Zkrocení zlé ženy, Karel Audy, Justin Rimke, Sara Aurora Antikainen nebo sólistka Mami Hagihara, která do plzeňského divadla nastoupila před třemi lety. „Nastudování Medory je pro mě výzva. Vedle náročné klasické techniky, kdy je potřeba všechny kroky a pohyby dělat s velkou přesností, nesmím zapomínat na herectví. Je důležité starat se o každý detail, pohyb či pohled, aby nám divák vše uvěřil,“ komentuje svou přípravu Mami Hagihara.
Brněnský balet na zájezdu ve Finsku
Nejen baletní soubor pražského Národního divadla, který absolvoval náročné turné po Číně, je tento podzim na cestách. Balet Národního divadla Brno také. Po úspěšném hostování v jednom z nejprestižnějších severských divadelních domů ve finském Tampere v roce 2016 s baletem Louskáček se vrátil do Tampere Hall s Čajkovského baletem Labutí jezero. Ve čtyřech představeních za doprovodu orchestru Tampere Filharmonie pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka a spolu s hostujícími sólisty Vadimem Muntagirovem z Royal Ballet v Londýně a Maximem Chashchegorovem vystoupili sólisté a sbor Baletu NdB v obnovené inscenaci s novou kostýmní a scénickou výpravou.
Inscenace Baletu ND Kylián – Mosty času získala Cenu Divadelních novin
Ceny Divadelních novin byly udíleny v pondělí. V kategorii Taneční a pohybové divadlo ji získalo Národní divadlo, respektive Jiří Kylián jako choreograf programu složeného z jeho děl. V širší nominaci se ocitl Cirk La Putyka se svým principálem Rostislavem Novákem ml. a inscenací ADHD a Viktor Černický s PLI.
Úspěch současného tance a pohybového divadla v síti Aerowaves
Včera byl zveřejněn seznam 20 projektů z celé Evropy, které byly vybrány mezinárodní sítí Aerowaves pro rok 2020 a dostane se jim podpory v účasti na zahraničních festivalech, hostováních a zájezdech. Z české taneční sféry byly vybrány dokonce dva počiny – je to projekt Viktora Černického PLI a choreografie Markéty Stránské LeŤ. Umělci vybraní mezi Twenty20 se všichni představí na festivalu Spring Forward, který se příští rok koná od 24. do 26. dubna v Chorvatsku v Rijece.
Divadlo Štúdio tanca získalo významnou divadelní cenu Dosky
Banskobystrický soubor současného tance Divadlo Štúdio tanca získal prestižní divadelní ocenění pro jednu ze svých tanečních inscenací. Projekt 3×20 Ženy získal cenu DOSKY 2019 za Mimořádný počin v tanečním divadle. Na inscenaci se podílejí choreografky Zuna Vesan Kozánková, Martina Hajdyla Lacová a Lívia Méndez Marín Balážová.
Noc divadel v Ponci – diskuse nebo křest knihy
Přiblížila se Noc divadel, mezinárodní akce, která přibližuje divadlo publiku neobvyklými cestami, letos tedy připadne na 16. listopadu a účastní se jí i prostory pro tanec. V divadle Ponec se odpoledne a večer ponesou ve znamení vzpomínky na události před 30 lety. Moderovaná diskuse „Známe cenu svobody?!“ začne v 18:00, kapacita na druhou část večera od 20:00 je omezena a místo je třeba si rezervovat.
Program od 20 hodin:
• Křest knih: Sto studentských evolucí – Studentská generace z roku 1989 z časosběrné perspektivy (2017–2019), re-edice Sto studentských revolucí (životopisná vyprávění)
• Premiéra dokumentu Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR ve spolupráci s Českou televizí
• Ukázka z díla Generace X (choreografie: Michal Záhora)
• Afterparty
Noc divadel ve Studiu ALTA
Program je naplánován mezi 17. a 22. hodinou večerní:
17:00 | Prohlídka Studia ALTA
aneb Nahlédněte do zákoutí industriálních prostor Studia ALTA
18:00 | L. Tretiagová a TS Light: Republika nás čeká, aneb Kde domov můj + Roztančená Ústava
Hudebně-taneční představení pro děti i dospělé o vzniku naší republiky. Vstup zdarma.
19:30 | Pink Mama Theatre: Jungle (v prodeji vstupenky) v rámci festivalu RespondART.
Představení zkoumá témata individuálních a masových vztahů a identity prostřednictvím výzkumu kolonializmu.
21:00 | Sametové karaoke
Manifest tance na Korzu
V rámci projektů 30 LET TANCEM KE SVOBODĚ a Korzo Národní, které je součástí Festivalu Svobody, uvádí uskupení Pulsar taneční akci k oslavám revoluce.
Stojíme na úpatí nové revoluce? Revoluce zodpovědnosti? Opakujme s Českou modernou: „Umělče, dej do svého díla svou krev, svůj mozek, sebe.“ Aktualizujme Několik vět: „Je třeba, aby veškerá lidská činnost byla zbavena všech forem manipulace.“ A postavme svůj život na zodpovědnosti.
Pouliční taneční performance pro tři tanečníky za originálního doprovodu manifestů doby. Vzniká ve spolupráci se spolkem Díky že můžem.
Tvůrčí tým: Tereza Krčálová, Honza Malík, Michal Záhora
Tvorba a interpretace: Helena Arenbergerová, Jitka Čechová, Pavel Mašek
Hudba: Tomáš Soušek
Mix zvuku: Adam Jerman.
Konference a debata 30 let tance a představení hostů Pulsar
Uskupení Pulsar chystá další podzimní program, aktuálně zve na společenské setkání umělců a veřejnosti zahájené přednáškou Niny Vangeli, které proběhne 19. listopadu. Ohlédnutí za 30 lety tance završí reflexe dnešní doby, na což budou v diskusi moderované Martou Ljubkovou reagovat pozvaní hosté (L. Kašiarová, Y. Kreuzmannová, M. Záhora ad.) Diskuse se bude týkat především otázek Co v dnešní době formuje umělcovo sebevyjádření a Nakolik je umělec nucen podléhat současným trendům.
Následovat budou premiérové projekty nastupující tvůrčí generace:
Tereza Krejčová & Václav Chalupský: Naturamela
Jitka Čechová: Chiaroscuro Hédonistico
Nikola Němcová: Diskurz pomíjivosti
Reprízy 21. 11., 18:00, Cooltour, Ostrava, 26. 11., 20:00, divadlo 29, Pardubice, 28. 11., 19:00, Moving Station, Plzeň
T. Krejčová: NATURAMELA – ke kmeni stromu vracím se dýchat
„… a tak jsem se před polednem ocitla ve světě, kde můžu všechno. Na křižovatce přebíhám z jedné pěšiny na druhou. Můžu zpívat a zůstávám paralyzovaná a ticho. Ptám se o radu a ze všech stran mě zaplaví nekonečno. Nedokážu nevnímat, tak zavřu oči, nadechnu se a jdu po pěšině, která mě dovede, kam má. Pak, u samotného kmene stromu, vydechnu, otevřu oči a pohlédnu do krajiny. A tehdy se mi zdá se, že jsem blíž pochopení.“
J. Čechová: CHIAROSCURO HÉDONISTICO
Tedy světlo a tma…
Mladí, krásní, dokonalí…a sami pro sebe. Stoupají ke hvězdám a ještě výš. Nevidí, neslyší, jejich jediným společníkem je odraz v zrcadle. „Já jsem král slunce, já jsem královna vesmíru,“ zní v jejich hlavách. Ale co se stane, když spadnou ze svých vykonstruovaných výšin? Když dopadnou na zem, z níž jsou stvořeni? „Prach jsi a do prachu se navrátíš.“ Teprve tehdy se otevřou temná zákoutí jejich pokroucené duše. Náraz bude bolet, ale je jedinou cestou, jak se stát plnohodnotným člověkem. Člověkem se všemi jeho nedokonalostmi.
Choreografie je variací příběhu o Narcisovi, úvahou o tom, do jaké míry jsme ovlivněni potřebou dokonalosti.
N. Němcová: DISKURZ POMÍJIVOSTI
Čas, časovost a smrtelnost jakožto konstitutivní určení lidství.
Naše existence, vědomý život, nejen že se odehrává v čase, ale sám je oním časováním a v jistém smyslu tvořitelem času. Čas sám tedy není jen vnější souřadnicí života, pouhé číslo, je to sama látka našeho života, kterou si navlékneme od narození do smrti.
Námět, režie: Nikola Němcová
Tereza Krejčová je absolventkou Konzervatoře Duncan centre (2018). Během studia absolvovala také půlroční stáž na Fontys Hogeschool voor de Kunsten v Tilburgu, Nizozemsku, a zúčastnila se mnoha tuzemských i mezinárodních workshopů. Jako tanečnice spolupracovala s choreografem Michalem Záhorou (Pulsar, 2017 a Slavnost, 2018) a Minem Tanakou – A Body (2017), nebo s hudebníkem Václavem Chalupským, se kterým úspěšně uváděla autorské sólo Nekrytě. Od roku 2018 je studentkou SEAD Salzburg Experimental Academy of Dance.
Jitka Čechová je absolventkou Konzervatoře Duncan centre (2017). V rámci studia se zúčastnila taneční stáže v New York City (Professional Certificate Studies Program José Limón Dance Fondation), několika výzkumných studijních programů týkajících se současného tance (v Belgii a v Holandsku) a výzkumného pobytu v Číně (CEEC Summer Dance Camp 2017), zaměřeného na klasickou čínskou techniku, kung-fu, interpretaci a tvorbu. Vytvořila autorské představení transFormace a Nymfa a dále také choreografii pro otevření sezóny v pražské Národní galerii (2015). Jako tanečnice spolupracovala na představení White Piece (ch.: Sofia Krantz, Dny Jeruzaléma) a Pulsar (ch.: Michal Záhora). Jitka je také zakladatelkou projektu Tanec pod Jedličkou (Jedličkův ústav 2016, 2017).
Nikola Němcová je absolventkou Konzervatoře Duncan centre (2017). V rámci studijního programu se během jednoho semestru zúčastnila stáže na VŠMU v Bratislavě. Za sebou má spolupráci s choreografkou Majou Delak. Pod jejím vedením vzniklo představení Another Place. Podílela se na menších uměleckých událostech; performance na vernisáži Jiřího Matějů v galerii Hauch, interpretka při improvizovaném tanečně-hudebním večeru Moving Orchestra v Roudnici nad Labem. Záhy po absolvování Duncan Centre nastudovala Nikola nově choreografii Petry Hauerové Jak ke mně přichází. Dílo bylo uvedeno v obnovené premiéře po 21 letech v programu 25. výročí konzervatoře. Jako interpretka se dále podílí na představení Michala Záhory (Pulsar, Slavnost, Chrámový tanec, 2019). Dále se věnuje vlastní choreografické práci a výuce na ZUŠ v Pardubicích.
Listopadová jubilea – Michaela Vítková a Michal Štípa
Dvě osobnosti baletního světa se v listopadu dožívají životního jubilea. Primabalerína Národního divadla Michaela Vítková se narodila 7. listopadu 1949. Studovala pražskou taneční konzervatoř v letech 1963–1967 na Konzervatoři Praha, další rok strávila pod vedením V. M. Stankejevičové na Leningradském státním učilišti A. J. Vaganovové, na jehož absolventském představení ve Státním divadle opery a baletu S. M. Kirova (dnes opět Mariinské divadlo) účinkovala v titulní roli Adamovy Giselle (1968). Absolutoria na Konzervatoři Praha dosáhla v roce 1970. Od sezony 1968/1969 se stala členkou baletního souboru Národního divadla, a v letech 1971–1992 byla jeho sólistkou. Její první velkou rolí se stala Zlatovláska ve Z pohádky do pohádky (1968), po níž následovaly další lyrické role, mj. Dívka ve Vzpouře (1969), Princezna v Pohádce o Honzovi (1970), Giselle (1971), Popelka ve Špalíčku (1972, 1983), Růženka v Šípkové Růžence/Spící krasavici (1974), Mahulena v Radúzovi a Mahuleně (1976), Marie v Bachčisarajské fontáně (1978), Klárka v Louskáčkovi (1979) nebo Sylfida v La Syphide (1988). Její životní rolí se stala Julie v Romeovi a Julii (1971; zfilmováno 1972). Její životní rolí se stala Julie v Romeovi a Julii v reřii Petra Weigla, choreografii Miroslava Kůry a scénografii Josefa Svobody, která se stala legendární (premiéra 1971; zfilmováno 1972).
Michal Štípa se narodil 10. listopadu 1979 v Brně. V letech 1990–1998 vystudoval Taneční konzervatoř v Brně, nastoupil do baletního souboru Národního divadla Brno, kde již od samého začátku dostával sólové příležitosti ve stěžejních kusech baletního repertoáru. V roce 2000 byl jmenován sólistou. Během svého sedmiletého zde začal ale pravidelně hostovat v Národním divadle v Praze, kam v sezoně 2004/2005 nastoupil do angažmá na post sólisty, v roce 2009 byl jmenován prvním sólistou. Elegance, přirozená noblesa, ideální tělesné proporce, a především partnerská spolehlivost a technické dispozice jej vždy řadily do kategorie „danseur noble“. Stejně dobře je schopen ztvárnit i náročné dramatické role, vyžadující hlubší sebereflexi, a stal se univerzálním vyzrálým tanečníkem.
V Národním divadle ztvárnil celou řadu rolí klasického i moderního repertoáru, jako je Princ Siegfried v Labutím jezeře (chor. V. Harapes a R. Mazalová; H. Vláčilová a P. Ďumbala; K. Greve), Jean de Brienne v Raymondě (J. Grigorovič), Louskáček v Louskáčkovi (J. Grigorovič), Albert v Giselle (Ch. Hampson;), Princ v baletu Louskáček – Vánoční příběh (Y. Vàmos), Romeo v Romeovi a Julii (Y. Vàmos), Othello (Y. Vàmos), Lenský v Oněginovi (J. Cranko), Escamilio v Carmen (M. Ek), James v La Sylphide (A. Bournoville), Otec v Popelce (J. Ch. Maillot), Princ v Popelce (P. Šmok a P. Ďumbala), Šípkové Růžence (J. Torres) ad. Tančil v inscenacích a choreografiích Čajkovskij, Pas de deux (G. Balanchine), Mariin sen (P. Zuska), Petite Mort, Sinfonietta (J. Kylián), 1. symfonie D-dur, Empty Title, Brel-Vysockij-Kryl / Sólo pro tři (P. Zuska), In The Middle Somewhat Elevated (W. Forsythe), Vertigo (M. Bigonzetti) ad.
Za sezonu 1998/1999 obdržel cenu Philip Morris Flower Award za největší talent roku v oboru klasický tanec a o tři roky později získal hlavní cenu Philip Morris Flower Award. V roce 2000 se zúčastnil Soutěžní přehlídky tanečních umělců ČR a SR v Brně, kde získal druhou cenu. V roce 2004 byl nominován na Cenu Thálie za roli Solora v baletu Bajadéra a v témže roce dostal i Cenu diváka. V březnu 2005 Cenu Thálie získal za roli Alberta v baletu Giselle. V roce 2007 obdržel hlavní cenu Komerční banky KOBANADI za nejlepší premiérový výkon v rámci inscenace BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři, kde ztvárnil hlavní roli, a následně za tutéž roli ve stejném roce získal Cenu Thálie.
V rámci svého působení v NdB a hostování v souborech v České republice a Slovensku ztvárnil ředu rolí, jako je Princ v Labutím jezeře, Popelce, Spící krasavici a Louskáčkovi, Colas v Marné opatrnosti, Romeo v Romeovi a Julii, Spartakus ve stejnojmenném baletu, Solor Bajadéře, Phoebus v Notre Dame de Paris, Des Grieux v Manon, Armand v Dámě s kaméliemi, Escamilio v Carmen, Albert v Giselle, Sarapo v Edith Piaf, Daphnis v Daphnisovi a Chloé ad.
Na základě pozvání hostoval také v baletu Giselle v Jekatěrinburgu, v Labutím jezeře v Helsinkách, v Giselle a Dámě s kaméliemi na Taiwanu. Tančil také na mnoha předních světových scénách v Německu, Rakousku, Španělsku, Finsku, Itálii, Portugalsku, Maltě, Japonsku, Číně, Taiwanu, Rusku, USA a Jižní Americe. Od ledna 2019 je šéfem baletního souboru Moravského divadla Olomouc.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
