Antonín Dvořák jako interpret (8)

  1. 1
  2. 2

Varhaník

Varhany představují ve Dvořákově případě hudební nástroj, k jehož dokonalému ovládnutí měl z hlediska odborného vzdělání nejlepší předpoklady. Seznámil se s nimi již ve svých dvanácti letech při příchodu do Zlonic, kde ho do základů hry zasvěcoval Antonín Liehmann. Po dvouletém zlonickém pobytu absolvoval mladý Dvořák rok studií v České Kamenici, kam byl vyslán především kvůli zdokonalení v němčině. I zde se ale věnoval především hudbě, kterou studoval u Františka Hanckeho, ředitele místního kůru. Hancke byl absolventem pražské varhanické školy a Dvořáka učil především generálbasu a hře na varhany. Mladý Dvořák již musel v té době dosáhnout poměrně značných pokroků, neboť Hancke svého svěřence údajně pověřoval varhanní hrou při mších.

Od školního roku 1857/58 začal Dvořák studovat na takzvané varhanické škole v Praze, jejíž oficiální název zněl „Ústav pro církevní hudbu“. Škola měla vynikající pověst a kvalitní pedagogický sbor. Kromě teorie zde byla samostatným předmětem i hra na varhany zaměřená jak na studium varhanních skladeb, tak vlastní improvizaci. Hře na varhany vyučoval v době Dvořákova studia Josef Foerster starší, otec skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Studium na varhanické škole trvalo dva roky, závěrečná zkouška se skládala formou veřejného koncertu. Absolvováním byl mladý Dvořák připraven na dráhu ředitele kůru, hra na varhany v té době představovala jednu z jeho nejpřednějších dovedností.

Dvořákovu varhanickou činnost nelze z pochopitelných důvodů nahlížet stejným způsobem jako jeho koncertní vystoupení dirigentská či klavíristická. Omezila se totiž převážně na aktivity spojené s bohoslužbami či příležitostná vystoupení mnohdy poloveřejného charakteru, a nezaznamenala tak žádný širší ohlas. Kromě Dvořákovy údajné účasti na mších v České Kamenici, o níž byla řeč, představuje první doložené varhanické vystoupení veřejný absolventský koncert, kterým Dvořák ukončil svá studia na varhanické škole v Praze. Došlo k němu 30. 7. 1859 a osmnáctiletý Dvořák na něm přednesl Bachovo Preludium a fugu a moll a se spolužákem čtyřručně Fugu g moll téhož autora. Interpretoval ale také dvě vlastní školní práce, Preludium D dur a Fugu g moll. Podle kritiky hrál Dvořák „výborně“ a „korunou byla velká fuga g moll od J. S. Bacha, jež byvši od žáků Z. Glanze a A. Dvořáka s nuancemi okrouhleně a uhlazeně přednesena, ohromného efektu způsobila.“

Dvořákova žádost o místo varhaníka

Že Dvořák po absolvování varhanické školy pomýšlel na místo varhaníka, dokládá skutečnost, že byl jedním z uchazečů o uvolněné místo v kostele sv. Jindřicha. S odůvodněním na nedostatek praxe však nebyl přijat. Místo toho nastoupil jako violista do kapely Karla Komzáka, která se zanedlouho stala základem operního orchestru Prozatímního divadla. Ve stejné době Dvořák občas zastupoval Komzáka u varhan při mších v kapli Zemského ústavu pro choromyslné. Teprve v únoru 1874 nastoupil jako varhaník u sv. Vojtěcha, kde pak působil po dobu tří let. Nutno však zdůraznit, že tento Dvořákův krok už nebyl způsoben ani tak touhou po varhanickém povolání, jako spíše časovou tísní. Pro Dvořáka, který měl již v té době jasno, že chce veškeré úsilí věnovat kompozici, bylo angažmá v Prozatímním divadle příliš velkou časovou zátěží a hledal tak možnost výdělku, který by mu zároveň skýtal větší prostor pro vlastní tvůrčí činnost.

Na Dvořákovo působení ve svatovojtěšském chrámu vzpomíná Josef Bohuslav Foerster: „Improvisace Dvořákova byla jistě harmonicky správná, nikoli všední, ale neopravňovala k úsudku vynikajícího nadání.“ Dvořák se zřejmě při varhanních improvizacích nesnažil nijak prosazovat a své skladatelské ambice při těchto příležitostech nechával stranou. To potvrzuje i Leoš Janáček, který za svého pražského pobytu často navštěvoval kostel sv. Vojtěcha pro vynikající úroveň zdejší chrámové hudby v době působení Josefa Bohuslava Foerstera jako ředitele kůru. Podle Janáčka Dvořák „improvisoval zdrženlivě: Stehle, Witt – zdálo se – že psali i praeludia ke svým mším, tak slohově stejně uváděl Dvořák.“ Není bez zajímavosti, že právě ve stejné době probíhal konkurs na stavbu nových varhan a Dvořák byl zvolen členem komise pro výběr vítězné firmy.

Kromě Dvořákova souvislého tříletého varhanického působení existuje několik dalších dokladů o jednotlivých vystoupeních, při nichž skladatel interpretoval varhanní part. Většina z nich je cenná tím, že se jedná o akce koncertního charakteru, a tak je zde oproti hudbě provozované při bohoslužbě středem pozornosti přímo samotné dílo a jeho interpretace. Dostupné prameny však žádné konkrétní reflexe těchto událostí nepřinášejí. Jedná se o následující vystoupení:

1. 21. 11. 1875 účinkoval Dvořák jako varhaník při provedení Palestrinovy Missa ascendo ad Patrem.

2. O dva roky později, 21. 12. 1877 interpretoval Dvořák varhanní part při provedení Mozartova Requiem v Praze na Žofíně.

3. Při pobytu u přítele Göbela na Sychrově zkomponoval Dvořák drobný dvojzpěv pro alt a baryton, „O sanctissima“, op. 19a. Skladbička měla premiéru pravděpodobně v kapli sychrovského zámku v den skladatelových 38. narozenin (8. 9. 1879) s varhanním doprovodem v interpretaci autora.

4. Při rozdělení Karlovy univerzity na českou a německou část v roce 1882 byl Dvořák požádán, aby při slavnostním otevření české univerzity spoluúčinkoval při bohoslužbě, na níž byla provedena Mše D dur V. E. Horáka.

5. Poslední Dvořákovo známé varhanické vystoupení (snad jen formou improvizace) se odehrálo 8. 9. 1894 v Třebsku u Příbrami při zasvěcení nových, skladatelem věnovaných varhan.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

diky, nesmirne cena prace, doufam, ze vyjde knizne.
petr vasicek