Čtvrtstoletí od úmrtí brněnského barytonisty Františka Roeslera

  1. 1
  2. 2

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

Dne 7. února 2015 uplyne dvacet pět let od smrti sólisty brněnské Janáčkovy opery Františka Roeslera. Patřil ke generaci umělců, kteří po roce 1945 úspěšně navázali na úspěchy, kterých brněnský operní soubor dosáhl ve dvacátých a třicátých letech pod vedením vynikajících koncepčně uvažujících a jednajících šéfů Františka Neumanna a jejich spolupracovníků.Po osvobození bylo zapotřebí vybudovat do značné míry nový sólistický soubor. Z protagonistů zakladatelské éry moderního operního souboru, jenž vznikl po roce 1918, někteří odešli do Prahy, někteří už byli za zenitem, někteří zemřeli a své vykonala i násilná pauza za nacistické okupace.

František Roesler se narodil v Brně 2. dubna 1914. Vystudoval obchodní akademii a poté pracoval jako úředník u soukromých firem a deset let v Okresní nemocenské pojišťovně. Během té doby se pilně věnoval studiu zpěvu na hudební škole Besedy brněnské u Anny Krancové. V amatérských operních představeních na nové scéně v brněnských Žabovřeskách vystoupil v roli Krušiny v Prodané nevěstě a Tomše v Hubičce. V roce 1944 se poprvé představil na profesionální scéně v roli Budivoje ve Smetanově Daliborovi. Bylo to na scéně Divadla na Veveří, kde působilo České lidové divadlo, jež zabezpečovalo brněnský český divadelní život v době uzavření Zemského divadla.

Členem opery, které byl dán v roce 1945 přívlastek Janáčkova, se stal o prázdninách roku 1945. Spolu s ním přišel do brněnského angažmá o dva měsíce mladší kolega, barytonista Eduard Hrubeš. I on měl za sebou řadu let v občasném povolání, ale také několik sezon v ostravské opeře a podobnou minulost měl za sebou i další z nových barytonistů František Kunc, který se stal členem divadla o čtyři roky později.

František Roesler, přestože studoval zpěv pouze soukromě, přišel do divadla po technické stránce velmi dobře vybaven a díky své píli a pracovitosti si kvalitu svého pěveckého projevu neustále zvyšoval. Měl ale minimální herecké zkušenosti. Postrádal bezprostřední hereckou spontaneitu a osobní charisma Eduarda Hrubeše stejně jako noblesu a nevtíravou ušlechtilost významného a velmi oblíbeného, o patnáct let staršího Gézy Fišera A nebyla mu vlastní ani bezprostřední laskavost a milá bodrost Františka Kunce.František Roesler ale díky svému vysoce profesionálnímu přístupu a velkému osobnímu zaujetí to vše překonal a ve velmi krátké době se stal jedním z nejplatnějších členů sólistického souboru, který byl pověřován úkoly ve velmi širokém spektru. V první sezoně se jednalo spíše o úkoly středního a někdy i menšího typu, což bylo pro málo zkušeného adepta velmi prospěšné. Vzhledem k převažujícímu charakteru tehdejšího repertoáru se jednalo z větší části o role v českých operách, které jej potom provázely po celou jeho pěvecké kariéry.

V první sezoně byl obsazen do tří oper Bedřicha Smetany. Za dobu svého působení v divadle si zahrál a zazpíval všechny barytonové role v jeho operách se dvěma výjimkami. Nikdy nevystoupil v roli Tausendmarka v Braniborech a Krušiny. V druhém případě to bylo proto, že v Prodané nevěstě mu byla „vyhrazena“ role Míchy, kterou vytvořil průběžně v pěti různých inscenacích. Vedle této smetanovské postavy jej v první sezoně také čekali Mistr zednický a fráter Barnabáš v Tajemství a v její závěrečné části i první velká role, Tomeš v Hubičce. Těmi dalšími byli Adolf v Dvořákově Jakobínu, Dvořan v Lucerně Vítězslava Nováka, správce panství Koš v Kovařovicových Psohlavcích, Marco v Pucciniho jednoaktovce Gianni Schicchi, drobná úložka Ambrogia v Rossiniho Lazebníku sevillském, ale také basová role, hrabě Monterone ve Verdiho Rigolettovi, kterého alternoval s Rudolfem Asmusem.

Zejména v prvních sezonách poměrně často střídal barytonové role s basovými, což bylo způsobeno jednak rozsahem jeho hlasu a jednak jeho správným technickým využíváním. Setkáváme se s ním v roli Radovana a Přemysla v Libuši, v Příhodách lišky Bystroušky zpívá Haraštu i Revírníka, vedle toho ovšem je obsazen do role arcibiskupa Arnošta v Novákově Karlštejnu psané pro bas, doktora Kolenatého v Janáčkově Věci Makropulos a v Gounodově Faustovi a Markétce dokonce s Rudolfem Asmusem alternuje Mefista.Výběr rolí, do nichž byl ve svých začátcích František Roesler obsazován, svědčí o promyšleném přístupu vedení divadla a souboru při hledání co nejadekvátnějších možností jeho uplatnění. Ředitelem divadla byl v té době velmi erudovaný a všestranný umělec Ota Zítek, renomovaný režisér, divadelní manažer a hudební skladatel. Přestože si v ředitelské funkci v Brně počínal velmi zdatně, dvakrát musel nedobrovolně ředitelské místo opustit (v roce 1931 v důsledku „pozemštění“ divadla a poté v roce 1948). V Janáčkově opeře působili tři velmi dobří dirigenti. Vedle zkušeného Antonína Balatky s dlouholetou dirigentskou praxí v souboru to byl někdejší dirigent Osvobozeného divadla a posléze jeden z těch, kdo se podíleli na kulturním životě terezínského ghetta, Robert Brock a velmi nadaný Talichův žák Bohumír Liška. Oba tito dirigenti se později stali významnými pedagogy pražské Akademie múzických umění.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat