Moravský podzim: Klavírní recitál Alexeje Ljubimova v duchu hledání spojnic
Využití dvou klavírů patrně vychází z Ljubimovových interpretačních výbojů, kdy se od 70. let stal průkopníkem využívání starých nástrojů pro autentickou interpretaci staré hudby. Jak píše Jan Špaček v programové brožuře, Alexej Borisovič Ljubimov (* 1944) k důrazu na historicky akurátní využívání hudebních nástrojů dospěl sám bez kontaktu se světovým mainstreamem, přitom se soustavně věnoval nejradikálnějším projevům světové avantgardy. Postmoderní klavírista tedy v rámci koncertu, jehož dramaturgii patrně sám inicioval, proto v duchu výše zmíněného využil možnosti zahrát „romantického Brahmse na romantický klavír“ a „současného Silvestrova na současný klavír“.
První polovina koncertu tedy patřila „současnému“ Valentinu Silvestrovovi. Dílo tohoto dosud žijícího ukrajinského autora je v rámci programů Filharmonie Brno i Moravského podzimu uváděno delší dobu, a to bez nutného akcentu na probíhající konflikt na Ukrajině. Pro jistou kontextuální úplnost je však příhodné zmínit, že Ljubimova se Silvestrovem pojí (přinejmenším) dvě recentní historky – v loňském roce totiž jednak napomáhal realizovat Silvestrovovu emigraci do Berlína, jednak dva měsíce po vypuknutí zmíněného konfliktu uskutečnil v moskevském domě kultury recitál s díly Schuberta a právě Silvestrova. Na programu brněnského recitálu bylo celkem pět děl: Kýčovitá hudba, Čtyři kusy, Nostalgie, Dva kusy (v české premiéře) a Visnik-1996 (v překladu Zvěstovatel, jehož verze pro klavír a smyčce byla letos v Brně uvedena pod taktovkou Alexandera Liebreicha). Fakticky však šlo o uvedení dvanácti klavírních miniatur a Visnika. Silvestrovova klavírní tvorba je totiž výrazově stejnorodá, což v rámci programu trochu narušil pouze Visnik, který inspiroval též podtitul letošního festivalového ročníku. Skladatelovo klavírní dílo náleží ke konceptu tzv. nové jednoduchosti, vyznačujícího se akordickou a melodickou prostotou, pomalými tempy a přijetím kýče a patosu za výrazotvorný prvek. Pro vyznění této hudby lze nalézt mnoho adjektiv: něžné, mystické, éterické, dojemné, melancholické, ale také srdečné a místy patřičně hravé. Všechny tyto charakteristiky bylo možné v Ljubimovově interpretaci nalézt. Hrál s citem, bez zbytečných manýr a s pochopením pro hudební materiál a místnou pedalizací, jíž nechal hudbu plynout, ale zároveň jí dokázal umně izolovat tóny, čímž podtrhl celkový výraz Silvestrovových skladeb. Ačkoliv je tedy možné říct, že v jednoduchosti je krása, přibližně tři čtvrtě hodiny skvěle interpretované „nové jednoduchosti“ bylo naprosto dostačující.
Druhou část večera naplnila hudba „romantického“ Johannese Brahmse, brněnskou filharmonií rovněž pravidelně prezentovaného (vzpomeňme např. červnové uvedení Klavírního koncertu č. 2 s Elizabeth Leonskou nebo předloňskou konfrontaci jeho Symfonie č. 2 s druhou symfonií Philipa Glasse – obojí za řízení Dennise Russella Daviese). Ljubimov, který celý zbytek večera odehrál zpaměti, postupně zahrál Šest kusů, Tři intermezza a Dvě rapsodie, přičemž mezi prvními dvěma jmenovanými cykly neudělal pauzu. Bylo pozoruhodné, jak lze při bezprostřední konfrontaci nalézt tolik podobností mezi oběma skladateli. Ačkoliv je Brahmsovo klavírní dílo celkově živější a dynamicky velkorysejší, v kantabilitě a jakési romantické melancholii se jeho klavírní faktura poněkud blížila Silvestrovově jednoduchosti: při odmyšlení dynamické plasticity a harmonických kudrlinek lze v jejich výrazu tedy nalézt mnoho spojnic. Jak Špaček navrhuje v programové brožuře, ona podobnost patrně spočívá “ve vědomé tvůrčí askezi”. Ljubimov hrál s konstantním nasazením a adekvátní přímočarostí, což je při pomyšlení na rok jeho narození a délce druhé poloviny (v podstatě hodina čistého času) o to více úctyhodné. Obohacujícím prvkem byl zvuk historického klavíru s klapkajícím pedálem. Ačkoliv se postupem času trochu rozlaďoval, výslednému zvuku to dodalo půvabně roztřesený a zároveň ostrý tón. Obdobně jako v první polovině, i hodina Brahmse byla posluchačsky vyčerpávající, leč skrze výtečné provedení bezesporu obohacující zkušeností.
Třebaže na poměry standardní návštěvnosti Besedního domu byl recenzovaný recitál navštíven spíše podprůměrně, obrovský a dlouhotrvající potlesk zněl jako od plně zaplněného hlediště. Snad i proto Ljubimov program doplnil o tři přídavky (Chopin, Schubert, Pärt), čímž posluchače již naplno saturoval. Klavírní recitál „Historický Brahms & současný Silvestrov“ je proto nutné považovat za velmi kladný zážitek, který snoubil nápaditou dramaturgii a špičkovou interpretaci.
Moravský podzim: Historický Brahms & současný Silvestrov
18. října 2023, 19:00 hodin
Besední dům, Brno
Program:
Valentin Silvestrov: Kýčovitá hudba, Čtyři kusy op. 2, Nostalgie, Dva kusy, Visnik-1996 (Zvěstovatel-1996)
Johannes Brahms: Šest kusů op. 118, Tři intermezza op. 117, Dvě rapsodie op. 79
Účinkující:
Alexej Ljubimov – klavír
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]