Barytonista Pavel Kamas slaví sedmdesátiny

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Svůj temperament mohl skvěle uplatnit v roli Escamilla v Bizetově Carmen, která poté rovněž patřila k jeho stálicím. Blízká mu vždy byla také operní tvorba ruská. V Opavě si poprvé zazpíval a zahrál Knížete Jeleckého v Čajkovského Pikové dámě, v Jolantě ztvárnil roli Roberta a v Musorgského Soročinském jarmarku byl představitelem role Kmotra.

Z jeho dalších opavských rolí připomeňme ještě alespoň titulní roli v Marschnerově Hansi Heilingovi, Pana Forda v Nicolaiových Veselých paničkách windsorských, Ernesta v Haydnově Světě na měsíci, Lorda Kokburna v Auberově Fra Diavolovi anebo Piš-Tuše v Gilbertově a Sullivanově „savojské opeře“ Mikádo.

S domácí soudobou operní tvorbou se setkal v roli Tomáše v opeře Jiřího Berkovce Hostinec u kamenného stolu, v operách zahraničních autorů v roli Genča v díle bulharského autora Todora Chadžijeva Mistři a v postavě plukovníka Artěmjeva v Molčanovově opeře Jeden z bezejmenných.

V polovině sedmdesátých let přijal Pavel Kamas rovněž částečný pracovní úvazek v ostravské opeře. Vytvořil zde řadu významných rolí, velmi často zde hostoval v postavě krále Vladislava v Daliborovi, v Prokofjevově Vojně a míru ztvárnil roli Andreje Bolkonského, ve velmi úspěšné Pinkasově, Věžníkově a Ogounově inscenaci Gershwinovy Porgy a Bess byl představitelem role Jakea, v Bohémě Schaunarda.

Ostravské Kamasovy úspěchy se setkaly s ohlasem a když v roce 1978 šéfovské duo Pinkas – Hylas odcházelo do Brna převzít vedení Janáčkovy opery, okamžitě je následoval. Nějakou dobu ale stále ještě působil i v opavském divadle.

V Brně jej čekala spousta dalších inspirativních úkolů a možnost spolupráce s výtečnými dirigenty a režiséry. Zvláště bych chtěl zdůraznit řadu jeho hrdinů v režiích Václava Věžníka.

Svůj smetanovský repertoár si rozšířil o Tomeše v Hubičce, Radovana v Libuši a zejména o roli Tausendmarka v Braniborech v Čechách, kterou pojal v celé její složitosti, v níž se snoubí cit s nenávistí. Ve Dvořákových operách se představil nově v Knížeti Šujském v Dimitrijovi a Ismenovi v Armidě. Byl pravidelným interpretem Lovcovy písně v Rusalce. V Janáčkově Její pastorkyni se s ním mohli diváci setkat v roli Stárka, ve dvou inscenacích byl výtečným představitelem barona Jaroslava Pruse ve Věci Makropulos a v opeře Z mrtvého domu skvělým Šiškovem.

V operách Bohuslava Martinů se kromě již zmíněného Sykoše z Veselohry na mostě představil jako Konstanidis ve dvou inscenacích Řeckých pašijí, v Juliettě někdejšího Muže s helmou vystřídaly role Dědečka a Starého námořníka ve velmi úspěšné inscenaci Jiřího Nekvasila z roku 2008.

Z jeho rolí v operách současných autorů se zmiňme o Otci v Máchových Růžích pro Johanku, Jankovi ve Felixově Marianě, Gadeirovi v Atlantidě Karla Horkého, Solfernovi v Podéšťových Hrátkách s čertem a Vágnerovi v opeře Josefa Berga Johanes doktor Faust.

V Brně Pavel Kamas znovu potvrdil ve svých starších rolích stejně jako v těch nových pověst výtečného interpreta verdiovských postav. Platilo to jak o Amonasrovi v Aidě, Jagovi v Otellovi, Roderigovi v Donu Carlosovi a především v titulních rolích Nabucca a Simona Boccanegry.

S velkým ohlasem se setkal jeho baron Scarpia v Pucciniho Tosce při zájezdu Janáčkovy opery do Japonska v roce 1999, stejně jako jeho Gérard v Giordanově André Chénierovi při hostování Janáčkovy opery o tři roky později v německém Karlsruhe.

Z jeho dalších rolí ve veristických operách se zmiňme o konzulu Sharplessovi z Madame Butterfly a Pongovi z Turandot. V Rossiniho Italce z Alžíru ztvárnil postavu Halyho. Úspěšně se vypořádal i s úskalími belcanta v rolích Alfonsa v Donizettiho Favoritce a lorda Henryho Ashtona v Lucii z Lammermooru.

Připomeňme dále jeho Valentina z Gounodova Fausta a Markétky, dona Fernanda v Beethovenově Fideliovi a především Dona Giovanniho, jehož ztvárnil ve dvou inscenacích. Dále pak jmenujme knížete Otokara ve Weberově Čarostřelci, Fritze Kothnera ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských, Volframa z Eschenbachu v Tannhäuserovi, cara Petra I. v Lortzingově Caru a tesařovi nebo dvě postavy v operách Richarda Strausse, Prvního nazaretského v Salome a Orestova vychovatele v Elektře, stejně jako Moruccia v d’Albertově Nížině.

V ruském klasickém repertoáru byl interpretem role bojara Šaklovitého v Musorgského Chovanštině a Andreje Ščelkalova v Borisi Godunovovi. V Prokofjevově Vojně a míru vyměnil v nové inscenaci v roce 2005 knížete Andreje za Napoleona. Velmi výrazně se zasloužil o úspěch novinky v jedné ze svých prvních brněnských rolí, kterou byl Čičikov v Mrtvých duších Rodiona Ščedrina. Ve světové premiéře opery Mečislava Vajnberga Portrét na gogolovský námět, kterou v Brně uvedli dirigent Václav Nosek a režisér Georgij Amsimov, se představil v roli Nikity.

Výborně se uplatnil i v dalších dílech moderních evropských autorů. Ať to bylo v roli Ramira v Ravelově Španělské hodince, Nicka Shadowa ve Stravinského Životě prostopášníka nebo zejména v mimořádném výkonu v roli Franka v opeře brněnského rodáka Korngolda Mrtvé město, za jejíž ztvárnění obdržel v roce 2002 vysoce prestižní Cenu Thálie. V roli jednoho ze soudců v Korngoldově Zázraku Heliany se s divadlem v roce 2012 rozloučil, když mu v jeho dalším účinkování zabránily zdravotní problémy.

S pěveckým uměním Pavla Kamase se mohli častokrát seznámit diváci nejen na našich scénách, ale při zájezdech ostravského a hlavně brněnského divadla také zahraniční milovníci opery.

V Ústí nad Labem například ztvárnil role Franze Moora ve Verdiho Loupežnících a Petruccia v Šebalinově Zkrocení zlé ženy. S touto rolí se také setkal na počátku osmdesátých let na jevišti Komorní opery Janáčkovy akademie múzických umění, kde rovněž vystoupil v postavě Antifola Efeského v Pozdvižení v Efesu Iši Krejčího. V Bratislavě se představil například v roli Mojmíra v Suchoňově Svätoplukovi, v titulní roli Borodinova Knížete Igora a velký úspěch tam sklidil ve své parádní roli Rigoletta.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (2) “Barytonista Pavel Kamas slaví sedmdesátiny

  1. Kamasova raná léta Opavě patřila k vrcholným obdobím opavské opery. Pavel Kamas spolu s domácí Jarmilou Vidlářovou a mladinkou členkou ostravské opery Evou Děpoltovou vytvořili v režii Jiřího Měřínského parádní role ve Verdiho Macbethovi. Kamasův Lazebník se skvěl jedinečnými bravurními výškami a na jeho Rigoletta (s Gildami Helenky Klaškové a brzké jubilantky Věry Smolkové) se jezdilo i ze vzdálených míst ČR jako na mimořádnou událost. Rigoletto s pozdějším Boccanegrou, Jagem a Nabuccem patřil k tomu nejlepšímu, co Pavel Kamas zejména v Brně vytvořil. Mimořádné byly i jeho interpretace písňových cyklů – za všechny Sluka – Kladské písně a Mahler – Písně potulného tovaryše.
    Vážený Mistře – hodně zdraví!!!

Napsat komentář