Osobnosti české opery: Zdeněk Otava

redakce, 17.04.2010 0:00

Není pěvec jako pěvec, Otavovi patří věnec. Jak by neměl vyzrát na to? Vždyť má v krku samé zlato. K tomu rozum jako docent, zmohl Karla na sto procent. Zloby nezraní jej zobák. Objímá jej Vítěz Novák!

Tato zvlášť dnes jistě úsměvná slova, či vlastně verše napsal významnému českému barytonistovi Zdeňku Otavovi neméně velký český skladatel Vítězslav Novák za to, jak skvěle v jeho opeře Karlštejn ztělesnil postavu Karla IV.

Je sice pravda, že mnohá, kdysi skutečně zvučná jména léty velmi rychle na své zvonivosti ztrácejí, avšak Zdeněk Otava zůstává ohromným pojmem ve světě české opery dodnes. Když tento rodák z Vítějevsi na Svitavsku (11.března 1902) jako jedenáctiletý předzpíval Leoši Janáčkovi v Brně, nadšený Janáček prý zvolal: “Je to skřivan”. Poté, co Otava v moravské metropoli absolvoval učitelský ústav, získával právě od Janáčka další hudební školení jako klášterní vokalista, na hodiny klavíru a houslí zase chodil k Bohuslavovi Martinů. Studium zpěvu pak Zdeňka Otavu zavedlo do Vídně, kde se seznámil s Oskarem Nedbalem. Ten ho pozval ke konkurzu na místo sólisty bratislavské opery, které šéfoval. Výsledek? Otava konkurz s přehledem vyhrál. 1.září 1925, tedy ve svých třiadvaceti, tak mladý barytonista nastupuje angažmá právě v Bratislavě.

B.Smetana: Viola (Antonio)

První Otavovou rolí v bratislavské opeře byl Verdiho Jago v Otellovi. Úspěch byl obrovský: “Pokud je pravda, že Zdeněk Otava stál na jevišti poprvé, pak je přímo fenomén. Jeho hlas je velmi hutný, zvučný a rozsáhlý, dobře školený. Záhy se může stát nejkrásnějším hlasem na kontinentě.” Napsala kritika po Otavově prvním představení. Již týden poté pak mladý zpěvák vítězí také svým Figarem z Rossiniho Lazebníka sevillského, brzy se představuje mimo jiné i jako Čajkovského Eugen Oněgin či v jednom večeru jako Tonio i Alfio v tradičním dvojtitulu Mascagniho Sedláka kavalíra a Leoncavallových Komediantů. Když do Bratislavy měla přijet Ema Destinnová zpívat Toscu, ani ne za týden se Zdeněk Otava naučil Scarpiu.

O.Nicolai: Veselé windsorské paničky (Ford)

Z Bratislavy Otava po roce míří do Brna, kde si během následujících tří let svůj repertoár dál rozšiřuje. Poprvé tu zpívá například Smetanova Přemysla z Libuše, Mlynáře v Novákově Lucerně, Verdiho Amonsara z Aidy, ale také Wagnerova Bludného Holanďana a Wotana ve Valkýře, či Křenkova Jonnyho v opeře Jonny vyhrává.

I.Krejčí: Pozdvižení v Effesu (Antifolus Syrakuský -vpravo a Z.Hrnčířová jako Adriana a J.Křikava jako Antifolus Efeský)

Od 1.května 1929 (tedy v Otavových sedmadvaceti) pak přichází angažmá v opeře pražského Národního divadla, tehdy vedené Otakarem Ostrčilem. Naší první scéně zůstal zpěvák věrný až do konce svojí kariéry, do prosince roku 1972, tedy třiačtyřicet let. Soupis Otavových pražských rolí je z dnešního pohledu skutečně impozantní: Smetanův Tausendmark v Braniborech v Čechách, Mícha i Krušina z Prodané nevěsty, Vladislav v Daliborovi, Tomeš v Hubičce, Přemysl i Chrudoš z Libuše a Kalina v Tajemství. Adolf i Bohuš z Dvořákova Jakobína, Ismen v Armidě, Marbuel v Čertovi a Káče, Matyáš z Krále a uhlíře či Kníže z Šelmy sedláka. Legendární je Otavův Laminger z Kovařovicových Psohlavců, Fibichův Prospero z Brouře a Don Manuel z Nevěsty messinské. Otava byl také Bassaniem z Foersterovy Jessiky (Kupce benátského), Weinbergerovým Švandou, Ondřejem v Ostrčilově Honzově království, Jeremiášovým Fjodorem i Ivanem v Bratrech Karamazových. V Janáčkových operách vytvořil Jaroslava Pruse ve Věci Makropulos, Šiškova i Placmajora v Mrtvém domě a také Svatopluka Čecha ve Výletech páně Broučkovy.

W.A.Mozart: Figarova svatba (Almaviva a S.Červená jako Cherubín)

Neméně bohatý byl i Otavův světový repertoár: Vedle Almavivy v Mozartově Figarově svatbě byl i Donem Giovannim, Otakarem ve Weberově Čarostřelci, Fernandem i Pizzarem v Beethovenově Fideliovi, Brodským ve Veselých windsorských paničkách Otty Nicolaie. V Praze Otava také znovu zopakoval Figara hned v několikerém nastudování Rossiniho Lazebníka sevillského, zazpíval si ale také Viléma Tella či Donizettiho Malatestu z Dona Pasquala. Úspěchy měl i jako Verdiho Amonsaro z Aidy, Jago v Otellovi, Rigoletto či Germont z La traviaty. Vedle Scarpii v Tosce zpíval i Pucciniho Marcela z Bohémy a Lescauta z Manon Lescaut. Byl též Escamillem v Bizetově Carmen a Frédericem v Délibesově Lakmé. Z Čajkovského Zdeněk Otava v Praze klízel úspěchy v roli Eugena Oněgina, Jeleckého v Pikové dámě a také Mazepy, představil se i jako Boris v Šostakovičově Kateřině Izmajlovně. Richarda Strausse v Otavově repertoáru zastupoval Faninal z Růžového kavalíra a Harlekým v Ariadně na Naxu, v Albertově Nížině zpíval Sebastiana. Uznání měl i za Telramunda ve Wagnerově Lohengrinovi, stejně jako i za Bludného Holanďana. Za zmínku určitě stojí i jeho Král Roger v opeře Karola Szymanowského.

Z.Fibich: Bouře (Prospero a M.Šubrtová jako Miranda)

Zdeněk Otava byl také znám svými výtečnými písňovými recitály, stejně jako i svojí náklonností k soudobé tvorbě. Nejednou zpíval s ohromným úspěchem v zahraničí, v Paříži, Nice, Amsterodamu, Bruselu, Padově, a pro onu dobu pochopitelně také v řadě měst od nás na východ. Hodně významná je i Otavova pedagogocká činnost na Akademii múzických umění. Za všechny jeho četné a úspěšné žáky uveďme alespoň dvě jména: Naděždu Kniplovou a Evu Děpoltovou.

Velký český barytonista Zdeněk Otava zemřel v osmasedmdesáti, 4.prosince 1980 v Praze.