Jen málokterému zpěvákovi se poštěstí zpívat v Národním divadle více než padesát let. Legendě české opery, basistovi Eduardu Hakenovi se to podařilo. Právě tento měsíc si připomínáme jeho jehož nedožité sté narozeniny.
“Zcela zvláštním případem mezi kandidáty, kteří se dnes představili, je pan Haken. Krásný zjev, hudební, hlasové prostředky velmi krásné. Doporučuji umožnit mu sustentační gáží další studium, poněvadž v tomto případě jde o sólový bas.” To při konkurzu do sboru Národního divadla v prosinci roku 1935 napsal Václav Talich vedení divadla. To dirigentově návrhu vyhovělo, a tak se Eduard Haken skutečně stal – nakonec na tři roky – tzv. sustentantem opery, dnes bychom spíš řekli elévem. Pak ale mladý basista odešel na další tři sezóny do Olomouce, aby si udělal repertoár. Nastudoval tu bezmála dvacet rolí, mimo jiné i svého později tolik legendárního Kecala ze Smetanovy Prodané nevěsty, se kterým se pak do Národního (po několikerém hostování v této roli, poprvé v únoru 1941) vrátil už natrvalo.
B.Smetana: Prodaná nevěsta (Kecal – s Mařenkou G. Beňačkové)
Eduard Haken se narodil na Ukrajině, v rodině volyňských Čechů, 22.března 1910 (nejeden zpěvákův životopis chybně uvádí datum o šest dnů pozdější). Už jako gymnazista se sice věnoval i zpívání ve sboru a také hrál ochotnické divadlo, avšak po maturitě šel studovat medicínu na Karlovu Univerzitu. Současně ovšem chodil na soukromé hodiny zpěvu, aby po třech letech nakonec hudba nad medicínou zvítězila.
A.Dvořák: Rusalka (Vodník)
Ohromný rozsah a mohutnost Hakenova sytého basu jsou pověstné. Řada generací operních fanoušků i operních kritiků byla uchvácena osobitou, nezaměnitelnou barvou objemného hlasu, charakterizačním umem a jedinečnou technikou. V pražském Národním divadle Eduard Haken vytvořil více než sto rolí, v bezmála dvou stovkách premiér. Nejčastěji zpíval Kecala a nejvíc miloval Vodníka. Určitě ještě dlouhá léta právě s Hakenem v těchto rolích budou nemilosrdně poměřováni jeho nástupci. Kdo Eduarda Hakena v Prodané nevěstě či Rusalce zažil, ten potvrdí, že překonat jej se zatím nikomu nepodařilo a nejspíš hned tak ani nepodaří.
B.Smetana: Hubička (Paloucký – s R.Radovou jako Martinkou)
B.Smetana: Dvě vdovy (Mumlal – s I.Žídkem jako Podhájským)
B.Smetana: Tajemství (Bonifác – s J.Heribanem jako Zednickým mistrem)O naprosto výjimečných kvalitách Eduarda Hakena svědčí už jen samotný výčet jeho rolí. Ve Smetanovi byl vedle Kecala také Palouckým v Hubičce, Benešem v Daliborovi, Mumlalem ve Dvou vdovách, Lutoborem v Libuši, Bonifácem v Tajemství, Rarachem v Čertově stěně i Kmetem v Braniborech v Čechách. Z Dvořáka zpíval nejen Vodníka, ale i Hraběte v Jakobínovi a Marbuela v Čertovi a Káče. Byl Jankem v Blodkově V studni, Fibichovým Vitorazem v Šárce i Diegem a také Kajetánem v Nevěstě messinské. Hned několik rolí zpíval v Kovařovicových Psohlavcích, Ivana v Novákově Lucerně, Tátu šumaře v Karlově Smrti kmotřičce, Rychtáře v Janáčkově Její pastorkyni, Grigorise v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů. Zapomenout se nedá ani na jeho Štelinu v Krútňavě, představoval i Suchoňova Svätopluka.
A.Dvořák: Jakobín (Hrabě Vilém)
Neméně bohatá byla i plejáda Hakenových postav ve světovém repertoáru. Byl Mozartovým Sarastrem v Kouzelné flétně, Komturem v Donu Giovannim, Osminem v Únosu ze serailu, Antoniem ve Figarově svatbě. Dojemný byl jeho Rocco v Beethovenově Fideliovi, nepřehlédnutelný van Bett z Lortzingovy opery Car a tesař. Z Verdiho zpíval Ramfise v Aidě, Sparafucila v Rigolettovi, Filipa v Donu Carlosovi, byl výtečným Zachariášem v Nabuccovi, stejně jako i Fiescem v Simonu Boccanegrovi. Nedostižný je jeho Basilio z Rossiniho Lazebníka sevillského. Zvláštní kapitolu si zaslouží ruská opera v Hakenově podání – především Gremin v Čajkovského Eugenu Oněginovi, Pimen i Rangoni z Musorgského Borise Godunova (touha zazpívat si titulní postavu bohužel zůstala nesplněna), Farlaf v Glinkově Ruslanovi a Ludmile a také Ivan Susanin, Končak z Borodinova Knížete Igora, Kutuzova i další menší role zpíval v Prokofjevově Vojně a míru. Z francouzské opery si vychutnal mimo jiné Massenetova Dona Quichotta i Berliozova Kardinála v opeře Benvenuto Cellini. Poměrně široký je i výčet Hakenových wagnerovských rolí: Jindřich Ptáčník z Lohengrina, Fafner ze Zlata Rýna, Hunding ve Valkýře, Vít Pogner v Mistrech pěvcích norimberských, Herrmann v Tannhäusserovi, Daland v Bludném Holanďanovi.
G.Rossini: Lazebník sevillský (Basilio)
C.Debussy: Pelléas a Mélisanda (Doktor)Být to dnes, Eduard Haken by se bezesporu stal hvězdou, vyhledávanou a uznávanou po celém světě. Jen na okraj: V roce 1958 odmítlo Národní divadlo uvolnit Eduarda Hakena na rok do ciziny, když mu angažmá nabídla Vídeňská státní opera. Nepomohlo ani ujišťování z Vídně, že našeho basistu každý měsíc na několik pražských představení uvolní. Rozhodnutí Národního divadla se Eduard Haken disciplinovaně podřídil.
Eduard Haken se s Národním divadlem loučil jen velmi těžko. Oficiálně při svých osmdesátinách, tedy roku 1990, kdy si zazpíval Vodníka, i potom ale nejednou ve Zlaté kapličce ještě vystoupil. Nedlouho před svým úmrtím si pak zazpíval v Divadle na zábradlí, kde roku 1995 hostoval v jednom z tamějších činoherních titulů, do poslední chvíle také koncertoval.
Nezapomenutelný český basista Eduard Haken zemřel v nedožitých šestaosmdesáti letech, 12. ledna 1996 v Praze. Vzápětí mu byla in memoriam udělena za celoživotní dílo cena Thalie.
A.P.Borodin: Kníže Igor (Končak)
(s využitím archivu ND Praha)
A.Dvořák: Rusalka (Vodník)
B.Smetana: Hubička (Paloucký – s R.Radovou jako Martinkou)
B.Smetana: Dvě vdovy (Mumlal – s I.Žídkem jako Podhájským)
B.Smetana: Tajemství (Bonifác – s J.Heribanem jako Zednickým mistrem)
A.Dvořák: Jakobín (Hrabě Vilém)
G.Rossini: Lazebník sevillský (Basilio)
C.Debussy: Pelléas a Mélisanda (Doktor)
A.P.Borodin: Kníže Igor (Končak)
