Devět otázek pro umělecké šéfy tanečních souborů (3): Každý rok v této profesi je vzácný
Marika Mikanová
Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Nejtěžší pro nás bylo udržet si pozitivní přístup, neztratit kontakt s diváky a udržet si fyzickou kondici. Zejména jaro bylo náročné. Baletní soubor byl často v karanténě. Když jsme například museli potřetí odvolat natáčení nejnovějšího titulu Sedmero krkavců, bylo to opravdu frustrující. Divadelní provoz, i přesto, že jsme nehráli pro diváky, fungoval dál. Připravovaly se premiéry „do šuplíku“, trénovali jsme, udržovali kondici… ale nebylo to samozřejmě ono. Vždyť co je odměnou tanečníka, který každý den tvrdě dře na baletním sále? Je to především divák a jeho zpětná vazba. Takto dostáváme vydanou energii zpátky. Trápilo mě vidět mladé a talentované tanečníky bez možnosti předvést svůj um na jevišti před „živým“ obecenstvem. Je potřeba si uvědomit, jak krátká je taneční kariéra. Profesionální tanečník si jeviště užije průměrně 15 let. Každý rok v této profesi je vzácný.
Jak se dařilo držet soubor pohromadě v době, kdy se nedalo zkoušet?
Snažila jsem se, spolu s baletními mistry, tanečníky neustále motivovat, pracovat s nimi a nepřipouštět si žádnou frustraci. Zvládli jsme nějaká streamovaná představení, a to nás vždy alespoň na chvilku nabilo.
Dohnali jste premiérové manko?
Ano, dá se říci, že víceméně ano. Ale bylo to náročné. To nastřádání práce bylo opravdu veliké. A nešlo jen o baletní soubor samozřejmě. Jsme třísložkové divadlo, takže to manko měla jak činohra, tak opera. Ten skluz byl znatelný na celém provozu divadla. Když jsme se v srpnu vrátili z dovolené, byla to úplná smršť. Zkoušky, oprašovačky, premiéry nově připravované, premiéry vytahované „ze šuplíku“… Provoz na jevišti se v podstatě nezastavil. Bylo to, a stále je, náročné období. Je to tak trochu šok po takové odstávce. Uvedli jsme od září do prosince dvě premiéry baletní (Mauglí a Mašíngun brothers) a dvě premiéry se souborem opery. To opravdu není běžné. Navíc, liberecký balet má pouze patnáct členů, tedy vše bez alternací, všichni v maximálním nasazení.
Podepsala se omezení pro diváky na návštěvnosti?
Naštěstí, u nás je návštěvnost stále slušná. Jsem moc ráda, že nás naši diváci neopustili. A troufám si říct, že jsme i řadu nových získali, protože naší první premiérou po otevření divadla bylo rodinné představení Mauglí, které do divadla po dlouhé době přitáhlo mnoho dětských diváků.
Jak vypadá „nový normál“ vašeho souboru?
Zatím v tom standartním normálu stále nejsme. Jak jsem říkala, s otevřením divadla se navalila spousta práce, a tak nyní mají tanečníci opravdu náročné pracovní období. Jsem zvědavá, kdy se to srovná do toho normálu, který známe. J
Kdyby si váš soubor dával novoroční předsevzetí, jaká by to byla?
Přála bych si, aby se náš soubor stále více prosazoval. Myslím, že má opravdu velký potenciál a kvalitní tanečníky. Dostali jsme v následujících sezónách zajímavá pozvání a doufám, že jich bude stále více a více.
Pozvěte diváky na rok 2022
V únoru oslavíme balet a tanec v připravovaném Baletním galavečeru, kde mohou diváci očekávat vzácné hosty, originální choreografie i světové choreografy. Jako podzimní premiéru uvedeme komponované představení Šach Mat / Carmen v mé choreografii. V tomto představení, ve spolupráci s libereckým orchestrem, baletní soubor rozehraje šachovou partii na hudbu Simple Symphony od Benjamina Brittena. Druhou část večera ovládne slavná Ščedrinova Carmen v novém pojetí.
Divadlo F. X. Šaldy Liberec
Divadlo F. X. Šaldy Liberec patří k nejstarším divadlům v republice, jeho historie se datuje od roku 1883. V současnosti má liberecké divadlo 3 profesionální soubory – činohru, operu a balet. Pro liberecký baletní soubor je již od 60. let, kdy ho vedla Milena Moravcová, charakteristické směřování k modernímu a současnému tanci a k žánrovým přesahům. Tato linka je zde patrná i v poslední dekádě, kdy soubor vedla nejdříve Alena Pešková, od které pozici šéfa převzala tanečnice, choreografka a pedagožka Marika Mikanová. Ta často zve současné etablované choreografy, jako jsou v poslední době například Viktor Konvalinka a Marek Svobodník, i pro soubor sama tvoří. Balet má tak na repertoáru zejména autorská díla a klasické balety uvádí jen zřídka.
Holektiv
„Holčičí“ novocirkusový soubor Holektiv má tři členky, které jsou současně i šéfkami. Ptali jsme se tedy rovnou všech třech dam.
Co bylo v uplynulém roce pro váš soubor nejtěžší?
Andrea Benková: Nejtěžší bylo najít v první covidové vlně klid sám v sobě a s chladnou hlavou hledat řešení, jak můžeme zůstat s diváky v kontaktu, protože jsme všechny cítily, že to potřebujeme. Další zkouškou bylo určitě naplánovat a rychle a obratně reagovat na všechny změny v termínech představení. A k tomu nepropadat závratné euforii z toho, že „můžeme konečně hrát“, ale opět se reálnýma očima podívat do najednou extrémně zaplněných diářů a říct si, co ještě můžeme zvládnout a co je už nutné odmítnout. Pro mě osobně bylo i těžké se po tom velkém zklidnění (musím přiznat, že mi přišla covidová uzávěra vhod a využila jsem tuto dobu hodně pro svůj seberozvoj) znovu nastartovat, naladit na diváky a na bytí na jevišti.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
